Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Jedna noc

  „Co se děje, Foremane?“ zeptal se ho Chase, když našel svého kolegu sedět v pracovně.

  „Nic, mělo by se něco dít?“ zvedl se a začal sklízet složky vyřešeného případu. Chase stál ve dveřích a sledoval ho, nakonec vešel do pracovny a pomohl mu je uklidit.

  „Nebolí tě ruka?“ zeptal se jí, když viděl jak je nateklá.

  „Je to v pohodě“ zamumlal, ale lhal. Bolela ho, ale nechtěl to přiznat nahlas.

  „Kouknu se ti na ní“ navrhl mu.

  „To není nutný“ namítl.

  „Nehádej se a pojď semnou. Kouknu se ti na to“ teď už mu to nenavrhoval, teď už to řekl jako mírný příkaz. Foreman se povzdechl a šel s Chasem na rentgen, kde mu zrentgenoval ruku.

  „Tak co?“ zeptal se ho, když se dívali na snímky.

  „Máš nalomenou kůstku. Dám ti dlahu“ vyndal dlahu ze šuplíku a posadil se na židličku a vzal si do ruky Foremanovu ruku a pomalu na ní dával dlahu.

  „Jaký bylo ho praštit?“ vyzvídal.

  „Úžasný“ řekl nakonec s úsměvem.

  „Celkem ti to závidím“ uznal. Odtáhl se od Foremana a sundal si gumové rukavice, které okamžitě hodil do koše. Foreman se na něj díval a pak se usmál.

  „Nešel bys na skleničku?“ zeptal se najednou. Chase se na něj otočil a s úsměvem přikývl. Forman se zvedl, oblékl si bundu a nakonec společně s Chasem vyšli z nemocnice do baru, který byl nedaleko.

  Posadili se k volnému stolu a objednali si sklenku whisky. Po jedné skleničce přišla další a pak další, až nakonec oba měli v sobě tolik alkoholu, že ani jeden pomalu nevěděl kde je.

  „Jak se dostaneš domu?“ zeptal se Foreman, když se vypotáceli z baru. Chase se rozhlédl kolem sebe a pak pokrčil rameny.

  „Nejspíš taxíkem“ pokrčil rameny.

  „Můžeš přespat u mě. Bydlím pár bloků odtud“ nabídl mu. Chase se opřel o zeď domu. Zavřel oči a začal zhluboka oddechovat. Foreman se na něj díval a pak udělal několik kroků, až se zastavil kousek od něj. Prohlížel si jeho tvář. Opřel si ruce kousek od Chasovy hlavy.

  „Co to děláš, Foremane?“ zeptal se ho Chase, ale neotevřel oči. Dál zhluboka vdechoval a vydechoval chladný vzduch, který byl kolem nich. Místo toho, aby mu Foreman nějak odpověděl, se k němu sklonil a přitiskl svá ústa na ty jeho a jazykem si vnutil vstup do úst. Chase s překvapení otevřel oči, ale nijak neprotestoval ani od sebe Foremana neodstrčil. Místo toho zvedl ruce, objal Foremana kolem krku a přitiskl si ho na sebe. Jazykem vklouzl do Formanových úst, až jejich jazyky začali proti sobě bojovat.

  „Přespíš u mě?“ zeptal se ho znovu, když se od něj odtáhl. Chase si ho prohlédl a nakonec přikývl. Foreman se od něj chtěl odtáhnout, ale Chase si ho přitáhl zpět k sobě a znovu se s ním začal líbat. Foreman se na Chase přitiskl a vůbec nereagoval na to, že kolem nich mohl projít kdokoliv z jejich práce.

  Foreman se od něj naposledy odtáhl, chytil ho za ruku a odtáhl ho od zdi. Chase se usmál a šel za ním bez jediné námitky.

  Jakmile došli před dveře Foremanova bytu, Foreman si přitáhl Chase do náruče a znovu jej začal líbat, aniž by bral ohledy na své sousedy. Přitiskl Chase na dveře a své tělo na něho. Chase ho objal kolem krku a odpovídal na toužebné polibky, kterými ho Foreman zasypával.

  „Chceš to udělat venku?“ zeptal se ho Chase s úsměvem. Foreman zavrtěl hlavou a vytáhl z kapsy klíče. Okamžitě odemkl dveře a znovu se k sobě Chase přitáhl k sobě a začal ho líbat. Společně s ním vpadl do bytu a nohou zabouchl dveře. Přitiskl Chase na něj a začal ho svlékat

 

  Foremana probudil zvuk zvonícího telefonu, což nebylo zrovna příjemné kvůli urputné bolesti hlavy s předešlé noci. Posadil se na posteli a rozhlédl se kolem sebe, až si všiml nahého mužského těla vedle sebe. Zvedl se a tiše obešel postel.

  „Sakra“ zaklel tiše a raději odešel, aby zvedl telefon, který nechtěl přestat zvonit. Nechtěl, aby zbudil Chase, který ještě vyspával.

  „Co je?“ zašeptal, co nejtišeji mohl.

  ‚Máme pacienta. Kde se flákáš?!‘ vyjela na ně Cameronová.

  „Za chvíli jsem tam“ díval se na dveře do ložnice, kde ještě pořád spal Chase.

  ‚Nevíš, kde je Chase? A proč tak šeptáš?‘ vyzvídal.

  „Nemůžu zrovna křičet, pokud nechci, aby se vzbudila. Do půl hodiny tam budu“ s tím típl hovor a otočil se zpět ke stolu, aby ho mohl odložit.

  „To byla Cameronová?“ ozvalo se za ním. Foreman se otočil a díval se na Chase, který tam skoro stál, jak ho bůh stvořil.

  „Máme pacienta. Musíme jít“ souhlasil. Chase přikývl a vrátil se zpět do ložnice, kde se oblékl do oblečení, které měl předešlí den. Foreman se vydal za ním a sledoval, jak se Chase beze studu oblékal.

  „To co se stalo…“ začal, ale Chase na něj otočil a přešel k němu. Naklonil se a jen zlehka Foremana políbil.

  „Neřeš to. S tím, co se stalo dnes v noci, sem souhlasil“ odtáhl se od něj a odešel. Pár minut na to slyšel Foreman bouchnutí dveří. S povzdechem se vydal do koupelny, kde se spěšně opláchl a rychle se oblékl.

 

  „Kde je Chase?“ zeptala se Cameronová, když se vrátila po vyšetření jejich osmileté pacientky.

  „Volal, že je nemocný. Má angínu“ zavrčel House. Cameronová se podívala na Foremana a pak zpátky do složky. Foreman dělal, jakoby ho to nezajímalo, ale opak byl pravdou. Byl si stoprocentně jistý, že Chasovy nic není, už kvůli tomu, že byl celou noc s ním.

  „Foremane nejste taky nemocný?“ ozval se House. Foreman zvedl hlavu a podíval se na něj.

  „Kdybych byl, tak tady netrčím“ začal si pročítat složku a snažil se co nejvíce soustředit na malou pacientku, která potřebovala pomoc více, než on nebo Chase.

   „Včera Chase nevypadal na to, že by byl nemocný“ nadhodila Cameronova, když malé dívence rentgenovali hlavu kvůli možnému tumoru.

  „Určitě je zdraví, jen se chce vyhnout Housovy. Má ho plný zuby“ věděl, že to není zcela pravda. Sám by chtěl vědět, proč doopravdy Chase nepřišel, ale teď neměl čas za ním jít.

  „Buď anebo“ pokrčila rameny a dál se tomu nevěnovala.

 

  Foreman vyšel kamenné schody a postavil se ke dveřím. Byl nervózní, jako už dlouho ne, ale musel se dozvědět pravdu. Nechtěl, aby kvůli němu přišel Chase o práci. Zhluboka se nadechl a zmáčkl tlačítko od zvonku. Pár minut na to se otevřeli dveře, ve kterých stál Chase jen v džínech a černým tričku.

  „Co tu děláš? Nemáš se věnovat pacientce?“ zeptal se ho bez pozdravu.

  „Je u ní Cameronová. Pustíš mě dovnitř? Je tu zima“ připomenul. Chase poodstoupil od dveří a nechal Foremana vejít. Foreman vešel do předsíně, kde se hned zul a sundal si kabát i šálu.

  „Dáš si něco? Kafe nebo čaj?“ zeptal se ho jako slušný hostitel a přitom šel rovnou do kuchyně. Foreman šel přímo za ním, aby mu nezmizel z očí.

  „Kafe“ posadil se na barovou židličku a pozoroval Chase.

  „Proč si nepřišel do práce?“ zeptal se ho najednou.

  „Sem nemocncej“ zamručel a zalil kafe.

  „Nevypadáš na to“ namítl.

  „Prostě se mi tam nechtělo. Nejsem zas tak vzornej, jak sis myslel, viď?“ podal mu hrnek s kafem, ale sám zůstal za pultem.

  „Je to kvůli tomu, co se stalo v noci?“ vypálil na něj okamžitě.

  „To, že jsme se spolu vyspali, ještě není důvod, abych přestal chodit do práce“ řekl klidně.

  „Tak proč?“ chtěl znát důvod. Chtěl to mít odůvodněné.

  „Na co chceš odpověď, Foremane? Proč jsem nepřišel do práce nebo proč jsem se s tebou vyspal?“ opřel se o linku a pozoroval ho. Foreman se napil kafe a přemýšlel, na co by doopravdy chtěl tu odpověď.

  „Na oboje“ nechtěl přiznat, že chtěl doopravdy znát pravdu jen na jednu otázku. Proč se spolu vyspali.

  „Potřebuju si trochu odpočinout a tak sem si vzal nevybranou marodní. Proč jsem se s tebou vyspal? Jednoduše sem to chtěl“ pokrčil rameny a dál nijak neřešil. Byl jen opřený o linku a sledoval Foremana, který byl jen malý kousek od něj. Zatoužil ho znovu políbit, jako když vstal.

  „Proč si to chtěl? Myslel jsem, že to táhneš s Cameronovou“ odstrčil od sebe nedopité kafe a díval se na Chase.

  „Ne, s tou už hodně dlouho nic nemám“ zavrtěl hlavou.

  „Tak proč?“ zavrčel téměř vztekle.

  „Já nevím, Foremane. Fakt ne“ i on dal na stranu hrnek s kafem. Čekal, co dál bude Foreman dělat i říkat.

  Foreman sklonil hlavu a přemýšlel. Musel si přiznat, že Chasova přítomnost ho přitahovala, aby si zopakoval to, co si prakticky nepamatoval. Moc dobře si ale uvědomoval, že to nejde pokud chce dál pracovat u House.

  Chase ho pozoroval. Moc dobře věděl, na co Foreman myslel. I on nad tím přemýšlel a rozhodl se na to zapomenout, i když jeho tělo si to chtělo zopakovat.

  „Zapomeň na to, co se v noci stalo“ řekl klidně. Foreman k němu zvedl nevěřícné oči a chtěl se znovu na něco zeptat.

  „Vyspali jsme se spolu, ale co by bylo dál? Spali bychom spolu dál? Chodili bychom spolu? O tom pochybuju“ vysvětloval. Foreman přikývl, zvedl se a odešel zpět do předsíně. Věděl, že ho Chase následuje, jak byl zvyklí z práce.

  Oblékl se, obul si zpět boty a otočil se ke dveřím. Podíval se na ně, ale dál se nehýbal.

  „Děje se něco? Není ti špatně?“ zeptal se Chase starostlivě a dotkl se jeho ramene. Foreman se v okamžiku otočil, chytl Chase za ruku a přitiskl ho na zeď. Tělem se přitiskl na něj, stejně jako se přitiskl svými rty k jeho. Jazykem si probojoval cestu do Chasových překvapených úst.

  „To máš za to ráno“ zamumlal Foreman a odešel, aniž by přemýšlel nad tím, co udělal. Jakmile se za ním zavřely dveře, svezl se Chase podél zdi a dotkl se rtů, kde jen před pár okamžiky byli Foremanovy.

 

  „Byl jsi u Chase?“ zeptala se ho druhý den Cameronová. Foreman se na ní podíval a měl sto chutí hlasitě klít. Nechtělo se mu říkat nic o tom, o čem si s Chasem povídali ani o tom, že ho dobrovolně políbil, aniž by byl opilí.

  „Jo, je marod. Předepsal sem mu nějaké prášky“ zalhal.

  „Dobře“ přikývla a dál dělala testy, které ji House nakázal udělat. Foreman přikývl a dělal na věcech, který musel udělat on. Chtěl tu dívenku zachránit, stejně jako každého pacienta, ale momentálně se ji chtěl co nejdřív zbavit, aby vyřešil tu věc s Chasem. Chase mu sice doporučil, aby na to zapomněl, ale on nemohl. Měl před očima útržky toho, co si pamatoval z té noci a ten ranní polibek u něj doma i ten večerní u Chase.

 

  Uprostřed noci se ozvalo hlasité bušení na dveře. Chase se zvedl z postele, oblékl si župan a šel ke dveřím. Při cestě se raději přidržoval zdi, aby náhodou nespadl, protože měl rozmazaný obraz před očima z prudkého vyrušení ze snu.

  Došel ke dveřím a otevřel je, aniž by se podíval kukátkem, kdo je přede dveřmi. Překvapeně se díval na Foremana, který stál před ním s rozepnutým kabátem a šálou kolem krku.

  „Co tady děláš, Foremane? Nemáš spát nebo být u pacientky?“ dostal ze sebe, když se dostal z počátečního šoku. Foreman mu neodpověděl, jen se k němu přitiskl a začal ho líbat, aniž by řešil, co na to Chasovy sousede.

  „Co to děláš?“ zeptal se znovu. Foreman ho strčil do dveří, aby mohl projít a zavřít je.

  „Musel jsem“ sledoval ho.

  „Musel si co?“ hledal známky opilosti, ale ani jednu nenašel.

  „Musel jsem tě znova políbit“ přestal to řešit. Rozum vyšoupnul do pozadí a reagoval zbrkle. Chase se na něj díval a přemýšlel, co je na tom pravdy.

  „Ty si pil?“ věděl, že se spolu vyspali jen proto, že se na nich podepsal alkohol, jinak by se to nikdy nestalo, pokud to chtěl jen jeden z nich.

  „A kdy? Letím sem přímo z nemocnice“ nesundával si bundu, ani si nezouval boty. Jen pozorně sledoval Chase a čekal na jeho nějakou reakci. Chase zavřel oči a přemýšlel. Nevěděl, co si o tom má myslet, protože tuhle situaci nikdy nepřepokládal.

  „A co musíš udělat dál?“ zeptal se ho s úsměvem a natáhl k Foremanovi ruce. Sevřel kraje Foremanova kabátu a přitáhl si ho k sobě. Foreman se usmál a nechal se přitáhnout.

  „Musím tě znovu políbit. A pak zase a zase“ přibližoval se k němu a začal ho líbat, jako tu noc, kdy se opili a poprvé se spolu vyspali.

  „Před Housem to utajíme“ zamumlal Foreman do Chasových úst.

  „Když tak sem byl s nějakou černoškou“ zasmál se a dál se věnoval svlékání Foremanova oblečení, aby se dostal na jeho holou kůži.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

(Lachim, 26. 12. 2010 12:20)

Zajímavý pár. Nádhera.

:-)

(Lachim, 26. 12. 2010 12:19)

Zajímavý pár. Nádhera.