Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Sbohem InuYasho 1.část

22. 6. 2007

Zbohem InuYasho:

povídka je od : Tanaue

Byla temná noc a Kagome s InuYashou se šli projít do lesa. Místy se hustými korunami stromů prodraly měsíční paprsky a vytvářely tajemnou atmosféru. Kagome se zastavila a začala trhat jedny květiny. "Co to děláš?“ nechápavě se na ní podíval Inuyasha. "To jsou zvláštní léčivé bylinky. Nějaké nasbírám a pak tě dojdu. “InuYasha tedy šel napřed. Došel na jakousi minimýtinku uprostřed lesa a co neviděl. U stromu stála Kikyo a měsíční paprsky dopadaly na její smutnou tvář.
   ,,Kikyo“ nevěřil InuYasha svým očím,že tam opravdu stojí. "InuYasho!“ Kikyo se na tváři objevil zářivý usměv, kterým InuYashu svázala. Šla pomalu k němu a on k ní. InuYasha chytl Kikyo za ruce a Kikyo ho políbila. Oplatil jí polibek a láskyplně ji objal. Mezitím tam došla Kagome a schovala se za strom.
   "Kikyo,miluji tě.“ řekl InuYasha, čímž Kagome zlomil srdce,vyšla zpoza stromu a upustila byliny, které natrhala. Otočila se a jak šlápla, praskla větev. InuYasha se otočil a všiml si jí.
    "Kagome“ vyřkl pln nejistoty a Kagome utekla. Kikyo si ho přitáhla a znovu políbila.
   Kagome doběhla na kraj lesa a skočila do studny let. Byla ve své době,rozhodnuta se nevrátit. Došla ke stromu, který stál na jejich pozemku. Byl to strom kde byl InuYasha přišpendlený šípem od Kikyo a kde ho poprvé viděla. Slzy jí začaly téct po tváři jako potůčky a vzpomínala na to co s InuYashou a ostatními zažila. Slzy jí tekly čím dál víc. Klekla si a složila tvář do dlaní. Najednou za sebou uslyšela kroky.
   Pomalinku se otočila a viděla jen blížící se siluetu. Byla to Kagomina matka. Objala jí a Kagome jí vyprávěla co se stalo. "Kagome, teď si běž lehnout a zítra se s ním běž rozloučit. Tím se ti opravdu uleví.“ řekla nakonec její matka. Kagome si setřela slzy a šla do svého pokoje. Slzy jí ale tekly dále, nedokázala potlačit své pocity a emoce. Druhý den odpoledne šla ke studni, rozhodnuta se rozloučit. Studna let jí poslala do minulosti. Tam si sedla na kraj studny a po chvíli zaslechla kroky.
"   Kagome“ řekl nejistě Inuyasha,který stál zhruba 3 metry od Kagome. Kagome k němu otočila tvář. Pokoušela se o falešný úsměv,ale její oči prozrazovali její smutek.
   "InuYasho,přišla jsem se rozloučit. Vím,že s Kikyo budeš šťastný a ona nahradí mou pozici hledačky střípků Shikonu. Je také mnohem silnější a nebude překážet jako já. Chtěla bych abys věděl, že jsem byla s vámi ráda a že mě vůbec nemrzí, že jsem se sem dostala. Chtěla bych taky, abys Sango, Shippovi a Mirokovi vyřídil, to co jsem ti teď řekla. “Kagome se odmlčela a Inuyasha jen nehybně stál, nevěříc svým vlastním uším (a to má psí).,,Sbohem,InuYasho.“ a začaly jí po tváří stékat slzy. Vytáhla střípky Shikonu, hodila je InuYashovi se slovy:,,Aby se ti splnil sen.“ a spadla do studny let.
   InuYasha stál jako opařený a nedokázal si to všechno co viděl a slyšel dát do souvislosti. Za chvilku za ním došla rozzářená Kikyo. "InuYasho,všude jsem tě hledala.“ řekla káravým,ale veselým hlasem a políbila ho.
   V součastnosti byla Kagome, ta smutná část jejího já, tělo bez duše. Vlastně s duší,se smutnou duší a zlomeným srdcem. Ta bytost jménem Kagome běžela do svého pokoje. Neubránila se slzám smutku a zoufalství. Opravdu se jí ulevilo, ne že by ne, ale připadala si najednou nějak prázdná. Neměla cíl, neměla srdce,n eměla radost a hlavně, nebyla s InuYashou a ostatními přáteli z dávné minulosti, se kterými by zažívala další dobrodružství. Příštích několik dnů chodila jako tělo bez duše s falešným úsměvem. Nikdo nechápal její chování, jedině její matka, která o jejím trápení věděla, ale ani ona nedokázala zpravit zlomené srdce své dcery.
   Nelépe na tom byl InuYasha. Nemyslel si, že tolik odchodem Kagome ztratí, nemyslel si, že ztratí radost a to co ho naplňovalo pocitem štěstí a spokojenosti. Podle Kagomina přání, vyřídil její slova Sango, Shippovi a Mirokovi. Byl šťastný,že je s Kikyo - se svou dávnou láskou. Přemýšlel o tom, jestli Kikyo miluje i teď. Jestli to není jen pocit provinění vůči ní a silná vpomínka na to jak ji miloval. Jeho slunce náhle přestalo svítit, ale měl měsíc, po kterém toužil celý čas.
   Jednoho dne - večer - si povídal s Kikyo na rozkvetlé louce u vesnice. Povídal si s Kikyo o tom co bylo. Měl ale pocit, že s Kagome to bylo jiné - o budoucnosti, nebo přítomnosti. Skoro se o minulosti nebavili, nebylo proč, život šel dál a otevírali se dalším zážitkům a pocitům. Z Kikyo však měl pocit, že život je minulost a my jejími obětmi, že jsme prožili hrůzu a tak se můsíme před vším chránit - uzavřením do sebe. Toho večera se s Kikyo tak trochu pohádal. Chtěl mluvit o budoucnosti a Kikyo řekla: "Neexistuje budoucnost, ale jen minulost. Budoucností si nejsme jisti, ale minulost známe a víme co se stalo. Víme to přesně a máme to pod kontrolou.“
   Ten večer se rozhodl se Kagome omluvit a pokusit se jí získat zpátky. I když pochyboval ,že to co udělal mu Kagome kdy odpustí. Neztratil však odvahu se o to, alespoň pokusit. V noci se vydal ke studni let. Váhal, ale jen okamžik, skočil do studny a ocitl se v součastnosti - v Kagomině době. Otevřeným oknem se dostal do jejího pokoje - spala. Sedl si vedle její postele.
   Kagome spala,tváří byla otočená k InuYashovi,ale neměla o něm ani tušení. InuYasha váhal jestli ji má probudit. Z jeho myšlenek ho probudilo slovo, které Kagome řekla ze spaní: "InuYasha“ a ze spaní se také rozplakala. Inuyasha se cítil provinile a bezradně. Pohladil Kagome po vlasech a myslel si: "Nejlepší bude, když jí nebudu už trápit - snad na mně a všechny mé činy zapomene.“ a chtěl odejí. Už stál u okna, ale neodpustil si poslední pohled. Kagome se probouzela,když otevřela oči a viděla InuYashu, myslela si, že je to sen.
   "InuYasho?“
   "Kagome!“ Kagome pomalu vstala z postele. "Co tady děláš?“ ptala se opatrně. Místo odpovědi si ji InuYasha k sobě přitáhl a objal ji. Kagome byla šťastná, ale nedokázala pochopit, proč tu InuYasha je.
   "Netušil jsem co s tebou ztratím a přišel jsem se ti omluvit. Doufám,že mi dokážeš odpustit, ale pochopil bych, že ne.“
   "InuYasho, tady není co odpouštět. Já jen byla hloupá.“ řekla sametově Kagome a tekly jí slzy. InuYasha vzal její tvář do dlaní a setřel jí slzy.
   "To není pravda, já nevěděl co chci. Teď už mám úplně jasno.“ A usmál se. Dal jí nesmělý polibek. "Vrátíš se se mnou do minulosti a budeme společnými silami čelit budoucnosti ?“
   "Hm“ Sedli si a opřeli se o postel. Povídali si,ale Kagome byla hrozně ospalá. Opřela se o InuYashu, ten zčervenal a usnula. Druhý den ráno (byla to sobota) oznámila, že se vrací do minulosti. Měla na tváři upřímný usměv a vyzařovala z ní energie.
   Studna let je poslala do minulosti a šli ruku v ruce do vesnice. Kousek od vesnice potkali Kikyo. Ta začala nepříčetně křičet: "Jak jsi mi to mohl udělat InuYasho? Já tě miluji a chci s tebou žít! Ta cuchta o tebe ani nechtěla bojovat. Nemiluje tě InuYasho copak to nevidíš? Ani se za své city nepostaví.“,,Já InuYashu miluji a nechci se s tebou hádat Kikyo. Nemám to zapotřebí a je to zbytečné. InuYasha se musí rozhodnout sám.“ řekla Kagome. InuYasha jí chytil za ruku a zamilovaně se na ní podíval. "To ti nedaruju Kagome!“ zakřičela hrozně nahlas Kikyo. Kikyo odešla, ale InuYasha to přešel s úsměvem-měl přeci své sluníčko. Shippo, Miroku, Sango a Kirara se vítali s Kagome a byli rádi, že je zpět.
   Nastal chladný večer a InuYasha s Kagome seděli na stromě v lese. "Kagome,jsem rád, že ses vrátila.“ řekl pomalu InuYasha a prolomil tím ticho. "Jsem ráda,že jsem se mohla vrátit.“ usmála se upřímě Kagome a zalovila v kapsičce. Něco svírala v dlani a dala to před InuYashu. Otevřela dlaň… "To je pro tebe.“ Na dlani měla zlaté srdíčko na řetízku.
   "Kagome…“ Vzal si ho a políbil jí na tvář.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

muhehe :P

(kiliene, 4. 1. 2011 23:54)

Nuyyyyyyyyyy kawai ......jen tak dál :)