Končím! 2.díl
„Tak co Jasmin už jste ho našli?“ řekla Erikova máma, když vstoupili do dobu Leovi rodiny.
„Ne nevíme, kde je a co Erik?“ zeptala se Leova matka.
„Taky někam zmizel“ povzdechla si Erikova matka.
„Doufám, že jsou ty dva spolu a šťastni“ řekl Jasmin.
„Taky doufám, ale musím říct, že jsou krásný pár“ usmála se Angela.
„Dáš si kafe?“ zeptala se ji.
„Miláčku já bych…“ začal John, ale Jasmin ho přerušila.
„Ty seď a bud ticho! Hlavně ty můžeš za to, že Leo utekl!“ vyštěkla na něj.
„Jasmin já bych si dal a mohu prosit o…“ začal manžel Angeli, ale ta ho zastavila vražedným pohledem.
„Ty si sedni a buď ticho! Ty nemáš na nic právo!“ řekla tvrdě a odešla za Jasmin do kuchyně.
„To máme za to, že jsem chtěl mít vnoučata“ zamumlal John.
„Asi tak, ale mají pravdu. Kdybychom je nechali měli bychom je doma“ povzdechl se Tim.
„To jo, ale prostě sem vybouchnul“ hájil se John.
„To mi oba, ale jak to jim vynahradit?“ souhlasil Tim.
„To nevím“ prohlásil a začal přemýšlet stejně, jako Tim.
„Ty Už si se vrátil Joshi?“ zeptala se ho Jasmin.
„Ano“ usmíval se a nalil si trochu džusu.
„Jak se můžeš usmívat, když Leo utekl?“ zeptala se ho Jasmin.
„Tak zaprvé já vím, kde je. Za druhé neodsuzuji s kým Leo chodí, protože sem stejný jako on. Za třetí on má právo na lásku stejně, jako Erik“ řekl a i se skleničkou džusu odejde. Jasmin a Angelou zůstali překvapeně koukat.
„Joshi počkej! Kde je Leo s Erikem?“ zeptala se máma, když ho dostihla u schodů. Josh se zastavil.
„Záleží na nich, jestli chtějí, aby jste to věděli. Potom co jste jim udělali bych se nedivil, kdyby vás nikdy nechtěli vidět“ řekl Josh a odešel do svého pokoje.
‚Vzkaž Erikovi, že má u nás rodiče. Všichni chtějí vědět, kde jste‘ napsal Leovi sms, když si sednout k notebooku.
‚Řekl si jim, kde jsme?‘ přišla mu otázka.
‚Ne. Řekl jsem jim, že vy dva musíte rozhodnou, jestli jim mám říct, kde jste‘ odepsal a díval se na společnou fotku, kde je jen on a Leo. Tehdy byl ještě šťastný, ale to bylo dávno. Teď už pro něj jsou slova jako štěstí a radost, prázdná slova. Už pro něj nic neznamenali stejně, jako slovo milovat. Ano miluje svou rodinu, ale milovat někoho dalšího už nedokáže. Oni mu v lásce zabránili, tak proč by to měl zkoušet znovu? Jedině by mu v tom znovu zabránili.
‚Děkuji ti Joshi. Si skvělí bratr‘ usmál se na zprávu. Odložil mobil a díval se na zprávy od přátel.
Po chvíli vypnul notebook a vydal se do sprchy. Když se vrátil připravil si věci do školy a šel spát. Už měl všeho dost a potřeboval spánek.
„Dobrý ráno“ pozdravil a vzal si toast z marmeládou a zase odcházel.
„Joshi počkej!“ vykřikla za ním Jasmin.
„Nemam dovoleno vám to říct“ řekl a odešel z domu. Cestou do školy si snědl toast. Vešel do školy a zamířil si to ke skříňce. Otevřel ji a zůstal překvapeně koukat.
‚Dobré ráno Joshi. Užij si hezký den‘ stálo na bílém papírku. Vzal bílou růži, která byla položená na vzkazu. Přivoněl k ní a usmál se. Položil ji zpět do skříňky a vzal si věci, které potřebuje.
„Ahoj Joshi“ pozdravil ho jeho jediný kamarád ve škole.
„Ahoj Macku“ pozdravil ho a šli do třídy.
„Co se stalo?“ zeptal se ho Mack, když si všiml, jak se Josh tváří.
„Brácha utekl z baráku“ řekl jednoduše.
„Cože?! A to seš tak v klidu?“ zeptal se nevěřícně.
„Já jsem jediný z rodiny, kdo ví kde je a s kým je“ odpověděl mu. Mack si povzdechl a opřel se o opěradlo.
„Proč to neřekneš rodičům?“ zeptal se ho.
„Protože by Leo skončil, jako já. To nedovolím. Musí být šťastný aspoň on“ odpověděl. Mack si povzdechl. Věděl, jak to Josh myslel. Jako jediný z mála.
„Kde jsou?“ zeptal se.
„To je tajemství“ usmál se a postavil se na pozdrav učiteli stejně, jako ostatní.
„Sedněte si“ vyzval je učitel.
Hodina pomalu utíkala, ale Joshovi to bylo jedno. Stejnak si jí nevšímal a uměl to už do předu.
Přemýšlel nad minulostí. Nad tím co se mu stalo. Proč se mu to muselo stát.
„Hele Joshi, jak se má brácha? Zase se pokusil o sebevraždu?“ zeptal se ho Don.
„A co tvůj brácha? Pořád leze tatínkovi do prdele?“ oplatil mu to. On byl jeden z mála, který se Dona nebál.
„Aspoň je můj brácha normální“ pronesl a odešel ze třídy.
„Potřeboval by usměrnit“ pronesl jeden z party kluků, které šly za Donem.
„Co takhle po škole?“ ozval se další.
„Jasně“ ozvalo se sborově.
„Co tam kecáte?“ ozval se podrážděný Don.
„Nic“ ozvali se.
Škola pomalu končila a Josh se šouravým krokem vydal domů. Procházel kolem slepých uliček. Normálně kolem nich procházel s klidem, ale teď v zádech cítil mrazení. V kostech začal cítit, že se mu stane něco hnusného.
„Ale, ale. Koukněte kluci, kohopak tu máme“ ozval se Jack. Jack byl Donův zástupce, takže pokud Don nebyl mezi nimi vedl partu.
„Co chcete?“ zeptal se podrážděně Josh. Neměl chuť se s nimi bavit.
„Chceme si s tebou pohrát“ řekl Jack.
„Na něj! Chyťte ho!“ řekl a ostatní kluci tak udělali. Zkřížily Joshovi ruce za zády.
„Už nikdy si nebudeš zahrávat z naší partou“ řekl a dal Joshovi pěstí do břicha. Josh se předklonil pasu. Ještě několikrát ho praštil do břicha nebo do obličeje.
„Co kdybychom si trochu užili“ zasmál se Jack a začal Joshovi rozepínat kalhoty.
„Ne! Nechte toho!“ křičel Josh, ale věděl, že je to zbytečné. Jack mu stáhl kalhoty i ze spodním prádlem. Hodil Joshe na zeď a obrátil ho čelem k ní. Začal do něj okamžitě pronikat, aniž by na to Joshe připravil.
„Ááááá“ vykřikl a sevřel těsně oční víčka, aby mu neunikla ani slzička.
„Může další pokut se vám chce“ řekl Jack, když už byl hotoví. Okamžitě k Joshovi přišel další a pak další dokavaď už nebyli všichni. Poté se Josh svezl k zemi a držel v sobě každý vzlyk i křik.
„Už nikdy si z námi nezahrávej nebo si to zopakujeme!“ řekl Jack a odcházeli. Když si byl jistý, že ho nikdo neuslyší vykřikl a rozplakal se. Lehl si na zem a několikrát do ní praštil. Po několika hodinách brečení a křikl usnul. Už neměl sílu. Neměl se sílu zvednout, oblíknout se a jít domu.
„Bože Joshi!“ uslyšel něčí hlas, ale nedokázal ho někam zařadit.
„Kdo ti to udělal?“ zašeptal a opatrně Joshe oblíkal a přitom si všiml krve, která mu tekla s konečníku. Opatrně zvedl Joshe i jeho tašku a nesl jej do bytu, kde žil.
Opatrně Joshe položil do podušek a svlékl z něj všechno oblečení. Sykl a začal vidět rudě. Jeho srdce objala ruka zuřivosti a hněvu, ale dokázal se ovládnout. Odešel do koupelny a do mísy napustil vlažnou vodu. Vzal pár ručníku a odešel zpět za Joshem.
„Promiň Joshi, ale musím to udělat“ zašeptal k němu a začal z něj umívat krev i špínu, kterou měl na sobě. Několikrát Josh sykl bolestí.
Když byl hotov přikryl Joshe a nechal ho spát. Vzal jeho věci a hned je dal do koupelny, kde je dal vyprat.
Odešel z koupelny a šel do obýváku odkud zavolal Joshovím rodičům, aby neměli strach. Řekl jim, že na pár dní zůstane u něj a jeho rodiče nic nenamítali.
Poté zašel do kuchyně, kde si udělal lehké jídlo. Když to snědl nandal Joshovi trochu jídla a odnesl mu i sklenku s pitím. Položil mu to na noční stolek. Na druhý polštář položil bílou růži a pak přešel ke skříni. Vytáhl z ní náhradní polštář a deku. I s tím odešel do obýváku, kde si ustlal na gauči. Sedl si ke stolu a začal dělat úkoly než ho přepadla únava. Lehl si na gauč a po chvíli usnul.
Josh se probudil kolem půlnoci. Jakmile se pohnul zabolelo ho celé tělo, ale nejvíc zadek. Opatrně se postavil, ale všiml si, že je nahý a tak si na sebe vzal pyžamo, které bylo přehozené přes židli.
Opatrně vyšel z ložnice. Musel se opírat o zeď, aby nespadl. Věděl, že je v cizím bytě a on chtěl vědět v čím. Pomalu došel do obýváku, kde na gauči viděl někoho oddychovat. Přešel ke gauči a najednou ztuhl.
„Don“ zašeptal. Don pomalu rozlepil oči a když na sebou uviděl Joshe, ztuhl.
„Jo..Joshi co tu děláš?! Máš ležet a odpočívat!“ vzpamatoval se vyletěl z gauče, jako raketa.
„Co to dělám?“ zeptal se Josh, když Dona zastavil kousek od sebe.
„Našel jsem tě na ulici. Zmláceného a…a…“nevěděl co dál říct.
„Několikanásobně znásilněného“ zašeptal Josh. Don ztuhl. Zase začal vidět rudě. Sevřel ruce v pěst. Josh si toho všiml.
„Co je?“ zeptal se ho.
„Nic. Běž si lehnout“ řekl, ale když ho viděl jak se plouží, zastavil ho a vzal si ho do náruče. Josh se zprvu bránil, ale pak přestal.
„Neboj se. Nic ti neudělám“ řekl a položil Joshe do postele. Znovu ho přikryl.
„Spi. Potřebuješ to“ řekl a odešel z ložnice zpět na gauč. Josh se díval na strop a pak otočil hlavu stranou. Jeho oči našli bílou růži. Tu samou růži, jako našel ráno ve své skříňce.
„Že by mi to dal on? Ale proč?“ šeptal a nechápal. Po chvíli ho znovu přeprala únava a usnul.
Don se znovu probudil kolem půl sedmé ráno. Usoudil, že už znovu neusne a tak vstal a šel připravit snídani.
„Dobré ráno“ uslyšel za sebou. Don se na něj otočil z pánvičkou v rukou.
„Máš rád míchaná vajíčka?“ zeptal se. Josh přikývl. Přešel k židli a chtěl se posadit, ale když si sedl ztuhl. Několikrát se zhluboka nadechl a ta bolest ho po chvíli přešla.
Don před něj položil talíř s míchanými vajíčky a slaninou. Josh vztáhl ruku ke skleničce s džusem a napil se.
„Proč si to udělal?“ zeptal se po chvíli ticha.
„Udělal co?“ nechápal.
„Proč si je na mě poslal?“ zeptal se.
„Je?“ pořád nechápal
„Jacka a spol. Kdo myslíš, že mi to udělal?“ zamračil se. Don v rukou stiskl skleničku takovou silou, že mu v ruce praskla. Tiše se zvedl a přešel k lékárničce.
„Já to neudělal. Nikdy bych nedovolil, aby ti to udělali“ zašeptal. Josh se opatrně zvedl a sebral Donovi lékárničku z ruky.
„Proč?“ zeptal se a začal mu ošetřovat ruku.
„To je jedno“ řekl a v hlase mu bylo poznat, že to nechtěl dál rozebírat.
„Hotovo“ řekl Josh a opatrně pohladil Dona po ruce.
„Od rodičů ti mám vzkázat, že máš zůstat v posteli a já se mám o tebe starat“ vyřídil mu vzkaz od rodičů.
„Co?! Ty si volal mým rodičům?“ vykřikl.
„Musel sem jim zavolat. Jinak by si měl problém nebo ne?“ zeptal se.
„To je fakt. Co si jim řekl?“ zhluboka se nadechl a posadil se na židli.
„Že se ti cestou domů udělalo blbě a že zůstaneš u mě na pár dní“ řekl.
„Na pár dní?“nechápal.
„Ano“ usmál se na něj zářivě.
„Ve škole jsme oba omluveni. Teď si běž natáhnout třeba do obýváku k televizi. Musíš odpočívat“ řekl mu a s úsměvem se díval na překvapeného Joshe. Nakonec se vzdal a odešel do obýváku a uvelebil si ještě ve vyhřáté dece.
„Jdu do krámu. Nechceš něco?“ zeptal se ho a usmál se nad tím, jak je Josh zabalený v dece.
‚Vypadá tu, že sem vždy patřil‘ pomyslel si.
„Nějaké oblečení by se hodilo“ poznamenal.
„Vezmi si nějaké ode mě“ řekl jednoduše a odešel. Josh si povzdechl a vydal se zpět do ložnice, kde začal prohledávat Donovi věci. Našel si nějaké věci.
Našel dokonce třídní fotku z nějakého výletu. Všiml si, že u jeho hlavy je udělané srdíčko. Otočil jí na rubovou stranu.
‚Doufá, že někdy budeš můj Joshi‘ bylo tam napsáno Donovou rukou.
„On mě miluje“ došlo mu. Nevěděl jestli by měl být naštvaný, zhnusený nebo překvapený a rád. Opřel se o postel a v rukou pořád svíral fotku, kterou našel.
Přemýšlel co má dělat. Má toho využít ve svůj prospěch? Má to nechat být? Nevěděl. Jediné co věděl bylo, že se mu líbí pomyšlení, že ho někdo takový jako Don miluje.
„Co já vlastně cítím k němu?“ zeptal se sám sebe. Zamyslel se natolik, že přestal vnímat okolí i čas.
„Joshi?“ ozvalo se v ložnici. Josh zvedl hlavu a tázavě se na Dona podíval. Don se mu podíval na ruce, kde uviděl fotku. Ztuhl. Nevědě, co má čekat.
Josh se zvedl ze země a přišel k Donovi. Přirazil ho na dveře a přitiskl se na něj svým vlastním tělem. Sklonil se k němu a jemněl přejel svými rty přes ty Donovi. Don zprvu ztuhl, ale po pár okamžicích se vzpamatoval a objal Joshe kolem pasu. Začal si jazykem dobývat cestu do Joshových úst. Josh pootevřel ústa a nechal Donův jazyk vniknout do jeho úst.
Po chvíli oběma došel dech. Odtáhli se od sebe a zůstali na sebe dívat.
„Done přiznej mi popravdě. Co ke mně cítíš?“ zeptal se ho na rovinu Josh.
„Já…já…“ začal koktat. Josh se na něj něžně usmál a pohladil ho po tváři.
„Done řekni to“ prosil ho.
„Miluju tě Joshi“ řekl mu pravdu, kterou Josh chtěl slyšet. Josh se na ně pořád něžně usmíval. Pomalu se k němu přiblížil rty a znovu ho políbil.
„Copak si koupil dobrého?“ zeptal se a chytl Dona za ruku. Propletl s ním prsty a táhl ho do kuchyně.
„Jen ty nezbytnosti, abych mohl vařit“ prohlásil s úsměvem. Pořád byl trochu překvapený, ale nic neříkal. Nechtěl, aby Josh přestal. Takhle si vždycky představoval, že s Joshem budou.
„Co uvaříš dobrého? Mám docela hlad“ řekl se smíchem Josh. Už se takhle dlouho necítil. Znovu pro něj štěstí, radost i láska začali něco znamenat. Don pro něj začal znamenat něco důležitého. Něco, co potřeboval ke svému životu.
„Máš hlad jo?“ zeptal se a začal se prohrabovat taškami.
„Nejdřív si vezmi tohle, aby si aspoň trochu zahnal hlad. Já se zatím pustím do vaření“ usmál se na něj a do ruky mu strčil krabičku sušenek a začal ho strkat z kuchyně. Josh se k němu otočil a políbil ho na tvář.
„Tak jo“ usmál se na něj a šel si sednout k televizi.
Po dlouhé době se znovu začal cítit dobře. Konečně se někde začal cítit doma. Opravdu doma.
„Done?“křikl. Don vystrčil hlavu z kuchyně.
„Ano?“ zeptal se.
„Nevíš, kde mam mobil?“ zeptal se, když si uvědomil, že neví, kde je.
„U telefonu“ řekl a vrátil se k vaření. Josh se sebral z gauče a šel k telefonu odkud sebral svůj telefon.
Přešel k oknu a začal se dívat na ulici k sobě. Pak se začal probírat vzkazy od Lea a jeho rodičů. Vytočil Leovo číslo.
„Ahoj Leo“ pozdravil.
„Ne jsem v pořádku. Jen mi bylo blbě, tak sem vyspával“ řekl a usmíval se na svůj vlastní odraz.
„Ne nejsem doma. Jsem někde, kde se zase cítím šťastný“ řekl z úlevou.
„Ne. Neřeknu ti kde jsem a s kým jsem“ dohadoval se s ním.
„Ne neřeknu“ zopakoval mu.
„Ne! Ne! Ne!“ hádal se s ním.
„Jo ahoj a pozdravuj Erika“ řekl a vypnul hovor. Podíval se do okna, kde kromě svého odrazu vyděl i ten Donův. Don k němu přišel a objal ho kolem pasu.
„Erik? Mám snad žárlit?“ zeptal se ho.
„A žárlíš?“ zeptal se ho.
„Hmm...Jo žárlím“ přiznal se.
„Nemáš nač“ řekl.
„Kdo to je? Kdo je ten Erik?“ řekl a Erikovo jméno řekl z kapkou nenávisti. Josh se usmál. Líbilo se mu, jak Don žárlí.
„Erik je kluk, který miluje mého malého brášku. Kvůli němu můj bratr utekl z domu a teď spolu žijí v domě, který sem původně koupil pro mě a… a…“ nechtěl to doříct.
„A?“zajímal se.
„To je jedno. Hlavní je, že nemáš na co žárlit“ otočil se na něj a políbil ho.
„Co vaříš?“ zeptal se ho, aby odvedl řeč jinam.
„Bože jídlo!“ vykřikl a rozeběhl se do kuchyně. Josh se nad tím usmál a vrátil se k televizi.
„Joshi jídlo!“ ozvalo se po půl hodině. Josh se zvedl a šel do kuchyně.
„Voní to krásně“ zašeptal.
„Dobrou chuť“ popřál a pustil se do jídla.
„Tak co, jak se cítíš?“ zeptal se ho Don na konci týdne.
„Docela fajn, ale nechce se mi domů“ zavrtěl se v Donově náruči.
„Tak tu zůstaň semnou“ řekl Don a hladil Joshe po břiše. Líbilo se mu žít s ním, i když to byl zatím vztah bez sexu. Nevadilo mu, že se s Joshem nemiloval. Byli spolu jen pár dní a on sex k životu nepotřeboval. K životu potřeboval Joshe.
„Ty by si mě tu chtěl?“ podíval se na něj.
„Kdybych nemusel nepustil bych tě ze svého bytu“ odpověděl a pohladil ho po tváři.
„Když to bereš takhle, tak rodičům oznámím, že se stěhuji“ usmál se.
„A kam?“ zeptal se na oko překvapeně.
„K tobě. Tedy pokud mě tu chceš“ zeptal se trochu ze strachem.
„Strašně moc tě tu chci. Nedokážu si už představit tenhle byt bez tebe“zašeptal mu do rtů. Josh se podíval na hodinky.
„Budu muset jít“ řekl a zvedl se.
„Mohu jít s tebou?“ zeptal se. Josh se na něj podíval a pochvíli se usmál.
„Dobře, stejnak musíš poznat do čeho jdeš“ usmál se a pomohl Donovi na nohy. Don si sebral bundu a klíče od bytu a šel za Joshem
„Ale musím tě varovat. Mí rodiče nejsou, jaksi smířeni s tím, že nebudou mít vnoučata“ usmál se, když chytil Dona za ruku.
„To ani moji rodiče“ usmál se a stiskl Joshovu ruku.
„No páni“ zašeptal Don, když se blížili k Joshově domu.
„Tady ty bydlíš?“ zašeptal k němu.
„Jo. To je mé soukromé peklo“ zamumlal Josh a odemykal dveře.
„Joshi! Joshi!“ uslyšel Leův hlas Josh.
„Leo?!“ vykřikl a Leo mu skočil do náruče.
„Co tu děláš?“ zeptal se, když ho pustil z náruče.
„Přijel sem si pro nějaké věci a navíc, abych se ukázal rodičům“ řekl bezstarostně Leo. Najednou Leův pohled zavadil o Dona.
„Blbě jo? Taky by se mi líbilo, kdyby mi bylo tak blbě“ šťouchnul do Joshe, který zrudl.
„Měl by si jít do obýváku za našimi rodiči. Určitě poznají přítele mého bratra“ řekl a táhl Joshe pryč.
„Jak to víš?“ zeptal se.
„Je to na tobě poznat. Neboj se nic se mu nestala. Rodiče jsou teď jak svatý“ usmál se a táhl ho do schodů.
Don se vydal do místnosti, kam mu Leo ukázal. Vešel dovnitř a všechny pohledy se něj otočili.
„Dobrý den“ pozdravil.
„Sedni si chlapče“ vyzvala ho Jasmin.
„Kdo si?“ zeptal se ho John.
„Já se jmenuji Don. Chodím s vaším starším synem Joshem“ řekl Don na rovinu. Posadil se k Erikovi.
„Čau Done. Já jsem Erik“ představil se.
„Ty chodíš s Leem viď?“ zeptal se. Erik přikývl a usmál se.
„Takže se můžu vnoučat vzdát“ poznamenal John, ale raději ztichnul, protože se na něj Jasmin nepodívala zrovna mile.
„Odkud se znáte Done?“ zeptala se Jasmin.
„Chodím s Joshem do třídy“ řekl a Jasmin se rozzářila.
„To jsem ráda, že si i Josh někoho našel. Potom jak tragicky přišel o svého přítele před třemi lety“ řekla smutně Jasmin.
„Co se mu stalo?“ zeptal se zaujetím Don.
„Opovaž se mami. Nemáš právo mu o tom říkat“ skočil do jejich rozhovoru Josh.
„Má právo to vědět Joshi. A kam neseš tu tašku?“ zeptala se, když si ji všimla.
„Stěhuje se k Donovi. Má na to právo, ale já mu to neřeknu. Nechci, aby se minulost pletla do mého života co mam dnes. Jen Leo má ještě právo mu to říct, ale vy ne. Vy jste mi chtěli zabránit milovat ho“ řekl a díval se na ně s tvrdostí. Nenáviděl je. Kvůli nim si před třemi lety prošel peklem.
„Ale Joshi patří teď do rodiny musím..“začala Jasmin.
„Mami nech toho. Nemáš právo mu to říct. Dozví se to až nastane čas“ vložil se do toho Leo. Jasmin si povzdechla.
„Máš vše?“ zeptal se Erik Lea, když se postavil. Leo jen přikývl a usmál se. Erik k němu přešel a políbil ho.
„Mi už půjdeme. Musíme stihnout autobus“ řekl Leo.
„Já tě mohu odvést“ řekl John.
„Ne díky tati“ řekl.
„Zatím sbohem matko, otče“ rozloučil se s nimi a přešel j Joshovi.
„Někdy k nám přijeďte. Musíš mi vše říct“ usmál se na něj Leo a Josh přikývl.
„Zatím Joshi“ usmál se a odcházel. Erik k němu přišel a objal ho.
„Díky za vše Joshi“ poděkoval mu a šel za Leem.
„Půjdeme Done nebo tu chceš ještě být?“ zeptal se ho. Don se zvedl a kývl na odchod.
„Těšilo mě“ řekl a odcházel. Beze slova dorazili do Donova bytu. Josh hodil tašku do předsíně a odešel do koupelny. Pustil si sprchu. Stoupl si pod ni, ale nevydržel to a dal několik pěstí do zdi. Pak se zhroutil na podlahu sprchy a nechal slzy, aby mu tekli po tváři.
Někdo zaťukal na dveře a Josh věděl, že je to Don.
„Děje se něco Joshi?“ zeptal se skrze dveře. Josh mu neodpovídal.
„Joshi!“ křikl, ale znovu mu nepřišla odpověď. Don otevřel dveře a vešel do koupelny. Šel ke sprše a dotkl se Joshova ramene.
„Bože Joshi! Vždyť je to ledová voda!“vykřikl a vypnul proud vody. Vytáhl Joshe ze sprchy a začal ho sušit. Pak ho donutil jít do obýváku, kde ho zabalil do deky.
„Oni mě donutili vzpomínat. Nechci znovu prožít tu bolest a strach, jako tehdy“ zašeptal Josh.
„Cože? Kdo?“ nechápal.
„Rodiče“ šeptal, jako by měl strach, že by je přivolal, kdyby mluvil na hlas. Don se k němu posadil a přitiskl si Joshe na sebe.
„Neboj se. Máš přeci mě“ zašeptal mu. Josh se najednou uklidnil.
„Ano mám tě. Nikdo mi tě nesebere“ schoulil se mu do náruče. Don ho hladil po vlasech i zádech. Přitom přemýšlel co se mohlo stát, tak hrozného, že se to nesmí dozvědět.
Po chvíli se probral ze zamyšlení a všiml si, že už se setmělo. Postavil se a vzal Joshe do náruče a odnesl ho do ložnice. Přikryl ho i druhou deku a pak si lehl k Joshovi a přitáhl si jej do náruče.
„Dobrou noc lásko“ zašeptal mu do ucha a sám začal propadat do světa snů.
„Done! Done vstávej!“ šťouchá někdo do něj.
„Ještě chvilku lásko“ zašeptal a dal si přes hlavu polštář. Josh se na něj posadil a sebral mu polštář. Sklonil se k němu a políbil ho za krk.
„Stávej nebo přijdeme pozdě do školy“ zašeptal mu do ucha. Don natáhl ruku a shodil Joshe se sebe a lehl si na něj.
„Bez pořádný pusy nevstanu“ usmál se na něj. Josh se k němu sklonil a začal ho líbat.
„Tak vstávej nebo přijdeme pozdě“ zašeptal do polibku a po pár okamžicích se od něj odtáhl.
Don se s tichými nadávkami zvedl do postele a začal se oblékat. Pochvíli stál v přesáni připravený jít.
„Sluší ti to“ usmál se na něj Josh a políbil ho.
„Hlavní je, že se ti líbím“ poznamenal Don. Byl nevrlí. Nechtělo se mu vstávat a jít do školy. Nechtělo se mu nechat Joshe, aby odešel z jeho bytu. Najednou si vzpomněl na hlavní důvod, proč do školy musí. Musí si vyřídit účty s Jackem a ostatníma. Nikomu nedovolí, aby Joshovi ublížili.
„Tak jdeme“ řekl a vydali se z bytu.
„Nazdar Joshi! Kde si byl celý týden?“ zeptal se ho Mack
„Byl jsem marod“ řekl a usmál se na Dona, který kolem něj procházel. Don mu úsměv oplatil a šel za svou partou.
„Copak se mezi vámi stalo? Ještě před čtrnácti dny jste si šli po krku“ poznamenal Mack, který si toho všiml.
„Slib, že to nikomu neřekneš“ řekl. Věděl, že Mackovi může důvěřovat.
„Slibuju“ řekl. Josh přitiskl Macka ke zdi a sám se přitiskl na jeho tělo. Věděl, že se na něj Don a ostatní dívají, ale nemohl si to odpustit.
„Já s Donem chodím a od minulého pondělí u něj žiji“ zašeptal mu do ucha tak, aby to vypadalo, že ho za ucho líbá.
„No páni! To je něco!“ usmál se Mack. Josh se od něj odlepil a vydal se do třídy. Mack se ještě chvíli opíral o zeď, ale pak se za Joshem rozeběhl.
„Je pravda co se říká“ pronesl k němu.
„Co se říká?“ nechápal.
„Ale nic“řekl a posadil se.
„Done koukni“ řekl Jack a ukázal na Joshe, jak se tělem otírá o Mack. Don zaťal ruce v pěst, ale nic neřekl.
„Řekni všem z party ať na mě počkají o velkou přestávku před mou třídou. Ty tam budeš taky jasný?!“řekl tvrdě. Jack přikývl a odešel. Don se otočil a šel do třídy, kde viděl Joshe jak se o něčem baví s Mackem. Něco zamumlal a šel na svoje místo.
Konečně zazvonilo na velkou přestávkou. Don čekal než ostatní odejdou, ale zůstal tam Josh. Přešel k němu a sklonil se k němu.
„Ty mě snad podvádíš?“ zeptal se ho vážným hlasem, ale oči jej prozrazovali.
„Proč bych měl podvádět někoho tak dokonalého, jako si ty?“ zeptal se.
„Promiň já jen…jen…“nechtěl to doříct.
„Jen žárlíš“ dořekl to za ně. Don se usmál a jemně Joshe políbil.
„Ano žárlím. Žárlím na každého, kdo je u tebe“ usmál se.
„Tak jsme tu Done!“ ozval se ode dveří Jack. Josh ztuhl a z naštvaným pohledem se podíval na Dona.
„Pojďte dovnitř a zavřete za sebou“ řekl a oni tak udělali. Přišli až k Donovi. Don se znovu k Joshovi sklonil.
„Řekl jsem ti, že nedovolím, aby ti někdo ublížil“ zašeptal mu do ucha jemně ho políbil na rty. Všichni kolem nich ztuhli.
„A ti co ti ublížili v pondělí za to zaplatí!“ řekl a otočil se na ně.
„Done mi…mi…já..“ začal koktat Jack. Don se napřáhl a jednu Jackovi ubalil. Začalo to. Začala rvačka.
Najednou se dveře třídy otevřeli a tam stál Mack. Ten se rozeběhl se po chodbě a začal to tam křičet. Najednou byla celá třída zaplněná. Josh stál u okna a díval se na to, co se dělo kvůli němu. Kvůli němu se Don rval.
„Done ne!“ vykřikl a vrhl se mezi Dona a Jacka. Don těsně zastavil pěstí před Joshovím obličejem.
„Proč ho chráníš? Vždyť oni ti ublížili! Oni tě zmlátili a znásilnili! Tak proč je chráníš?!“ křičel smyslů zbavený. Viděl rudě. Všichni kolem ztuhli i učitelé, které se k nim snažili porvat skrz obecenstvo.
„Já nechráním je Done“ řekl a chytil ho za pěstí, které bylo pořád kousek od jeho tváře. Donutil ho, aby ruku rozevřel. Tu si poté dal na své srdce.
„Já chráním tebe Done. Nechci, aby sis později vyčítal co se stalo. Nechci, aby si později litoval svých činů“ řekl a přešel k Donovi blíž.
„Ublížili ti! Musí za to zaplatit“ vrčel. Josh se usmál a přistoupil k Donovi blíž.
„Kdyby to neudělali nedali bychom se dohromady. Nemyslíš, že už toho bylo dost? Zmlátil si je a já…já..“ nevěděl co dál říct.
„A ty je obviníš za několikanásobné znásilnění a za týrání“ dokončil to Don. Josh přikývl.
„Ano to přesně uděláme, ale ty už nic. Udělal si vše a já ti za to děkuju“ říkal k němu a bylo mu jedno, že ho slyší všichni. Oběma bylo jedno, že je slyší. Josh k němu přišel co nejblíže a přitáhl si Dona do obětí.
„Děkuju ti za všechno Done“ zašeptal mu do ucha. Don se usmál a přitáhl si Joshův obličej za bradu. Jemně přitiskl své rty na ty Joshovi a v tu chvíli bylo všem jedno, že se na ně dívají.
„Miluju tě Joshi“ zašeptal mu do ucha.
„A já tebe“ zašeptal mu za oplátku.
- Konec -
Komentáře
Přehled komentářů
juuuu :D já to tušila že si najde někoho tak úžasnýho ^_^ oni se k sobě tak hezky hodí a ten konec .... no prostě úžasný a ty tatínci xD jak se stali takový poslušný .... no prostě to máš skvělý oba díly :D
=0)
(Teressa, 21. 9. 2009 10:31)WOW...NADHERA!!!to bol naozaj prekrasny pribeh...uz sa neviem dockat pokracovania...alebo jednoducho len dalsich tvojich pribehov=)rychlo prosiiim =)
T osnad není možný
(sisi/ctenar, 20. 8. 2009 11:38)Vždycky když si vymyslím neb o najdu nový jméno hrdiny objeví se v něčí jiný povídce, to samý ted s Donem, to je nefér, nechci psát povídku s podobnýma jménama aby pak někdo řekl že sem to okopčila, to je teda XD Nojono ale to už je život, každopádně takhle povídka je skvělé pokračování! Jen by mě zajímalo co teda ve skutečnosti se Joshovy stalo a ja kto bude dál, co se dozví a jak bude pokračovat to stou kauzou znasílnění a týrání ? Ah moc se těším chce to další pokračování! :D
Ještě.......!!
(Botan, 6. 8. 2009 15:58)Skvělá záležitost!! Jen tak dál....Sice mi bylo Joshe neskutečně líto, takhle mu ublížit, ale naštěstí to dobře dopadlo :-) Mám ráda šťastné konce....
...
(Ebika, 3. 8. 2009 0:58)No to byla epesrádes jako fakt, že jo vážn ě krásné pokráčko:D
........................
(Akyra, 1. 8. 2009 17:09)uchvatné Dečm naprosto skvěle*září ji očka
O_o
(nara-chan, 24. 10. 2011 0:32)