Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Host z Okinawi - 4.část

4. 6. 2009

Vysvětlení

 

,,Vím. Nejsem ničí milenec a taky nebudu“ snažím se vykroutit z jeho sevření.

,,Jsi blázen, když si to myslíš“ zašeptá a přitiskne mi své rty na mé.

,,Teď ho nech najíst, pak mu to pořádně vysvětlíme“položí na stůl tři talíře.

,,Já jíst nebudu.“ Ohradám se a snažím se dál vykroutit z Leonova sevření.

Leon si povzdechne a dovleče mě ke stolu.

,,Máš na výběr, buď si sedneš sám nebo budeš sedět na mě“ promluví.

,,Nebudu sedět nijak.“odseknu.

,,Jak chceš“ zamumlá a já ucítím, jak mi stahuje kalhoty.

,,Dobře sednu si“ kapituluji.

Leon mě pustí a já si sednu ke stolu. Roy přede mě posune talíř.

,,Je bez papriky“ utrousí a sedne vedle mě. Pod stolem mi zablokuje nohu. Oba se pustí do jídla a já si položím hlavu na ruce. Potichu přemýšlím co se zvrtlo.

,,Tak budeš jíst nebo tě mám nakrmit?“ zeptá se naštvaně Roy. Pomalu se začínám v jejich náladách orientovat.

Jako na zavolanou zazvoní telefon. Chci se zvednout, ale Leon mě zatlačí do židle a dojde pro telefon. Za chvíli je zpět s tázavým pohledem mi ho podává. Zvednu ho.

,,,Tady je Lief. Prosím tě můžeš přijít?“ zašeptá.

,,Hned jsem tam“ zavěsím a vyskočím.

,,Lenny…?“ zeptá se Roy.

,,Pak vám to řeknu“ vyběhnu ze dveří, nechávajíc je tam zmatené.

 

S vyplazeným jazykem doběhnu k jeho bytu a zazvoním. Otevře mi jeho matka s falešným úsměvem. Bez pozdravu ji minu a vrazím do jeho pokoje. Lief leží na zemi svlečený a záda má samou krvavou jizvu.

,,Kdo ti to…..?“ vyrazím ze sebe a skloním se k němu.

,,Já za nic nemůžu…“ začne jeho matka, než ji zmrazím pohledem.

,,Máš tu lékárničku?“ zeptám se ho. Mlčky zavrtí hlavou.

Zvednu telefon a vytočím Eliotovo číslo.

,,,Haloo?“ ozve se vesele.

,,Eliote můžeš přijít? A vezmi sebou lékárničku jsem u Liefa“ vyhrknu do telefonu.

,,,Je to vážné?“ zeptá se už bez smíchu.

,,Jo“ oznámím a zavěsím.

,,Poslyš to nebude…“ začne nervózně.

,,Vypadněte a nechte otevřeno“ přeruším ji. Beze slova se vzdálí.

Chvíli poté zazvoní zvonek. Vyskočím a jdu otevřít. Je tam jak Eliot tak Akio. Zavedu je do pokoje. Když uvidí Liefa zděsí se.

,,Akio zabal mu věci“ požádám ho potichu a s Eliotem se dáme do ošetřování.

,,Zavolej svého Getha tohle sami nevyřešíme“ vyzve mě potichu Eliot.

Chci namítnout, že jejich telefon nemám, když zazvoní. Automaticky ho zvednu.

,,,Tady Roy. Co se děje?“ vyhrkne do telefonu známí hlas. Nevím kde vzali číslo, ale momentálně jsem spíš vděčný.

,,Můžete přijít?“zeptám se a nadiktuji adresu.

Za deset minut zvoní další zvonek. Jdu otevřít. Stojí tam Leon a ještě další muži, které neznám.

Leon mě políbí a rovnou se zeptá.

,,Kde je?“

Zavedu je do pokoje. Muž s brašnou se skloní k Liefovy.

,,S tím musí do nemocnice ať to pořádně vyčistí. Bude bydlet tu?“ otočí se přímo na mě.

,,Ne“ odmítnu.

Ze vnitřku bytu se ozve hlasitý nářek a bědování. Tři muži vyvlékají jeho matku z bytu. Vůbec ji nelituji, dobře jsem si všiml krvavých skvrn. Dva další dovlečou Liefovy malé brášky. Kolem krku mají obojek a ruce svázané za zády.

Nechápavě se kouknu na Leona. Mlčky zavrtí hlavou. Z kapsy vytáhne vodítka a připne je k obojkům.

,,Obleč ho, počkáme před bytem“ řekne Leon a i s kluky se vzdálí. Akio mi podá jeho oblečení. Z toho mu vrátím jen košili a požádám ho o triko. Pak ho obleču.

,,Můžeš jít?“ zeptám se ho. Kývne.

,,Lenny, buď na ně hodný, oni za to nemůžou“ požádá mě.

,,Neboj budu“ sice nevím o čem mluví, ale když  mu tím udělám radost, proč ne? Usměji se, když se mu uleví.

 

V nemocnici mu to ošetří a mezitím přemýšlím kam s Liefem. Ke mně přistoupí Eliot.

,,Lief může zůstat u nás. Máma souhlasila, tak jestli chceš…“ vytrácí se mu pomalu hlas.

,,Ani nevíš jak jsi mi pomohl“ popadnu ho do náruče a vlepím polibek. Akio se zašklebí a tak políbím i jeho.

,,Ty záda budou v pořádku, jen mu to tímhle potírejte a zavažte“ podává mi doktor balíček.

,,Jistě děkuji“ vezmu si balíček. Když vyrovnám účet jdu s nimi, abych se ujistil, že to matce Eliota  nebude vadit.

,,Dobrý den“pozdravím.

,,A Lenny. Moc ráda tě tu vidím a to je on?“ podívá se na Elita.

,,Ano, přišel jsem se vás zeptat, jestli vám to nebude vadit“ podívám se na ni.

,,Jistě, že ne a nestůjte ve dveřích“ pozve nás dovnitř.

Na chodbě si vyzuji boty a jdu do Eliotova pokoje.

,,Tam ne“ zachichotá se a vezme mě za ruku. Vede mě dovnitř bytu a otevře dveře na konci chodby. Vejdu do velkého pokoje, kde jsou tři stoly a police s knihami. Eliot nečeká až se rozhlédnu a táhne mě do dalších dveří. Spatřím jednu velkou a tři malé postele a skříně na oblečení. U jedné se hromadí Liefovy věci.

,,Tak co říkáš?“ zeptá se zvědavě.

,,Máte to tu super“ ujistím je.

,,Že a máme tu i vlastní koupelnu“ obejme mě Akio.

Otočím se na Liefa, který přešlapuje ve dveřích a nervózně se rozhlíží.

,,Já.. Je mi líto, že máš se mnou tolik starostí“ sklopí zahanbeně hlavu.

,,Za to nemůžeš Liefe“ zamračím se a přejdu k němu.

,,Vybalíš a půjdeš si lehnout. Musíš si odpočinout“ políbím ho.

,Nějak si na to začínám zvykat´povzdychnu si. Kluci se dají do vybalování. Já si na chvíli lehnu na velkou postel a zavřu oči.

 

Ucítím lehký polibek a pak ještě jeden. Otevřu oči a zamračím se. Kousek od mého obličeje je Eliot a zubí se od ucha k uchu.

,,Kdybys řekl, že chceš spát, rozestlali bychom ti“ řekne pobaveně.

,,Já usnul?! Kolik je hodin?“ vyděšeně zamrkám.

,,Půl páté. Máma se ptá jestli u nás budeš večeřet“ odpoví mi od dveří Aiko.

,, Ti mě zabijí“ zděšeně si přikryji tvář rukama.

,,Neboj to by si nedovolily“ zachichotá se Lief.

Podívám se na něho. Vypadá lépe. Nemá ve tváři tak uštvaný výraz jako u nich.

,,Musím jít mám pocit, že to schytám“ povzdechnu si. Políbím je a vydám se za matkou Elita.

Podám ji nějaké bankovky.

,,Tu máte za ubytování a jídlo. Na večeři se nezdržím doma mě už čekají. A moc děkuji za pomoc.“ Rozloučím se a jdu domů.

 

Vezmu to klusem, ale už tak je mi jasné, že se po mě matka sveze. Měli přijet ve tři. Rychle odemknu a vstoupím. Ani nestihnu zavřít dveře, když mě nějaké ruce popadnou a vtáhnou mě dovnitř. Surově mě mrští na pohovku v obýváku.

,,A opovaž se hnout“ procedí skrz zuby Roy.

Jde z místnosti a vytahuje telefon. O patnáct minut později se dovnitř vřítí Leon a vyčerpaně se opře o zárubeň dveří.

,, Já tě snad přerazím“ vydechne naštvaně. ,,Myslel jsem, že ho tam zavedeš a půjdeš domů a ty si mezitím lítáš po všech čertech.“

,,Tak…“ začnu se obhajovat.

,,Sklapni nikdo se tě na nic neptal. Jsi věčně v prachu. Koho máš?“ začne ječet Roy.

Tak to je už moc.

,,To snad není pravda, já nejsem vězeň, abych seděl na zadku. Nehledě na to, že si můžu  mít koho chci!“vyprsknu.

Odněkud přiletí ruka a přistane mi na tváři. Sedím strnule na pohovce a pomalu se dotknu místa, které mě pálí. Pak se podívám na Roye.

,,Usnul jsem u Eliota pokud tě to zajímá“ odcedím skrz zuby, zvednu se a odejdu z obýváku. V očích mě pálí slzy.

,,Lenny!“ uslyším za sebou Roye. Nevšímám si ho a zamířím do pokoje, kde mám rozdělané puzzle. Potřebuji přijít na jiné myšlenky a to by mě mohlo pomoct.

,,Lenny“ chytne mě za ruku. Vytrhnu se mu a zabouchnu dveře před nosem, vzápětí otočím klíčem. Chvíli poslouchám bouchání a pak pomalé kroky pryč.

 Pustím se do skládání. Ten obrázek mě fascinuje. Z dílků se skládá Pegas jak letí nad planetou. Když mám obrázek skoro složený ozve se zaklepání.

,,Lenny pojď jíst“ ozve se Leon.

Vůbec se neozvu, nemám na ně náladu. Ozve se druhé zaklepání.

,,Jestli hned neotevřeš tak ty dveře vyrazím“ ozve se znovu.

Nereaguji považuji to za planou výhružku, ale jen do té doby, než se ozve první náraz.

Polekaně vzhlédnu a vyskočím.

,,Nech toho už odemykám“ zařvu. Nárazy přestanou. Přejdu ke dveřím a odemknu. V momentě se rozlétnou dveře a Leo mě sevře v náručí.

,,Už se nikdy nezamykej je to jasné?“ zavrčí výhružně. Kývnu. Rozhodně nemám chuť tohle ještě zažít. Zvedne mi hlavu.

,,Tys plakal?“ zeptá se a přejede mi dlaní tváře.

,,Z toho cvoka si nic nedělej. Je to žárlivec. Stěží snese mě natož, abys měl ještě někoho. Mazlíčky a otroky nepočítá. Ale Gethové to je něco jiného.“ Povzdechne si.

,,Pořád nevím o čem mluvíte. Vy i ti tři“ zasténám.

,,Vysvětlíme ti to po večeři. Jinak se asi zblázníš“ vezme mě kolem ramen a vede do jídelny.

Když vejdeme zvedne Roy hlavu od cibule. Oči má úplně zarudlé. Nevím jestli od cibule  nebo od pláče. Položí nůž a přejde ke mně. Vezme mě do náruče a začne líbat. Snažím se ho odstrčit, ale je to jak tlačit do betonové stěny.

,,Kdybys to řekl na začátku, nemuselo by k té facce dojít“ zašeptá mi do úst.

,,Že jste mi daly velkou šanci se obhájit pako“ snažím se mu vykroutit.

,,Hmm to máš pravdu, ale stačilo zavolat“ zašeptá.

,,Nemám vaše číslo a ani ho nechci. Když už jsme u toho kde jste vzaly moje?“ zeptám se.

,,V tvém telefonu a naše tam máš pod rychlím voláním“ oznámí mi Leon.,,Jinak přehodil jsem ti tarif na paušál, účty budou chodit nám a můžeš volat i o půlnoci.“

Nad takovou drzostí zalapám po dechu.

,,Kdo vám to dovolil? Okamžitě to přehoď zpátky! Já se vás o něco takového neprosil“ vyhrknou mi slzy. Jestli se to domákne máma, tak mě vyliská a začne vyzvídat komu dělám děvku. A domákne se to určitě, protože mi každý týden kontroluje kredit.

,,Nepřeměním. Tohle si necháš a ještě dostaneš nový telefon“ zamračí se Leon.

V očích se mi objeví panika.

,,Co se děje?“ všimne si toho Roy.

Zavrtím hlavou. Tohle ze mě prostě nedostanou.

,,Jednou to s tebe stejně dostanu“ zabručí Roy a rukou mi vklouzne pod kalhoty.

,,Něco se pálí“ vyhrknu zoufale.

,,Kruci“ odskočí ode mě Roy a vrhne se k troubě. Na poslední chvíli vytáhne dozlatova upečené kuře.

,,Udělám rýži“ hrnu se k lince.

Zezadu mě popadne Leon a vleče mě pryč.

,,To ani náhodou. Ty dvě příchutě nám stačili uvaří ji Roy“ protestuje Leon.

,,Ale..“ zkusím.

,,Žádné ale. Ty zkrátka nevaříš“ hodí mě na pohovku v obýváku a lehne si na mě. Povzdechnu si. Je to škoda, chtěl jsem zjistit, jak by jim chutnala hořčicová příchuť.

,,Co jsi měl v úmyslu do té rýže přidat?“ zeptá se mě podezřívavě.

,,Nic z čeho mě pořád podezříváte?“ snažím se vylézt z pod něho.

,,Vážně?  Z očí ti koukala čertovina s růžkami“ zamručí Leon a začne mi rozepínat košili.

,,Přestaň“ vyhrknu a začnu mu zdělávat ruce.

,,Nech toho nebo ji s tebe strhnu“ varuje Leon. Přestanu se bránit. Poznám, kdy to myslí vážně. Sundá mi košili a rozepne knoflík u kalhot.

,,A nech to tak“ varuje mě. Pak si začne hrát s mími bradavkami. Jemně za ně popotahuje, cumlá nebo líže.

,,Večeře“ ozve se z kuchyně.

Leon neochotně vstane a vytáhne mě na nohy. Pohledem mě varuje a za ruku dovede do kuchyně. Roy se na nás podívá a pak přejde ke mně. Přejede mi rukou po hrudi a zbloudí i pod okraj kalhot. Snažím se ustoupit, ale Leon mě drží pevně.

,,Nech toho. Na dotyky si zvykej. Nebudou tak náhodné jak do teď,“ napomene mě Roy.

Dotáhnou mě ke stolu. Chci si sednout, ale Roy mě přitáhne k sobě a posadí na klín.

,,Nemel sebou a jez“ napomene mě.

,Má smysl jim odporovat?´zeptám se sám sebe a pustím se do jídla. Musím uznat, že je skvělé. Po jídle se jen zapráší, pak umyji nádobí. Oba na mě čekají u stolu. Roy ukáže na židli. Sednu si a čekám co bude dál

,,Takže teď k tomu vysvětlení. My jsme gethové to znamená, že patříme mezi vrchní třídu. Je to něco jako u vás smetánka. Volíme si milence Freedmany, to jsi ty. Freedman má své povinnosti vůči milencům. To znamená, že jsou mu kdykoliv k dispozici i kdyby si usmyslely, že ses  ním vyspí uprostřed rušné ulice, freedman se jim musí podvolit. A má privilegia to znamená, že si může dovolit víc než kdokoliv jiný. Nikdo kromě jeho Getha si nesmí dovolit na něj ani podívat i kdyby byl nahý, považuje se to za urážku. Má svoje mazlíčky. Ti se starají, aby byl v pohodlí a mazlí se s ním, když má náladu. To zahrnuje od hlazení po sex všechno.

 A pak tu jsou hračky. Patří taky freedmanům. S nimi si dělej co uznáš za vhodné. Nemají ani jména, takže jim říkej jak chceš. Máš nějaké otázky?“Zeptá se po vyčerpávajícím výkonu Roy a napije se minerálky.

,,Jo dvě. Co ten náramek a kde jsou naši.“ Zeptám se otupěle.

,,Ten náramek ukazuje komu patříš. Vztyčenou kobru máme jen mi. Nic se ti s ním nestane a nikdo na tebe nešáhne jinak si to s nimi vyřídí stíny. Stíny jsou bojovníci a hledači. Dávají pozor na jednotlivé freedmany ty jich máš asi dvacet, ale nejsou u tebe pořád. A tvoji rodiče se rozhodli, že tam zůstanou do středy. Řekli nám to včera.“ Odpoví Leon.

Ozve se tiché zaklepání. Roy vyletí ke dveřím s někým tam hovoří a pak přijde.

,,V pořádku“ řekne Leonovy a obrátí se ke mně.

,,A my půjdeme do postýlky“ zavrká.

,,Fajn, ale já spím sám“ odseknu seberu košili a odkráčím do pokoje, kde se osprchuji, převleču do pyžama a zavrtám se do peřiny.

Už usínám, když ucítím, jak odhrnou peřinu a začnou mi stahovat pyžamo.

,,Hej co to..“ začnu protestovat, když jsem umlčen Royovými rty.

,,V posteli budeš nahý“ odsekne Roy.

,,Zítra musím do školy.“ Připomenu jim.

,,Nemusíš jsou dva dny svátku a škola je zavřená“ odpoví Leon.

Praštím se do hlavy. Já na to úplně zapomněl. Bude to horor.

,,Dnes už spi. Budeme se milovat ráno, už jsi unavený“ přitáhne mě Roy do náruče a z druhé strany se přitiskne Leon.

,,To by mě zajímalo jak mám spát“ zavrčím. Navzdory tomu usnu hned.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

may-darrell.wgz.cz

(May Darrellová, 8. 6. 2009 12:57)

Oh... skvělá kapitola. Těším se na další. Doufám, že ji prdáš brzy ;-)

mnooooo

(Simonaa, 8. 6. 2009 0:37)

toto potrebuje suuuurne pokracko, jujujuuu sladke to je ano aj j aby som brala take nieco hahahaaa

héé

(Aki, 7. 6. 2009 21:35)

Hele, já být v téhle situaci, tak se hlavně zeptám, jakej vůl si tohle vycucal z prstu.
Popravdě, moc na klidu mi tohle nepřidává!
Ale povídka je samozřejmě super ;D

nezklamalo mě to

(Lex-san, 5. 6. 2009 12:00)

Fakticky povedené, jen tak dál...