Poslední boj
Obyčejný všední ráno
v obyčejném všedním týdnu. Děti od šesti let víš se chystají do školy a
dospělí odcházejí do práce.
„Juri! Pospěš nebo předeš pozdě do
školy!“ zakřičí na něj jeho matka z předsíně.
„Už jdu
mamy!“zakřičí a jako důkaz se ozve jeho dupání na schodech.
„To je dost“ oboří se na něj jeho
matka.
„Tak mazej.Uvidíme se večer“ řekne jeho matka a nechá otevřené dveře. Juri se kolem ní protáhne a běží směr nová škola.
Zvonění na hodinu se ozve obrovskou budovou. Každý, kdo nebyl ve své třídě neposlední chvíli dobíhal než do třídy vešel učitel.
Do jedné z tříd
právě přichází jejich třídní učitel a za ním šel jeho noví žák. Učitel i sním
se postavil před tabuli a přísně se zadíval na třídu.
„Děti tohle je Juri Killian a se svou
matkou se k nám přistěhoval z Ruska“ představil chlapce, který stál
za ním.
„Tak si běž sednou Juri“ ukáže na prázdné místo a Juri si jde sednou. Jak prochází mezi studenty tak se potichu chichotají.
„Tak dámy a pánové začneme“ řekne jejich učitel a zasedne za katedru. Začíná z docházkou a za chvíli i z učivem.
„Hej Rusáku!“zakřičí
na něj hvězda z třídy, do které Juri nastoupil.
„Jmenuji se Juri a ne Rusák“ obořil se
na něj Juri a tvrdě se na něj podíval.
„Podívejme se na něj. Chlapeček má ostrý drápky“ začne se zlostně usmívat. Juri se k němu postaví a postaví se k němu čelem.
„Jestli si myslíš, že s tebe budu mít strach tak se mýlíš“ řekne Juri a z jeho modrých očích se blýskali krystalky ledu.
„Teď mě prosím omluv. Jdu na tělocvik“ otočil se, sebral tašku a šel k tělocvičně.
„Pane profesore směl bych se jít rozcvičit?“ zeptal se svého učitele na tělocvik.
„Když myslíš. Spíše by ses měl šetřit na dnešní atletiku“ řekl a dál něco zapisovalo třídní knihy.
„Nebojte se já mam energie víc než dost“ odpoví mu a jde do šatny se převléknout.
Zvonek oznamuje začátek hodiny. Třída, do které Juri nastoupil se chystala na hodinu tělocviku.
„Neviděl někdo z vás toho Rusáka?“ zeptal se hvězda třídy.
„Celou přestávku ho nikdo neviděl“ prohlásil jeden za celou třídu. Všichni se smíchem vkročili do tělocvičny, kde spatřili Juriho na kladině, kde prováděl všelijaké kousky, které by jen tak někdo nedokázal.
Poslední salto. Poslední kotrmelec a je konec. Postaví se do závěrečného postavení a seskočí z kladiny dolů. Odejde k lavičkám, kde se napije vody a přes krk si přehodí ručník, aby si mohl setřít pot.
„To bylo neuvěřitelné Juri“ řekl učitel a zatleskal mu.
„Děkuji pane profesore“ otočí se na ně Juri a je mu úplně jedno jestli se na něj dívali nebo ne.
„Děcka nástup a ty si Juri odpočiň“ pronesl k Jurimu a ten sedl na lavici a díval se na ostatní jak se snaží dělat atletiku.
„Marku děláš to úplně špatně! Si levej jak poleno!“ křičí na něj učitel a Mark se zamračí. Juri se začne nekontrolovatelně začal smát. V kapse batohu mu začne zvonit mobil.
„Pozhalujsta, kto prizyvayet?“ zamumlá do mobilu a dívá se na Marka jak se snaží cvičit na kladině.
„Eto mne, cheloveku. Kak i v tom, chto novaya shkola?“ promluví na něj jeho kamarád ze staré školy.
„Oni, kak nichto srab numěj. Vy podozhdite minutu?“ promluvil a díval se na ostatní jak se na něj ostatní dívají, když mluví rusky.
„Pane profesore můžu se jít převléct? Jak nevidět už mě na kladinu pustit nechcete“ zeptal se ho Juri a odcházel do šatny, kde si dopovídal se svým kámošem ze školy.
Tak to šlo až do jeho narozenin narozenin. Kluci z jeho třídy i školy mu záviděli, že u holek se stal jedničkou a že ho každá chtěla, ale on se jich nevšímal. Jediné co ho zajímalo byla akrobacie. To si získalo jeho srdce.
„Juri na chodbě tě někdo hledá?“ oznámí mu jeho třídní učitel. Juri se zvedl ze židle a za doprovodu nenávistných pohledů spolužáků se vydal na chodbu.
„Vy jste že Kalos Endo, že?“ řekne jakmile uviděl mužovu postavu.
„Přesně chlapče. Slyšel jsem, že si dobrý co se týká akrobacie. Přijď
zítra na konkurs do Kaleido Stage. Rád bych tě tam viděl“ řekl Kalos a podával
Jurimu vizitku.
„Uvidíme se zítra pane Endo“ řekl Juri a otočil se zpět do třídy.
„Co ti chtěl?“ zeptal se ho jeho spolužák.
„Neboj se to se brzo dozvíš a k tomu jestli se to podaří ti zmizím
ze života“ odpověděl mu Juri a otevřel si sešit na matematiku.
„Dámy a pánové, vítám vás na
konkurzu na akrobati Kaleido Stage“ pronese majitel Kaleido Star a pohledem si
měří všechny co přišli, ale jediní dva akrobati, kteří ho zajímají jsou Juri
Killian a Leila Hamilton. Ti dva ho zajímají tím, že jsou vytrvalí a velice dobrý.
„Dámy a pánové začínáme“zahájí konkurz
a už po několika málo minutách je mu jasné, kdo tento konkurz vyhraje.
Společný nástup všech zúčastněných
akrobatů se tyčí před majitelem Kaleido Stage, Kalose Endo. Všechny si je
prohlíží a přemýšlí jestli by neměl vzít ještě někoho. Ne jen ty dva.
„Těm kdo nevyhrají přeji hodně štěstí
jinde nebo na dalším konkurzu do Kaleido Stage“ pronese a zadívá se na ty dva.
„Pane Killiane a slečno Hamilton
vítejte v řadách našich akrobatů“ řekl jednoduše a odcházel. Juri
z Leilou je po Kalosově náznaku následovali.
Všichni tři vešli do Kalosovi
kanceláře. Kalos se usadil do křesla za stůl a Leila s Jurim zůstali stát
a dívali se na něj.
„Ode dneška jste našimi akrobati.
Doufám, že mi ukážete čeho všeho jste schopni“ pronese Kalos a zpříma se na oba
dívá.
„Běžte cvičit možná vás brzy obsadím do
vystoupení“ řekne Kalos a otočí se na židli. Juri a Leila se otočí a jdou do
tělocvičny. Od toho jde se stali partnery.
„Už tolik času uběhlo ode dne, kdy jsme
nastoupili“ pronese Leila a dívá se na dívku, která se stala jejím snem.
„Ano Leilo, tolik času“ pronese Juri a dívá
se na Soru, která je neobvykle nadaná a moc aktivní. Ona sama je dokázala oba
nahradit.
„Slyšela jsem, že chceš odjed?“ otočí
se na něj Leila a dívá se mu do očí.
„Možná časem, ale teď chci nějakou dobu
zůstat tady a užívat si klidu a nic nedělání“ usměje se na ní.
„Oba nás nahradili, ale je to dobře. Je
to skvělí pár a ona je prává Kaleido Star“ pronese Leila pyšně.
„Ano oba jsou úžasný jen doufám, že jí
Leon moc nesedře“ spíš než na Soru se dívá na Leona.
„Ona se nedá. Ona mu káže co doopravdy
má být pravím smyslem představení. Vždyť to ukázala i nám oběma“ usmívá se nad
tím, že se Sora zase nad něčím dohaduje s Annou a Miou.
„To máš pravdu. Omluv mně už musím
jít“omluví se a odejde. V mysli mu zůstane vzpomínka na zamračeného Leona,
který musel přerušit trénink.
„Tolik
špatného jsme mu provedl“ pomyslí si. On mu dává za vinu smrt jeho sestry,
i když nemusí. Kdyby věděl, že se za to dám obviňuje až se obvinění mění
v bolest.
„Pane Juri počkejte!“ křičí za ním
dívka se zrzavými vlasy.
„Co potřebuješ Mio?“ zeptá se dívky.
„Byla bych velmi ráda, kdyby jste si to
přečetl“ řekne a podává mu scénář.
„Moc rád Mio, nashledanou“ usměje se na
ní a schová scénář do podpáží a odejde.
„Ani
jednomu z nich se to nebude líbit, ale Kalos mě o to poprosil tak t tady
má“ pomyslí si Mia a běží zpět za Sorou a Annou.
„Cože?!“ pronese se dvojitě ve stejném čase,
ale na různém místě a od jiných mužů. Oba si dívají na stejnou věc a oběma se
to nelíbí, ale oba znají Kalose takže ať se jim to líbí nebo ne budou muset
splnit co bude chtít nebo budou muset odejít z Kaleido Stage.
„To si snad dělá srandu?! Já s ním
na jednom jevišti?! A dotýkat se ho?! Nikdy!“ vzteká se bělovlasí muž ve svém
bytě a znechuceně se dívá na scénář, který mu do ruky strčila Mia.
„Nikdy semnou nebude na jednom jevišti.
Nikdy semnou nebude cvičit“ mumlá si pro sebe Juri ve svém bytě. Dívá se
z ona ven na město a v ruce svírá scénář, který musela Mia napsat na
něčí žádost a on věděl na čí. Na Kalosovu.
„Ten zmetek!“ nadává Leon u sebe
v bytě, ale ví, že bude cvičit i když bude muset cvičit s tím vrahem.
Nasupeně si sedne na gauč a dívá se na ten scénář. Znovu ho vezme do rukou a
znovu se do něj začte, jako když to četl poprvé než se dozvěděl s kým bude
cvičit. Čte ho znovu a znovu a pokaždé když ho přečte ho znovu okouzlí.
„Možná to nebude tak zlé“ pronese do
ticha bytu. Odloží scénář a jeho kroky zamířili do koupelny, kde na své znavené
tělo pustil kapky vlažné vody.
„To bude zajímavé“ pronese Juri a
plácne sebou do postele. Za pár minut usnul.
„Leone, Juri Kalos chce, aby jste se
dostavili do jeho kanceláře“ řekne jim nějaký mladý akrobat, který je u nich
nováčkem. Oba se na sebe nevraživě podívají
a vydají se do Kalosovi kanceláře. Zaťukají.
„Dále!“ ozve se zpoza dveří a oba
stoupí.
„Co potřebuješ Kalosi?“ zeptá se Leon a
v hlase mu zazněl vztek a nenávist.
„Ano, jak se vám líbil scénář našeho
nového představení?“ zeptal se a měl co dělat, aby se nad Juriho a Leonovím
pohledem nezačal smát.
„Vůbec, ale s tím nic neuděláme,
že?“ pronese za oba Juri.
„Přesně“ odpověděl a oba si změřit
pohledem, kterým dával jasně najevo, že jim nezbude nic jiného než to zacvičit.
„Mate tři měsíce, aby jste si to
nacvičili. Budete cvičit v malé tělocvičně, kde vás nebude nikdo rušit“
dívá se na ně a nemá chuť pokračovat.
„Což je kde?“ nevydrží to Leon.
„Je to u Grant Kaňonu“ řekl Kalos a
vychutnával si vytřeštěný pohled obou mužů.
„Cože?!“ vyštěknou oba.
„Zabalte se za dvě hodiny vám to letí“
pronese Kalos a s potěšením se dívá
na oba muže a má potěšení z toho, že je takto svedl do hromady. Ta jejich
nenávist se už nedala snést a všechny okolo to už jistě otravovalo.
Oba bez slůvka rozloučení se vytratí do
svých bytů, aby si zabalili to nejdůležitější co budou potřebovat.na ty tři
měsíce. Za necelou dobu stojí oba u letištní haly a míří si to k letadlu.
„Nemysli si, že se mezi námi něco změní
Juri“ pronese Leon po chvilce letu.
„Já vím, neboj se“ pronese Juri a posmutněli
mu oči, ale nestihl je obrátit včas, aby si toho Leon nevšiml. Leon si toho
všiml, ale nic ne říkal. Bylo mu nějak divně, když Jurimu posmutněli oči. Měl
chuť je rozzářit radostí, ale i slastí, chtíčem i touhou.
Po
pár hodinách letu byli na místě. Najaté auto s řidičem je dovezlo až
k chatě. Oba si z auta vyndají zavazadla a nesou si je do domu.
„Který pokoj chceš?“ zeptá se Juri a
dívá se na Leonovu tvář, která ho už několik noci doprovází sny.
„Jestli můžu tak tu v patře“ řekne
Leon.
„Jak si přeješ“ odpoví jen a odnáší si
své věci do ložnice v přízemí a Leon jde se svými věcmi do ložnice
v patře. Pomalu si vybaluje věci s kufru a skládá si je do skříně.
Juri si svoje věci do ložnice jen položil a zamířil si to do kuchyně, která je
výborně vybavená a je v ní nakoupené jídlo i čerstvé ovoce a zelenina.
Z lednice vytáhne lososa, trochu zeleniny na salát a brambory, jako
přílohu k lososu. Jakmile bylo jídlo hotové nandal ho na talíře. Talíře
s jídlem pro Leona položil na tác a i s ním vyšel do prvního patra.
Zaťukal.
„Dále“ ozvalo se zpoza dveří a Juri si
obratně otevřel.
„Nesu ti jídlo“ řekl jen a položil tác
s jídlem na noční stolek.
„Dobrou chuť“ řekl ve dveřích a
odcházel zpět do kuchyně, aby umyl nádobí, které ušpinil.
Leon se díval na jídlo, které mu Juri
přinesl. Vzal si talíř do ruky a pomalu ochutnal lososa, kterého Juri uvařil.
Po chvilce v něm jídlo zmizelo, jako mávnutí proutku. Vzal nádobí a i
s tácem se vydal do kuchyně.
„Ty si nejedl?“ zeptal se Leon, když na
stole uviděl nedotčený talíř s jídlem.
„Nejdřív uklidím a pak se najím“odpoví
a odkládá mísu na odkapávač.
„Sedni si a najez se.Douklidím to“
řekne a odtáhne Juriho od dřezu.
„To je dobrý já to udělám zas takoví
hlad nemam“ protestuje.
„Neremcej a mazej se najíst“ naštve se
a podacího na židli.
„Jez!“ přikáže a sám se postaví ke
dřezu a domývá nádobí, poté ho utřel a dal na jeho místo.
„Děkuji Leone“ poděkoval mu a dal talíř
do dřezu.
„Není zač“ sebere poslední talíř
opláchne jej, utře a uklidí.
„Co se jít kouknout co tu pro nás
připravil?“ zeptal se ho Juri a vyšel ze dveří. Leon odhodil utěrku na linku a
odcházel za Jurim. Díval se na něj jak elegantně jde tam, kde tuší tělocvičnu a
vše potřebné pro to, aby to mohli nacvičit.
„No tak to si užijeme“ pronese Juri,
když se díval na vše co pro ně přichystali.
„Aspoň se tu nebudeme nudit“ pronese
Leon a má co dělat, aby se nerozeběhl a neskočil na jedno z lan nebo na
vysutou hrazdu.
„Zítra bychom mohli začít, co myslíš?“
zeptá se ho Juri a podívá se na něj.
„Dobře. Nechceš večer zajed někam do
baru na skleničku?“ zeptal se ho nervózně.
„Dobře. Tak pojď vyrazíme“ řekl Juri a
vydali se k autu, které je má odvést do nedalekého městečka.
Zastaví auto u prvního slušného baru, který
spatřili. Vystoupili z auta a zamířili i to do baru. Oba se posadí
k baru.
„Přejete si pánové?“ zeptá se jich
barman.
„Dvě piva“ řekne Leon.
„A dvě whisky k tomu“ dodá Juri a
Leon jen přikývne.
„Prosím“ řekne barman a postaví před ně
jak pivo, tak whisky.
„Chtěl bych se ti omluvit Leone“ řekne
Juri a zadívá se na jantarově zbarvenou whisky. Napije se a trošku se otřese.
„Za co?“ zeptá se, ale ví o čem mluví.
„Za to, že kvůli mně zemřela Sophie. To
kvůli mně zemřela. Já…já nechtěl, aby se to stalo“ přizná se a polyká slzy.
Nechce, aby o něm někdo řekl, že je to srab, ale tohle na něj moc.
„Věděl si, že je do tebe zamilovaná a
já…já byl...já jsem…“ nedokáže to doříct a přiznat se k tomu, že ho
miloval taky, že ho miluje i teď, i když se z toho snažil udělat nenávist.
„Věděl, ale tehdy sem myslel jen na vystoupení
a na vítězství“ přizná se a vypije celou sklenku whisky.
„Ještě jednu?“ zeptá se ho barman.
„Ne. Vodku. Trojitou“ pronese pevně a
barman mu jí z obavami podal. Juri ji najednou vypil aniž by se zapotil.
„Ještě jednu“ už se mu pomalu zavazoval
jazyk. Vodka i whisky se na něm začíná podepisovat. Obyčejně by toho vydržel
víc, ale nyní dlouho nepil a je to vidět.
„Už si s tím nedělej těžkou hlavu.
Už j to dávno a ona mě poprosila, abych ti odpustil a já to udělal jen sem si
to nechtěl připustit“ unesl pravdu, kterou v sobě dusil.
„Na to si připijeme“ pronesl a ťukli si
pivy. Paňáky alkoholu i sklenice piva se u Juriho rychle měnili jen Leon se,
ale držel zkrátka. Nikdy moc neholdoval alkoholu.
„Musím na záchod. Hned sem tu“ pronese Juri a
s obtížemi vstane z barové stoličky.
„Hmm“ zamručí Leon a přemýšlí nad
myšlenkami, které mu zběsile běhali hlavou. Juri se stěží potácí na svých
vratkých nohou.
Do cesty se mu připletl místní
frajírek, kterému stačí jen malinká zamínka k tomu, aby se z někým
popral, ne-li ho zmlátit do bezvědomí nebo jej skoro zabít. Jakmile se tento
hromotluk postavil nechtěně do něj Juri naboural.
„Omlouvám se“ zamumlal a pokračoval dal
v cestě na toaletu.
„Hej! Ty buzno!“ zakřičel na něj. Měl
toho plný zuby. Holka mu dala kopačky a teď do něj tenhle blonďáček vrazil.
„Omluvil jsem se ti“ řekl podrážděně
Juri a otočil se na něj.
„Ale dostatečně ty buzno“ řekl a šel
k Jurimu blíž.
„Omluvil jsem se“ řekl mu Juri znovu.
Chlápek se naštval a chytil Juriho pod krkem a stiskl.
„Řekl jsem. Omluv se mi!“ zdůraznil a
stiskl trochu silněji.
„Omluvil jsem se a to ti musí stačit“
řekl Juri z obtížemi. Chlápek zrudne ve tvářích, napřáhne druhou ruku
sevřenou v pěstí a uhodil Juriho do tváře až druhou schytal o stul, který
pod jeho váhou a rychlostí, kterou na něj dopadl, podlomil.
„Nech ho být!“ ozve se Leon a postaví
se před Juriho.
„Nepleť se do toho!“ obořil se i na něj
chlápek.
„Macku nech je být! Nic neudělali“
zarazí ho jeho dlouholetého přítele.
„Ty se taky do toho nepleť!“ obořil se
na něj a krev v něm vřela.
„Už to chápu. Ty si jeho kurvička!“
řekne a zasměje se.
„Nechceš si užít z pořádným
chlapem? Nebo chceš být s tím srabem?“ ponese s posměškem.
„Radši budu s ním než s takovým
prasetem“ pronesl Leon a postavil se do obrané pozice.
„Co jsi říkal?!“ řekl naštvaně a už se
natahoval pro to, aby dal Leonovi ránu, ale nestihl to neboť byl Leon rychlejší
a hbitější a tak se obratně postavil za a praštil ho do ledvin. Mack se
z velkou ránou snesl k zemi. Leon přešel k Jurimu a opatrně ho
postavil. Přešel k baru.
„Tu škodu zaplatíme“ řekne klidně Leon.
„To není třeba, tady Mack se o to
postará“ usměje se na ně barman a Leon s potlučeným Jurim odcházejí ven
z baru. Opatrně ho dal do auta a vyjel směr jejich chata.
Opatrně ho dostal do postele a byl
šťastný, že ho nemusí táhnout do schodů. Sundal mu boty a přikryl ho dekou.
„Ráno ti to Juri ošetřím, ale teď už
dobrou noc“ řekl Leon a políbil jej na čelo. Otočil se a odešel z Juriho
pokoje a šel do svého. Pomalu šel po schodech a přemýšlel nad tím co řekl
v tom baru.
„Radši
budu s ním něž s takovým prasetem“ prolítává mu hlavou sem a tam.
„Ano
radši budu z Jurim“ rozhodl se
a ulehl do postele aniž by se staral o hygienu nebo o převlečení.
„Bože všechno mě bolí“ skučí Juri a snaží se
vyhrabat s postele. Nakonec se mu to povede a pomaloučku jde do kuchyně.
„Dobré ráno rváči“ usmál se Leon a měl
co dělat, aby se nerozesmál.
„Haha, vtipné“ zamručí Juri a posadí se
na židli.
„Seď klidně, ošetřím tě“ řekl Leon a
v ruce si nesl lékárničku a šel k Jurimu. Vytáhl desinfekci a vatičky
a přejel tím přes Juriho zraněné obočí, ale na ret si s desinfekcí
netroufl.
„Na“ řekl Leon a podal Jurimu kus
hovězího masa.
„Na co?“ ptal se Juri a nevěděl co se
děje.
„Na oko. Máš monokl“ řekl a odcházel
ven. Juri odhodil maso na talíř a šel za Leonem.
„Dneska asi nebudeme cvičit, že?“ zeptá
se Leon a smutně se dívá na hrazdy a na všechno co bylo pro ně připraveno.
„Ty běž klidně cvičit. Později se k tobě
přidám“ řekne Juri, protože ví nebo spíš tuší, že se na to Leon neskutečně
těší.
„Dobře“ řekl rychle, rozeběhl se a
skočil. Juri se na něj jen usmál a vrátil se do domu, kde si sedl na gauč
v obýváku a díval se do zdi.
„Co
k němu vlastně cítím?“ ptá se sám sebe, jako tolikrát předtím.
Blížila se noc a Leon byl pořád na
nářadí. Pořád jen cvičil a jen někdy si udělal malé přestávky, aby se
občerstvil jídlem a pitím, které mu Juri připravil. Juri, když nevařil a
nedělal různé práce seděl na gauči a díval se do zdi a přemýšlel.
„Děje se něco Juri?“ zeptal se ho Leon,
když ho našel stát nad dřezem a díval se na ruku.
„Jen sem se řízl“ řekl a schoval ruku.
„Ukaž mi jí“ natáhl k němu ruku a
čekal než mu Juri podal ruku.
„Není to nic hrozného“ řekl a šel si
pro lékárničku a ošetřil Juriho dlaň.
„Jdu se osprchovat“ prohodil a zmizel
za dveřmi kuchyně.
„Tak jdeme?“ zeptal se ho Leon, když
s Jurim stáli před nářadím.
„Můžeme“ odpověděl. Oba se rozeběhli a
skočili. První skoky, salta a vše ostatní jim šlo bez potíží, ale co se týkalo
toho, že měli se chytit za ruce, u pasu nebo kdekoli jinde.
„Proč nám to nejde?“ zeptal se Leon,
když na pokraji sil odpočívali.
„Nevím“ odpověděl, ale lhal. Věděl to.
Byl lehčí. Leon byl oproti němu o několik kilo lehčí. A z toho co vyčetl
ze scénáře je potřeba rovnováha sil, rychlosti a hbitosti, ale hlavě důvěry.
„Na to se přijde, ale teď už máme
padla“ řekl Leon, postavil se a šel do chaty.
„Já přijdu zachvěli“ zakřičel na něj a
zvedl se. Počkal si až Leon zapadne do chaty, otočil se a začal běhat. Běžel
lesem, kolem chaty. Zaběhl si to několikrát než se vrátil do chaty.
„Byl sis zaběhat?“ zeptal se ho Leon
mezi dveřmi kuchyně.
„Potřeboval sem si vyčistit hlavu.
Nebude vadit, když budu jíst u sebe v pokoji?“ zeptal se ho rovnou.
„Nevadí“ řekl Leon a nechápal proč se
ptal. Juri se otočil a vplul do svého pokoje.
„Musím
zhubnout!“ řekl rozhodně.
Posadil se na svou postel a přemýšlel.
Potřeboval rychle zhubnout, aby s Leonem mohli nacvičit a předvést
představení, které jim bylo předloženo. Lehl si do postele a po půl hodině
civění do stropu usnul.
Leon pootevře dveře do Juriho pokoje a
nahlídl. Vstoupl do pokoji a přešel k Juriho posteli. Přehodil přes něj
deku a tiše odešel z pokoje a sám si šel lehnout do své ložnice.
Juri se probudil něco po půlnoci.
Jakmile se pořádně probral zvedl se a odešel ven si zaběhat.
Tak se to opakovalo několik dní. Vůbec
nejedl a pořád běhal. Potřeboval co nejdřív zhubnout na Leonovu váhu, ale mělo
to i svou zápornou stránku. Hubnul, ale nezvykle rychle a jeho tělo bylo na
pokraji zhroucení. Byl unavený a jeho mysl nebyla taky ono.
„Juri pozor!“ zakřičel na něj Leon, když se
Juri řítil na stěnu, na které cvičili. Juri se vzpamatoval, ale už bylo pozdě. Ramenem
narazil do stěny až zakřičel bolestí, jak moc ho to zabolelo. Leon okamžitě
k němu seskočil.
„Juri chytni se mně“ řekl mu a jeho
zraněnou ruku si přehodil přes rameno.
„Ne jsem těžký na tebe. Zvládnu to“
odmítal, i když věděl, že je to nad jeho síly.
„Neremcej a dělej“ řekl pevně a Juri
udělal jak po něm Leon chtěl. Opatrně vyšplhal na horu a položil Juriho na zem.
„Ukaž mi to“ řekl a čekal než mu Juri
ukázal rameno. Juri si opatrně sundal tričko a nechal Leona, aby se mu na něj
mohl podívat.
„To bude naražený. Musíme jet do
nemocnice, aby ti to tu zpevnili“ řekl
moudře a už táhl Juriho k autu. Juri byl ticho, nic nenamítal a čekal než
dorazí do nemocnice.
„Pár dní bude muset být v klidu a pane
Killiane“ otočil se doktor na Juriho.
„Ano?“díval se na něj a čekal co mu
doktor řekne.
„To, že jste za čtyři dny tak tragicky
zhubl nepřispívá vašemu zdraví. To, že jste tolik zhubnul vás mohlo zabít“
říkal a Leon vytřeštil oči.
„Proto chtěl jíst v pokoji a proto tolik běhal“ přemýšlel Leon a naštvaně se díval na Juriho.
„Já vím doktore, ale potřeboval jsem
rychle zhubnout“ hájil se Juri, ale věděl, že to má marný. Zkazil to. Zkazil si
jak svoje zdraví, tak si to teď musel zkazit i u Leona po tomhle co provedl.
„Pane Oswalde prosím postarej se o něj
po dobu jeho zranění a dohlédněte ať dobře jí“ otočil se na něj doktor a Leon
jen přikývl.
„Nebojte budu ho hlídat, jako oko
v hlavě. Nashledanou“ rozloučil se.
„Nashledanou“ rozloučil se doktor a
odešel.
„Pojď zvedej se. Jde se domu“ řekl Leon
a odešel z pokoje k autu. Juri chvíli ještě seděl v pokoji a pak
se zvedl oblékl se a šel za Leonem k autu.
„Leona já…já…“ nevěděl co říct a tak
radši ztichnul a poslušně si sedl do auta. I Leon si nastoupil, nastartoval a
vyjel směr chata.
Když dojeli do chaty Juri vystoupil a
šel do svého auta a svou osobu časoval neslušnými jmény. Leon ho následoval,
ale místo toho, aby šel k Jurimu a žádal vysvětlení, šel do kuchyně, aby
pro oba udělal něco k jídlu.
„Na“ řekl po několika minutách Leon,
když Jurimu přinesl tác s jídlem.
„Děkuju a omlouvám se“ toužil se mu
omluvit za svou hloupost, i když spíš ublížil sobě než jemu.
„Jen mi řekni proč“ řekl a díval se na
něj a Juriho překvapili Leonovi smutné oči.
„Kvůli tomu představení. Musíme mít
stejnou váhu, aby se byli v rovnováze a mohli jsme mohli udělat veškeré
skoky a salta, které tam mají být“ odpověděl mu a sklonil tvář, aby se nemusel
dívat do Leonových smutných očí.
„Kdybys mi to řekl začal bych přibírat
a nemusel si tak tragicky zhubnout. Riskoval si svůj život kvůli pitomosti!“
zakřičel na něj Leon.
„Juri…já…já…já nechci o tebe přijít“
zašeptal tak tiše, že to Juri málem neslyšel. Juri se na něj podíval.
„Proč?“ nechápal. Vždyť ještě před pár
dny ho nesnášel a kdyby se náhodou zabil byl by šťastný.
„Ne jen Sophie se do tebe zamilovala
Juri“ řekl a odešel pryč z Juriho pokoje. Juri překvapeně seděl na posteli
a nevěřil tomu co Leon řekl.
„On
ke mně něco cítí?“ přemýšlel Juri,
ale nedokázal dojít k tomu jestli je to pravda nebo jestli si to jeho
hlava jen vymyslela. Z tácu si vzal si vzal talíř a jedl aniž by přemýšlel
nad tím co to vlastně jí. Když všechno dojedl zvedl se a odnesl tác i
s tácem zpět do kuchyně, kde našel Leona. Tiše odložil tác a tiše přišel
k Leonovi, který k němu stál zády. Postavil se za něj, objal ho kolem
pasu a přitáhl si ho k sobě.
„Přiznej se, co ke mně doopravdy
cítíš?“ zašeptal mu do ucha a Leon ztuhl.
„Proč to chceš vědět?“ odpověděl mu
otázkou a rychle přemýšlel jestli to má Jurimu říct nebo ne.
„Potřebuji to vědět. Prosím Leone“
zašeptal mu do ucha.
„Opravdu to chceš vědět, i když se ti
to nebude líbit?“ znovu se ho ptal a nechtěl uvěřit tomu, že se ho Juri ptal na
to, co k němu cítí. Juri jen kývl hlavou.
„Ano chci“ šeptal mu do ucha.
„Miluju tě Juri. Miluju“ šeptal a měl
strach se na Juriho otočit. Nechtěl v těch kouzelných očích poznat nechuť
a nenávist. Juri se usmál a otočil si ho k sobě. Zvedl ruku a pohladil ho
po tváři.
„Děkuju“ zašeptal a s mírným
úsměvem se díval na jeho tvář. Znovu ho pohladil po tváři a jeho ruka zůstala
ne jeho rtech. Díval se na jeho jemně růžové rty a měl chuť je zlíbat a nedělat
nic jiného. Leon se k němu automaticky přitiskl, aby mohl cítit teplo
Juriho těla. Objal ho kolem pasu a tiskl se na něj. Tak dlouho toužil potom
sevřít ho v náručí a teď se to plní. Zvedl hlavu a zadíval se do Juriho
modrých očí. Tolik byli ty oči jiné než, když se do nich díval kdy předtím.
Tentokrát byli hřejivé a přívětivé. Poté jeho oči sklouzly na Juriho rty.
Dostal velkou chuť je zlíbat. Co by udělal, kdyby ho políbil? Přiblížil se blíž
k Juriho rtům. Zadíval se do jeho očí jestli tam neuvidí nesouhlas, ale
jediné co tam spatřil byl to, že to i on chtěl. Přiblížil se ještě blíž až se
jemně svými rty dotkl těch Juriho. Juri si vzal Leonovu hlavu do dlaní a rty se
přitiskl k těm jeho a jazykem se pomaloučku dobýval do Leonových sladkých
rtů. Leon je mírně pootevřel a nechal Juriho jazyk vklouznout do svých rtů.
Jejich líbání bylo jemné a něžné. Nepospíchali. Neměli důvod. Teď už budou
spolu.
Přerušili svůj první polibek. Leon se
přitiskl k Jurimu a položil si bradu na Juriho rameno, ale zapomněl, že
zrovna to rameno měl Juri zraněné. Juri tiše sykl bolestí, ale jinak nedal nic
najevo. Leon se rychle od něj odtáhl a omluvně se na něj usmál.
„Odpust je zapomněl“ omluvil se Leon a
jen k němu přistoupil a lepil mu něžný polibek na rameno.
„To se mi líbí“ usmál se na něj Juri.
„Tak si běž lehnout do pokoje.
Potřebuješ si odpočinout a zase nabrat pár kilo“ usmál se na něj nekompromisně
Leon.
„Nemůžu přibrat! To pak to představení
pude do kytek!“ rozčiloval se.
„Neboj se, nepůjde. Já budu přibírat
spolu s tebou“ vysvětlil mu a strkal Juriho do ložnice.
„Leone“ vykřikl na něj Juri, když Leon
zavíral dveře.
„Ano?“ strčil hlavu do dveří.
„Nechceš u mě spát?“ zeptal se ho a byl
nervózní jako už dlouho ne.
„Ty chceš abych u tebe spal?“ zeptal se
ho překvapeně Leon.
„Jo chci. Chci, aby si u mě byl už
navždy“ usmál se na něj Juri.
„Uvidíme“ usmál se na něj šibalsky Leon
a zmizel za dveřmi pokoje. Rychle vyběhl schody do pokoje a zamířil si to
rovnou do koupelny, kde se v rychlosti osprchoval. Jakmile se osprchoval a
vzal si na sebe věci na spaní letěl zase se schodů dolů. Potichu vešel do
Juriho ložnice a naklonil se nad Juriho.
„Pokud mi uděláš místo, tak si
k tobě i lehnu“ zašeptal mu do ucha. Najednou ho Juriho ruce objali kolem
pasu a rychle ho stáhnul k sobě do postele až se Leon lekl a vykřikl.
„To se dělá! Takhle mě strašit!“ řekl
naoko naštvaně Leon a otočil se k Jurimu zády.
„Omlouvám se Leo“ zašeptal mu Juri do
ucha.
„Omlouvám se“ zašeptal znovu a políbil
jej na šíji.
„Promíjí se tedy, ale teď spi.
Potřebuješ zase nabrat síly“ usmál se na něj Leon, když se na něj otočil. Juri
kývl a přitáhl si Leona do náručí a za chvilku usnul. Leon nějakou dobou hlídal
Juriho spánek, ale po chvíli usnul i on.
Po čtrnácti dnech se Leon s Jurim vydali
do nemocnice, aby doktor zkontroloval rameno. Juri seděl v pokoji a
usmíval se na Leona a ten mu úsměv oplácel.
„Tak pane Killiane už je vše
v pořádku. Pomalu a lehce už můžete začít cvičit, ale moc to nepřehánějte.
Vy pane Oswalde na něj dohlédnete, že?“ otočí se na Leona doktor.
„Samozřejmě. Budu ho hlídat, jako oko
v hlavě“ usměje se na něj Leon a doktor pochvíli odešel.
„Tak pojď Juri. Jdeme domů“ usmál se na
něj Leon a zmizel z pokoje i z nemocnice. Juri se na něj nezlobil.
Věděl, proč nezůstává v nemocnici déle než je nutné.
„Nezajedeme někam na oběd?“ zeptal se
ho Leon, když si Juri nastoupil.
„Když mě zveš“ usměje se na něj Juri a
tak vyjedou do nejbližšího baru a naneštěstí je to ten bar, kde se poprali.
„Dobrý den pánové. Rád vás zase vidím“
usmál se na ně barman.
„Dobrý den“ posadili se znovu
k baru.
„Tak co to bude dnes pánové?“ zeptal se
jich barman, když k nim přistoupil.
„Něco k jídlu“ usmál se na něj
Leon.
„Tak to se posaďte ke stolu a tady máte
lístky“ usmál se na ně a Leon s Jurim si šli sednou ke stolu.
„Tak co si dáte k jídlu?“ přišel k nim barman.
„Dva steaky a brambory“ řekl Juri a
Leon přikývl na souhlas.
„A jak je chcete udělat?“ zapsal si.
„Já chci krvaví a ty?“ otočil se na
Leona.
„Mírně propečený prosím“ usmál se Leon
a vrátil barmanovi lístek. Barman odešel
a Leon se zadíval na Juriho. Juri se ošil a podíval se na Leona.
„Co je? Jsem někde špinaví?“ prohlíží
se, ale nemůže nic najít.
„Jo tady“ ukázal mu na místo na hrudi.
„Kde?“ sklonil hlavu a Leon ho cvrnknul
do nosu.
„Nachytal“ začal se Leon usmívat. Juri
se zprvu zamračil, ale pak se začal usmívat.
„Prosím pánové tady to máte“ usmál se
na ně barman a položil před ně jídlo.
„Děkuji“ ozvalo se dvakrát a barman
odešel. Jakmile dojedli, zaplatili a odjeli zpět na chatu. Leon se schoval
k sobě do ložnice, kde si stoupl pod vlažnou sprchu.
Juri seděl v obýváku a přemýšlel
co má dělat. Zatoužil jít za Leonem do jeho ložnice a vstoupit za ním do
sprchy.
„Ale proč to neudělat?“ zamyslel se
Juri a už bral schody po dvou. Zaťukal a vešel do pokoje. Zamířil si to rovnou
ke dveřím do koupelny a znovu zaťukal. Otevřel dveře a zůstal v nich stát.
„Mohu se přidat?“ zeptal se a Leon se
na něj vyděšeně otočil, ale pak se usmál, když ve dveřích viděl Juriho.
„Jestli se mně nebojíš tak pojď“ usmál
se na něj Leon šibalsky. Juri na nic nečekal a začal se svlékat, když už byl nahý
stoupl si s k Leonovi pod sprchu a přitiskl se k němu. Leon se
k němu otočil a tiskl se k němu svým nahým tělem.
„Neprovokuj mě Leone“ zavrčel mu Juri
do ucha.
„Copak by se stalo?“ zatvářil se naoko nevině, ale přitom věděl co
dělá. I na něj to působilo, ale rád by to od něj slyšel.
„To co by se ti asi nelíbilo“ šeptal mu
do ucha a tiskl si ho k sobě a cítil, že jsou oba vzrušení. A vzrušení
v nich rostlo pokaždé, když se o sebe jen trochu otřeli.
„A co kdyby se mi to líbilo Juri?“
zeptal se ho Leon a pohladil ho po mokré hrudi.
„To by chtělo nejspíš vyzkoušet, jestli
by se ti to líbilo nebo ne“ usmíval se na něj a přitáhl si jeho hlavu blíž
k sobě až byli od sebe jen kousíček.
„Chceš to vyzkoušet?“ zeptal se ho už
nechtěl dělat nic bez jeho svolení.
„Nic jiného si nepřeji Juri“ zašeptal
Leon a políbil ho. Jejich polibky se začali prohlubovat a byli čím dál tím
vášnivější. Jejich těla se o sebe třela a oba začínali být vzrušení na nejvyšší
míru. Juri opřel Leona o kachličky a přitiskl se k němu.Vyhoupl si Juriho
na sebe a Leon mu omotal nohy kolem pasu a během toho se nepřestávali líbat.
Pochvíli se od sebe odtáhli a dívali se na sebe.
„Nechceš se přesunout do postele? Tady
je to trochu nepohodlný“ usmál se Leon a Juri přikývl.
„Tak zavři vodu“ usmál se na něj Juri a
Leon jí zavřel. Juri už na nic nečekal a i z Leonem v náručí se vydal
do pokoje nestarajíc se o to, že jsou mokří. Opatrně položil Leona na postel a
sám se na něj opatrně lehnul. Leon si ho přitáhl a znovu se začali líbat.
Juriho ruce začali pomalu bloudit po Leonově tělo. Hladil ho všude kam dosáhl.
Odpoutal se od Leonových úst a začal Leona líbat na krku a pomalu pokračoval
níž a niž až se zastavil u jeho levé bradavky, kterou si vzal do úst a začal jí
sát a mnout rukou a sem tam jemně kousl. Když byla bradavka dostatečně citlivá,
přesunul se na druhou, kde prováděl to samé jako na levé. Když byla i ta
citlivá pokračoval jazykem k bříšku až na pupík. Kousek od pupíku mu začal
sát kůži a pochvíli přestal a podíval se na svůj výtvor. Vrátil se na horu a
znovu začal Leona líbat, ale rukou pokračoval níž a níž až do ruky uchopil
Leonův úd.Začal pohybovat rukou. Každou chvíli pohyby začal zrychlovat.
„Juri“ zašeptal Leon a Juri se vším
přestal.
„Ano?“ zeptal se z obavami.
„Já chci…chci, aby si do mě už pronikl.
Chci tě v sobě“ šeptal k němu do ucha a Juri se na něj překvapeně
podíval.
„Opravdu to tak chceš?“ zeptal se ho.
Měl trochu obavy tak moc pokračovat, ale pokud mu to Leon dovolí bude to něco
jiného.
„Chci to“ souhlasil s tím a vyndal
se šuplíku u nočního stolku gel.
„Ty sis to..“ chtěl něco říct, ale Leon
ho přinutil ztichnout pomocí polibku.
„Neřeš to, ano?“ zeptal se ho Leon a
Juri souhlasil. Na špičku prstu si dal gel a dal ho kolem Leonova vstupu do
těla.Chvíli prsty bloudil kolem Leonova těla a poté do něj špičko jednoho prstu
pronikl. Leon se propnul a zatáhl svaly.
„Uvolni se. Jinak tě to bude bolet“
zašeptá mu Juri a začne ho líbat. Leon se uvolnil a Juri do něj vklouzl celým
prstem, kterým po chvíli pohybovat. Když viděl, že se tu Leonu líbí přidal tam
druhý a třetí. Po chvíli dal Leonovi pod
kříž polštář a začal ho líbat. Svůj úd si potřel velkou vrstvou gelu a začal do
Leona pomalu pronikat. Leon se zhluboka nadechl a čekal do doby než v něm
Juri nebude celý. Jakmile do něj Juri pronikl úplně celý zůstal stát a nic
nedělal. Jen na něj ležel a užíval s ten pocit. Věděl, že si Leon musí
zvyknout na to, že v něm je a on nijak nepospíchal. Nechtěl, aby ho to
bolelo. Chtěl, aby si to užil stejně jako on. Po chvíli se zkusmo pohnul a to
v Leonovi vyvolalo vlnky rozkoše.
„Ještě“ zašeptal Leon a Juri jej mile
rád uposlechl. Začal se v něm líně pohybovat, ale vlastní rozkoš ho
nutila, aby zrychloval a zrychloval. Mezi tím co do něj přirážel, nezapomněl
ani na ně. Mezi jejich zpocená tělo vklouzl rukou a uchopil do ní Leonův úd.
Začal s ní pohybovat stejnou rychlostí, jako on do něj přirážel. Za
několik málo okamžiků vyvrcholil Juri do Leonova nitra a chvilku na to
vyvrcholil Leon na jejich těla. Juri si stoupl a vzal si Leona do náručí a
odnesl ho do sprchy, kde oba umyl a pak se vrátili do ložnice, kde ulehli ve
vzájemném obětí.
„Leone?“ zašeptal Juri do ticha noci.
„Ano?“ zamumlal Leon už
z polospánku.
„Nelituješ?“ zeptal se a měl strach, že
mu řekl, že lituje.
„Nikdy bych nelitoval absolutně ničeho
pokud to bude s tebou“ odpověděl mu.
„Miluju tě Leone“ zašeptal poslední věc
a pomalu usínal. Leon se jen usmál a taky usnul.
„Kde
můžou být?!“ z obýváku křičí May a lítá po domě jako drak. Sora na nic
nečekala a vydala se do pokoje, který patřil Leonu. Opatrně otevřela dveře a
nakoukla dovnitř. Najednou se domem roznesl křik. May i všichni ostatní se tam
vydali a to co uviděli je totálně překvapilo.
„To neumíte klepat!“ zakřičel rozespalí
Juri a Leon se na ně ospale podíval.
„Klepání vám opravdu nic neříká“ řekl
Leon a posadil se.
„O..omlouvám se“ zakoktala Sora a
prudce zavřela dveřmi.
„Tak máme asi po klidu“ řekl Leon a
otočil se k Jurimu. Sklonil se k němu a začal ho líbat.
„Dobré ráno“ řekl pak a usmál se.
„Dobré“ usmál se na něj a přitáhl si ho
do náruče.
„Co, kdybychom dolu vůbec nechodili?“
zeptal se Juri, i když věděl, že je to marné.
„Nezbude nám nic jiného než tam jít. Ty
dokážou vše zkazit“ zamračil se Leon.
„Ale ať si zkusí cokoli budu tě hlídat“
zasmál se.
„Hele nepotřebuji tvou ochranu“ naštval
se Leon.
„Já vím Leone, ale..ale“ nedokázal
doříct protože se Leon zabuchl v koupelně a bouchnutí bylo slyšet až dole.
Juri se naštvaně zvedl z postele a oblékl se. Naštvaně odešel
z pokoje.
„Opravdu vám děkuju!“ vyjekl na ně Juri
a zabouchl se ve svém pokoji. May se na sebe zděšeně podívala se Sorou.
„Asi máme po sázce“ prohlásila Mia.
„Asi jo. Věděl jste to o nich někdo?“
zeptala se Anna.
„To o nic nevěděl asi nikdo nebo
myslíte, že o tom Kalos věděl a proto po mě chtěl, abych to napsala?“ zeptala
se Mia ostatních.
Najednou uviděli Leona, jak tiše schází
se schodů a dělá jako by nic. Postavil se před Juriho dveře a zaťukal na něj.
„Tak pohni musíme jít!“ vykřikl Leon a
odešel pryč. Chvilku na to vyšel Juri z pokoje a šel za Leonem.
„Leone stůj!“ křičel na něj Juri, ale
nebylo mu to platné.
„Dělej musíme cvičit! Kvůli tvojí
blbosti jsme dlouho nemohli“ vyjel na něj Leon a skočil na první hrazdu a Juri
ho následoval.Jejich trénink začal nebo to byl spíš souboj mezi nimi? Jeden
skok následoval další a další. Skoky, které jim předtím nešli jim teď šli
z přehledem. Teď už jen stačilo vychytat chyby.
„Poslední část, kdy Izmachiel dokázat
lásku k Izmonieli“ komentovala Mia z bezpečného místa, kde
je sleduje i s ostatními. Poslední skoky, ale při jednom z nich se
Leon špatně chytil a začal padat do propasti. Juri si toho všimnu a tak neváhal
a skočil za Leonem, aby ho zachytil z pádu, při kterém se mohl zabít. Chytil
ho za zápěstí a vytáhl si ho k sobě do náruče. Společně se houpali nad
propasti a Leon se přitiskl k Jurimu.
„Neboj se Leone. Už se ti nic nestane.
O to se už postarám“šeptal mu do ucha a tiskl si ho k sobě.Vzal si ho do
náruče a i sním seskočil zpět na zem. Všichni, kdo tam byli tleskali až na Mio,
která věděla, že tohle tam být nemělo. Rychle k nim přiběhla a klekla si
k nim.
„Jste v pořádku?“ zeptala si je ze
strachem v hlase,
„Jsme v pořádku. Leon si potřebuje
jen odpočinout“ řekl Juri a odnesl Leona
zpět do chaty. Leon se ho pevně držel a nechal se odnést kamkoli, kam ho Juri
nesl. Když byl s ním neměl strach, že se mu něco stane. Juri nesl Leona
pomalu do svého pokoje, kde ho položil na postel.
„Neměli jsme to tak uspěchat. Měli jsme
být v klidu a nechodit cvičit“ šeptal Leon.
„Neměl jsme tě tak naštvat Leone“ říkal
mu a přikryl jej dekou.
„Odpočiň si“zašeptal mu do ucha a
políbil jej na tvář. Zvedl se a odešel pryč s pokoje.Leon se zachumlal do
deky a usnul.
„Jak mu je?“ zeptala se Mia, když ho uviděla.
„Usnul. Bylo toho na něj moc. Vím jaké
to je takhle padat“ řekl Juri a posadil se na gauč.
„Ale musíš uznat Juri, že to bylo
krásné zakončení“ ozval se Kalos ze dveří.
„To sice ano, ale nechci Leona něčemu
tak nebezpečnému vystavovat. Nechci, aby se mu něco stalo“ zavřel oči a
zaklonil hlavu.
„Myslím Juri, že to není na tobě. Leon
má vlastní hlavu“ pokračoval dál Kalos a posadil se do křesla.
„Nedovolím mu to“ řekl pevně. Nechtěl,
aby o něj přišel. Ne teď, když už byli konečně spolu.
„Jen kvůli tomu, že ho miluješ? Jen
kvůli tomu mu to nedovolíš? Víš, že to udělá a nebude se tě na to ptát“ řekl mu
Kalos a díval se mu na tvář, na které bylo znát zamyšlení.
„Slíbíš mi jedno Kalosi?“ zeptal se ho
a podíval se na něj.
„Co?“ měl právo o něco požádat, když se
tak oba dřeli a konečně se spory mezi nimi umoudřili.
„Nesmí se mu nic stát. Nic se nesmí
nechat náhodě“ řekl pevně.
„Neboj se. Vše bude v pořádku“
řekl povzbudivě.
„Jak mu je?“ zeptal se ho Kalos a
podíval se na dveře, které vedli do ložnice, kde ležel Leon.
„Spí. Byl to pro něj šok, když padal do
propasti“ i on se díval na ty dveře, ale jeho srdce objímala náruč strachu a
obav.
„Neboj bude v pořádku. Má tuhý
kořínek“ usmál se povzbudivě Ken a Juri
jen přikývnul.
„Udělám něco k jídlu“ řekl, zvedl
se a odešel do kuchyně, kde začal vařit. Všechny to jen překvapilo. Juri a
vařit? Neuvěřitelné.
„Na stole je jídlo“ řekl Juri a šel
s tácem k Leonovi.
„Leone máš tu jídlo“ zašeptal mu do
ucha, aby ho nijak moc nevylekal. Leon se pomalu probouzel a zadíval se do jeho
očí. Vzal si od Juriho tác s jídlem a začal jíst.
„Omlouvám se“ řekl, když odložil tác.
„Za co?“ nechápal.
„Že sem tě tak vystrašil. Nesoustředil
jsem se a takhle to skončilo“ odpověděl mu.
„Za tohle jsi nemohl, ale už do nikdy
neudělej ano? Nedělej to spíš pokud o tom nebudu vědět do předu. OK?“ podíval se na něj zpříma.
„OK. Zítra půjdeme zase cvičit?“ zeptal
se a nadšením mu zářili oči.
„Dobře“ usmál se na něj.
„Mam ještě jednu otázku?“ zeptal se.
„A to jakou?“ přisedl si blíž
k němu.
„Budeš tu semnou spát?“ ptal se ho.
„Samozřejmě. Jsi v mém pokoji a
nijak mi nevadí, že přijel Kalos a ostatní“ usmál se na něj a začal ho líbat.
Po chvíli se od něj odtáhl.
„Ještě“ zašeptal Leon.
„Ne“ odmítl Juri.
„Ne?“ začal výhružně.
„Ne“ zopakoval mu znovu. Najednou si ho
Leon přitáhl k sobě a začal ho lechtat.
„Leone ne!“ křičel a svíjel se smíchy.
Všichni, kdo byli v obýváku se
podívali na ty dveře a usmáli se. Konečně byli jejich neshody pryč.
Zbytek času, který následoval do
prvního představení. Před Kaleido Stage zvou plakáty, které zvali na nové
představení: Poslední boj. Všichni se na nové představení těší a už i vstupenky
jsou vyprodány dopředu. Leon a Juri cvičí v tělocvičně v Kaleido
Stage a čekají na ten den. Na den D.
Den D nastává. Kaleido Stage se pomalu
zaplňuje lidmi, kteří očekávají začátek představení. Juri s Leonem se
každý ve své šatně připravuje na začátek představení. Oblíkají se do kostýmů a v zhluboka
dýchají. Juri vstane a vyjde se své šatny a jde před tu Leonovu. Zaťukal a když
se ozvalo kouzelné slůvko dále, vešel.
„Nepotřebuješ pomoct?“ zeptal se ho a
posadil se k němu.
„Ne jsem už hotoví“ usmál se na ně a
přešel k němu. Sklonil se a políbil ho.
„Těšíš se?“ zeptal se ho.
„Ano, těším. Mám pro tebe dárek“ usmál
se na něj Juri a díval se do Leonových očí, které se rozzářili pod příslibem
dárku.
„A kde je?“ zeptal se okamžitě.
„Dostaneš ho až večer po představení“
usmál se na něj Juri.
„Pojď už musíme jít“ chytl Leona za
ruku a šli na představení.
Na jevišti se pomalu zhasínají světla.
Juri s Leonem se naposledy políbili a vrhli se na jeviště. Představení
začíná!
Každý skok, přemet, salto i ostatní
nahání lidem hrůzu i obavy. Každému to představení nahánělo hrůzu, ale přitom
každého okouzlovalo. Souboje mezi Izmachielem a Izmonielem se stupňovali až
přišel končený boj, kdy Izmacheil musel dokázat Izmonieli svou nehynoucí lásku.
Boj, který se má uskutečnit, aby dokázal svou lásku k Izmonieli, je mezi
Izmachielem a Izmaelovým otcem Istoliem.
Souboj končí a vypadá to, že Izmachiel
vyhraje, ale poslední rána Istoliela Izmachiela zranila a on padal k zemi.
V poslední chvíli ho Izminiel zachránil a sevřel ho ve svém náručí.
Tímto soubojem představení končilo.
Každý divák začal tleskat nadšením. Leon s Jurim i ostatními se poklonili
a vydali se do šaten, aby se mohli převléci a odejít domů si odpočinout. Juri
vycházel z Kaleido Stage, ale Leonův hlas jej zastavil.
„Kde mam ten dárek?“ ozval se Leon a
vylez se stínu.
„Čekal jsem na tebe před šatnou“
zamračil se Juri.
„Byl sem rychlejší. Kde ho mam?“ zeptal
se.
„Tak pojď semnou“ vyzval ho a oba
nastoupili do Juriho auto a vyjeli. Zastavili na křižovatce a Juri vytáhl
hedvábný, černý šátek a podal ho Leonovi.
„Zavaž si oči“ řekl mu na vysvětlenou.
„Je to překvapení“ řekl a Leon ho
poslechl a zavázal si oči. Na zelenou Juri vyjel a kousek od té křižovatky se
zastavil. Juri vystoupil z auta a obešel auto, aby Leonovi pomohl.
„Důvěřuj mi“ zašeptal mu do ucha a vedl
Leona neznámo kam. Vyšli dovnitř a šli pár minut než nastoupili do výtahu,
který je vyvezl až do nejvyššího patra. Vystoupili a ještě kousek šli. Juri
vztáhl ruce a rozvázal Leonovi šátek.
„Líbí?“ zeptal se ho a Leon se rozhlédl.
Uviděl svíčkami i jemnými světli osvětlený, prostřený stůl, u kterého stál
číšník a čekal. Podíval se z okna odkud spatřil nádherný výhled na město.
„Nádhera“ zašeptal Leon a Juri táhl
Leona ke stolu. Večeře byla chutná a lehká a přitom si oba pochutnali. Když
večeře skončila vyjeli do bytu, který si pronajali, aby mohli žít spolu.
Následující chvíle, které nastali byli plně něhy i touhy.
„Miluju tě Leone Oswalde“ zašeptal mu
do ucha Juri, když už svítali a oba byli unaveni.
„A já miluju tebe Juri Killiane“ zašeptal Leon a jeho rty ozdobil jemný úsměv
a pochvíli usnul Juri si ještě chvíli užíval to, že Leona svíral v náruči,
ale přemohla ho únava a také usnul. V tu chvíli byli oba nejšťastnější lidé
na světě.
-
Konec –
Poznámka k představení „Poslední boj“:
Izmachiel: je hlavní postava, kterou
znázorňoval Juri. Juriho postava byl obyčejný chudý člen stráže paláce.
Izmoniel: je druhá hlavní postava, kterou znázorňoval Leon. Leonova postava byl
princ překrásného království Ilomie.
Istolie: je to král Ilomie a otec Izmoniela, který nepřál lásku, která propukla
mezi Izmachielem a Izmonielem.
Komentáře
Přehled komentářů
Pěkná povídka.
...................
(Akyra, 23. 5. 2009 16:21)*spokojeně vrní* to fakt nemá chybičku konečně jsi začalka psát a hone m další povídky jsou skvělé
Parada
(Karin, 15. 10. 2020 18:29)