Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Divadelní představení

20. 2. 2008

 

Divadelní představení

 

  Překrásné představení plné lásky, touhy, vášně, ale i zrady, bolesti, strachu a pomsty.   

  Přestavení, kde hraje muž, kterému se říká „Král strachu“. Jeho srdce je chladnější než led.  

  Kdokoliv se s ním dostane do křížku, dostane strach. Bojí se ho všichni. I přes jeho přezdívku patří mezi nejlepší a jeho dnešní výkon je toho důkazem.

  Představení končí. Diváci tleskají, jak smyslu zbavení a herci se jim uklánějí. Opona zahaluje jejich těla i tváře. Všichni se rozcházejí do šaten, ale ne každý odchází domů si odpočinout. Jen on „Král strachu“ zůstává a jde do tělocvičny se protáhnout.

  Když všichni odejdou, on se teprve jde převléci do obyčejných šatů a odchází domů. Plouží se tichou a temnou ulicí, když si všiml, že u jedné z popelnic se tam něco hýbe. Jeho zvědavost, která se probudila poprvé po hodně dlouhé době, mu nedala a musel se tam jít podívat.

  Na zemi nachází nahého chlapce, který je na něj otočený se zakrvácenými zády. Chlapec se k němu otočí a jejich oči se střetnou.

  Modrooké oči zastřené bolestí a strachem se setkali s černýma očima plných chladu a nezájmu, ale i přesto se v chladných černých očích něco pohnulo, ale v okamžiku to zmizelo.

„Král strachu“ se otočil a odcházel, ale zastavil ho tichý hlas.

  „Prosím, pomoc mi“ zaznělo od úst chlapce a to ho donutilo otočit se a vrátit se k němu zpátky. Klekl si k němu a svlékl si kabát, do kterého modrookého chlapce zabalil. Vzal ho do náruče a ignoroval, jestli to toho chlapce bolí nebo ne. Jde i sním do svého bytu.

  Za pár minut byly u něj a „Král strachu“ položil, modroočko na gauč. Nechal ho tam ležet na břiše a sám odešel do ložnice. Otevřel obrovskou skříň a začne z ní vytahovat všemožné krabice a oblečení, aby našel tu malou krabičku, kterou teď nutně potřeboval. Když vyházel asi půlku skříně, našel, co hledal. Bílou krabičku s nápisem „Lékárnička“. Okamžitě jí popadl a šel k mladíkovi.

  Opatrně s něj sundal kabát a začal ho ošetřovat, ale on mu to stěžovalo tím, že sebou házel a řval bolestí. Pokaždé, když mladík zakřičel nebo, když mu slza sklouzla po tváři, jeho bodlo u srdce. Nechápal proč, ale nevěnoval tomu pozornost. Celou svou mysl upřel k tomu, aby mladíka ošetřil. Když ho ošetřil, uvědomil si, že s ním zachází jinak než na začátku. Teď se ho dotýkal, jak motýlek aby mu neublížil.

  Vstal a vzal, modroočko šetrně do náručí. Co nejemněji to šlo, odnesl ho do ložnice, kde ho oblíkl do hedvábného pyžama, které bude chladit jak jeho tělo, tak i rány. Opatrně ho uložil do postele a přikryl ho až po krk. Poté odešel do koupelny, odkud přinesl malou mísu plný studené vody a hadr, který později do vody namočil a dal modroočku na čelo.

  Po celou noc se snažil srazit modroočku teplotu a k ránu se mu to povedlo. Svalil se na křeslo, které měl v ložnici a okamžitě usnul.

  Probudilo ho až ohlušující zvonění telefonu, které začínal z celého srdce nenávidět. Vstal a narovnal si záda, která ho bolela jak ďas. Přešel k telefonu a zvedl ho.

  „Prosím?“znuděně a přesto chladně. Tak jako vždycky předtím.

  ‚Kde se flákáš?!‘ zařve šéf na druhý straně telefonu. On vezme telefon a odejde s ním daleko, aby nevzbudil, modroočka. Začne svému šéfovi nakecávat, že za ním přijel jeho přítel, kterého neviděl několik měsíců a chce si to s ním užít. Po půl hodině zavěsí a přejde zpět do ložnice, kde se jeho chladné černé oči střetnou s nebesky modrýma. Přejde k němu a sundá hadr, který dá do vody a nazpátek na čelo modroočka.

  „Jak se jmenuješ?“ozval se tiše a v jeho hlase byl znát strach.

  „Damien“ řekl a strčil modroočku do pusy teploměr.

  „Jak se jmenuješ ty?“ v jeho hlase začal pomalu mizet chlad stejně jako z očí.

  „Nedostal jsem jméno, ale všichni mi říkali budižkničemu a…. “ nedořekl neboť o Damien přerušil.

  „Pokud ti to nevadí, budu ti říkat Eyes“ řekl první jméno, kterého napadlo. Přece by mu nemohl před lidmi říkat modroočko nebo budižkničemu.

  „To je překrásné jméno! Děkuju!!“ usmál se na něj, až si Damien myslel, že jeho úsměv je zářivější než slunce.

  „Není zač“ vstal a zatlačil Eyese do postele a přiryl ho až ke krku.  

  „Lež, hned sem zpátky“ otočil se a zmizel dveřmi. Eyes po chvíli slyšel třískot skla a nadávky, ale pak se ve dveřích objevil Damien a v rukou měl tác s jídlem. Damien přešel k Eyesovi a na klín mu položil jídlo.

  „Děkuju“zašeptal a pustil se do jídla.

 Tak to šlo několik dní. Damien se staral o Eyese a ten se pomalu uzdravoval. Z Damienových očích, z hlasu a se srdce zmizel chlad a nahradila ho láska, ale bál se to říct. Poprvé v životě se bál. Jednoho dne, když už mohl Eyes být na balkoně přešel k němu Damien, ale než něco řekl, začal kašlat. Damien měl angínu se silným kašlem, ale před Eyesem to chtěl ukrýt a nic s tím nedělal. Jenže teď nemohl přestat kašlat.

  Eyes k němu rychle přiběhl a podepřel ho. Na to, že byl nezdravě hubený, měl sílu. Pomohl Damienovi do postele, kde ho přikryl až ke krku a do pusy mu strčil teploměr. Po pár minutách ho vytáhl a zhrozil se. Vyběhl z ložnice a zamířil si to do koupelny, kde namočil ručník hodně ledovou vodou. Přišel zpátky do ložnice a dal ho Damienovi na čelo.

  Teď se vyměnili role. Damien se stal pacientem a Eyes zase ošetřovatelem. Eyes se o Damien lásky plně stará po celé dny, ale zato Damien na tom byl jinak. Čím víc se o něj Eyes staral, tím víc se tváří smutněji. Protože ať nechtěl, musel si připustit, že se do toho modrookého blonďatého chlapce, zamiloval. Každý den ho to žralo, ale nedokázal to zastavit. Každý den jeho láska k tomu modrookému chlapci vzrůstala. Nakonec to jednoho dne nevydržel a musel něco říct.

  „Omlouvám se“ zašeptal do ticha pokoje, když mu Eyes dával na čelo obklad. Eyes se na něj nevěřícné díval, neboť nevěděl, za co se mu Damien omlouval.

  „Není za, co se omlouvat“ řekl tiše a stoupl si.

  „Ale je. Kvůli mně, si tady a staráš se o mě zatím, co by si měl lítat za dívkami a chodit do školy“ sklonil hlavu a musel rychle mrkat, aby skryl své slzy. Eyes se na něj nevěřícně díval. Přešel blíž k němu a zvedl mu hlavu. Sklonil se a jemně, jako motýl přejel svými rty ty Damienovi. Odtáhl se od něj a svýma teď již lesklýma očima se podíval do těch Damienových očí plných otázek.

  „Ani nevíš, jak si mi teď ublížil“ zašeptal Eyes, ale to už byl u dveří a Damien ho nestihl zastavit. Damien se položil hlavu do dlaní a začal tiše plakat. Tohle opravdu nechtěl, ale myslel si, že se o něj Eyes stará jen proto, že ho zachránil.

  Eyes zatím seděl v kuchyni na zemi a rukama si objímá svoje nohy, které měl těsně u těla. Mírně se pohupoval a jeho tělo se třáslo vzlyky. Snažil se přestat brečet, ale nedokázal to.    

  Jeho srdce bylo rozbito na miliony kousíčku a už je nikdo, kromě Damiena, ho nedokáže složit na zpět, ale zdálo se, že k němu Damien nic necítí, tak proč by měl poskládat jeho srdce nazpět?

  Damien se pokoušel vstát s postele, ale nohy ho zradili a horečka mu zatemňuje mozek. Chytl se nočního stolku, na kterém byla skleněná mísa se studenou vodou. Najednou ztratil rovnováhu a začal padat na zem a noční stolek i s mísou padali s ním. Mísa se rozbila na kousky a jemu se střepy zařízly do ruky, když se pokusil zvednout.

  Eyes z ničeho nic uslyšel dutou ránu a tříštění skla. Hned na to uslyšel slabí výkřik a to ho donutilo k pohybu. Pomalu vstal a nejistě šel k ložnici, kde byl Damien. Když uviděl sedět Damiena na zemi u postele držet si ruku, která krvácela, okamžitě k němu přiběhl.

  „Proboha, co jsi dělal?“ zapištěl, ale mizel do koupelny, kde našel zbytky desinfekce, nějaké hadříky a obvaz. Rychle běžel za Damienem. Vzal jeho zraněnou ruku do své a jemně začal rány čistit.

  Damien klidně seděl a užíval si Eyesův dotyk, i když měl v ruce desinfekci, kterou srdečně nenáviděl víc než hodiny zbytečného povídání s matkou. Najednou na ránách ucítil Eyesovi jemné prsty, když mu zavazoval ruku.

  Eyes, co nejrychleji ošetřil Damienovi ruku a hned jak skončil, začal sbírat vatičky a střepy a než se Damien nadál byl Eyes už pryč z pokoje. Damien se vyzvedl do postele, kde si schoval hlavu pod deku, kde tiše brečel.

  Eyes byl opřený o dveře a poslouchal vzlyky, které vycházeli z pokoje. Rychle přešel do kuchyně a vše, co držel, hodil do koše. Poté přešel k předsíni, kde si vzal nějaký boty a budu a už byl pryč a mířil, co nejdál od Damiena a všech svých citů.

  Damien uslyšel bouchnutí dveří a to se rozplakal ještě víc, než brečel do teď. Jeho tělo se otřásalo vzlyky, které nechtěli, ani nemohly přestat.

  Dny ubíhali a z Damiena se stal dříč. I přes vysokou horečku byl den co den a hodinu, co hodinu v tělocvičně. Nechodil nikam, buď jen cvičil anebo byl ve svém bytě a čekal na Eyesův návrat, ale čím déle čekal, tím více propadal v zoufalství.

  Všichni kolem něj se jen dívali na to, jak se ničí, ale nemají odvahu zasáhnout. Proto jen přemýšleli, co se stalo, že je na sebe Damien tvrdší, než kdy jindy.

  Dny běželi a Damien trénoval na nové představení, které se jemu osobně zalíbilo, neboť to pro něj přinášelo víc práce a méně myšlení na Eyese.

  Je noc a blíží se čas představení. Vysoký blonďatý chlapec se sportovní postavou a s modrýma očima stál před divadlem. Koukal se na budovu a dodával si odvahy. Pomalu se vydal ke vchodu. Jedné slečně, která na něj dělala oči, dal svůj lístek a už mířil ke svému místu. Seděl v druhé řadě uprostřed. Na místě kde má dokonalí rozhled.

  Světla se zhasínají a opona se roztahuje. Představení začíná a on se zatajeným dechem pozoruje jen jednu postavu, která ho zajímá. Sleduje herce, který má za úkol zahrát chladnokrevného zabijáka, který se má zamilovat do své objeti.

  Eyes tiše sedí a pozoruje Damiena, jak se vžil do své postavy a přesto, když vidí, jak teď po jeho odchodu vypadá, je mu to nehorázně líto. Je mu líto, že s ním nezůstal a nestaral se o něj.

Představení se chýlí k přestávce. Opona se znovu zatahuje a světla se rozsvěcejí. Eyes vstává a odchází do bufetu, kde se nutně něčeho napije. Eyes pozoruje tváře všech, kteří přišli na představení, na které bylo velmi těžce dosažitelné a drahé lístky. Jenže on je měl zadarmo. Sice nevěděl, od koho jsou, ale na lístku který u toho byl, bylo napsáno, že jim jen chce pomoci. Tak je tady a doufá, že to nějak pomůže.

  Pomalu se vrací na místo a usedá. Prozatím je mezi málem lidí a tak se nebojí povzdychnout si nad situací, kam se dostal. Jen kdyby neudělal, co udělal. Kdyby to neudělal, mohl by být s Damienem pořád a nezáleželo by na bolesti, kterou cítil, když ho chtěl políbit nebo pohladit. Sice to pro něj bylo nemožné, ale aspoň s ním mohl být v jedné místnosti a den co den slyšet jeho hlas.

  Světla se zhasínají a představení znovu začíná. Poslední dějství, kde nájemný vrah zemře pro život své lásky. Zemře jen proto, aby ona mohla žít dál.

  Tato část představení je plná slz, ale i lásky. Jen kdyby se Damien soustředil a to nešlo, neboť si všiml někoho, koho nikdy nedoufal, že znova uvidí. Jediné oči, které mu utkvěli v paměti, teď sledují každý jeho pohyb. Okamžitě, jakmile ty oči spatřil, nemohl se soustředit na představení, ale přesto ze sebe vydával všechno. V jeho očích se opravdu objevila láska a bolest ze ztráty. Jenže tato bolest patřila jen do jeho života, protože kvůli jeho volovině přišel o to nejcennější, co měl.

  Ale to se teď mělo změnit. Proto dostal Eyes ten lístek? Proto byl dnes Damien požádán o to, aby ze sebe vydal to nejlepší, že na tom bude záviset jeho budoucnost?

  Celou halou se ozývá bouřliví potlesk. Všichni tleskají neuvěřitelnému a přesvědčivému představní.

  Jediný pohled se řad herců, nemířil na všechny diváky nebo do země. Jen Damien se koukal, do nádherně modrých očí, do kterých se dávno zamiloval, ale přišel o ně ze své hlouposti.      

  Díval se zpříma, až si musel Eyes všimnout toho, co se v Damienových očích značí. Eyes dokázal v jeho očích rozeznat lásku, ale i bolest a strach. Strach z toho co by se mělo stát?

Opona se zatahuje a všichni se rozcházejí. Diváci šli pro kabáty a herci do šaten. Jakmile Damien došel do své šatny, zhroutil se na křeslo a jeho tělo se začalo třást vzlyky, které se snažil zadržet.

  Eyes šel klidně po zákulisí a mířil do Damienovi šatny. Nevěděl, jestli jde dobře, jen se nechal nést svýma nohama.

  Po pár minutách se zastavil přede dveřmi a jen se koukal na jméno, které tam bylo napsané.    

  Stál a díval se na těch pár písmen a dodával si odvahy, která ho opustila, když se postavil přede dveře. Zhluboka se nadechl a zaťukal. Nic se neozývalo a tak vešel dovnitř a hned ve dveřích se zastavil.

  „Damiene“ zašeptal. Damien k němu zvedl hlavu, ale zase jí sklonil, jak nedokázal koukat se do těch očí, o kterých se mu zdá celé noci. Po tvářích se mu začali téct první slzy, ale aby je Eyes neviděl, schoval tvář do dlaní. Eyes k němu pomalu přišel a klekl si před něj. Chytl ho za ruce a mírným tlakem donutil Damiena, aby se na něj podíval. Černé uplakané oči se střetly s těmi modrými. Eyes si přitáhl Damiena do náruče a objal ho.

  „Promiň mi, že sem zbaběle utekl“zašeptal Eyes a se zatajeným dechem čekal na to, co Damien  řekne.

  Damien se od Eyese odtáhl a zadíval se do jeho očí. Pohladil ho po tváři, až se jeho prsty dostali k jeho rtům, přes které lehounce přejel.

 „Hrozně si mi chyběl, Eyesi“ znovu se mu pustili slzy po tváři. Eyes se přiblížil k jeho tváři a slzy pomalu slíbával. Poté se odtáhl a zahleděl se na Damienovi rty s obavou, že ho teď odmítne. Damien si jeho obav všiml a proto převzal iniciativu.

  Pomalu se k němu naklonil a jemně, jako by se o Eyesovi rty otřel motýl, ho políbil. Eyes mu pomalu začal polibky oplácet. Jejich polibek se prohluboval, až ani jeden z nich nemohl dýchat. Jejich rty se odpojili. Eyes se přitiskl na Damienovu hruď a Damien ho láskyplně objal. 

  „Miluju tě Eyesi“zašeptal do ticha pokoje a políbil Eyese do vlasů.

  „Já tebe miluju až k zbláznění, už od prvního dne, co sem tě viděl“o dpověděl mu a víc se přitiskl na jeho hruď a Damien zesílil sevření.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(akyra, 25. 12. 2008 12:18)

ahoj sem asi píšu poprvé(moc se omlouvám)abych řekla pravdu tak tvoje povídky jsou hodně pěkné a mám tu i pár oblíbených,ale ale 1)je jich tu málo 2)nejsou tu dopsané cykly(to mě docela štve, i když dokážu pochpit že občas není nálada nebo nápad)3)rozhodně nesmýš přestat :-)))tak se o to ani nepokoušej

neco to chce

(sisi, 26. 8. 2008 11:36)

co takhle napsat i par yaoi?!

kjúú...

(Yveren, 20. 3. 2008 22:37)

Abych byla upřímná, vždycky mě tvoje povídky překvapí. Mile. Vážně. Místy se v tom sice děsivě motám, ale závěr vždycky stojí za to. Jo a přidávám s ke Kleo: opravdu bych uvítala mezeru za všema zamínkama. Najmi si mezerovače ;0P Jo když jsem poprvý viděla jméno "Eyes" můj škleb dosahoval šíře USA protože právě sleduju Spirálu. Uf, co dál? Asi bych skloňovala Modroočko jako ten a ne to, protože pak to zní jak motýl. To by bylo asi tak celé, jak říkám, závěr byl úžasnej.

skvělé!!!

(Tigie, 26. 2. 2008 13:41)

Navíc ze zajímavého prostředí - o divadle jsem vlastně ještě nic nečetla. Bylo to vážně krásné, jen nacvičovat roli a pak ji hrát před obecenstvem v horečkách muselo být vážně peklo!!! Chudák Damien!

Úža!

(Kleo, 23. 2. 2008 19:08)

Hezký. Moc hezký!
Docela zajímavý nápad Deméter. Přiznám se. Něco podobnýho jsem ještě nečetla ^^ Mám jen jednu připomínku... Prosím... PROSÍM dělej za tečkou mezeru...
Jinak to bylo dokonalé Dem.

Krása

(Alexandra, 21. 2. 2008 13:42)

Fak krása jiné slov mě nenapadá muc se ti povedla.