Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Host z Okinawi - 3.část

26. 5. 2009

Naschvály

 

,,Nedělám tu máš dopis“ hodí mi Roj zalepenou obálku.

Rychle ji otevřu a přelétnu obsah. Vztekle dopis zmačkám a hodím do koše. Sveze se po pánvičce na zem. Nechám to být.

Talíř odsunu a vstanu. V momentě jsem stlačen zpět a talíř přisunut ke mně.

,,To sníš nebo tě nakrmím“ oznámí mi Leon.

,,Nemám hlad“ odseknu.

Roy se chopí lžičky a nabere kousek brambor s masem. Donese mi ji ke rtům. Pevně sevřu rty.

Podívají se na sebe a vzdychnou. Leon se ke mně skloní.

,,Dokážu se najíst sám“ procedím skrz zuby.

,,Tak jez“ položí Roy lžíci na talíř.

Vezmu ji a pod dohledem to do sebe nasoukám

,,Hodný kluk“ vlepí mi Roy pusu.

Odporem se otřesu a vyběhnu z kuchyně. Ten binec,  ať si uklidí samy. Hodím na sebe bundu, obuji se a třísknu za sebou dveřmi.

Teprve venku vytáhnu mobil a podívám se na zprávy. Píše Lief, že jede mimo město a doufá, že mi to nebude vadit. Pokrčím rameny. Nechápu, proč by mě  to mělo vadit i když nevím, kde vzal moje číslo.

Naberu směr k domovu Eliota. Moc by mě zajímalo, co to mělo v pátek znamenat.

 

Zazvoní mi mobil. Kouknu na číslo a zamrkám. Je to Lief. Zvednu to.

,,Liefe, kdes vzal moje číslo a jak to, že mám uložené tvé?“ vypálím na něho zmateně.

,,,Promiň, vzal jsem si ho a dal tam svoje. Jsem s rodiči na výletě. Zítra bych měl být doma. Moc se ti omlouvám“´ omluví se Lief.

,,Nemáš za co, hlavně to číslo nikomu nedávej, jasné. A to, že jsi na výletě mě nevadí. Zavolej jak budeš doma.“ Uklidním ho.

,,,Dobře a Eliotovy řekni, že jsem první, pa“´zavěsí.

Zmateně skovám telefon. Jak může vědět, že mířím k Eliotovy?

 

 Za chvíli zvoním u jeho dveří. Otevře mi jeho matka.

,,Dobrý den, je Eliot doma?“ zeptám se.

Koukne na mě a zavolá směrem do bytu.

,,Eliote jsi doma?“

,,Kdo otravuje?“ ozve se Eliot.

 Kluk, který vyšel z kuchyně se zastaví a podívá se na mě.

,,Lenny“odpoví.

Eliot vyjde z pokoje a chvilku se na mě dívá.

,,Pojď dál“ pozve mě,

Jeho matka ustoupí a já vejdu. Vyzuji si boty. Jdu za ním do pokoje. Kluk nás následuje a zavře za námi dveře.

,,Můžeš mi říct, co to včera  mělo znamenat?“ vyjedu na něj. Kluka si nevšímám.

,,Staral ses o Liefa, já tam byl zbytečný“ uhne pohledem.

,,To není pravda. Stejně jako Lief, jsi můj kamarád.“ Namítnu.

,,Takže, jsem tvůj mazlíček?“ podívá se na mě zvědavě.

,,Co pořád máte s tím mazlíčkem“ chytnu se zoufale za hlavu a bez dovolení si sednu na židli.

,,Oni ti to vysvětlí, když jim řekneš“ zašeptá a sedne si mě na klín.

,,C-co to…“ umlčí mě jeho rty.

,,Lief je první“ odstrčím ho, ani nevím, proč mu to říkám.

,,Takže já jsem třetí?“ ozve se kluk od dveří a přistoupí ke mně. Drze se zmocní mích rtů.

,,Jsem Akio. Kolik můžeš mýt mazlíčků?“ představí se.

,,Tři“ vyhrknu první číslo, které mi vpadne na jazyk.

Potěšeně se usmějí.

,,Miloval ses už z Liefem?“ zeptá se Eliot.

,,Ne“ odpovím zmateně. Nechápu co to má znamenat.

,,Takže se můžeme jen mazlit“ povzdechne si Akio.

Zazvoní mi mobil.

,,Mami?“ ozvu se. Eliot se soucitně ušklíbne a začne mi ožužlávat ucho. Odstrčím ho.

,,Jak to, že nejsi doma?“ vyjede na mě. ,,Okamžitě se vrať a starej se o hosty. Splň jim jakékoliv přání. A to i kdyby tě chtěli do postele“ zavěsí.

Vztekle se podívám na mobil a zacvaknu ho. Vztekle s ním mrštím o postel.

,,Musím domů“ zavrčím.

,,Jen okamžik miláčku“ ozve se Akio.

Podívám se na něj a vidím, že cosi střídavě ukládá do mého a jejich mobilů. Vzápětí mi ho podá.

,,Máš tam naše čísla, kdybys něco potřeboval.“ Usměje se na mě.

Vyjdu z pokoje na chodbu a začnu se obouvat. Otevřu dveře, když se zarazím a otočím se k nim. Mlčky jim naznačím, aby přišli. Když tak udělají, každého políbím a odejdu. Ani nevím, proč jsem to udělal, prostě mi to v ten moment připadalo správné.

Domů se loudám jak nejpomaleji můžu. Skoro se začne stmívat, když tam dorazím. Otevřu dveře a v ten moment jsem vtažen do čísi náruče a skoro umačkán k smrti.

,,Už přišel Leo“ uslyším Royuv hlas. Vzhlédnu a vidím, že mačká konec hovoru a dává mobil do kapsy.

,,No už bylo načase. Takhle nás nesmíš lekat“ ozve se ustaraný hlas za mnou. Zřejmě mě hledal venku.

 

V kapse mi zazvoní mobil. Automaticky ho zvednu.

,,Tady Lief. Právě jsme dorazily, jsem ve svém pokoji.“ Ozve se klidný hlas Liefa.

,,Dobře, uvidíme se ve škole“ zavěsím.

,,Kdo to byl?“ zeptá se zvědavě Leon.

,,To vás nemusí zajímat“ vykroutím se namáhavě z Royovi náruče a jdu do kuchyně udělat něco k večeři. Nakonec udělám tři porce vaječné amolety, při čemž tu jejich ozdobím vrstvou  česneku a zakryji to vrstvou sýru.

Když přijdou, jsou překvapeni, ale nic neříkají. Strčí sousto do pusy a já pobaveně sleduji, jak se jim zkroutí ústa a namáhavě polknou. V dalším se jen nimrají dokud nedojím a nevypadnu z kuchyně. Za dveřmi s rozkoší poslouchám, jak vyhazují jídlo a snaží se vypít co nejvíc vody, aby spláchly tu pachuť.

Rychle potichu přeběhnu do pokoje, v rychlosti se osprchuji, sbalím náhradní deku a polštář a přestěhuji se do knihovny na širokou pohovku. Spal jsem tam několikrát a je pohodlná. A hlavně neví kde je. V deset hodin uslyším zběsilé běhání po domě a volání mého jména. Spokojeně usnu.

 

Vyplivnu poslední vodu a s potěšením shledám, že česneková pachuť jakžtakž zmizela. Mrknu se na bráchu a vidím, že je na tom stejně.

,Ten hajzlík se , ale umí mstít´uznám mu bod.

,,No tak myslím, že to znásilnění nám jen tak neprojde Leo“ konstatuji suše.

,,To ne. Co nemá ve svalech, to má v mozku. Pár úderů bych snesl líp než tohle jídlo. Myslím, že se na vajíčka dlouho nepodívám“ otřese se.

,,Každopádně bych čekal pavouky v posteli a ne tohle. Proč mám takový pocit, že jsme ho podcenily, když jsme si myslely, že nám to projde?“zeptám se tiše.

,,Mám taky takový pocit a jestli tohle byl začátek války, nechci vidět pokračování“ zachmuřeně pronese Leo.

Mlčky vytáhnu chleba a každému namažu krajíc s máslem a medem, abychom spláchly zbytek česneku. Pak se jdeme osprchovat a čekáme na Lenna. O půl desáté začneme být neklidní a projdeme pár pokojů. V deset začneme systematicky prohledávat dům a volat jeho jméno. Jsme bezradní.

 O půlnoci narazím na dveře, které jsme ještě neotevřely. Normálně bych je nechal být, ale jsem vážně už zoufalí. Jakmile je otevřu oddechnu si, pokojem se ozývá klidné oddechování.

Pomalu se přiblížím k pohovce a uvidím Lennyho, jak v klidu odpočívá. Ve spánku vypadá jak andílek.

,,Royi?“ uslyším Lea.

Vykouknu ze dveří a dám si prst před pusu. Mlčky ukážu dovnitř. Leon se kolem mě tiše protáhne a koukne na pohovku. Tiše se zasměje a vezme ho opatrně do náruče. Já vezmu deku s polštářem a vyjdeme na chodbu. Rychle ho přeneseme do pokoje a vysvlékneme z toho ošklivého pyžama. Pak se k němu přitiskneme, každý z jedné strany a usneme.

 

Ve spánku se zavrtím, abych si udělal místo. Cítím se jak ve svěráku. Nepomůže to. Zavrtím se víc.

,,Miláčku ještě se jednou zavrtíš a neručím za sebe“ zašeptá mi do ucha vzrušený hlas.

Vylekaně otevřu oči a hledím do očí Roye. Pootočím hlavu a uvidím Leona. To on šeptal. Teď mě nepozoruje opřený o loket. Další věc, které si všimnu je ta, že jsem nahý. Stejně jako oni. To snad….

,,Okamžitě mě pusťte“začnu panikařit.

,,Na to zapomeň“ převrátí mě Roy pod sebe a začne líbat.

Házím sebou tak dlouho, až se mi podaří ho bolestivě kopnout. Vztekle zavrčí a zvedne se ze mě. Oddechnu si. Bohužel před časně. Roztáhne mi násilím nohy a lehne si mezi ně.

,,Ale no tak děti, já se tam nevlezu?“ zamračí se Leon a přitiskne se ke mně.

,,Víš, že jsi to s tou večeří přehnal?“ zeptá se Leon a přilehne mi ruku a nohu.

,,Vy jste to taky přehnaly.“ Odseknu.

,,Neměl ses bránit“ vrátí mi to Leon.

,,Jo! Tak nakonec je to moje vina. A co je ještě moje vina? Že jsem se narodil? Že vypadám jak vypadám? Prostě mě nechte být, jasné?!“ zaječím.

,,Na to je už pozdě, už nám patříš a to se nezmění“ naštve se Roy.

,,Proč ne?“ začnou mi stékat slzy.

,,Protože, jsem tě do svého světa zatáhl, když jsem si tě vzal“ utře mi něžně slzy a políbí mě.

Ucítím, jak někdo z nich do mě strká prst a stáhnu se.

,,No tak uvolni se“ zašeptá Leon.

Stisknu zuby a zavrtím hlavou. Leon mi tam, bezohledně, strčí druhý prst až zařvu.

,,Radím ti dobře, uvolni se“ ozve se znovu Leon. Znovu zavrtím hlavou. Povzdechne si a strčí mi tam silou ještě jeden. To už mě vyhrknou slzy a povolím.

,,Tak jsi hodný“ políbí mě a vytáhne prsty jen proto, aby do mě mohl vniknout Roy. Bolestí se prohnu.

,,No tak klid.“ Zašeptá Roy a začne se pohybovat. Když skončí, vystřídá ho Leo.

,,Už jste skončily?“ zeptám se skrz sevřené zuby, když Leo do mě vyvrcholí.

,,Pro teď ano, ale možná večer“ políbí mě Leo na nos a vyklouzne ze mě.

Prudce ho odstrčím a vydám se, na vrávorajících nohách, do koupelny. Cestou cítím jak mi po nohách stéká jejich sperma. Pustím si horkou sprchu a nechám pramínky vody, aby mi umývali tělo, zároveň se zrádnýma slzami. Po tomhle je mi jasné, že z toho se už nijak nevyvléknu. Ale pořád jim to můžu znepříjemnit.

Znenadání mě obejmou dvoje paže.

,,Hej nechte mě!“ hodím sebou až uklouznu.

,,Dávej pozor“ vyleká se Roy a pevně mě sevře.

,,Musíš dávat pozor nechceme, abys skončil v nemocnici. Nedokázali bychom to vysvětlit“ zašeptá mi do ucha Leon.

,,Jako by vás to zajímalo a vypadněte ze sprchy“ snažím se je odstrčit.

,,Byl jsi tu dlouho. Měli jsme strach, že se něco stalo. Posledně jsi byl úplně mimo.“ Zašeptá mi do ucha.

,,A čí to byla chyba?“ zeptám se a vylezu ze sprchy.

Během chvilky jsem oblečený a mířím dolů. Už mám hlad, tak si namažu chleba a ti dva ať si uvaří.

,,Měl´s počkat během chvilky budu mít uvařeno“ ozve se Roy a začne vyndávat hrnce a hledat ingredience.

,,Bude kari“ usměje se.

Obrátím oči v sloup a zmizím v knihovně. Za půl hodiny se vrátím do kuchyně si natočit vodu. Na plotně už pobublává omáčka. Otevřu skřínku a vezmu sklenici a mrknu na koření, pak na Roye, který je na druhé straně a krájí cibulku.

,,Royi nedávej tam chili, Lenny ho nemusí mít rád“ ozve se Leon z jiné místnosti.

Popadnu lahvičku s extra pálivou paprikou a skoro půlku ji tam nasypu. Normálně ji stačí trocha, aby pálila. Pak ji rychle vrátím na místo a natočím si vodu. Doufám, že si ničeho nevšiml.

,,Už to bude“ lípne mě Roy za krk.

,,Nemám hlad“ odseknu a vyběhnu z místnosti.

 

S povzdechem za ním hledím. Zase utíká.

,,Leone“ zavolám bráchu a nachystám na talíře.

,,Lenny?“ zeptá se Leon.

Mlčky zavrtím hlavou. Posmutní a sedne si. naberu si na lžíci a vložím do pusy. V ten moment, jako by tam vzplála vatra. Vyprsknu jídlo do dřezu a přímo z kohoutku si tam začnu lít vodu. Po minutě to přejde a podívám se na bratra. Ten se na mě nechápavě dívá a vloží lžíci do pusy, než ho stačím varovat. V ten moment udělá to co já před chvílí.

Koukneme po sobě a pak na jídlo. Leon se začne přehrabovat v koření a po chvilce vytáhne jednu lahvičku s půlkou obsahu.

,,Byla plná“ podotkne. Pak se mrkne na nadpis a ukáže ho i mě. Podívám se na nápis a jdu ukrojit dva krajíce chleba. Leon obsah hrnce vylije. Je to tak pálivé, že s tím nejde nic udělat. Po jídle se vydáme hledat Lennyho.

 

Ležím v hostinském pokoji a skládám puzzle. Chtěl jsem tam počkat, abych vyděl ten jejich výraz, ale bylo by to dost podezřelé. Natahuji uši co to jen jde, ale nic neslyším. Povzdechnu si a vložím další dílek, když se rozletí dveře a v nich stojí naštvaném Leon. Podívá se na mě a popadne mě za ruku a táhne do kuchyně.

,,Tak co jsi udělal?“ postaví mě vedle stolu.

,,Nic“ odseknu a mrknu na Roye, jak začíná od začátku.

,,Leone netrap ho za chvíli to je“ uklidňuje bratra.

Leon se na něj podívá a přehne mě přes koleno. V okamžiku mám dole kalhoty a já dostávám perné rány. Po třiceti ranách mě postaví na nohy a natáhne kalhoty, prudce mě posadí na židli až syknu.

,,A zkus z ní stoupnout“ pohrozí a jde pomoct bratrovy.

Nebudou mi rozkazovat, naštvu se a jdu pryč. Ve dveřích mě chytne Leon a přetáhne mě přes zadek.

,,Říkal jsem ti že máš sedět“ znovu mě posadí.

,,Nemusím tě poslouchat! Nejsi moje matka!“ zařvu.

,,Ne jsi náš freedman to znamená milenec. Máš víc možností, ale jsi nám kdykoliv k dispozici a poslouchat musíš“ odsekne Leon.

,,Co je to ten freeman:“ zeptám se.

,,My jsme gethové – mi si volíme milence- freemany a ti můžou mít mazlíčky. Ty jsi freedman a patříš nám“ vysvětlí Roy ve zkratce.

,, To není pravda! Já nejsem ničí milenec!“ snažím se to popřít.

Leon ke mně přistoupí.

,,Opravdu si to myslíš?“zeptá se mě tiše a přiblíží se k mým ústům.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

dalšíííí

(*Ajka*, 2. 6. 2009 18:19)

...začínám být hysterická xD...budeš mě mít na svědomí...sem s dalším dílem!!! xD....prosíííím

*zpívá si:

(Aki, 1. 6. 2009 11:48)

úchylááci tralaáá, sexu chtivý maniacííí! Lalaláááá!*
Dobrej díl! Ale stejně tomu zatím nerozumím *zpívá si dál*

yeah!!

(Lex-san, 29. 5. 2009 20:56)

Moc pěkný. Tahle kapitolka se mi moc líbila. Návštěva tvých stránek není nikdy ztráta času. Už se těším na další pokráčko!!

www.may-darrell.wgz.cz

(May Darrellová, 29. 5. 2009 9:22)

Ahojky,
kapitolka byla přímo úchvatná;-) Moc se těším na další díl;-)

ufaaa

(zlatko, 28. 5. 2009 17:02)

jak ja som sa tesila na pokracovanie, uz zacima chapat, perfektneeeeeeee , aj ja chcem mazlickov :D

hmmm

(mauinka001, 27. 5. 2009 21:01)

mazec...tak to jooo moooc dobreee