Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Déšť

3. 11. 2008

Déšť

 

Jemné kapky deště dopadají na zem. Dopadají na vše co jim přijde do cesty. Na okna i dveře. Na stromy i květy. Dopadají na tvář chlapce, který leží na trávě kousek od řeky. Jeho zrak se dívá na nebe a nechává na svou tvář dopadat kapičky, které ji jemně hladí. Mladík zavře oči a jen vnímá pocit svobody, který mu déšť přináší.

Leží tam jen v tričku a džínech. Nevnímá okolní zimu nebo vlhkost. Vnímá jen svobodu, kterou pociťují ptáci, kterým záviděl křídla.Vnímá kapky dopadající na jeho tělo a tvář. I těmto kapkám záviděl. Závidí jim, že mají někoho s kým mohou padat k zemi.

Najednou ucítí něco, co ještě nechtěl nějakou dobu cítit. Cítil, že mu na tvář již nedopadají kapky jeho milovaného deště. Mladík otevřel oči a nad sebou neviděl nebe, ale něčí tvář, která nad sebou měla deštník.

„Přejete si?“ od úst mu jde pára a hlas se mu klepe zimou.

„Jen sem se chtěl zeptat, jestli ti není zima?“ jeho tvář i oči byli plné smutku a bolesti a jeho tvář vypadala mnohem starší než ve skutečnosti byla.

„Trochu“ jednoduchá odpověď, která skýtala pravdu.

„Nechceš jít do tepla?“ v jeho hlase nebyl náznak žádného citu. Byl chladný až naháněl hrůzu.

„Nemam kam“ i mladíkovi oči potemněli smutkem.

„Pojď semnou“ narovná se a kousek poodejde. Mladík se zvedne a trochu se opráší a otočí se na toho kluka, který ho odvedl od myšlenek.

„Podrž ho prosím“ podá mu deštník a mladík si ho vezme do ruky, ale nechává ho nad hlavou toho zvláštního kluka. Ten zvedl ruce k zipu od bundy, kterou rozepnul a svlékl si jí. Přešel blíže k mladíkovi a tu bundu mu přehodil přes rameno a vzal si deštník zpět do ruky. Mladík se zavrtal do tepla té bundy a jemně si k ní přičichl. Mladík se usmál.

„Můžeme jít?“ mladíkův úsměv z čisté radosti ho trošku vyvedl z míry. Již dlouho dobu neviděl úsměv plný radosti. On vídal úsměvy plné zášti nebo úsměvy, které byli falešné. A teď se na něj tento mladík usmál aniž by měl důvod. On jde po cestě ke svému domu a toho neznámého kluka vede k sebou.

„Proč to dělám?“ pomyslí si a po očku se podívá na mladíka, který vyzařuje radost. Ještě nějakou chvíli šli až se najednou zastavili před bílím domem u kterého byly záhony s květinami. Přejde ke dveřím a otevře je. Nechá toho kluka vejít do domu a až teprve potom vejde on.

„Prosím posaď se do obýváku. Já ti přinesu něco suchého na sebe a něco k jídlu vypadáš hladově“ položí deštník a vejde po schodech do svého pokoje. Mladík přejde do obýváku, ale neposadí se, protože nechce tomu klukovi něco ušpinit.

„Já myslel, že se posadíš“ ozve se za ním chraptivý hlas toho muže, kterému patří tento dům.

„Nechci ti tady něco ušpinit“ usmál se, ale jeho úsměv zmizí stejně rychle, jako se objevil. Přejde blíže k tomu klukovi a podal mu oblečení.

„Běž po schodech na horu a první dveře vlevo je koupelná. Tam se můžeš osprchovat a převléct do suchého oblečení“ uhnul mu z cesty a nechal mladíka projít. Šel kousek za ním a mířil do kuchyně. Mladík vycházel schody, ale najednou se na jednom schodě zastaví.

„Michael“ řekne a jde dál po schodech. Vejde do koupelny. Kde se svlékne z mokrého oblečení a vleze si pod sprchu, kde na sebe nechá padat teplé kapky vody. Stojí tam a nechá vodu, aby masírovalo jeho unavené a zmučené tělo. Někdo zaťuká na dveře, ale on to neslyší.

„Promiň mi Michaeli“ prolomí ticho, když si všiml, že to zaťukání neslyšel. Michael k němu otočí hlavu, ale nesnaží se nějak zahalit.

„Nevadí. Klidně udělej co potřebuješ“ usměje se na něj a dál na sebe nechává dopadat ty příjemné kapičky, které pomáhají jeho tělu od únavy, ale od jedné věci mu nic nepomůže. Nic mu nepomůže od bolesti na srdci a na duši.

Muž se snažil nedívat se na tělo po kterém tekli potůčky vlažné vody. Jenže jeho zrak ho oklame a podívá se na Michaela. Prohlíží si tělo až najednou jeho oči spočinou na jizvě, kterou má kousíček pod pasem. On si najednou všimne, že se na něj Michael kouká a tak rychle otočí hlavu na stranu a jemně se začervená.

„Omlouvám se“ zašeptá a na umyvadlo položí čistou osušku, kterou sem pro Michaela přinesl. Michael se pousmál a dál nechal kapičky dopadat na tělo.

„Derek“ řekl najednou a přecházel ke dveřím. Otevřel je a vyšel z nich a Michaela tam nechal samotného. Michael se pro sebe usmál a začal se umívat. Derek sešel schody a vrátil se do kuchyně, kde se mu vařili brambory. Ty v okamžiku přecedil a také vypnul pánvičku na kterém se mu dělali řízky. Brambory i s řízkem dal na talíř a pak na kuchyňský stůl.

Michal se rychle umyl a usušil. Poté se podíval na oblečení, které mu Derek dal. Musel se usmát nad představou, jak v tom bude vypadat. Rychle si oblíkl kalhoty a když si přes hlavu přetahoval bílé tričko jemně k němu přičichl, aby zjistil jakou krásnou vůní to voní, ale nemohl přijít na jméno. Rychle se dooblékl, učesal a už běžel po schodech dolů. Našel Dereka stát u dřezu, kde umíval nádobí. Derek jemně natočil hlavu, ale když si všiml že je to Michael hlavu otočil a vrátil se k mytí.

„Na stole máš jídlo. Dobrou chuť“ popřál a odložil talíř na odkapávač. Michael se usmál a sedl si k jídlu. Měl hlad, jak vlk ale přesto se držel slušného chování a jedl jak ho doma máma naučila. Michael dojí, vstane a vezme do ruky talíř a odnese ho Derekovi do dřezu. Derek si vezme od Michaela talíř, ale neodešel po tom jak by měl nýbrž si stoupl za něj a objal Dereka kolem pasu. Hlavu mu položil na rameno a jen se koukal před sebe. Derek překvapením ztuhl. Obyčejně mu jakýkoliv lidský dotyk i ten nepatrný vadí, ale to jak ho Michael objímá je mu přejemné. Zvedl ruce z vody a dotkl se jimi těch Michaelových. Jednu jeho ruku se vzal do své a pozoroval jaký je mezi nimi rozdíl.

Michael chvíli pozoroval, jak si Derek prohlížel jejich spojené ruce. Derekova ruka naproti té jeho byla opálená a trošku větší, ale ne o moc. Jemně Derekovu ruku stiskl, že je tam celým tělem a ne jen tou rukou. Derek pootočil hlavu a políbil Michaela na tvář. Když se to chystal zopakovat Michael natočil svou tvář a tak jej Derek nepolíbil na tvář, ale na rty. Derek přes ně jen jemně přejel, ale pak jeho rty byli pryč a jeho tvář se otočila hned k nádobí a jeho ruce znovu začali umívat.

„Omlouvám se“ zašeptal Michael do Derekova ucha a pustil jej. Odtáhl se od něj, otočil se a odcházel z kuchyně. V obýváku si sedl do křesla a kolena si přitáhl co nejblíže k tělu a začal se pomalu houpat ze předu do zadu. Jeho tvář poprvé za celou dobu posmutněla i jeho oči posmutněli.

Derek ještě chvíli po Michaelově odchodu držel v ruce talíř, ale po chvíli ho postil zpět do dřezu, otočil se a šel do obýváku kde seděl Michael. Stál uprostřed dveří a díval se na to co způsobil jediným gestem. Pár minut tam ještě stál až najednou vyšel až stál před Michaelem, který měl sklopenou hlavu. Klekl si k němu a pohladil po vlasech.

„Omlouvám se, omlouvám“ šeptal Michael a opakoval to pořád dokola, jako by měl strach. Strach z něčeho a on neví z čeho. Derek donutí Michaela, aby zvednul hlavu a zadíval se mu do očí. Michaelovi oči Dereka vyděsili. Vyděl v nich tolik strachu a bolesti, až ho to mrazilo v zádech. Pomalu se začal přibližovat k Michaelovým rtům až se jejich rty spojili v něžném polibku. Když se jejich rty od sebe odpojili Michael se zadíval do Derikových čokoládových očích.

„Slib mi, že tu můžu zůstat s tebou a že mě ochráníš“ zašeptal a upřeně se díval do očí, ve kterých se začal utápět. 

„Slibuju. Můžeš tu semnou zůstat jak dlouho chceš“ políbil ho na špičku nosu „ a budu tě chránit do konce svého života“ jejich rty se znovu setkali v jemném a procítěném polibku. Derek pohladí Michaela po tváři a jeho ruka putuje níž a níž.

Michael se kleknul k Derekovi na zem a tiskl se na jeho tělo, aby k němu byl co nejblíže. Chtěl cítit jeho teplo, vůni i ten nejmenší záchvěv jeho těla. Chtěl ho cítit celého. Kdyby se nad tím Derek zastavil a popřemýšlel by o tom myslel by si, že se k němu takto tiskne ze strachu. Ze strachu ze ztráty, ale Derek se nad tím nepozastavil a dál líbal rty, kterých se nemůže nabažit. Najednou se od jeho rtů odtrhne a zvedne se. Michael se na něj dívá se smutnýma očima, ale skloní hlavu. Myslel si, že se to Derekovi buď nelíbilo nebo má strach zajít dal. Jenže Derek ho donutil si stoupnout a tím mu umožnil vzít si ho do náruče. Michael se na něj překvapeně podíval a Derek si toho všiml. Usmál se a políbil ho na špičku nosu. Vyšel z obýváku a šel ke schodům, které vyšel a prošel dlouho chodbou až nakonec otevřel dveře, které vedly do ložnice.

Jemně ho položil na postel a pohladil ho po tváři. Michael se na něj díval a užíval si jemný dotyk na jeho tváři. Díval se do Derikových čokoládových očí a tušil nebo spíš věděl co se bude dít dál a on nevěděl jestli to chce.

Derek se k němu sklání a políbí Michaela na jeho sladké rty, kterých se nemůže nabažit. Jeho ruce začnou putovat po Michaelově těle. Michael polibky oplácel a jeho ruce objímali Derekův krk. Derek položil své ruce pod tričko, které Michaelovi půjčil. Pohladil Michaelovu jizvu a najednou cítil, že je něco špatně. Michael neoplácel polibky a ruce si dal podél těla. Teď vypadal jako loutka se kterou si může dělat co chce. Derek se podíval do jeho očích ve kterých již neviděl to samé, jako když ho sem nesl.

„Michaeli?“ zašeptal, ale dál nevěděl co říct nebo co udělat. Michael otočil hlavu strnou v očekávání, že dostane ránu, který však nepřicházela. Zavřel oči a po tvářích mu začali stékat slzy. Znovu se to stalo. Znovu zničil, co si přál. Znovu se nechal ovládnout svou minulostí.

Derek se na něj koukal a nevěděl co má dělat, jak ho má utišit. Díval se na Michaela jak plakal a rvalo mu to srdce. Pohladil ho po tváři.

„Omlouvám se“ zašeptal, políbil ho na tvář, zvedl se a odešel z pokoje. Za co se, ale omluvil? Za to, že ho líbal? Za to, že se dotkl jeho jizvy? Nevěděl a prozatím mu to bylo jedno, ale jak dlouho mu to bude jedno? Den? Dva?

Přešel do pokoje pro hosty, kde se uložil na postel a usnul. Mezitím se Michael uklidňoval v Derikově ložnici a díval se tam do zdi. Po chvíli se zvedl s postele a vyšel z ložnice. Procházel chodbou a nahlížel do všech dveřích a skoro v posledním pokoji našel spát Dereka. Přešel k němu a jemně, jako pírko ho pohladil po tváři. Sehnul se k němu a jemně ho políbil na tvář. Otočil se a odešel s pokoje. Sešel ze schodů a vešel do obýváku. Na stole si všiml několika čitých papírů a propisky. Přešel ke gauči a sedl si. Vzal si do ruky propisku a díval se na čistý list papíru. Co má napsat? Má napsat odkud má jizvu? Má se mu omluvit? Neví co napsat, ale přesto se jeho ruka rozeběhla po papíře na kterém se objevují slova. Jakmile dopíše dopis prohlédne si ho a přeloží na půl. Na jednu stranu napsal jen Derekovo jméno. Zvedl se a vyšel schody. Přešel ke dveřím pokoje, kde spal Derek. Zhluboka se na dechl a potichu vešel. Přešel k nočnímu stolku na který položil dopis. Otočil se a odcházel Po tu dobu co tam byl se ani jednou nepodíval na Dereka. Měl strach se na něj podívat. Kdyby viděl jeho obličej zůstal by a to nechtěl. Domníval se, že kdyby zůstal stalo by se něco čeho by jeden z nich litoval a to on nechtěl.

Vešel před venkovní dveře a naposledy se podíval na dům ve kterém spal muž, který si získal jeho srdce. Po tváři se mu svezla slza, kterou rychle setřel. Nechtěl plakat. Otočil se a odcházel to temnoty noci.

Derek se probudil brzo z pocitem prázdnoty. Nedokázal si to vysvětlit, ale bylo to tak. Sedl se a protáhl se. Rozhlédl se kolem sebe až jeho zrak spočinul na papíře s jeho jménem. Vzal si ho do rukou, rozložil a četl. Nevěřícně se díval na ty řádky slov až si na konči přečetl jméno toho, kdo to psal.

„Michaeli?“ zašeptal, zvedl se s postele a vyběhl do ložnice ve které měl spát Michael. Rozhlížel se po pokoji, ale nikoho neviděl. Otočil se a vrazil do dalších dveří. Tak to pokračovalo do doby než prohledal celý dům, ale Michaela nikde nenašel.

Stál uprostřed obýváku a díval se ze skleněných dveří, které vedli na terasu. Díval se, ale nic nedělal. Nevěděl, co má dělat. Nevěděl, kde se Michael ukrýval. Nevěděl nic a to ho ničilo. Jediné co chtěl bylo mít u sebe Michaela a přitisknout ho k sobě. Políbit ho na jeho hříšně sladké rty.

Klesl na kolena a poté si sedl, ale pořád se díval s okna. Seděl. Pořád jen seděl a nevšímal si ničeho. Nevšímal si zvonícího mobilu ani domovního zvonku. Jen seděl a díval se, ale před jeho očima není zahrada nýbrž Michaelův úsměv a jeho oči.

Někdo k němu přišel a položil mu ruku na rameno. Derek ani neotočil hlavu, jen dál nehnutě seděl.

„Dereku?“ zašeptala postava za ním a až teď se Derek probudil z transu. Pomalu otočil hlavu a až díval se do tváře jeho starého přítele, kterého zná už z dětství. Jen on s ním zůstal z přátelství a ne kvůli tomu kým kdysi byl.

„Co potřebuješ Richie? Poprvé po několika dnech promluvil. Richie se na něj se smutkem podíval. Nevěděl co se mu stalo, ale vadilo mu že se něco stalo a on to nevěděl.

„Chtěl sem vědě, co ti je když si nezvedal telefon, ani neotevíral dveře“ řekne jednoduše a sedl si na křeslo kousek od Dereka.

„Chybí mi“ řekne, zvedne se a sedne si na gauč.

„Kdo ti chybí?“ Richie nevěděl o kom mluví. Neznal nikoho. Kdo by mohl zrovna Derekovi chybět. Neznal nikoho, kdo by Derekovi přirostl k srdci.

„Michael“ řekl jméno. Řekl ho tak mazlivě a sladce až to Richieho překvapilo.

„Co se tu asi stalo?“ pomyslel si Richie a se zájmem se díval na Derekovu smutnou tvář.

„Kdo je Michael?“ zeptal se na otázku, která ho v tu dobu tížila.

„Je to kluk, kterého sem potkal v dešti. Má andělskou tvář, sladké růžovoučké rty, jasně modré oči“ jemně se na usmíval při vzpomínce na Michaela.

„A má ten Michael příjmení?“ v jeho hlase zní překvapení i úžas. Nikdy Dereka takhle neviděl.

„Že by konečně našel někoho, kdo by si získal jeho srdce?“ z mírným úsměvem na tváři se na něj díval.

„Neznám ho. Neřekl mi ho“ řekl a posmutněl.

„To je mi líto Dee“ jemu vadilo, že Dee nezná příjmení toho kluka. Kdyby ho znal rychle by ho našel a donutil by ho, aby se vrátil k Derekovi.

„To je jedno. Potřeboval si ještě něco?“ otočil hlavu k němu a Richie si všiml Derekových skleněných očí.

„Už nic. Odřeknut to. Ty si potřebuješ odpočinout“ usmál se a zvedl se.

„Musím ho najít!“ v mžiku se Richie rozhodl.

„Promiň musím jít“ rozloučí se a vyjde ze dveří.

„Ahoj“ zašeptal Derek a otočil se na bok a po pár minutách únavou usnul.

Michael se procházel ztemnělými ulicemi města. Nachvilku se zastavil a podíval se na noční nebe. Díval se na nebe a v jeho jasně modrých očích se odrážejí hvězdy, ale nyní jeho oči nezáří radostí. Nezáří ničím. Jeho oči jsou temné, smutné, postrádají jiskru. Je mu špatně a bolí ho u srdce. Je mu tak od doby, co odešel od Dereka. Tolik si přál být s ním, ale měl strach, že se bude Derek vyptávat na to odkud má tu jizvu. Odkud má ten strach. Michael sklonil hlavu a podíval se na hodinku. Povzdechl si, otočil se a odcházel domů, kde ho znovu čekalo peklo.

Michael se zastavil před hodně starým domem, kde má s otcem byt. Povzdechne si a vejde do domu i do jejich bytu. Hned ve dveřích se chystal na to, že dostane facku, ale ta nepřicházela. Vešel víc do bytu a najednou na jeho obličeji přiletěla facka. Po ní další a další. Jeho otec nezůstane u facek. Ten pokračuje pěstmi a kopanci. Když jeho otec skončil Michael se z velkými bolesti došoural do svého pokoje. Tam se únavou a bolestí svalil na postel. Jeho oči se dívají s okna a před jeho očima vystane Derekova tvář a na svých rtech znovu ucítil ty Derekovi. S myšlenkami na Dereka usnul.
Takhle to šlo několik dní. Když Michael mohl byl venku, ale doma ho vždy čekal výprask a když byl doma bylo to ještě horší.

Blížila se bouřka a Michael utekl ven. Znovu běžel na místo, kde tolikrát při dešti lehával. Na místo, kde se setkal s Derikem. Tušil, že tam Derek nebude po tom co udělal, ale aspoň bude venku. Bude aspoň pryč Michael doběhne na místo a lehne si do trávy. Právě včas, protože začalo pršet. Svou tvář plnou modřin a různých oteklých míst nastavil dešti a nechal dešťové kapky, aby aspoň trochu smyli tu bolest, kterou cítí. Dešťové kapky se začnou míchat s Michaelovými slzami.

„Dereku“ zašeptal Michael a otočil se bok. Teď se rozplakal na plno. Najednou za sebou uslyšel kroky. Neotočil se. Měl strach se otočit. Měl strach, že ho jeho otec sledoval.

„Bože Michaeli“ uslyšel za sebou hlas o kterém se mu několik dní zdálo.

„Dereku“ zašeptal znovu Michael a najednou na svých zádech ucítil něčí ruce. Ucítil, že ho někdo otáčel a vzal si ho do náruče.

„Bože Michaeli, kdo ti to udělal?“ zašeptal Derek a odcházel i s Michaelem pryč.

Derek šel náhodou kolem místa, kde se setkal s Michaelem. Z ničeho nic u svého srdce ucítil, že ho někdo potřebuje. Ucítil, že ho Michael potřebuje. Vydal se tedy k místu, které změnilo jeho život. Uviděl na zemi někoho ležet a jeho srdce poskočilo radostí nad tím, že to může být Michael. Přišel tedy k tý postavě blíž a klekl si k ní. Všiml si, že je to Michael, ale jeho tvář byla jiná. Byla zbitá.

„Bože Michaeli“ zašeptal a šetrně otočil Michaela k sobě. Zvedl si ho do náruče a i s ním se postavil.

„Bože Michaeli, kdo ti to udělal?“ zašeptal, otočil se a i s Michaelem, který se k němu začal tisknout odcházel pryč.

Přešli před Derekův dům a Derek obratně otevíral dveře. Vešel dovnitř domu a venkovní dveře zabouchl nohou. Vynesl Michaela do ložnice a tam ho opatrně položil do pokrývek.

„Michaeli poslouchej mě. Teď tě svléknu a obléknu tě do něčeho suchého a teplého“ zašeptal a opatrně držel Michaela za tváře. Michael přikývl, ale Derek si všiml, že se Michaelovo tělo smítá v horečkách. Rychle ho tedy převlékl a své rty měl pevně přitisklé k sobě. Měl chuť křičet a nadávat nad tím, jak někdo mohl jeho Michaeli ublížit. Okamžitě, jak ho převlékl ho zabalil do peřin a letěl do kuchyně, aby uvařil slepičí polévku a aby našel nějaký prášky. Během své cesty stihl vzít telefon a vytočit Richieho číslo.

„Halo tedy Richie Black. Přejete si?“ ozve se z telefonu unuděný hlas.

„Ahoj Richie. Potřebuju od tebe něco“ vyštěkl hned Derek a sprostě zanadával když upustil ostrý a špičatý nůž k zemi.

„Jasně Dee. Hned sem u tebe“ Richie zavěsí a hned běží k autu. Něco ho nutí, aby byl u Dereka co nejdřív a tak spěchá. Ani ne za půl hodiny byl Richie před Derikovým barákem. Vyšel dovnitř a šel hned do obýváku, protože si myslel, že bude zase tam.

„Tady jsem Richie“ uslyšel tichý hlas a tak šel do kuchyně, kde viděl Dereka u plotny.

„Co si potřeboval Dee?“ řekne, jako normálně.

„Nešlo by to potichu nebo zbudíš Michaela“ zašeptá a hodí do polívky nakrájenou mrkev.

„Ty chceš říct, že je tu ten Michael?“ Richie se posadil na židli a s klidem se díval na Dereka, jak vaří. Moc často ho neviděl vařit a přesto věděl že vaří moc dobře.

„Jo je na hoře a spí. Má horečky. Potřebuju od tebe jednu věc“ Derek se na Richieho otočí a upřeně se dívá do očí. Richieho rty se usmějí krutým úsměvem. Tenhle pohled moc dobře znal. Tenhle pohled znamenal, že Derekovi jde o něco moc, jak by to řekl moc osobní záležitostí.

„Potřebuju, aby si zjistil, jaký hajzl umlátil mého Michaela a dostal si ho za mříže, kde to pořádně schytá“ jeho hlas byl tichý a plný zadržovaného vzteku a nenávisti.

„To si piš, že to zjistím a pořádně za to zaplatí“ ví co to znamená. Znovu se zaplete do věcí, do kterých by podle ostatních neměl, ale když někdo ublíží někomu na kom záleží jemu nebo Derekovi tak jsou mu zákony ukradený.

„Zachvíli to bude hotoví a ty se o něj dobře starej jasný“ usměje se na Dereka Richie.

„Samozřejmě“ usměje se na něj Derek. Ten, kdo ublížil Michaelovi to má spočítaný. Věděl, že to co Richie splní udělá ať ho to stojí cokoliv.

„Pošlu ti sem někoho z léky pro Michaela“ znovu se Richie u dveří usměje a už je pryč. Derek se otočí nazpátek k plotně a pokračuje dál ve vaření.

Když je polévka hotová nandá trochu polévky do misky a i s ní vyjde schody do ložnice. Políží misku na noční stolek a sedne si na postel.

„Michaeli probuď se musíš něco sníst“ zašeptal Derek a pohladil jemně Michaela po tváři. Michael pomalu otevírá oči, které jsou plné horečky, ale i únavy a radosti s toho, že znovu vidí Dereka. Derek si vezme misku s polévkou do ruky a lžičkou nabere trošku polévky, kterou přenese Michaelovi k ústům.

„Otevřít pusinku“ zašeptá Derek a Michael poslušně otevře pusu a sní polívku, která se mu objeví v puse. Takhle to jde do doby než je miska prázdná. Derek se chce zvednout, ale Michaelova ruka ho zastaví.

„Prosím zůstaň tu semnou“ tichá prosba vyjde z Michaelových úst. Derek se zastaví a zadívá se do Michaelových očí.

„Dobře“ odloží misku a sedne si nazpátek k Michaelovi. Ten se kousek posune a udělá tak Derekovi místo. Derek si lehne a Michale si k němu stulí. Derek ho obejme a ani neví jak a oba spí, jako když je do vody hodí.

Ráno se Michael probudil a něco jej krásně hřálo. Otevřel oči, aby zjistil co to je. Díval se do uvolněné a přitom překrásné tváře spícího Dereka. I přesto, že ho hrozně boleli žebra se otočil na bok, aby mohl na Dereka lépe vidět. Jemně se usmíval a měl velké nutkání se té tváře dotknout, ale měl strach, že by mu Derek něco udělal. Měl strach, že by se Derek změnil v jeho otce.

„Je na mě něco zajímavého?“ řekne tiše Derek a otevře oči. Michael se trochu lekne a pak si uvědomí, že je u Dereka doma a ne v bytě s otcem.

„Ty celý jsi zajímaví“ usměje se Michael a přisunul se blíž k Derekovi a zavrtal se mu do náruče. Derek ho objal a políbil ho do vlasů.

„Jak ti je?“ zeptal se starostlivě a on sám se cítil skvěle, když měl u sebe Michaela a mohl ho obývat.

„Teď už se mám skvěle, když jsi tu semnou“ usmál se Michael a jemně políbil Dereka na bradu.

„Stejnak budeš ležet. Dokavaď nebudeš v pořádku“ Derek skloní hlavu a políbí Michaela na čelo. Ten se na něj zářivě usměje, zavře oči a pokouší se znovu usnout. Derek chvíli hýčká Michaela v náručí, ale pak se vyprostí z jeho náruče a jde do kuchyně udělat si něco k jídlu.

Je něco málo po odpoledni a Derek zrovna vaří jídlo pro ně dva. Poprvé po opravdu hodně dlouhé době nevaří jen pro sebe, ale vaří ještě pro někoho. Pro jeho druhou půlku. Pro půlku, duše, srdce, jeho samého.

„Ahoj Richie“ řekne tiše, když je otočený k plotně.

„Jak si poznal, že jsem to já?“ usadil se ke stolu a díval se na Dereka.

„Protože Michael odpočívá nahoře a ty jsi jediný kdo zamnou chodí“ do polévky přidá trochu koření, zamíchá a ochutná. Poté tam ještě přidá trochu soli a pak ji vypne.

„Dobře. Vzdávám to“ zvedne ruce a dává najevo, že se vzdává.

„A co jsi mi vůbec chtěl?“ otočí se k němu Derek a položí utěrku na kuchyňskou linku.

„Přišel jsem ti říct, že už je všechno hotovo. Ten co mu to udělal už je ve věznění“ řekne a vezme do ruky lžíci a začne jíst polévku, která se před ním objevila.

„Kdo mu to udělal? A za co ho zavřeli?“ Derek si sedl naproti Richiemu a klidně poslouchal.

„Byl to jeho otec. Jediný jeho příbuzný. Zavřeli ho za několikaleté týrání svého syna, za pokus o vraždu a vraždu Michaelovi matky, napadaní policisty a držení drog. Ani sem nemusel nic podstrčit. Důkazy v jeho bytě a sousedi se postarají o to, aby mu dali doživotí a ani nemusí Michael svědčit“ usměje se a srkne se lžičky.

„To sem rán, že toho bastarda zavřou i to, že už ho Michael nemusí vidět“  Derek si hlasitě oddychne a usměje se.

„Taky sem rád. Co sem slyšel tak to měl Michael s otcem hodně těžký a až do teď mu nemohli nic dokázat“ povzdychl si Richie, ale usmíval se. Poprvé po dlouhých letech viděl Dereka šťastného a to jen díky tomu chlapci. Nikdy nedovolí, aby se Michaelovi něco stalo. Odteď patří pod jeho ochranná křídla a nic mu už neublíží o to se postará.

„Michaeli měl si ještě ležet!“ naštval se Derek, ale nedalo se ukrýt to že je šťastný.

„Promiň musel sem se jít napít a docela mě zajímalo s kým si tu povídáš“ bosky přešel k Derekovi a na jeho ramena i položil ruce. Richie se na ně díval a viděl, že jsou oba šťastní. Derek chytil Michaela za ruce a přitáhl si ho do náruče. Svlékl si svetr a oblíkl ho Michaelovi. Ten na něj vyplázne jazyk a dá mu pusu na tvář. U těch dvou to vypadá, jako by se znali celý svůj život, jakoby neexistovalo nic předtím než se setkali. Richie se potichu zvedne a odejde z domu nechávajíc tam hrdličky samotné.

„Co si takhle zajet na dovolenou Michaeli?“ zašeptá Derek, když se jeho rty rozpojí s těmi Michaelovými.

„A kam bychom jely?“ Michael si přitiskl hlavu k Derekově hrudi. Derek si ho přitiskl více k hrudi.

„Kam budeš chtít“ políbil ho do vlasů.

„K moři. Někam k moři. Vždycky jsem ho chtěl vidět“ zašeptá.

„Tak dobře. Pojedeme k moři. Hned zítra zamluvím letenky“ najednou se Derek dívá do Michaelových světle modrých očí.

„Vážně?“ zeptal se nedůvěřivě Michael a přivřel oči.
„Vážně“ odpověděl Derek.

„Slibuješ?“ mírně se Michael usmál.

„Slibuji a dáš mi pusu?“usmál se Derek na Michaela.

„Dám a klidně dvě“ usmál se zářivě Michael a políbil ho.

 

Titulní stránek bulvárních novin:

 

Nick Naido byl zadržen za týrání svého syna Michaela, kterého týral několik let. Také byl obviněn z pokusu o vraždu a vraždu své ženy Miriam a také z držení drog. Pan Naido byl odsouzen na doživotí, ale toho se nedožil neboť byl zavražděn hned druhý den po tom co nastoupil do vězení…..


Obrazek




 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

....

(akyra, 31. 1. 2009 18:54)

demi ta jsem zjistila žýe tady chybí můj komentík i když jsem ji četla*tluče se do hlavy*taková nádhera vždycky když je mi smutno si ji přečtu pišš dááál!

jeje

(Mauinka001, 31. 12. 2008 16:13)

Bylo to nádherny takovy nunaty! Ale ty pravopisny chyby... nektere veci se ucive 3 tride....

= )

(Neli, 5. 11. 2008 14:38)

Hezké. Možná trochu naivní, ale přesto se mi to líbilo!

jedno slovo

(alexandra, 4. 11. 2008 20:53)

NÁDHERA