Jdi na obsah Jdi na menu
 


Končím!

28. 7. 2009

Končím!


  Mladý chlapec sedí na parapetu okna a dívá se do deštivého dne. Dívá se ven a pozoruje každou kapku, která stéká ze skla.

  Pomalu odlepí oči od kapek deště a podívá se na notebook, který má položený v klíně. Otevře ho a zapne si prohlížeč internetu. Najede na svou stránku, kde zveřejňuje své výtvory. Své myšlenky i přání.

  „Zase nic“ zašeptá do ticha pokoje. Vypne stránku a zapne si icq, kde na něj čekají už přátelé, které získal díky své stránce, ale věděl, že jen kvůli té stránce a svému psaní ztratil hodně přátel i partnera, kterého vroucně miloval.

  Znovu si zapnul internet, ale tentokrát si to zamířil na web, kde si založil své stránky. Přihlásil se tam a začal psát nový článek. Nový a přitom i poslední, který napíše.
  „Končím!“ zněl název článku. Ano končil. Končil se svou stránkou, končil s psaním, i když psaní pro něj byla jediná možnost, jak utéct do svého světa.

  Ví, co na to budou říkat jeho přátelé, ale on prostě musel. Už na to neměl sílu. Neměl sílu dívat se na prázdné komentáře i prakticky žádnou návštěvnost. Oni mu psaní znechutili. Jen kvůli nim a své rodině končí. Už nedokáže snést výsměch jeho rodiny. Jeho okolí.
  „Píši vám konečné sbohem. Ramiel“ zakončil článek, který hned zveřejnil. Oddechl si. Bylo po všem. Předtím si myslel, že když to napíše uleví se mu a místo toho ho začíná ovládat bolest. Obrovská bolest nad ztrátou.

  Pokusil se všechny své pocity zahnat někam do kouta a začal mazat všechny povídky, které byli napsané jeho rukou.

  Mazal a mazal, ale tušil, že nesmaže všechno. Tušil, že někde v počítači jsou uloženy další, ale i přesto ho to mučilo. Mučilo ho to, ale udělá vše proto, aby měl od všech klid. Klid, který mu už hodně dlouho chyběl.

  Když už bylo po všem vypnul notebook a položil ho stranou. Rukou objal své skrčené nohy a jeho oči se znovu zadívali do deštivého dne.

  Podíval se k jezeru, které měli kousek za domem. Byl rád, že si vybojoval pokoj s okny k jezeru.
  Díval se na něj a přál by si, aby mohl jít ven a užívat si deště i jezera. Díval se na okolí jezera, ale žádného člověka tam neviděl, ale najednou ho spatřil. Viděl chlapce, který šel k jezeru jen v džínech a tričku.
  Díval se na něj a záviděl mu to svobodu, kterou měl. Záviděl mu, že se může procházet v dešti kolem jezera.

  Najednou se chlapec otočil a podíval se směrem, kde byl jejich dům. Chvíli tam jen stál, ale pak se otočil a odcházel od jezera.

  „Miláčku pojď dolu!“ zavolala na něj jeho matka. Naposledy se podíval na jezero a zvedl se z parapetu. Vzal notebook a položil ho na psací stůl. Vydal se tedy za matkou do předsíně.

  „Co potřebuješ mami?“ zeptal se, když scházel ze schodů. Zvedl pohled od schodů a podíval se matku, ale zaujal ho někdo jiný.

  ‚To je ten kluk od jezera‘ pomyslel si.

  „Pamatuješ si na Hanstingsovi?“ zeptala se ho máma.

  „Moc ne“ řekl popravdě a konečně sešel se schodů.

  „Nedivím se. Byl jsi malý, když jsme je viděli naposledy“ usmála se na něj jeho matka.

  „Asi“ souhlasil.

  „To je Leo? Ten, ale vyrostl“řekla paní Hastingsová a přistoupila k Leovi a objala ho.

  „Stal se z něj pořádný muž“ souhlasil pan Hastings. 

  „Leo určitě si pamatuješ našeho syna Erika?“ zeptala se ho paní Hastingsová a ukázala na kluka, který stál stranou.

  „Moc ne“ přiznal se.

  „Leo půjči mu nějaké suché věci. Prosím tě“ poprosila ho matka a Leo jen přikývl.

  „Pojď zamnou“ řekl a vydal se po schodech a bylo mu jedno jestli jde Erik za ním nebo ne. Erik se pomalím, klidným krokem vydal za ním.

  „Jak se jmenuješ celým jménem?“ promluvil poprvé Erik, když vešli do Leova pokoje.

  „Leon“ řekl a přešel ke skříni, kde se začal přehrabovat ve věcech. Po chvíli vydal tričko a džíny.

  „To ti možná bude. Koupelna je na konci chodby vlevo. Možná se budeš chtít i osprchovat“ řekl a podal Erikovi oblečení.

  „Já se převléknu tady pokud nevadí“ řekl a položil věci od Lea na postel.

  „Nevadí“řekl a pokrčil rameny. Najednou Leovi zapípali hodinky. Leon je v okamžiku vypnul a přešel k nočnímu stolku odkud ze šuplíku vytáhl prášky.

  „Tobě něco je?“ zeptal se Erik. Neušlo mu to, i když se to před ním Leo snažil skrýt.

  „To jsou prášky na bolest a na podporu imunity“ řekl a dal si prášky do pusy. Sebral skleničku a vypil ji až na dno.

  „Kluci jídlo!“ ozvalo se ze zdola. Leo se otočil a obešel postel. Klidně procházel kolem Erika, ale když byl kousek od něj chytil ho Erik za pravé zápěstí. Leon ně něj otočil hlavu z překvapením v očích.

  Erik si opatrně přitáhl Lea k sobě a druhou rukou ho objal kolem pasu. Přitiskl si ho na sebe a přitom se mu díval do očí, ale po chvíli oči sklonil k Leovým ústům. Chvíli se na ně díval, ale moc dlouho to nevydržel a jemně přitiskl své rty na ty Leovi.

  Něžně si jazykem začal dobývat cestu do Leových úst. Leon se chvíli bránil a snažil se Erika odstrčit, ale pochvíli to vzdal a sám se na Erika přitiskl. Otevřel ústa a nechal Erikův jazyk vklouznout do jeho úst.

  „No tak kluci!“ další výkřik a až to je donutilo od sebe odtáhnout. Leo o několik kroků ustoupil a přitom pořád sledoval Erika.

  „Leo“ promluvil Erik, ale nepokračoval dál. Leon se na podpatku boty otočil a odešel. Erik ztuhl, ale v okamžiku se vzpamatoval a vydal se za rodiči do jídelny.

  „Paní Gerthonová co se stalo Leovi?“ zeptal se jí Erik, když všichni pili kávu, čaj nebo limonádu. Erik si všiml, že Leon ztuhnul.

  „Jak si na to přišel Eriku?“ zeptala se ho Leonova máma.

  „Viděl jsem, jak si bere nějaké prášky“ odpověděl ji po pravdě.

  „Zhroucení kvůli selhání organizmů předávkování prášky“ řekl Leo, aby ušetřil matku.

  „Ty…“ začal Erik, ale Leo mu do toho skočil.

  „Byl bych rád Eriku, aby si to nerozebíral“ řekl tvrdě Leo a zvedl se od stolu.

  „Leo ještě něco“ zastavila ho matka při odchodu.

  „Ano mami?“ otočil se na ni.

  „Erik bude spát s tebou v pokoji“ oznámila mu.

  „Proč?“ zeptal se jednoduše. Nechtělo se mu mít Erika tak blízko. Ne po tom polibku.

  „V pokoji pro hosty jsou ubytování Erikovi rodiče a znáš Joshe“řekla mu. Leo jen přikývl a odešel.

  Leon vešel do pokoje a vzal si pyžamo a hygienické potřeby. Otočil se a chtěl jít do koupelny, ale dveře mu zatarasil Erik.

  „Uhneš mi prosím“ zeptal se ho.

  „Leo já…já…“chtěl něco říct, ale nevěděl co. Nakonec uhnul a nechal Lea projít kolem něj. Vstoupil do pokoje a zavřel za sebou dveře. Posadil se na provizorní postel, která byla dána k oknu.

  Leon se postavil pod sprchu, ale jednu ruku musel držet stranou. Sádra mu při sprchování vadila. Nesměla se namočit.

  Rychle se umíval jednou rukou, aby mohl být co nejdřív v posteli. Už měl tohohle dne plné zuby. Chtěl na všechno zapomenout. Chtěl upadnout no spánku beze snů, i když by teď bral i ty noční můry.

  Zavřel sprchu a usušil se. Oblékl si černé boxerky a spodní díl od pyžama. Přešel k umyvadlu a začal si čistit zuby. Najednou někdo zaťukal na dveře.
  „Mohu?“ za dveřmi byl Erik.

  „Když to musí být“ zavrčel Leo. Erik vešel do koupelny, kde našel Lea, jak se sklání nad umyvadlem.

  „Promiň, že sem se ptal“ řekl Erik, když se opíral o dveře.

  „Dřív nebo později by se máma prořekla. Hold sem se pokusil zabít. To už se nezmění“ řekl Leo a utíral si pusu od pasty.

  „Proč?“ zeptal se.

  „Na to samé se mohu ptát taky. Proč si mě v mém pokoji políbil?“ oplatil mu otázku otázkou. Erik zprvu ztuhl a pak se zhluboka nadechl i vydechl a odstoupil ode dveří.

  Leon kolem něj znovu procházel a Erik ho jemně chytil za ruku.

  „Dlouho jsem myslel na to, jak chutnají tvé rty. Když sem se dozvěděl, že rodiče zase pojedou k vám vnutil jsem se. Znovu sem dostal možnost vidět tě“ odpověděl mu a pustil ho. Leo nic neřekl a odešel.

  Erik se znovu zhluboka na dechl a pak se taky vydal do sprchy.

  Když se vrátil z koupelny Leon už ležel v posteli z knihou v rukou. Nepodíval se však na něj.

  „Zhasínám“ oznámil Leo a opravdu zhasl. Erik se uvelebil v posteli, ale byla mu zima. Chybělo mu teplo. Lidské teplo. Leovo teplo.

  Najednou ho probudil tichý výkřik bolesti a strachu. Podíval se na hodiny na mobilu, které ukazovali půl třetí ráno. Znovu se ozval výkřik a Erik z jistotou věděl od koho šly. Rychle se vyskočil s postele a přešel k Leovi.

  „Leo! Leo probuď se!“ třásl s ním. Leon se vymrštil do sedu. Erik na nic nečekal a objal ho.

  „Neboj se Leo. Už jsi v bezpečí. Jsem u tebe“ chlácholil ho a hladil po zádech. Chvilku tak seděli a Leo se pomalu uklidňoval.

  „Mám strach Eriku. Mám strach, že se zase vrátí“zašeptal Leon.

  „Čeho se bojíš?“ zeptal se.

  „Svých snů“odpověděl a tiskl se na Erikovo tělo, které v něm vyvolává klid.

  „Nemusíš se jich bát. Zůstanu u tebe“šeptal mu do ucha.

  „Ale ty tu zůstaneš jen pár dní, ale ony tu budou věčně“ šeptal. Erik z něj poznal, že se opravdu bojí. Bojí se vlastních snů.

  „Já u tebe budu dokavad mě budeš chtít mít u sebe. Dobře?“ nechtěl, aby se bál. Chtěl vidět úsměv na Leonově tváři i v jeho očích.

  „Přísaháš?“ žádal slib.

  „Ano, přísahám. Teď se trošku posuň lehnu si k tobě“ řekl a mírně se na něj usmál. Leo se posunul a Erik vklouzl pod deku. Leon mu položil hlavu na rameno a Erik ho objal kolem pasu.

  „Neboj se a klidně usni. Budu u tebe až se vzbudíš“ zašeptal mu do ucha a políbil ho do vlasů. Po chvíli slyšel Leovo klidné oddychování. Pousmál se nad tou situací. Tolikrát si přál svírat Lea v náručí a teď? Teď v ní Leo leží díky snům.

  Bylo něco kolem desáté dopoledne, když se Leo probudil. Pamatoval si co se dělo večer, ale nevěřil, že by se doopravdy probudil v Erikově náruči.

  „Dobré ráno Ramieli“ pozdravil ho Erik. Když slyšel to oslovení bodlo ho v srdci, ale přitom se cítil šťastný.

  „Ahoj“ pousmál se. 

  „Měli bychom jít na snídani“ oznámil Erik a pohladil Lea po zádech.

  „Hmm“ zvedl se z Erikovi náruče i z postele a protáhl se.

  Erik se díval na Leovo tělo, které se napíná a pochvíli uvolňuje. Pochvíli se však vzpamatoval a vstal z postele. Procházel kolem Lea ke dveřím, ale Leo ho chytil za paži a přitáhl si ho k sobě. Přitiskl se na Erikovo tělo a jemně přitiskl své rty na ty Erikovi. Erik zprvu ztuhnul. Nechtěl uvěřit, že si ho k sobě Leo přitáhl a přitiskl svoje rty na ty jeho. Rychle se vzpamatoval a začal si jazykem probíjet cestu do Leových úst. Leo se usmál a pootevřel ústa a tím umožnil vstup Erikově jazyku.

  Po chvilce se od něj Leo odtrhnul a ještě ho políbil na tvář. Chytil ho za ruku a táhl ke dveřím.

  „Tak pojď nebo na nás nic nezbude“ smál se a táhl ho ze schodů. Ruku v ruce vešli do jídelny, ale když na sobě ucítili pohledy všech přítomných, jejich ruce se rozpojili. Rozešli se na své místa a pustili se do jídla.

  „Paní Gerthonová mohl by jít semnou Leo ven?“ zeptal se jí Erik.

  „Je mi líto Eriku, ale Leon se nesmí hnout z domu. Má domácí vězení“ řekla Leova matka a přitom hodila varovný pohled na Leona.

  „Aha, škoda“ prohlásil Erik a spiklenecky mrknul na Lea.

  „Omluvte mě“ omluvil se Leo a odešel z jídelny. Erik se za ním podíval, ale dál pokračoval ve snídani.

  Leo vešel do pokoje a znovu se posadil na okenní parapet, jako každý den před tím. Na klín si postavil notebook, který hned zapnul. Opřel se o zeď a díval se z okna. Čekal než se mu načte notebook. Přitom přemýšlel co bude dělat. Srdce mu radilo ať znovu píše, ale rozum ho varoval, že s tím skončil.

  Přesto mu to nedalo a otevřel jsi Microsoft Word. Ani se nenadál a už měl napsanou stránku a psal dál a dál.

  „Leone?“ ozval se u něj Erik. Leo zvedl hlavu a usmál se na něj.

  „Promiň“ omluvil se a dal na stranu notebook.

  „Copak si to dělal?“ zeptal se ho.

  „Nic“ řekl a snažil se dát notebook z Erikova dosahu, ale ze zlomenou rukou se to moc nedařilo.

  „Mohu? Prosím“ škemral. Leo se díval na jeho štěněčí oči, které ho prosili. Povzdechl si a dal mu notebook a Erik se hned začetl.

  „To je nádheru Leo. To je o nás dvou, že?“ podíval se na něj a odložil notebook stranou. Leo se otočil a opřel se zády o Erika, který seděl hned naproti němu. Erik ho objal a políbil do vlasů.

  „Kdyby ano, vadilo by ti to?“ zeptal se a začal hladit Erika po ruce.

  „Nevadí. Jen by mě zajímalo, jak to skončí“ usmíval se a užíval si Leovu přítomnost.

  „Já doufám, že ti dva budou spolu už na pořád“ odpověděl a zavřel oči. Líbilo se mu být v Erikově náručí. Cítil se v něm v bezpečí.

  „To by byl krásný konec Leo“ zašeptal mu do ucha.

  „Hmm jen doufám, že tak nějak skončí i můj život“ šeptal, jako by se bál, že poruší kouzlo, které bylo v pokoji a v Erikově náručí.

  „Jak by si chtěl, aby skončil tvůj život?“ zeptal se ho ze zájmem Erik.

  „Abych mohl pořád ležet v něčím náručí a cítil bych se milován a v bezpečí. Jako…jako teď“ řekl a usmíval se. Jeho pohled byl zasněný. Ta představa se mu líbila.

  „Tobě se líbí v mém náručí?“ zeptal se ho s úsměvem.

  „Líbí a moc“ přiznal se. Erik ho přitiskne těsněji k sobě a políbí ho na krk.

  „Můžeš v mém náručí zůstat na věky Leo. Stejnak tě už nedokážu pustit“ zašeptal mu do ucha. Leo se usmál a jeho tváře jemně zrůžověli.

  „Což znamená?“ zeptal se.

  „Že bych byl rád, kdybys byl můj už na věky“ usmíval se.

  „Ty semnou chceš chodit?“ zeptal se na rovinu.

  „Chci s tebou chodit. Chci z tebou žít. Chci být prostě tvůj!“ šeptal mu. Leo se zvedl a otočil se na Erika. Ruku mu položil na tvář a usmál se.

  „A já chci být jen tvůj“ zašeptal a políbil ho. Potom si lehl zpět do jeho náruče a Erik ho objal.

  „Copak budeme dnes dělat?“ zeptal se Leon.

  „Ty budeš odpočívat a já ti budu klidně předčítat?“ navrhl. Leon se zamyslel.

  „Dobře“ souhlasil nakonec. Erik si vzal knížku, která byla kousek od nich a začal číst. Četl a četl. Ani jeden z nich nevnímal čas, který kolem nich plul, jako mraky na nebi.

  „Tvým rodičům to nevadí?“ zeptal se najednou Leo, když si všiml, že se začíná stmívat.

  „A co?“ nechápal.

  „Že si gay“ vysvětlil.

  „Oni o tom ještě neví“ řekl. Leo musel v sobě dusit smích.

  „A tvoji?“ zeptal se na oplátku Erik.

  „Proč myslíš, že mam zaracha?“zeptal se.

  „Kvůli tomu, že si se přiznal?“ zeptal se překvapeně.

  „Rodiče si myslí, že když se nebudu moc s někým scházet nebo mluvit, že se to ztratí a já budu normální“ vysvětlil. Erik se začal smát.

  „Tak to je tedy něco“ řekl, když se uklidnil.

  „Kdyby věděli, že jsem si v návštěvě dokázal najít někoho, do koho jsem se zamiloval, nepouštěli by sem nikoho“ řekl a víc se schoulil do Erikovi náruče.

  „Ty jsi se do mě zamiloval?“ zeptal se Erik.

  „Přímo k zbláznění moc“ usmál se.

  „Kluci večeře!“ ozval se zpoza dveří hlas Leovi matky.

  „Nechce se mi s tvé náruče Eriku“ zašeptal Leo.

  „Ani já tě nechci pustit, ale musím“ pustil ho. Leo slez z parapetu a Erik taky. Přitáhl si Lea k sobě a něžně ho políbil.

  „Tak jdeme“ usmál se na něj Erik a vydali se do jídelny.

  Leo se po večeři hned vydal do sprchy a když se vrátil byl už Erik v Leově posteli oblečený jen do kalhot od pyžama. Lehl si k němu a Erik si ho přitáhl do náruče. Leo se k němu natáhl a začal ho líbat. Pochvíli si Leo sedl na Erikův klín a pořád jej líbal. Několikrát pohnul pánví na Erikově klíně a ten začal zrychleně dýchat.

  „Neprovokuj“ zašeptal mu Erik do ucha a přitiskl své rty na Leův citliví krk.

  „A co když chci“ zašeptal. Erik se usmál a najednou ležel Leon pod ním a Erik se skláněl k jeho rtům.

  „Potom jsem rád, že chceš“ zašeptal a začal sát Leův leví ušní lalůček.

  „Leo co…“ vrazila do pokoje Leova matka, ale ve dveřích ztuhla.

  „Johne!“ vykřikla a v okamžiku se ve dveřích pokoje objevil Leův otec. Leo i Erik se na ně překvapeně dívali. John vrazil do pokoje a zchodil Erika z Lea a toho vytáhl za zdravé zápěstí z postele. Do dveřích pokoje vešli Erikovi rodiče, protože chtěli vědět co se děje.

  „Ty spratku!“ zavrčel John a vrazil Leovi facku. Leo se hned chytil za zraněnou tvář.

  „Jak se opovažuješ zneužívat hosta!“ vrčel a znovu Leona praštil. Erikovi rodiče hned přišli k němu a chytli ho za ruce. Začali ho táhnout z pokoje, ale Erik se bránil. Když vyděl, že John chce Lea znovu praštit, vytrhl se rodičům a postavil se mezi Lea a jeho otce.

  „Za to mohu já pane Gerthon. To já to chtěl“ řekl.

  „Co to říkáš Eriku? Ty přece nejsi…nejsi zvrhlík“ řekla jeho matka a snažila se Erika odtáhnout.

  „Ne matko. Já jsem co si myslíš jen sem vám to neřekl“ vytrhl ruku s jejího sevření.

  „Ale..proč? Jak?“ nechápala.

  „Miluji vašeho syna pane Gerthon a to už velice dlouho“ řekl klidně Erik. Najednou se u něj objevil Erikův otec a praštil Erika do obličeje.

  „Na to hezky zapomeň chlapečku. Ty si najdeš krásnou, milou dívku a budeš s ní mít děti!“ řekl tvrdě a táhnul Erika pryč s pokoje. Erik už však nemohl vidět, jak Leův otce bije Lea.

  „Je mi to lítlo Angelo. Nevěděla sem, že..“ omlouvala se Leova matka.

  „Nemůžeš za to. To ty naše děti“ pronesla smutně. Leova matka přišla k té Erikově.

  „Popravdě mě je jedno, koho můj syn miluje, ale nesmí to být v mém domě“ zašeptala jí.

  „I mě to nevadí. Jediné co mi vadí bylo, že se nesvěřil aspoň mě“ zašeptala na oplátku.

  „Angelo jedeme!“ řekl její muž.

  „Sbohem Jasmin“ rozloučila se a odešla. Erik se díval s okna auta a doufal, že spatří Lea, ale nebylo tomu tak. Mrzelo ho, že Lea dostal do problémů, ale nemohl si pomoct.

  ‚Proč to naši otci nechápou‘ pomyslel si a sklopil zrak. Jeho otec nastartoval auto a vyjel z příjezdové cesty.

  Když ho otec ‚dostatečně‘ zmlátil odešel z pokoje a zamkl za sebou. Leo se zvedl ze země a přešel k oknu, kde se posadil na parapet. Začal se dívat na jezero, ale to už mu nepřinášelo klid, jako dřív. Teď potřeboval Erikovu náruč a jeho polibky.

  Když si byl Leo jistý, že jeho rodiče usnuli chtěl se vykrást oknem ven, ale z ničeho nic se otevřeli dveře. Leo se na ně se strachem podíval. Bál, že by tam byl jeho otec, ale místo něj tam byl Josh.

  „Běž radši dveřmi Leo“ usmál se na něj. Leo k němu přišel.

  „Na to se ti bude hodit“ řekl a dal mu do ruky balíček s penězi a složený papírek.

  „Proč to děláš?“ zeptal se.

  „Nesmíš dopustit, aby si přišel o lásku, jako já a navíc. Někdo z nás dvou musí být první, kdo začne vzdorovat otci“ usmál se na něj.

  „Běž“ řekl a Leo ho objal.

  „Díky“ zašeptal a vyběhl.

  Nebral si ani bundu. Vyběhl z domu jen v tričku a kalhotách. Bylo mu jedno, že prší. Teď chtěl být hlavně pryč s toho domu. Když už uznal, že je dostatečně daleko zastavil se a na chvilku se postavil pod stříšku, aby na něj nepršelo.

  Rozbalil papír, který mu dal Josh a na ruku mu spadl stříbrný klíč.

  ‚Buď šťastný Leo‘ stálo tam a k tomu tam byla napsaná adresa.

  „Díky Joshi“ zašeptal a vyběhl na autobusovou zastávku. Za necelou hodinu jel autobus, tam kam mířil Leo.

  Když přijel do malé vesničky daleko od místa, kde dosud žil, vydal se hledat adresu, kterou mu napsal Josh.

  Nakonec dorazil k malému domku, kousek od lesa. Otevřel nízké vrátka a šel k němu. Strčil klíček do zámku a odemkl. Opatrně vešel do domu a díval se kolem sebe. Vešel do obýváku, kde na stole stál vzkaz.

  ‚Tohle je tvůj nový domov Leo. Něco mi, ale slib. Dodělej si školu a já za tebe budu platit účty dokavaď to ty nebudeš moc dělat sám. Josh‘ znělo ve vzkazu. Leo se usmál. Josh to věděl. Položil vzkaz na stůl a šel po schodech do ložnice.

  Druhý den se probudil a cítil chaos, který vládl jeho nitru. Byl šťastný, že byl konečně svobodný, ale i smutný, protože s ním nemůže být Erik. Posadil se a všiml si, že na nočním stolku je jeho notebook.

  „Tak jsem si zmizel“ usmál se a vzal ho do rukou. Minulou noc ho nemohl najít a on byl tady. V jeho novém domově.

  Otevřel notebook a zapnul ho. Najel si příběh, který rozepsal. Příběh o něm a Erikovi. Povzdechl si a začal psát. Psal to co si přál. Budoucnost po Erikově boku.

 

  „Cože?! Leon zmizel?! Kdy?!“ zeptala se Erikova máma. Erik seděl na schodech a poslouchal jejich rozhovor. Když slyšel, že Leo zmizel, ztuhl.

  „Popravdě já se mu ani nedivím. Oba jsou na ně, jak psi. Nevím, že je spolu nenechají“ řekla a usmála se na Erika.

  „Dobře. Dej mi vědět až ho najdete“ zavěsila a odešla od telefonu. Erik se zvedl a šel do svého pokoje, kde zapnul svůj počítač.

  Najel na adresu, kterou mu dal Leův starší bratr Josh. Pochopil, že je to Leův blog a moc rád četl jeho povídky.

  „Náš příběh Eriku“zněl název nového článku. Erik se usmál.

  „On to dopsal“ zašeptal a začal číst. Četl a četl. Byl překvapený a přitom okouzlený. Najednou ho vyrušila sms zpráva. Podíval se na mobil.

  ‚Chceš být znovu s Leem?‘ stálo v ní. Nebylo tam napsáno, kdo zprávu napsal, ale bylo mu to jedno. Odepsal. V okamžiku mu přišla zpráva z adresou, kde Leon měl nový domov.

  ‚… buďte spolu šťastní. Zasloužíte si to oba‘ stálo v ní. Erik hned vyrazil z pokoje a běžel na autobusovou zastávku. Nemusel tam čekat dlouho. Nastoupil a jel tam, kam ho táhlo srdce. Za Leem.

  Najednou stál před domkem u lesa a stál před branou. Přemýšlel, jestli měl opravdu vejít. Měl strach. Co, kdyby ho Leo už nechtěl po tom co způsobil?

  Jediná možnost, jak to zjistit je vejít. Zhluboka se nadechl a vydal se dovnitř. Přešel ke dveřím a zaťukal.

  „Hned!“ slyšel Leův hlas. Erika objal strach. Měl sto chutí odvrátit se a odejít, ale zůstal stát a čekal. Najednou v nich stál Leo, který se na něj překvapeně díval.

  „Eriku!“vykřikl a vrhl se mu kolem krku a políbil ho. Po chvíli ho vtáhl do domu a znovu ho začal líbat.

  „Vítej doma“ zašeptal mu do ucha. Erik si ho přitiskl na sebe a začal se s ním točit dokola.

  „Ano. Konečně jsem doma“ řekl a začal Lea něžně líbat.

 

- Konec -


Obrazek


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(gayus, 7. 8. 2009 19:15)

Tenhle příběh mě rozbrečel :) je to tak nádherný, a krásný.....

:-)

(Davida666, 29. 7. 2009 17:18)

Moc hezké

...

(Ebika, 28. 7. 2009 22:35)

Nemám slov:-D

*w*

(Lusia, 28. 7. 2009 19:16)

Krááása... Děkuji.... Je to moc krásný :) ani nevíš, jaks mě v tom příběhu vystihla :)