Host z Okinawi - 9.část
Kde jsi Lenny?
,,To je divné. Nemůžu se dovolat Lennymu“ zamračí se Roy.
,,Jak to?“ zpozorní Leon a vytočí číslo. Nic. vytočí druhé to sice zvoní, ale nebere to.
,,To není normální něco se mu muselo stát“ znervózní Leon.
,,Myslíš, že ta jeho matka?“ Začnu rázovat po pokoji.
,,Za to bych vsadil život“ zamručí Leon a vytáčí číslo letiště.
Po několika minutách zavěsí. Vletí do pokoje mazlíčků.
,,Liefe jedeme pro Lenna zabal mu věci na převlečení. Ty jedeš s námi za čtvrt hodiny tě čekáme dole“ vyběhne z pokoje.
Má o něj strach. Už skoro pět dní se jim neozval. A oni se mu nemůžou dovolat. Zabalí nejnutnější a setká se s bratrem a Liefem v hale.
Nasedneme do auta a za chvíli sedíme v letadle. V ten moment hlásí pěti hodinové zpoždění. Málem vyletím z kůže a letím za letuškou.
,,To si děláte srandu? Máte pět vteřin na to abyste vzlétli“ ječím přes celé letadlo.
,,Royi uklidni se vezmu soukromé letadlo“ snaží se mě uklidnit Leon.
Kývnu a vystoupím. Oba se ženou za mnou a Leon vytahuje mobil. Já jdu k výdeji letenek a po šílené hádce dostanu peníze za letenky zpět.
,,Za deset minut tu máme vrtulník“ zaklapne telefon Leon.
Kývnu a přeměřuji halu kroky. Zazvoní telefon a zmlkne. Rozběhneme se k vrtulníku, který zrovna přistál. Nasedneme a během minuty letíme. Nervózně klepu prsty na opěradlo.
,,To musí být ta kocábka tak pomalá? Že my ho tam nechávaly“ nadám si.
,,Už se stalo. Neboj najdeme ho“ snaží se mě uklidnit Leon.
,,Měl jsem to předvídat“ složím hlavu do dlaní.
,,To jsem netušil ani já a to mě říkal, že ho máma nemá ráda od té doby co zjistila, že je gay“ namítne Leon.
,,Je to moje vina“ zaskučím.
,,Přestaň už tak mám strach o něj ještě ty začni“ rozzlobí se Leon.
Zmlknu. Má pravdu máme dost starosti o Lenna.
,,Za deset minut přistáváme pane“ ozve se pilot.
Narovnám se. Ted musíme jednat co nejrychleji. Jen co vrtulník dosedne vyskočíme. Dám pilotovy instrukce a zamíříme k východu. Pronajmeme si auto a jedeme k Lennyho domu. Zastavíme před vchodem a vystoupíme. Rozběhnu se ke dveřím a zazvoním.
Otevře nám jeho matka. Odstrčím ji a vyběhnu po schodech k jeho pokoji. Vezmu za kliku. Zamčeno. Moc dlouho se nerozmýšlím a vyrazím dveře. Místnost je prázdná počítač rozbitý a okno otevřené. Nemusím být detektiv aby mě došlo, že utekl.
Jediné co mě vrtá hlavou je proč nezavolal. Sáhnu do kapsy a vytáhnu mobil. Vytočím jeho staré číslo. Jeho telefon zazvoní.
Nahoru vyběhne Leon s mobilem v ruce.
,,Měla ho v kapse“ procedí skrz zuby.
,,Riu“ zavolá Lief, který vyběhne za námi a k němu přiběhne pavouk.
Seběhneme dolů.
,,Kde je Lenny?“ uhodím na jeho matku.
,,Nevím je mi to jedno“ pokrčí rameny.
Před očima se mi objeví rudá mlha.
,,Ptám se vás, kde je Lenny a kam jste dala jeho nový telefon“ zeptám se znovu a nebezpečně v klidu.
,,Co je vám po tom? Dluží mi za jídlo a za ubytování“ rozčílí se.
,,Vždyť je to váš syn“ řeknu nevěřícně.
,,Já nemám za syna kurvu“ odsekne.
Tak na tohle nemám slov ani kdybyste mě mučily. Ozve se zaklepání na dveře, které Leon otevře. Dovnitř vstoupí jeden ze stínů.
,,Ptám se naposledy po dobrém, kde je ten telefon“ zeptám se.
,,Nedám vám ho“ řekne rozhodně.
Leon vytáhne telefon a vymačká kód. V momentě se rozblikají naše telefony a jeden v její druhé kapsy. Bleskurychle ho vytáhnu a zkontroluji ho. Je v pořádku. Strčím ho do kapsy.
Z peněženky vytáhnu několik tisíc jenů a hodím ji je do tváře za víc mi nestojí ani pohled.
Vyjdeme ven a já dám stínu jasné pokyny. V dalším okamžiku zmizí i s ostatními.
Zavezeme Liefa do hotelu a s Leonem se rozběhneme po městě. V hodinových intervalech přijímáme hlášení jednotlivých stínů a od sebe navzájem.
,,Royi já se z toho z cvoknu nikde není“ pomalu mi brečí do telefonu Leon.
,,Leone někde musí být není jehla aby se ztratil!“ ječím. Mám o něho čím dál větší strach.
Do toho dvacetkrát ,,Je mi líto pane Leone nemám ho“. Pomalu přicházím o rozum.
Tak to jde hodinu po hodině a pomalu se začíná stmívat.
Nakonec se zchváceni vrátíme do pokoje. Stíny už tam čekají na další pokyny. S Leonem si lámeme hlavu kde může být.
,,Co takhle Zabíječská čtvrt?“ zeptá se Lief.
,,Co je to za čtvrt?“ zeptá se Leon s rozumem v koncích.
,,No nikdo rozumný by tam nešel. Převážně drogy, pití a vraždy jsou tam na denním pořádku. Bojí se tam i policie. Dost tam bují i trhy s bílím masem. Je to směs převážně slepých ulic, aby ses neztratil musel bys tam vyrůstat?“ vysvětli Lief.
,,Tam by Lenny nešel na to je dost chytrý!“ zděsí se Leon.
,,Normálně ne, ale co kdyby měl horečku a toužil zoufale uniknout?“ nahodí Lief.
To zarazí i mě. Je to logické.
Obrátím se ke stínům.
,,Jděte tam po čtyřech. Napřed prohledejte uličky a teprve potom tamní domy. Máte povoleno použít vše aby se Lennymu a vám nic nestalo. Mezi jednotlivými skupinami buďte v neustálém kontaktu“ vydám rozkazy.
Lief jim ještě vyznačí kde čtvrt začíná a končí a stíny zmizí.
,,Vážně si myslíš, že tam Lenny bude?“ zeptá se mě Leon.
,,Je to jedna z možností“ kývnu.
Probudím se za soumraku. Netuším co je za den, ani jestli začíná den nebo noc. Něco v krku mě dráždí ke kašli. V poslední vteřině to potlačím.
,,Tak chlapy někde v téhle ulici se mi ztratil odměna deset tisíc. Ale nešáhnete mi na něj“ ozve se hlas ze včerejška, tentokrát nezní opile.
,,Jasně“ křikne asi pět hlasů a po ulici ze rozezní dupot nohou.
Co nejvíc se skrčím v rohu. Zatím tu jsem v bezpečí, ale jestli to začnou prohledávat postupně jsem v koncích. Vyjít mám strach, protože bych na někoho z nich mohl narazit.
Opatrně vykouknu za pytli a spatřím postavu v dlouhém černém plášti.
Co nejrychleji se skrčím. Při tom pytel nepatrně zašustí. Modlím se aby to neslyšel.
Postava se otočí za hlukem. Zatajím dech.
Postava se přiblíží, chvilku naslouchá a když nic neslyší, jelikož neodvažuji ani dýchat, otočí se a zmizí.
Zhluboka si oddechnu. Bohužel předčasně. Vrátí se a s ní další tři. Začnou systematicky prohledávat uličku.
Skrčím se co nejvíc to jde. Už se chystají k odchodu, když se nekontrolovatelně rozkašlu.
Zarazí se a co nejrychleji se rozběhnou ke mně. Odhodí pytle co mě kryly a skloní se ke mně.
Jeden mě chytne za rukáv a roztrhne ho. Objeví zlatý náramek ve tvaru vtyčené kobry.
Vytáhne mě a začne do něčeho balit. Zkouším se bránit ze všech sil, ale jen do doby než spatřím sponu, která jim drží plášť. Sponu ve tvaru vztyčené kobry.
Těsně po tom ztratím vědomí.
Stín si oddechne. Našli ho. Rychle ho zabalí do deky, kterou měly sebou pro všechny případy. Potom dá signál ostatním skupinám a rozběhne se směrem k centrále.
Po cestě se k nim připojí a zbytek skupin.
Stín, co nese Lena je ve středu a zbytek odráží případné útoky je jim jedno, že někoho zabijí. Důležitá je pro ně jen jeho bezpečnost. Konečně dorazí do centrály a řítí se k jedné z vyhřívaných cel.
Trochu jim děl starost jeho kašel a mokré potrhané oblečení. Toho ho rychle zbavily a oblékli mu dlouhé bavlněné triko. Pak ho zabalily do deky a ještě jednu přes něj přehodily.
U dveří zůstaly stát dva strážní a zbytek se rozmístil kolem budovy. Jeden vyrazil informovat jednoho z pánů.
Pokoji najde jen Leona a Lennova mazlíčka. Toho, který jim dal tip kde by ho mohli najít.
Vyřídí vzkaz a čeká na instrukce.
Podlomí se mi kolena a já se musím opřít o stěnu, abych nespadl. Našli ho. Úleva mi projede celým tělem. Vzpamatuji se, teď musíme jednat.
,,Liefe vem jeho věci“ křiknu a sám začnu balit svoje a Royovy.
,,Ty najdi Roye a řekni mu, kde jsme pak odnes věci do vrtulníku ať se pilot připraví. Hned jak to bude možné odlétáme“ křiknu na stín a spolu s Liefem vyběhneme ze dveří.
Před vchodem narazíme na stína a na Roye, který bez dalších řečí sedne za volant a jakmile nastoupíme prudce vyrazí ke centrále.
Zastaví u ní takřka smykem a vyskočí. My ho příkladně následujeme. Tryskem proběhneme chodbou a zastavíme u Lennyho dveří.
Roy je bez řečí rozrazí a vrhne se k postavě na postely.
,,Lenny?“ zašeptá.
Otevřu oči a snažím se rozhlédnout. Jde to těžko, protože se mi točí hlava. Když už získám jakž takž ostrý pohled, rozletí se dveře a v nich stane Roy?
,,Lenny?“ zašeptá a vrhne se ke mně. Sevře mě v náručí. Za ním se objeví Leon, který se ztěžka opře o dveře a vzápětí v padne dovnitř.
Šáhne mi na čelo a oči se mu rozšíří hrůzou.
,,Doktora“ křikne na jednu z postav a ta hned zmizí. V dalším momentě přiběhne starší muž a začne mě prohlížet.
,,Napusťte vlažnou vodu a rychle“ vyhrkne.
Leon zmizí v koupelně a Roy mě zbaví pokrývek a nějakého trika. Doběhne do koupelny a položí mě do studené vody. Je to krásné konečně mi není takové vedro. Nejraději bych se do ní ponořil celý, ale v tom mi brání dvoje ruce.
Pak mě Roy vytáhne. Začnu slabě protestovat. Rychle mě utřou a začnou oblékat do odporně teplých věcí.
,,Položte ho“ nařídí doktor a píchne mu jednu injekci.
,,To je proti horečce. Další mám strach mu dát nevím jak na to zareaguje. Má dost silný zápal plic“ vysvětlí.
,,Je schopný převozu?“ zeptám se.
Leon na mě vytřeští zrak.
,,No abych byl upřímný měl by být v nemocnici.“ Zabručí doktor.
,,Dám mu čtyřiadvaceti hodinovou injekci to by mohlo pomoct. Teda aspoň částečně. Měl by vydržet i delší cestu jen ho držte v teple a ať má co nejvíc tekutin. Tady. Máte tam napsáno co jsem použil a kolik“ podává nám lístek.
Leon ho vezme a doktor se s námi rozloučí.
Zabalím ho do dvou dek a zvednu do náruče. Zanesu ho do auta a sednu na zadní sedadlo.
Ke mně přisedne Lief a Leon sedne za volant. V dalším momentě se řítíme co nejopatrněji k letišti. Zastavíme a Leon mi podrží dveře. Vystoupím a za mnou Lief.
Aniž bychom se starali co bude s autem klusem běžíme k vrtulníku. Pilot je připravený. Okem zkontroluji zavazadla a nastoupíme. V dalším momentě, aniž bychom se starali o povolení odlétáme.
Řídící věž sice protestuje, ale kašlem na to Lenny je důležitější.
,,Royi“ pootevře Lenny oči.
,,Copak miláčku?“ skloním se k němu.
,,Mám žízeň“ zamumlá.
Leon popadne termosku s čajem, bůh ví kde ji sehnal, a nalije do víčka, které mi podá. Co nejopatrněji mu dám napít. Vypije skoro půlku termosky, když má dost a znovu usne.
,,Pane, kde má čekat lékař? Má přijet sanitka?“ zeptá se pilot.
Jsem na vážkách.
,,Lenny nemocnice nenávidí“ ozve se Lief. To rozhone.
,,Ať se dostaví do naší vily Lenny bude v domácím léčení“ odpovím pevně.
,,Jak si přejete pane“ odpoví pilot a nahlásí instrukce.
,,Za hodinu přistáváme pane. Je tam přistavěn vůz“ informuj je nás pilot. Kývnu.
Lenny se mi v náručí zavrtí.
,Pšš miláčku za chvíli budeme doma a pak si odpočineš“ zašeptám mu.
V dalším momentě přistáváme. Vystoupíme a rozběhneme se k autu, které nás čeká před letištěm.
Nastoupíme a auto nás doveze do vily.
Jen ho doneseme do pokoje a převlékneme objeví se lékař.
,,Výborně cestu snesl bez jakéhokoliv problému.“ Oddechne si, když si přečte poznámky a vyšetří ho.
,,Tady máte antibiotika aby se předešlo infekci, musí bít stále v teple a hodně tekutin. Kdyby stoupla horečka nebo tak něco zavolejte mě.“ prohodí a odejde.
Přikryji Lenna až po bradu a lehnu si k němu. Nehodlám
ho z očí pustit byť na vtvteřinu.