Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Host z Okinawi 2.část

12. 5. 2009

Host z Okinawi 2

 

Sáhnu do kapsy a vytáhnu ho. Podívám se na displej, jsem tak vykolejený, že nejsem s to určit kdo to je. Brácha. Sluchátko automaticky zvednu.

,,Leo já jsem takový idiot“ řeknu do telefonu.

,,A řekneš mi nějakou novinku?“ zeptá se vážně.

,,Vyspal jsem se s ním“ odpovím.

,,Bylo to dobrovolné?“zeptá se podezřívavě.

,,Ne, znásilnil jsem ho“ řeknu zdeptaně.

,,Ty jsi takový kretén! Ráno tam jsem!“ zařve do telefonu.

,,Počkej co ten tvůj objev“ snažím se ho zadržet.

,,Ten ať jde do háje“ odsekne a zavěsí.

Zkouším mu volat zpátky, ale vypnul telefon. Posílám mu i zprávu na paiger, ale to ignoruje. S těžkým srdcem sejdu za nimi do jídelny. Vím co bude. Lenny zřejmě bude mít o milence navíc. A že to nebude dobrovolné, mohu jen tušit.

Vejdu do dveří a zjistím, že dvě místa jsou volná jen u Lennyho. Z každé strany jedno. Sednu si nalevo. Ucítím, že sebou trhne, ale neodsune se. Pocítím naději.

,,Paní Yamato moc se omlouvám za komplikace, ale volal mi bratr. Říkal, že by zítra ráno přijel.“ Kousnu do kyselého citrónu hned na začátku.

Lenny vedle mě ztuhne.

,,To nevadí. Místa máme dost. Nějak to uděláme.“ Zašvitoří vesele paní Yamato.

 

,To by mě zajímalo jak. Podle mámy jsou všechny pokoje plné. I když, myslím, že obsadit šest volných pokojů chce pořádnou práci, při jedné návštěvě.

Rychle do sebe soukám večeři a snažím se co nejmíň dotýkat svého souseda. Není to moc jednoduché, protože svoji nohu strčil tak, abych o ni zavadil, kdykoliv se pohnu. Konečně do sebe dostanu poslední sousto. K tomu abych vstal mi zavazí jeho noha. Prudce ji nakopnu a odstrčím židli. Nestačil v čas uhnout a tak mu přejede po noze. Tiché, bolestné zúpění mi lahodí uchu. S veselím úšklebkem, kterého si všimne jen on, zamířím do kuchyně.

,,Už jdeš spát?“ zvedne překvapeně hlavu matka.

,,Jo jsem docela unavený a navíc se musím podívat na angličtinu zítra píšeme“ vymluvím se. Nemusí vědět, že školu zvládám s přehledem a že mě stačí dávat pozor v hodině. Už tak se na mě kouká skrz prsty, že jsem gay. Vzala to s tím, že jestli mě ještě jednou nachytá s klukem vyhodí mě z domu. Dozvěděla se to tak, že mě nachytala jak líbám jednoho svého kamaráda.

Nevím co by dělala, kdyby věděla, že mě náš host znásilnil.

Nejspíš by mě vyrazila a ještě obvinila, že jsem ho svedl a můžu si za to sám.

 

Rychle vydupu schody a vejdu do pokoje.odolám lákavému pokušení zamknou dveře a jdu do sprchy. Vyjdu převlečený do pyžama a do tašky naházím věci na učení.

V momentě, kdy se chystám do postele, uslyším vrznutí schodu. A podle délky to nebude mama. Mrknu na budík, který ukazuje devět večer. V tuhle dobu jsem normálně na počítači, ale dnes nechci riskovat. Bleskurychle sjedu pod peřinu a předstírám spánek.

 

V tom momentě se otevřou dveře a do pokoje vejde Roy. Poznám to podle zaváhání a jeho kolínské. Zavřu oči a začnu dýchat pravidelně, abych ho přesvědčil, že spím.

Nakloní se nade mě a rukou mi začne přejíždět po boku k zadečku. Mám co dělat abych se neotřásl odporem.

Náhle se Roy narovná a za chvíli slyším bouchnout dveře od koupelny a šum sprchy.

 

Ve stejnou  dobu se otevřou dveře a vstoupí matka, aby prohlédla pokoj, jestli tu nemám nechutné časopisy. Nemám. Tedy pokut nepočítám mangy s yaoi a ty jsem pořádně ukryl. Za chvíli spokojeně odejde a já uslyším otevření dveří od koupelny. Roy zřejmě vyčkával až odejde.

,,Tak se mi zdá, že tohle bylo na poslední chvíli miláčku“ ozve se Roy.

Neodpovídám a dýchám stejnoměrně.

,,Ale no tak, vím, že nespíš. Nechceš si lehnout ke mně do postýlky?“ zeptá se.

Neozvu se i když bych mu ten kvicht nejradši rozmlátil.

Přejde k mé náhradní posteli a shodí ze mě peřinu. Obrátí mě na záda a vyhrne mi vršek od pyžama.

Musím se ze všech sil držet, abych mu nevrazil loket do krku. Rád bych mu to udělal,ale tím bych se prozradil, že nespím a proti jeho síle, jak jsem se už stačil přesvědčit, nemám šanci.

Ze zatnutými zuby ponechám ať si dělá co chce a v duchu se modlím, aby toho nechal.

Přejíždí mi rukou po těle a co chvíli zavadí o bradavky. Potom jeho ruce vystřídá jazyk, který mi mapuje změť mokrých cestiček po těle. Pomalu se přesune k jedné bradavce a vsune si ji do úst. Začne ji dráždit jazykem, zatím co rukou zajede do kalhot, pohladí mi penis a přesune se k dírce. Pomalu tam začne zasouvat prst.

Cítím jak odporem tuhnu. Roy se zarazí a opatrně vytáhne prst. Pak mě upraví a přikryje.

,,Vidím, že opravdu spíš. Tak tě nechám spát, ale pamatuj si můj bratr nesnese odpor. Ne v našem světě. Ten náramek se nikdy nedá sundat, ale můžeš mít mazlíčka. Je mi líto, že jsem tě do svého světa zatáhl, ale nedokážu bez tebe žít. Cítil jsem to už na tom letišti. Dobrou“ dá mi polibek na tvář, pak na ústa a jde si lehnout.

Tiše ležím a zmateně přemýšlím o čem to mluvil. Co je s jeho bratrem? A o jakém světě to mluvil?

Když se ujistím, že spí, vykradu se z postele. Vezmu nové pyžamo a zmizím v koupelně, abych ze sebe smyl jeho doteky.

Nevšimnu si, že je vzhůru a přes jeho rty přejede smutný usměv. Když s vrátím je mě trochu zima a tak se zabalím do deky. Nepomůže to moc, ale po dnešních zážitcích, za chvíli spím. Nevím, že Roy přes mě přehodí ještě jednu deku, než sám usne.

 

Ráno se vzbudím půl hodiny před tím, než zazvoní budík. Odhodím deku a překvapeně se dívám na druhou. Ustelu si a druhou složím do noh postele. Rychle se převleču a potichu zmizím. Budík nechám zapnutý.

 

Probudí mě budík, ale ignoruji ho, vím že to Lenny vypne. Jakmile to ovšem zazvoní po páté, vstanu z postele a jdu ho vzbudit. Zastavím se až před jeho postelí. Chvilku na ni civím, než si uvědomím, že tam není a nechal budík nadarmo zvonit. Zacvaknu ho a začnu se smát. Tohle bych od něho nečekal. Myslím, že s ním si ještě užijme.

Jdu do sprchy. Lehnout si nemá cenu, když vím, že brácha dorazí za hodinu a půl. Obléknu se a podívám se na knížky.

Otevřou se dveře a dovnitř nakoukne Lennyho máma.

,,Už je pryč? Mohla bych vás požádat o pomoc? Potřebovala bych sem nastěhovat ještě jednu postel“ poprosí.

Pomůžu ji. Už jen pro ten výraz v jeho tváři. Dáme ji kousek od první.

 

 Po snídani vyrazím na letiště. Letadlo přistane a za chvíli jsem sevřen v bratrově objetí. ,,Můžeš mi říct, proč jsi to tak zpackal?“ zeptá se na rovinu.

,,U nich.“ Řeknu a vyrazím k východu.

 Tu je moc lidí a někdo by mohl poslouchat. Nasedneme do taxíku a za chvíli jsme před Lennyho domem.

,,Promiňte, že jsem se sem tak vecpal. Ale rozmyslel jsem se až včera. Moc se mi stýskalo po dvojčeti.“ Usměje se Leon.

Nad jeho keci nestačím žasnout. Nevěřil bych mu ani slovo, ale Lenniho máma hned přikyvuje a zve ho dál. A ještě se mu omlouvá!

,,Promiňte, ale všechny pokoje jsou obsazené tak budete na pokoji s Lennym a s bratrem“ kaje se.

,,To nevadí stejně bych ho nemohl opustit“ obratně skryje spokojený úšklebek.

,,Tak pojď ukážu ti kde budeš spát.“ Pobídnu ho a jdu před ním.

,,Ukaž mi ho“pronese za zavřenými dveřmi.

Hodím mu mobil, kam jsem si ho tajně vyfotil.

,,Je náš“ pronese odhodlaně a vybalí si.

 

Loudám se do školy, abych nějak zabyl čas. Dorazím dam těsně před zvoněním a ještě si libuji jak mi to vyšlo.

Sednu do lavice a vytáhnu učebnice. Jako obvykle je hned u mě jak Lief tak Eliot.

,,Tak co návštěva? Provedla ti něco?“ zajímá se Eliot.

,Kdybys tušil´ ušklíbnu se v duchu a podívám se na Liefa, který je podivně zamlklí a kouká na moji levou ruku.

,,Liefe je ti něco?“ zeptám se.

Lief se vzpamatuje a zavrtí mlčky hlavou. Divně se při tom tváří, ale to vždycky tak to nechám být.

Samo celou hodinu prospím. Beztak se neprobírá nic důležitého tak nemám ani špatné svědomí. Když vyjdu o přestávce na chodbu, abych se protáhnul, uslyším jekot od záchodů.

Ostatní ho sice slyší, ale chovají se jako by nic. Vrazím na záchody, odkud se jekot ozívá a uvidím kluka z vyššího ročníku jak zápasí s Liefem.

,,Není to trochu nerovný boj?“ zeptám se trochu naštvaně.

,,Tvoje starost to není“ ani se neohlédne a pokračuje.

Očima Liefovi naznačím ať uhne. Po delší snaze se mu to podaří a já zneškodním útočníka perfektním kopem do zátylku. Pak ho popadnu za ruku a rozběhnu se k šatnám.

,,Máš něco náhradního na sebe?“ zeptám se ho, když za námi zavřu dveře a podívám se na jeho roztrženou košili.

Mlčky přikývne a přímo před míma očima se začne převlékat. Rychle se otočím ke dveřím.

,,Nelíbím se ti?“ zeptá se nesměle.

Překvapeně se otočím. Stojí u lavičky a košili drží v ruce. Dá ji na lavici a přistoupí ke mně.

,,Jsem tvůj mazlíček můžeš se mě dotýkat“ podívá se na mě.

,,Opravdu?“ podívám se na něho.

Přikývne a stoupne si ke mně. V domnění, že si dělá srandu mu přejedu dlaní po těle a přitáhnu si ho k sobě. Na jeho tváři se rozlije šťastný výraz.

,,Obleč se“ odstrčím ho a znovu se obrátím ke dveřím. Uslyším nešťastný povzdech a o okamžik později mi klepe na rameno. Pootočím se a vidím, že je oblečený. Otevřu dveře a vydáme se do třídy. Dorazíme těsně před zvoněním. Lief si rychle přenese věci do mé lavice, kde jsem do teď seděl sám a usměje se na mě.

Nechám to být nemám ani náladu ani chuť se sním dohadovat.

 

Po vyučování se podívám na Eliota.

,,Ukážeš mě tu hru?“ zeptám se.

Podívá se skoro nepřátelsky.

,,Řekni Liefovy. Věřím, že ji má také“ odsekne a naštvaně odejde.

,,Mám ji. Jestli chceš tak můžeme jit ke mně.“ Usměje se.

Zaváhám a přikývnu. Všechno je lepší než jít rovnou domů. Oči mu zazáří a společně vyjdeme ze školy. Po cestě potkáme toho vykuka, ale nechá nás na pokoji, jen se na mě vztekle podívá.

Dovede mě ke svému domu a odemkne.

,,Mami už jsem doma“ zavolá někam dozadu a vyzve mě abych vstoupil. Po jeho vzoru se vyzuji a následuji ho do jeho pokoje.

,,To je dobře Li p....“ odumře ji hlas, když mě uvidí. Lief na její tázavý pohled kývne.

,,Doufám, že na tebe bude hodný. No nebudu vás rušit“ podotkne a vrátí se nejspíš do kuchyně. Nerozumím té poznámce, ale neřeším to.

 

,,Chceš pořád hrát tu hru?“ zeptá se mě a začne se převlékat. Nakonec zůstane jen ve spodním prádle.

,,Jo. Proto jsem sem přišel.“ Odseknu a sednu si na židli u stolu.

Povzdechne si a přejde ke mně. Sedne si mě na klín a začne líbat. V momentě jsem bez košile a mám rozepnutý poklopec. Snažím se ho odstrčit, ale spíš to vypadá jako bych ho hladil. Lief mě silou přesune na postel a posune se tak, že na něm ležím. V tom se rozlétnou dveře a v nich stojí jeho matka. Jakmile nás uvidí otočí se a odejde.

,,Promiň, jestli chceš, tak mě, můžeš potrestat.“ Řekne ustaraně.

Zavrtím hlavou a začnu se upravovat. Viditelně se mu uleví a také se obleče. Pak až do večera hrajeme hru.

 

Domů dorazím po večeři.

,,Kde jsi sakra byl?“ začne tyátr, jen co otevřu dveře.

,,Kde by u kámoše“ pokrčím rameny.

,,Nechodíš k němu nějak často?“ zeptá se jedovatě máma.

,,Byl jsem u Liefa“ odpovím a jdu si máznout chleba, protože vím,že zase nic nezbylo.

Pak jdu do pokoje kde se málem přerazím o další postel. V momentě se vyřídím do obýváku.

,,Můžeš mi říct, co znamená ta druhá postel v mém pokoji?“ zeptám se mámy aniž bych si všiml nového kluka, který zvedne hlavu.

,,Já ti o tom zapomněla říct? Bude tam bydlet i Royuv bratr Leon“ hraje si na neviňátko.

,,A můžeš mi říct jak se tam mám pohybovat, když tam není žádné místo? To mám chodit po stropě nebo co?“ vyjedu na ni.

,,Jestli to umíš tak klidně“ usadí mě s přehledem. Vytočeně se otočím a vypochoduji zpět do pokoje. Rozčíleně prásknu dveřmi.

 

,,Royi už je doma“ uslyším za sebou.

Překvapeně se otočím a zůstanu hledět na kluka. Tak podobného a přece jiného než je Roy.

,,Kdo kurva jsi a co tu děláš?“ vyjedu na něj.

Jediné reakce, které se dočkám je ta, že pozvedne obočí a dál si mě prohlíží. V jednom momentě se odlepí od dveří, o které se opírá, a otevře je. Dovnitř vletí uřícený Roy.

,,Kde jsi k čertu byl? Už od pěti lítám po všech čertech!“ vyjede po mě vztekle.

,,Že jsi tam nezůstal ty úchylku. Rozhodně bys ses tam nenudil. Už tak vypadáš, že tam nejspíš patříš!“zaječím na něj.

Druhý kluk se začne smát.

,,Tak s ním se rozhodně nudit nebudeme, bratříčku.“ Řekne pobaveně a chytne mě ze zadu za pas. Z otočky mu vrazím pořádnou pěstí až odletí ke knihovně.

,,Lenny to ne.“ Vykřikne polekaně Roy, ale nepodnikne nic aby svého bráchu zastavil. Ten se pomalu narovná a podívá se na mě.

,,Takže po zlém.“ Podotkne a vrhne se ke mně.

Pokusím se mu dát další ránu, ale zachytí mi ruku a zkroutí mi ji za záda. S druhou rukou naloží stejně a přitiskne mě ke stěně vedle dveří. Horečně mě začne rozepínat knoflíky u košile a kalhoty, které rovnou stáhne. Pak mě hodí na postel, kde mě stáhne košili. Tu roztrhne a pruhem, mi sváže ruce za zády. Z druhého udělá nouzový roubík a dá ho bokem.

Položí mě na záda a klekne si mě mezi nohy. Začne mě horečně líbat po těle a na ústa. Když se jazykem protlačí do úst kousnu ho. Vyjekne a dá my roubík. 

Dvěmi prsty namočenými v gelu do mě vnikne a začne mě roztahovat. Když se mu zdá, že jsem dost roztažený, vyndá je rozepne si poklopec a začne do mě pronikat. Bolí to víc než poprvé.

,,Pšš. Bude to dobré“ uklidňuje mě Roy.

Nad tou ironii bych se s chutí zasmál. Jemu se to řekne, když ho nikdo neznásilňuje.

Konečně je po všem a Roy je mě rozváže. Odstrčím je a vstanu. Téměř okamžitě se mi podlomí nohy a já spadnu. Než mě stačí přijít na pomoc se zvednu a odpotácím se do koupelny. Už ani neřeším zmizení klíče, kterým se chci v koupelně zamknout. Jen vlezu do sprchového koutu, kde na sebe pustím skoro vařící vodu a začnu se drhnout od jejich doteků.

Nakonec se pod ní zhroutím a nechám téct horké slzy po tváři.

Jsem tak otupělí, že ani nevnímám, když někdo vypne sprchu a vytáhne mě ven. Necítím dvoje ruce, které mě osuší a uloží do postele. Ani dvě postavy, které se ke mně po půlnoci přitisknou, každá z jedné strany. Šok je příliš velký na to abych, se hnul nebo usnul. Ke spánku mě nakonec pomůže prášek, který do mě někdo násilím vpraví.

 

Druhý den se probudím v posteli. Hned se mi všechno vrátí s dvojnásobnou silou. Donutím se vstát a oblečený sejdu do kuchyně. U stolu sedí ti dva výtečníci. Zkoumavě se na mě podívají, ale nic neříkají. Snažím se je ignorovat a mrknu na hodiny. Ty ukazují jednu odpoledne a tak sáhnu do ledničky pro vajíčka.

,,V troubě máš oběd“ ozve se Roy.

Úplně ignoruji, že něco řekl a pokračuji v práci. Ten druhý je aktivnější popadne pánvičku a i s rozbitými vejci ji hodí do odpadkového koše. Automaticky se otočím zpět k lednici.

,,Jmenuji se Leo“ řekne ten kluk popadne mě kolem pasu a posadí na židli. O okamžik později přede mě postaví talíř s jídlem. Letargicky ho pozoruji.

,,Mám pro tebe zprávu“ ozve se Roy.

,,Tvoji rodiče vzali naše na výlet vrátí se v neděli večer“ dopoví, když nevidí žádnou reakci.

To mě ze strnulosti probere.

,,Ty si děláš srandu“ vyjeknu a jdou na mě mrákoty.

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ooooha

(trdielko, 24. 5. 2009 16:49)

moc moc zaujiiimaveee ,... sa tesim na par vysvetelni mazlicek? .. naramok? iny svet :D:D:D:D:D

no to

(Shagua, 21. 5. 2009 10:54)

potěš záda....,taková dvojka...mno teda mam radši Roye...xD jinak je to super...xD

www.may-darrell.wgz.cz

(May Darrellová, 16. 5. 2009 20:35)

Ahojky,
kapitolka byla přímo úchvatná. Moc se ti povedla a já se moc těším na další pokračování ;-)

*Pochechtává se*

(Aki, 15. 5. 2009 22:27)

*Ta dnešní mládež, muhahaha!!* V posledních dnech nacházím jednu úchylárnu za druhou, muhaha!! Neber to jako úrážku, prosím, mě se to vážně líbí a jsem zvědavá, jak to bude dál, protože to vypadá na super zápletku :D

I na mě dou mrákoty

(sisi/ctenar, 14. 5. 2009 13:59)

Ale z něčeho jinýho ,promin ¨že je má pochvala malá ale motá se mi nějak moc hlava, jeto opavdu zajimavé no užijeme si jak mi tak i oni , jo další dil

good

(darkalcuno, 12. 5. 2009 21:15)

Tedy Akyro,
velmi povedené, řekni, nejsi tak trochu sadista, nebo masochista či okonce obojí? Už v Sázce to nebylo zcela dobrovolné, ale opakovaní znásilňování dvojčaty...
... trochu mi to připomíná Himitsu no Kemonotachi(ikdyž tam měla dvojčata v parádě svého "mladšího bratra").