Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Host z Okinawi 1.část

26. 4. 2009

Host z Okinawi

 

,,Nechceš se na chvíli stavit k nám. Mám novou hru tak ji můžeme vyzkoušet“ láká mě spolužák Eliot.

,,Promiň, ale dnes ne. Má přijet návštěva od někudy s Okinawi. Nejlíp bych se na to vykašlal, ale znáš máti. Prý to jsou příbuzný. To bych rád věděl, z který strany. Znám je všechny.“ Ušklíbnu se.

,,Já zapomněl“plácne se do hlavy ,,a to´s mi to říkal včera. No jo mít tvé paměťové buňky“ušklíbne se a popoběhne k Liefovy, aby ho zkusil nalákat. Je my jasné , že půjde. On si něco takového nenechá ujít. Zhluboka si povzdechnu a vydám se směrem k domu. Ujdu sotva pár kroků, když mě zazvoní mobil. Je mi jasné, kdo to je.

,,Ahoj mami. Co potřebuješ?“řeknu do něho.

,,Vůbec nechápu jak poznáš, že to jsem já?“ řekne udiveně ,,Ale proč ti volám. Přijedou asi o hodinu dřív, takže tvůj otec se pro tebe staví u školy. Potřebuje pomoct s kufry. Volaly, že přijedou i s nejstarším synem, takže jich bude o jednoho víc. Bohužel víc hostinských pokojů nemáme takže bude spát s tebou. Už jsem ti tam dala náhradní postel, abys měl kde spát. Tak zatím.“zavěsí, aniž bych měl možnost se bránit.

S povzdechem se opřu o zeď a čekám. Vím, že přijede Renaultem, protože jinam se takové množství lidí a kufrů nevleze.

Nečekám dlouho a ze zatáčky se vyřítí, jak jsem předpokládal, tmavě modrý renault. Prudce zabrzdí a otevřou se dveře. Rychle naskočím a pozdravím tátu. Jeho výraz hovoří za vše.

,,To snad není pravda. Jejich synáček se rozmyslí na poslední chvíli a my musíme skákat podle toho. A to ještě nejsou příbuzní“ zuří.

 Nicméně potvrdí mi co jsem si myslel.

Za chvíli parkujeme u letiště. Táta chytil skvělé místo a tak se mu trochu zlepší nálada. Vystoupíme a jdeme do haly, kde čekáme na nezvanou návštěvu. Naštěstí nečekáme dlouho a hlásí přílet letadla.

Po chvíli rozhlížení, vyrazí naproti skupince lidí a potřese si s nimi rukama.

,,Doufám, že jsme vám nezpůsobili problémy. Ale Roy se rozhodl na poslední chvíli, do té doby se z toho snažil vykroutit. Volala jsem to Elince a ta říkala, že to není problém“snaží se to nějak urovnat hned na letišti.

,,Žádné problémy jste nezpůsobily. Ela to už nějak zařídí. Tohle nechám na ní. Dovolte abych vám představil svého syna Lena.“Přeruší ji rozhodně a zoufale koukne po mě.

Nerad se odpoutám od zdi, kde jsem stál a s širokým úsměvem se přiblížím k pětičlenné rodince.

,,Rád vás poznávám“ podávám, způsobně, ruku nejdřív ženě.

,,Jsem ráda, že tě poznávám Lenny. Já jsem Sora Namayo a to je můj manžel Takumi Namayo a tohle jsou moji synové Saburo, Yamato a Roy. Máme ještě jednoho, ale ten zůstal doma.“představuje mi manžela a své syny od nejmladšího.

Ještě, že zůstal doma pak bych se nejspíš musel odstěhovat na střechu.

,,Velice mě těší“ zamumlám a všem podám ruku. U Roye mnou projede elektrický šok, ale snažím se nic nedávat najevo.

Pomůžu tátovi, za neustálého štěbetání paní Namyo, s kufry a rozloučím se.

,,Počkej ještě jsi nejedl a máš jet se mnou domů“ snaží se mě zoufale zadržet.

,,Najím se ve městě a mámě řekni, že mě volal kámoš. Mám mu pomoct s matikou. Tak zatím“rozloučím se a rychle zmizím, než táta přijde na něco jiného.

 

Toulám se městem jen, abych nemusel do toho blázince. K Eliotovy nemůžu, řek jsem mu, že se ven nedostanu. Pak si všimnu, že se začne stmívat.

 Stejně tomu blázinci neuniknu, povzdechnu si a mrknu se na hodinky. Vzápětí zalapám po vzduchu a rychlím krokem zamířím k domovu. Měl jsem být doma před hodinou a půl A to, že ručička ukazuje za deset minut deset mi připadá jako vtip. Dlouho však ne.

,,Můžeš mi říct kolik je hodin a kde jsi byl?“ ozve se vzteklí hlas matky jen co otevřu dveře.

Obrátím oči v sloup.

,,Kolik je hodin ti neřeknu, protože se mi asi zastavili hodinky a byl jsem u kámoše“oznámím.

,,A u kterého?“pokračuje výslech.

,,U Eliota. Tátovy jsem pomohl, nevěděl jsem,že moje asistence je třeba i doma“neodpustím si kousavý tón.

,,Pro tvoji informaci je tři čtvrtě na devět, jídlo máš v mikrovlnce a pak úkoly a spát. Nezapomínej …“ pokračuje.

,,Já vím, že zítra mám být ve škole dřív kvůli třídní hodině“ ohradím se.

,,Fajn tak si pospěš“ otočí se a je na odchodu, když ji zarazím

,,Můžeš mi říct, kde mám psát úkoly, když mám v pokoji nastěhovanou návštěvu?“zeptám se

,,No přece tam“odpoví mi.

Podívám se znovu na hodinky, pořád ukazují stejný čas. ,Zítra si musím jít vyměnit baterku´, pomyslím si a zajdu do kuchyně pro pozdní večeři. Poté vyběhnu schody a zamířím do pokoje. Hlasitou hudbu uslyším už u schodů.Vztekle vrazím do pokoje a vypnu minivěž.

,,Můžeš my udělat tu laskavost a pustit si to do sluchátek? Mám docela dost úkolů a ráno brzo vstávám.“vyjedu bezdůvodně na něho. Hlasitá hudba mi nikdy nevadila, ale vadí mi tu on.

,,Promiň, ale nebyl´s tu tak mě nenapadlo, že by ti to mohlo vadit“ řekne zaraženě.

,,Tak už to víš.“zavrčím nepříjemně a s pyžamem zahučím do koupelny.

Po chvíli vyjdu a pustím se do úkolů, nakonec si nachystám věci, natočím budíka a zalehnu do připravené postele, která je přitlačena ke knihovně.

 

Překvapeně se koukám jak dělá úkoly, natáčí budík a zalézá do postele u knihovny.

Myslel jsem, že je připravena pro mě. Znovu zapnu minivěž, ale podstatně snížím zvuk abych ho nerušil. Normálně bych už spal, ale čekám telefonát od bráchy. Mám pocit, že mi zavolá. Potichu vstanu a přejdu ke knihovně. Podívám se na tituly knih a jednu si vyberu.

 Nakloním se nad ním a chvíli ho pozoruji. ,Když spí vypadá úplně jinak, než na tom letišti. Jako medvídek.´pomyslím si. Nakonec neodolám a dám mu malou pusu na tvář.

Potom zalezu pod peřinu i s knihou. Mobil si dám na dosah. Jak ho znám, a znám ho dobře, je to moje dvojče, zavolá jakmile se začtu do knihy. A taky, že jo. Rychle chytnu telefon a ještě než stačí zazvonit zmáčknu příjem.

,,Ty idiote, nemůžeš zavolat, když je světlo?“zandávám, potichu, bez pozdravu do telefonu

,,,Promiň nevěděl jsem, že spíš“´ozve se vyjukaně

,,Já ne, ale můj spolubydlící“zašeptám

,,,Spolubydlící? To vypadá náramně. Jak vypadá?“ozve se zájem

,,Ne neřeknu ti to. Je můj bratříčku!“zavrčím

,,,Sedám na první letadlo. Tohle je vážné! Prosím tě, kroť se! Víš jak to dopadlo posledně!“zpanikaří

,,Nikam neletíš jasné!“zařvu.

V tom se probudí Lenny.

,,Ty idiote nemůžeš být zticha? Na rozdíl od tebe ráno vstávám! A jestli musíš telefonovat o půlnoci tak to dělej tam, kde nejsou lidi!“přistane mi na hlavě polštář s nadávkami.

,,Promiň já tě nechtěl vzbudit“omlouvám se Lennymu.

,,Tak jsi mě budit neměl pako!“obrátí se ke mně zády a za chvíli znovu spí.

,,,To byl on? Tak to strach nemám. Ten se o sebe dokáže postarat. Dobrou“ozve se v telefonu a zavěsí.

Zaklapnu telefon, vezmu polštář, který po mě hodil a dám mu ho pod hlavu. Vypnu mu budík aby se vyspal a jdu také spát.

 

Trhnutím se probudím a kouknu na budík. ručičky ukazují za pár minut tři čtvrtě na sedm. Nechápavě vyvalím oči. Vždyť jsem ho nastavil na šest. Pak si všimnu vypnutého zvonění a spočítám si jedna a jedna. Nenávistně se podívám na postel, kde spí host, urychleně se obleču a vypadnu z domu.

Do školy se dostanu včas, ale s jazykem na vestě a hladový.

,,Co jsi dělal večer? Málem jsi to nestihnul“zasměje se Eliot.

,,Spal jsem. Ale ten blbec musel o půlnoci telefonovat a pak mě ještě vypnul zvonění. Myslel jsem, že ho zabiji“vypadne ze mě udýchaně.

,,Hlavně že jsi tu a v pořádku. A o jakém spolubydlícím to mluvíš? Měli přijet čtyři a pokud vím máte několik ložnic pro hosty“podiví se Eliot.

Tak mu všechno vysypu. A pak jen sleduji jak se nádherně baví.

,,Příště ti něco řeknu“zabručím si pod nos

,,Promiň, ale ty normálně ledovec, jsi vytočený z nějaké návštěvy! To se ti tak dostal pod kůži?“směje se.

Vzpomenu si na ty nádherné půlnočně modré oči, v kterých se koupal smutek. Svěšené koutky plných úst a krásnou svalnatou postavu. Určitě dělá nějaký sport. Dlouhou černou hřívu s modrými odlesky.

,,….No pozoruji, že ses do něho tvrdě udělal“slyším pobavený hlas kamaráda.

Otočím k němu zasněný obličej.

,,Co?“zeptám se

,,Ty ses do něho zamiloval! Jsi úplně mimo! Učitelka na tebe mluví už pět minut a ty jsi duchem mimo!“ Baví se.

,,To jsou keci mě se líbí holky to nevíš?“vyjeknu.

,,A víš to stoprocentně?“ zeptá se docela vážně.

Místo odpovědi mu jednu natáhnu.

,,Pane Yamato co je to za chování? Okamžitě se spolužákovy omluvte!“ rozčílí se učitelka.

,,Ani mě nehne. Dobře mu tak pitomcovi“ odseknu zuřivě.

,,To je dobrý.paní učitelko. Za pravdu se každý bije.“ Zazubí se pobaveně.

,,S tebou se nemá cenu bavit“ usoudím a víc si ho nevšímám.

Jsem na něho naštvaný, myslel jsem, že si mu postěžuji, ale teď mu nemíním nic říkat. Poslouchám učitelku a jeho pokusy o komunikaci, celý den, úplně ignoruji.

 

,,Tak se nečil Lenny“ žduchne do mě na konci vyučování.

,,Co ti přeletělo přes nos? Normálně tak nevybuchneš. Že by to bylo tou rodinkou?“ zadumá.

,, Jo je. Představ si, že nakonec s nimi přijel i jejich nejstarší syn, který se tu neměl ani objevit. Prý se rozhodl až na poslední chvíli. Naši s ním nepočítaly a jako řešení vymyslely to, že my ho strčily do pokoje a do postele“ vyklopím ze sebe.

,,Takže s ním spíš?“ zamrká překvapeně Eliot.

,,To ne“zděsím se. ,, Já spím na přistýlce ve svém pokoji“postěžuji si.

,,To tě lituji. A povídej jak vypadá?“ zeptá se zvědavě.

,,Úplně normálně. Černé vlasy a oči, je vyšší než já a je naprosto neschopný.“ Popíšu to nemehlo.

,,Hmm tak to nejspíš nebude on, že.“ukáže k bráně o kterou se opírá on.

,,Jo je“ utrousím na půl pusy a odtrhnu se od něj. Bránou projdu aniž, bych o návštěvu zavadil pohledem.

 

,,Počkej Lenne fakt se ti omlouvám za ten noční telefonát. Brácha neví, kdy zavolat a nejradši opruzuje, když všichni spí“ jde za mnou a omlouvá se.

,,Myslel jsem, že tu máš všechny bratry“ prohodím.

,,Ne. Je ještě Leon, moje dvojče.“ Zavrtí s úsměvem Roy.

,,Aha. Já si myslel, že jeden idiot v rodině stačí, ale jak vidím musel´s sis pořídit duplikát“ ušklíbnu se pomstychtivě a přidám do kroku.

 

,Tak tomu se říká prořízla pusa´uznám v duchu a zvednu telefon vteřinu před tím než zazvoní.

,,Ahoj Leo dík, že voláš“ ušklíbnu se do telefonu.

,,Proč bys nadával Royi, že. Omluvil´s ses mu?“ zeptá se.

,,Jo omluvil“ zavrčím podrážděně.

,,A co říkal“ nedá mu to.

,,Že jeden idiot v rodině stačí, ale já si musel pořídit kopii“ obeznámím mu bez obalu ublíženě.

Z telefonu se vychrlí takový řehot, že musím dát sluchátko dál od ucha. Když to trvá víc jak minutu zařvu do sluchátka.

,,Až se uklidníš tak se ozvy“

,,Počkej“ uslyším.

,,Dobrý, ale proč volám. Ta holka stáhla obvinění.“řekne už celkem normálním hlasem.

,,Jak to?“ zeptám se nevěřícně.

,,Viděla mě s mojim objevem a usoudila, že s takovým prasákem žít nehodlá.“řekne naštvaně.

Nevím jestli mám brečet nad oslovením, jásat , že jsem se ji zbavil nebo na dálku obejmout bráchu, že si někoho našel.

,,Hele to obejmutí na to rovnou zapomeň“ varuje mě.

,,Neboj na obejmutí tu mám někoho jiného“ usměji se do telefonu.

,,To už jste zašli tak daleko?“podiví se brácha.

,,Ne je to beran.“ Povzdechnu si.

,, Zas někdy zavolej a ne aby to bylo v noci“ loučím se.

,,Neboj pa“zavěsí

, No právě toho se bojím´pomyslím si a pomalu se pustím směrem kterým zmizel Lenny.

 

,Idiot jeden co si myslí, že když se omluví za ten hovor, že mu skočím kolem krku. Blbec kvůli němu jsem zaspal. Já bych ho nejraději vystřelil na Měsíc´zuřím v duchu.

,,Je mi líto že jsi zaspal vůbec jsem netušil, že vstáváš tak brzo a jo myslel jsem si to“ ozve se vedle mě.

,,Uáááááááááá to snad není možný. Já s tebe fakt jednou leknu. Víš, že jsi životu nebezpečný?“ zaječím. Vůbec jsem si neuvědomil, že mluvím nahlas.

,,Nevěděl jsem, že jsi ryba. Mám tě hodit do sáčku z vodou abys přežil?“ zeptá se zvědavě.

Znovu se otočím se a natáhnu mu jednu přes tvář.

,,Za co?“ dívá se překvapeně a drží se za tvář.

,,Za to, že jsi přijel, žes mě vzbudil a zaspal jsem kvůli tobě“ odseknu a zamířím do obchodu s hodinkami.

 

Mnu si bolavou tvář.

, Má šikovnou ránu´pomyslím si a překvapeně se dívám jak otevírá dveře do obchodu. Nechápu co chce v obchodě s hodinkami. Výlohou se dívám jak prodavači podává své hodinky. ,Snad mu je nechce prodat?´ zamračím se.

V duchu se vrátím k včerejšímu dni. Když jsem ho viděl, jak se opírá o zeď, s tím drzým výrazem, dostal jsem pořádnou ránu do břicha. V ten moment jsem věděl, že on bude můj osud. Krátké světle hnědé vlasy, rozcuchané od větru, šedé výsměšné oči. Jak ty umí ztmavnout, když se zlobí nebo rozzářit, když se směje. A ta jeho štíhlá postava, zasním se.

V posledním momentě si všimnu, že vyšel z obchodu a jde pryč. Taky si všimnu, že hodinky nemá.

,,Hej počkej. Když nemáš peníze…“ začnu a nedokončím.

,,Ty blbče. Peníze mám, ale zastavili se mi a ten prodavač řekl, že je problém v hodinkách ne v baterce jak jsem si myslel. Tak jsem je tam musel nechat na opravu. A vůbec co je ti do toho?“ zařve na mě a jde pryč.

Rozpačitě si prohrábnu vlasy a jdu za ním. Cestou k němu domů už radši nic neříkám. Mám pocit, že zase řeknu něco špatně.

Odemkne vchodové dveře a bez pozdravu zamíří do svého pokoje. Jdu za ním a jakmile vstoupí do pokoje, chytnu ho kolem pasu, zavřu dveře a hodím s ním o jeho postel. Vzápětí se na něho položím a začnu ho líbat. Je tak překvapený, že se nezmůže na odpor. Po chvíli se přece jen vzpamatuje a začne se bránit. Chytnu mu ruce a jednou je stisknu nad jeho hlavou. Druhou rukou zajedu pod triko a začnu mu ho vyhrnovat. Zoufale vyvalí oči a začne sebou házet. Nechám triko trikem a začnu mu rozepínat poklopec. Na okamžik se oddálím od jeho úst abych se mohl nadechnout.

,,Okamžitě toho nech slyšíš? Pusť mě. Já nejsem na kluky…“ další protesty udusím svými ústy.

Rukou mu vklouznu do spodního prádla a sevřu mu penis. Jeho oči se rozevřu ještě víc pokud je to možné. Pak ruku vytáhnu a začnu mu sundávat kalhoty. Začne kopat nohama. Z obtížemi mu je sundám pak mu roztáhnu nohy a kleknu si mezi ně. Rozepnu si poklopec a stáhnu do půlky stehen. Položím se na něho. Začne se bránit urputněji. A mě dojde trpělivost.

Kleknu si tak, abych mu zabránil v útěku a jedním švihem mu sundám triko. To roztrhnu a z jedné poloviny udělám něco jako provaz a svážu mu ruce, které jsem předtím z obtížemi zkroutil, za zády. Pak ho položím na záda a začnu líbat po celém těle. Na poslední chvíli zabráním tomu, aby křičel tím, že se mu dám na pusu ruku.

,,Tak takhle to nepůjde miláčku“ řeknu mu s rukou na jeho puse.

Pomocí zubu roztrhnu druhou půlku trika a cár použiji jako roubík, který mu zavážu za hlavou.

Znovu ho začnu líbat. Pomaličku sjíždím dolů, až se dostanu k penisu. Pomalu ho jazykem obkroužím než si ho vsunu do úst a začnu ho sát. Po chvíli přesunu ruku na zadeček a prstem vniknu dovnitř.

Přes látku mu unikne bolestné zasténání. Vytáhnu z něho prst a nahmatám gel, který jsem koupil ve městě a namočím si prst, abych mu ho dal zpátky. Po chvilce přidám druhý a začnu ho roztahovat. Když přidám třetí a cítím, že je dostatečně roztažený vytáhnu je. Nanesu si trochu gelu na penis a začnu do něho pomalu pronikat.

 Konečně jsem v něm celý. Slastně zasténám a začnu se pomalu pohybovat. Jak roste moje vzrušení přirážím stále rychleji až do něj vyvrcholím. Zůstanu v něm a podívám se mu do obličeje. Má zavřené oči a po tváři se mu koulejí slzy. Začnu mu slíbávat slzy.

,, Bylo to fantastické lásko. Určitě si to zopakujeme. Promiň jestli jsem ti ublížil, poprvé to vždycky bolí příště to bude lepší. Uvidíš.“ Šeptám mu do ouška.

Vyklouznu z něho, upravím se a přejdu k tašce ve které mám věci. Chvíli se v ní přehrabuji a vytáhnu dvě krabičky. S nimi se vrátím k posteli.

Lenny mezitím otevře oči a sleduje mě pohledem. Když spatří, že se vracím začne sebou házet. Chytnu ho a položím ho na břicho, pod něj mu dám polštář, takže zadeček má vystrčený nahoru. Zděšeně obrátí hlavu.

,,Neboj jen tě namastím, aby tě to nebolelo. Milovat se budeme až v noci.“ Snažím se ho uklidnit. Začne vrtět hlavou.

,,Jestli chceš můžeš to někomu říct. To záleží na tobě, ale na nich jestli ti budou věřit“ políbím ho na tvář. Obrátí hlavu tak, aby mě neviděl. Otevřu krabičku s mastí a naberu trochu na prst. Opatrně mu ji začnu vtírat dovnitř. Když jsem hotový, zvednu ho, rozvážu mu roubík a dám mu napít. Musí mít žízeň. Trochu se napije, ale jen tak aby zahnal sucho v ústech. Pak ho začnu oblékat. Poté se upravím a do ruky vezmu druhou krabičku. Ukážu mu obsah.

 Je v ní náramek v podobě vztyčené kobry, když se zavře nejde sundat. Výhoda je že se dá použít i jako obojek.

Náramek mu připnu na levou ruku kousek od ramene. Místo jsem zvolil tak aby mohl nosit krátký rukáv. Pak mu rozvážu ruce.

V prvním momentě od něj dostanu facku, že odletím ke knihovně. V druhým se pokouší sundat náramek.

,,To se ti nepovede, sundat ho můžu jen já“ řeknu pobaveně, když chvilku sleduji jeho snahu.

Propálí mě očima a přejde ke mně.

,,Okamžitě mi to sundej zmetku!“ zavrčí vztekle.

,,Ani mě nehne. Ten náramek zůstane tam, kde je. Nebo bys ho měl radši kolem toho tvého hezoučkého krčku?“ zeptám se ho.

Než stačí něco říct tak se na chodbě ozvou kroky. Lenny zbledne jak papír a obrátí se k prádelníku. Otevře ho a znovu zavře. Přeběhne k dalšímu, vyvalí oči na binec, co tam panuje a od někudy vydoluje triko, které si oblékne. Vytáhne i jiné kalhoty a převleče se.

 Ještě se podívá jestli není vidět náramek a rychle upraví postel, cáry trika hodí do koše a sedne ke stolu kde vytáhne nějaké sešity a knihy.

 Trochu nechápavě to sleduji. Pak mě to trkne a vyvalím se na postel s časopisem v ruce.

,,Kolikrát tě mám volat k večeři ty zme… Lenny?“ ozve se jeho matka, která z nenadání otevře dveře.

,,Vždyť už jdu“ zavrčí Lenny a stoupne.

,,Royi večeře je na stole“ řekne o poznání mileji.

Kývnu a vstanu. Jeho matka odkvačí pryč a Lenny se vydá pomalu za ní. Ve dveřích ho chytnu.

,,Lenny…“ začnu pomalu.

,,Pusť mě ty zmetku tohle to ti nikdy neodpustím. Slyšíš nikdy.“ Řekne nenávistným hlasem, vytrhne ruku se sevření a pustí se za matkou.

Mě po tváři začnou stékat slzy a v kapse mi zazvoní telefon.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

xDxD xD

(Shagua, 12. 5. 2009 14:06)

naprosto úžo...xD....moc se mi to líbí..

***

(Wendy, 5. 5. 2009 13:52)

Ať čtu jakoukoli tvou povídku...vždycky to useknes v tom nejlepším xD...no doufám, že bude brzo pokráčko...nemůžu se dočkat;-)...fakt pěkný námět a skvělá povídka;-)

Hihibi

(sisi/ctenar, 2. 5. 2009 19:03)

Dálší díl :D no začímá to zajímavě, jakože !
Takže se moc těším an další :D

Kretén blbej, si posral!

(Katka, 27. 4. 2009 19:30)

lol tak to těžce nedal
Už se nemůžu dočkat dalšího dílu

www.may-darrell.wgz.cz

(May Darrellová, 27. 4. 2009 15:37)

Á, to bylo skvělí, moc se těším na další pokračování ;-) Jinak souhlasím s Aki, nejprve ho znásilní a potom ještě brečí *kroutí nechápavě hlavou*

Blbec

(Aki, 26. 4. 2009 19:40)

to je! A pak si ještě bulí! Magor.
Povídka kráásná, doufám, že další díl bude hodně hodně brzo!!

...

(lili, 26. 4. 2009 17:43)

supéér..tak rychle pokráčko!

:-)

(Davida666, 26. 4. 2009 17:10)

Paráda, jenom opravdu nechápu proč to udělal. Doufám, že pokračování bude brzo.

Wau

(Lusia, 26. 4. 2009 15:41)

Páni, senzace, rychle další, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.....

oh!!

(Ni-chan, 26. 4. 2009 15:37)

říkala si, že to skončí špatně, ale tohle...já toho Roye vážně nechápu, nechápu proč to udělal, to sakra nemohl chvilku počkat?? blbec je to, naprostej zabedněnec a ...*povzdech* tak tohle bude žehlit dlouho pokud vůbec *kroutí hlavinkou*
další moc povedená povídka Aky a už se těším na pokráčko :)