Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Pochopená slova

30. 4. 2008

Pochopená slova

 

  „Smutné vzpomínky jsou s námi den co den. Vzpomínky na to, že nás někdo zradil, umřel někdo blízký. Smutné vzpomínky můžou vzniknout, jakkoli a přesto vzniknou.

  Na vzpomínky nejde zapomenout. Stále v nás jsou a navždy budou, i když o tom nebudeme vědět, že s námi jsou.

  I když na sobě nedáme znát, že jsme smutní a to, co zrovna děje, se stane smutnou vzpomínkou. Ale jak neprožívat smutné chvíle? Co máme dělat?

  Láska je věc nádherná, ale i bolestivá. Když ztrácíme ty, které milujeme je to velmi, velmi bolestivé, ale přesto po lásce toužíme. Toužíme po ní i přesto, že nám ubližuje. Kdysi jsem slyšel citát: ‚Kdo miloval, ten nezapomněl, kdo zapomněl, ten nemiloval.‘

  Jenže, co je na tom pravdy? Ten kdo miloval, tak nezapomněl? Cožpak si všichni vzpomínáme na ty, které jsme milovali? Nebo je spíše lehčí zapomenout, protože nás opustili?

  Můžeme říkat, ale jedna věc je jasná. Nikdo z nás se nevzdá lásky i přesto, že mohou přinést smutné vzpomínky a mnohé jiné“ mladík dočítá svou úvahu na téma láska a smutek. Ostatní žáci mlčí a poslouchají jeho tichý chraptivý hlas, který čte myšlenky, které mladík napsal. I učitel sedí se zavřenýma očima a poslouchá. Učitel věděl, že ho tem ladík nezklame. On vždy napsal něco nádherného, co by se dalo poslouchat pořád a pořád dokola a nikdy by to neomrzelo.

  Mladík dočítá poslední řádek i poslední slova. Jeho hlas náhle utichne a on se dívá na ostatní, jak zaujatě poslouchali jeho úvahu. Nevěděl, jak to napíše, ale věděl, že když něco napíše, bude to dobré. Nevěděl, kde se mu v hlavě berou myšlenky, které posléze napíše na papír a bylo mu to celkem jedno.

  Jeho spolužáci se probudí z transu a začínají tleskat. Mladík si prohlíží jejich tváře a je šťastný z toho, že se jim to líbilo.

  „Velmi nádherné, Matte. Opravdu“ usmál se na něj učitel a on si šel sednout. Jistě věděl, co dostane za známku, tak to nějak neřešil. Usedá na své místo a zadívá se na ulici, na kterou má nádherný výhled, neboť třída ve které je se nachází v prvním patře. Ulici zběžně prohlédl pohledem, ale stín u stromu, který byl u brány, ho zaujal.

  ‚Kdo to je?‘ pomyslel si Matt a snaží se zahlédnout tvář té osoby ve stínu, ale vůbec se mu to nepovedlo. Matt na chvíli odtrhne pohled od té osoby, aby odpověděl na učitelovu otázku. Když se pohledem vrátil ke stromu, ta osoba už tam nebyla. Koukal se všude kam jen viděl, ale tu osobu už tam nenašel. Matt si povzdechl a začal se soustředit na průběh hodiny.

  Celý Mattův den probíhal úplně stejně, jako všechny dny před tím. Vlastně malá věc se změnila. Matt musel pořád myslet na tu neznámou postavu. Nevěděl proč, ale musel na ní pořád myslet.

  Matt se prochází po škole. Je ve škole, jako poslední neboť on je předseda školní rady a taky proto, že miluje, když se může procházet tichou školou a nikdo ho neruší.

  Prochází kolem hudební třídy a zaslechne tichou a smutnou melodii klavíru, která vychází zrovna s té třídy. Pomalu přicházel ke dveřím. Vzal za kliku a silou ji stáhl k zemi. Dveře se otevřely a Matt vstoupil do místnosti.

  „Přejete si?“ zvolá na postavu, která sedí u klavíru a hraje tu melodii, která se Mattovi dostává pod kůži. Neznámí na něj pootočí hlavu, ale nepřestává hrát. Nenápadně se na Matta usměje a otočí hlavu zpět, aby se mohl plně věnovat hře.

  Matt se nadechl, že něco řekne, ale pak spolkl slova a sedl si do lavice. Zaposlouchal se do melodie a čekal, než neznámí skončí. Jeho hra na klavír se mu hrozně líbila a tak byl tiše a poslouchal hudbu. Zavřel oči a tiše oddychoval. Kdyby si neuvědomil, že sedí ve školní lavici, taky by usnul, ale protože si to uvědomil, otevřel oči a díval se na záda neznámého.

  Čekal, až mladík skončí a on jakoby to věděl, pokračoval pořád dál a dál. Jenže nic nemůže trvat věčně a proto se už ozývali poslední tóny melodie.

  Poslední dva tóny a neznámí se pokládá ruce na své nohy. Hlavu má skloněnou a oči zavřené. Na co čeká? Na to, že mu ten kluk začne nadávat? Nebo..Nebo..Nebo neví co. Čeká vše a nic.

Matt začne tleskat. U něj se nestane tak často, že ho nějaká melodie zaujme, ale když zaujme, poslouchá ji a je jí poddán.

  Muž pozvedl hlavu a otočí se k Mattovi. Tohle je jediná věc, kterou nečekal.

  ‚Poznal, kdo jsem? Nebo tleská ze slušnosti?‘ projede ihned neznámému hlavou. Matt přejde ke klavíru a jemně ho pohladí. Kdysi také hrál na klavír, ale po smrti bratra přestal hrát a věnoval se jen učení.

  Muž tiše seděl a sledoval to, jak Matt hladí klavír a je zabrán do svých myšlenek.

  „Co kdybyste taky zahrál?“ poprvé se ozve a Matt se na něj podívá.

  „Já nehraju“ odpoví a posadí se na učitelovu židli.

  „Vážně? Nevypadalo to tak“ tichý, ale melodický hlas neznámého se Mattovi zarývá do duše.

  „Kdysi jsem hrál, ale přestal jsem“ řekl mu to, co nikdo nevěděl. Nikdo o něm nevěděl, že hrál na klavír a on doufal, že se to nikdo nedozví. Tedy kromě neznámého, ale komu by to on řekl?

  „To je mi líto, chtě bych vás slyšet stejně, jako vy jste poslouchal mě. Ale co se dá dělat?“ usměje se na něj.

  Matt zavře oči a přemýšlí, co mu má na to odpovědět. Matt vstal a přešel ke dveřím. Kousek před dveřmi se otočil a podíval se zpět na neznámého.

  „Když se mi vrátí bratr, tak vám zahraji, co budete chtít“ řekl a otočil se.

  „Jak se jmenuješ?“ ozval se neznámí ještě předtím, než Matt projde dveřmi.

  „Matt Gray“ řekne a odchází pryč nechávajíc tam neznámého o samotě.

Ten se sebere a taky odchází. Vychází ze školní brány a tam čeká, než ho vyzvedne jeho řidič.

  ‚Proč jsem sem vlastně šel?‘ zeptá se sám sebe, když přijíždí jeho řidič a ten mu pak otevírá i dveře.

  „Vezmi mě domů, Jacku“ řekne hned, jak nasedne jeho řidič.

  „Jistě pane Princton“ řekne řidič a pomalu se rozjíždí.

  ‚Co si pamatuji, tak jsem dopoledne stál ve stínu stromu a poslouchal hlas nějakého mladíka, který četl svou práci, a když si sedl na místo, podíval se do ulice a pak mě spatřil. Jeho tyrkysové oči mě zajali. Zajali mě spolu s hlasem. Jenže proč přestal hrát? Co je s jeho bratrem?‘ přemýšlel a přemýšlel. Matt ho zaujal hned v prvním okamžiku, co ho uviděl. Jenže nevěděl, co Matta tížilo a bylo to na něm vidět.

  Matt si zkrátil cestu před park. Již se stmívalo a vše se ponořovalo do tmy. Miloval a přitom nenáviděl tento čas. Proč ho miloval i nenáviděl? Miloval tajemno a tento čas byl i romantický, ale nenáviděl ten čas stejně, jako ho miloval. Nenáviděl ho proto, že v tento čas ho našel. Našel nehybné tělo svého bratra.

  Matt prudce zatřepal hlavou, aby zahnal ty smutné vzpomínky. Nechtěl na to znovu vzpomínat a je rád, že o tom v tomto městě nikdo neví. Kvůli tomu se sem přestěhoval.   

  Přestěhoval se proto, že ho tu nikdo neznal a nikdo neznal jeho minulost a za to byl nesmírně vděčný.

  Matt pomalu docházel k domu, kde mu patřil jeden z bytů. Jeho otec se dokázal postarat o syny, vlastně teď už o syna. Měl svého otce rád nejen, protože to byl úžasný člověk, ale taky, že pochopil, že se chtěl odstěhovat.

 

  V tu samou chvíli v jiné části města.

 

  V prázdném a tichém pokoji se ozval zvuk zvonícího telefonu, ale nikdo ho nezvedal. Místo toho, aby ho někdo zvedl, se ozval záznamník.

  ‚Tady je Nigel Princton, pokud mi něco chcete, zanechejte mi vzkaz‘ záznamník přestal mluvit, ale začal nahrávat.

  Jenže Nigel nic neslyšel. Ten seděl ve vaně a pořád myslel na něj. Na tajemného Matta Graye.

  „Ach jo“ zašeptal do ticha koupelny a pomalu se soukal z vany. Osušil se a oblékl do spodního prádla. Přešel do obýváku a spustil záznamník.

 „Nigeli nezapomínej, že je pozítří koncert. Projdi si poznámky, které jsem ti poslal. Čao“ záznamník pípl a Nigel odešel do ložnice. Vzal si hřeben a začal si pročesávat své dlouhé blond vlasy. Nikdy nepřišel na to, proč si nechává dlouhé vlasy, ale nevadilo mu to. Líbili se mu a nikdy už by se nenechal ostříhat.

  Sedl si na kraj postele, ale poté se na ní položil. Ruku si dal na čelo a zavřel oči. Před očima se mu zjevila Mattova smutná tvář a hned na to se mu před očima objevila takové zamilované oči, když hladil klavír. Nigel si povzdechl a zamotal se do deky a usnul.

 

Cink – cink….

Cink – cink….

Cink – cink….

Cink – cink….

 

  Budík ohlašující nový den, ale i čas vstávání. Matt se pomalu vyškrábal z postele a přešel do koupelny. Zalezl do sprchy a začal se sprchovat. Umyl si vlasy i tělo a poté vylezl ven. Usušil se a oblékl. Přešel k zrcadlu a popadl do ruky hřeben. Lehce si přečesal své nakrátko střižené bílé vlasy.

  Vyšel z koupelny a zamířil do kuchyně. Udělal si lehkou snídani a rychle popadl aktovku a zmizel za venkovními dveřmi. Vyběhl ven na ulici a rozešel se do školy.

  I Nigel se chystal pryč. Potřeboval na vzduch a projít se. Vyšel ven na ulici a rychlím krokem, vyšel směrem pryč od domu.

  Matt se podíval na hodinky a skoro se zakuckal croasantem, který právě jedl. Zakulil očima a zahodil croasant. Jeho mírný krok se změnil na rychlý a poté se to změnilo v běh. Běžel rychle a nedával pozor na cestu. Najednou z ničeho nic do někoho narazil. On i ten, do kterého narazil, spadli na chodník. Matt se okamžik postavil na nohy a přistoupl k člověku, kterého srazil.

  „Omlouvám se, neviděl jsem vás“ natáhl ruku a pomáhal mu na nohy.

  „To nic není“ oprašoval si dlouhý kabát a až teď se podíval na toho, kdo ho srazil.

  „V..vy?“ zakoktal Matt a nevěřil s vím očím. Myslel si, že ho už nikdy neuvidí. Sice se mu z ničeho nic objevil v dnešním snu, ale teď tu stojí před ním.

  „Dobrý dopoledne, pane Grayi“ pozdravil ho Nigel a jeho nálada se zvedla o několik stupňů výš. Kdo by čekal, že stačí jeden pohled na Matta a jeho nálada se zlepší. Matt něco zamumlal a podíval se na hodinky a zbledl.

  „Sakra! Jdu pozdě“ zamumlal a vyběhl.

  „Omlouvám se, ale musím do školy. Uvidíme se jindy!“ zakřičel na Nigela, když byl od něj o něco vzdálený. Nigel na něj zamával a vydal se zpět do domu, kde bydlel.

  Matt dorazil jen pár okamžiku před tím, než do třídy vešel učitel. Zhluboka se nadechl, ale přesto ignoroval výklad učitele i zamilované oči dívek okolo.

  Matt měl celý den, jak v mlze. Pořád musel myslet na Nigela i přesto, že si to zakázal. Musel na něj pořád myslet. Musel myslet na jeho tyrkysové oči, na jeho dlouhé blond vlasy, které přidávali na jeho kráse. Matt si povzdychl a podíval se z okna, ale tentokrát nic podezřelého neviděl. Znovu si povzdychl a teď už si musel přiznat, že by Nigela rád viděl. Ozval se zvonek, který ohlašoval konec hodiny. Matt vstal, uklidil si učení a vyrazil do další třídy, kde měl matiku.

  Nigel se od jeho setkání s Mattem úplně změnil a ostatní, co s ním pracují, si toho všimli, protože se choval úplně jinak. Nenadával na ně, když něco zkazili, mluvil s nimi, jako se sobě rovnými a víc mnohem víc se usmíval.

  „Co je s tebou dneska Nigeli?“ zeptal se ho jeho manažer a nejlepší přítel.

  „Co by se mělo stát?“ nevině se na něj koukl, ale pak to nevydržel a rozesmál se na celé kolo.

  „Nevím, co se stalo, ale něco určitě, protože si se hodně změnil a dobrou náladu sem u tebe dlouho neviděl“ mrknul na něj, ale taky mu začal cukat koutky při pohledu do Nigelovy tváře.

  „Dobře, někoho sem potkal“ posadí se do židle a koukne se na svého přítele, kterému v očích začali plát plamínky zvědavosti.

  „Kdo to je? Kolik mu je? Kdy se narodil? No tak Nigeli, víš, jak sem zvědaví tak říkej. Šup šup“ on je jeden z mála lidí, co o něm ví, že není na ženy. Kdyby se to dostalo na veřejnost, bůh ví, co by se stalo.

  „Dobře, jmenuje se Matt Gray, a co o něm vím je, že chodí na střední školu a má překrásný hlas, kdysi hrál na klavír, ale něco se stalo s jeho bratrem a on přestal hrát víc nevím, Izzy“ řekl a odvrátil od něj oči.

  „Tak zbytek se o něm zjistí“ zamne si rukama Izzy. Nechce vidět svého kamaráda smutného a taky chce, aby takhle dobrou náladu měl ještě hodně dlouho.

  „Cože? Jak to myslíš Izzy?“ podívá se na něj Nigel, ale přesto ví, k čemu se jeho kamarád chystá.

  „Počkej do oběda, pak ti přinesu výsledky“ zahulákal na něj, když se řítil ze dveří. Nigel se jen pro sebe usmál, ale nevěděl, co si má myslet. Má být šťastný, že se o Mattovi něco dozví nebo to má Izzymu zatrhnout? Jediné, co věděl je, že by to Izzymu nedokázal zatrhnout i on sám je velmi zvědaví, co se o Mattovi dozví.

  Minuty plynuli a blížil se čas oběda. V tuto domu se má Nigel o Mattovi něco dozvědět, ale kdo ví, co se dozví?
  Nigel sedí u svého stolu a čte si poznámky k dnešnímu představení. Představení se blížilo a on přemýšlel nad tím, jestli tam má Matta pozvat.

  ‚Jak by to Matt vzal? Jako rande nebo jen něco kamarádského?‘ honilo se mu Hlavou, ale otázky nenacházeli odpověď. Koutkem oka vidí, jak se Izzy blíží. Izzy se k němu posadil a před něj položí tmavě modré desky, na kterých bylo černě naškrábané Mattovo jméno.

  „Je to vážně co si myslím?“ zeptá se Nigel a desky si bere do ruky.

  „Jo, je tam vše, co sem dokázal o něm najít. Promiň, už musím jít“ zvedl se.

  „Hej Izzy!“ tiše na něj křikne a Izzy se otočí.

  „Pošli mu lístek a zařiď, ať po koncertě dorazí do mojí šatny“ usměje se a Izzy může vidět plamínky touhy, ale i něhy. Nikdy to u něj neviděl, a tak byl zvědaví, co se stane. Izzy se na něj jen usmál a šel pryč. Nigel se taky zvedl, zaplatil a odešel i s deskami domů. Musel se připravit na dnešní koncert i se připravit na Mattův příchod.

  Mattovi už končí škola a tak se chystá domů. Cestou se zastaví v obchodě a nakoupí si jídlo domů. Celou setu dumá nad tím, co dnes bude dělat, aby vyhnal Nigela ze své hlavy. Ať si hlavu lámal, jak mohl, na nic nepřišel. Všechny plány, co měl v hlavě, se mu nevědomky pojily i s Nigelem.

  Matt položil nákup na skříňku u dveří, protože si na zemi všiml bílé obálky, na které bylo napsané jeho jméno. Sehnul se k ní, vzal jí do ruky a zvedl se. Do druhé ruky vzal nákup a nohou zavřel dveře. Přešel do kuchyně, kde na stůl položil nákup a teprve teď otevíral obálku, aby do ní nahlédl. Vytáhl z ní dopis a jeden lístek. Všiml si, že je to lístek na dnešní koncert,

na který chtěl jít, ale už nesehnal lístky a teď jeden držel v ruce. Položil lístek a podíval se, co se píše v dopise.

  ‚Matte, doufám, že to přijmeš a nezavrhneš mě. Zatím Nigel‘ četl si ty řádky pořád dokola, ale jen jedno slovo nechápal. Proč by ho měl zavrhnout? Nechápal to, ale na nic nečekal. Letěl do ložnice, kde se bleskově převléknul a pak vběhl do kuchyně, vzal lístek a letěl na koncert, který za pár minut začne.

  Nigel nervózně chodil po šatně a hlavu si lámal nad tím, jestli Matt přijde. Izzy ho tiše pozoruje a musel se pořádně ovládat, aby nevybuchl ve smích, neboť Nigel teď vypadal jako by šel na své první rande.

  „Nigeli, sedni si, on určitě přijde“ usměje se na něj, ale přesto se zvedne a odchází ze šatny. Musí ještě zařídit, aby Matt přišel do Nigelovy šatny. A vsadil by se, že tam půjde rád.

  Nigel si sedl na gauč, zavřel oči a zaklonil hlavu. Hned mu na mysl přišlo vše, co se o Mattovi dozvěděl.

,Jméno a příjmení: Matt Gray

 Místo narození: New York, USA

Rodina: Otec Jack Gray známí obchodník s uměním

             Matka Sarah Gray, zemřela při porodu

            Starší bratr Nikolas Gray je mrtví (zemřel v osmnácti letech)

Poznámka: Matt našel tělo svého o čtyři roky staršího bratra bezvládně ležet v bratrově pokoji. Mattovi bylo tehdy pouhých čtrnáct let.‘

 

  Když tohle Nigel odpoledne četl, bylo mu hrozně. Teď už chápal, co Matt myslel tím, jestli se vrátí jeho bratr, tak bude znovu hrát. Pochopil, že hrál, protože bratr jeho hru na klavír miloval a že s tím přestal, protože mu to ho to připomínalo. Zaťukání a ve dveřích se objevila Izzyho hlava.

  „Připrav se, za deset minut začínáme“ řekl a hned mizel pryč. Všiml si jeho pohledu. I jemu nebylo nějak vesele, když si četl věci o Mattovi. Bylo mu ho líto, a proto chtěl, aby teď byl šťastný, aby ho někdo miloval, a kdo ví, třeba by se vrátil ke klavíru?

  Matt probíhá ulicemi a blíží se ke stadionu, kde se měl odehrávat koncert. Byl tak neskutečně šťastný, že se tam dostane. Miloval tu hudbu a hlavně toho pianistu. To jak ovládal hru na klavír, ho okouzlovalo. Blíží se ke vchodu a dává lístek. Dostává volný přístup do zákulisí a on to nechápe.

  „Promiňte, asi jste se zmýlila“ oznámil jí a dával jí přívěsek i se vstupenkou do zákulisí.

  „Jmenujete se Matt Gray?“ zeptala se a Matt jen přikývl.

  „Tak je to správně. Bylo nám nařízeno, abychom vám to dali a vyřídili, abyste se po vystoupení přišel do šatny, pane Grayi“ usmála se na něj slečna a strčila mu vstupenku zpátky a Matt si jí jak omráčený vzal. Šel do sálu, neboť přestavení už začínalo, ale stejně pořád myslel na to, proč dostal vstupenku do zákulisí, ale vše mu došlo, když viděl, kdo právě přicházel na podium.

  Nigel se zhluboka nadechl a vešel na podium. Všichni diváci, až na Matta začali tleskat.    

  Nigel si toho všiml a začal být nervóznější víc, než dřív. Věděl, že by se to Matt mohl dřív nebo později dozvědět, ale nejdřív se měli poznat blíže, než ho sem pozval. Jenže to teď vzít nejde a on bude muset čekat na konce koncertu, aby se dozvěděl, jestli udělal dobře. Sedne si ke klavíru a začíná pomalu hrát první tóny.

  Matt ho tiše poslouchá a v duchu si dává nehezké přezdívky. Ano, mohl si to uvědomit dřív, ale přesto byl na sebe naštvaný, že si na to hned nevzpomněl.

  Když jedna písnička míjela druhou, Matt si začal pomalu koncertu užívat, ale i přesto v duchu věděl, že se těší na něco úplně, ale úplně jiného. Těšil se na konec koncertu, těšil se na to, až Nigela znova potká, ale co udělá, až ho potká? Melodie písničky končí a nastává přestávka. Matt se zvedne ze svého místa a vydává se koupit pití, neboť měl sucho v krku.

  Nigel si uvědomoval Mattovu blízkost i to že je i jemu vzdálený. Nevěděl, co se stane, až koncert skončí. Jediné, v co teď může doufat je to, že ho Matt nezavrhne a že za ním dnes večer přijde. Přestávka končí a všichni, až na Matta se vrací na své místo. Matt stojí na chodbě a poslouchá vzdálené tóny Nigelovi písničky, kterou zná už pomalu nazpaměť. Tuhle píseň on miloval, ale až teď si uvědomil, že miloval i něco jiného. Až teď si uvědomil, co znamená ten cit, který zažíval v Nigelově blízkosti. Teprve teď si uvědomil, že se do něj zamiloval.

  Mattovi po tváři stekla jedna jediná slza. On nechtěl milovat. Nechtěl milovat, protože všichni co miloval, zemřeli. Velký příkladem byl jeho bratr, a proto měl teď strach pocítit lásku, ale člověk nemůže žít bez lásky.

  ‚Tak co mám dělat?!‘ zaječel v duchu a sjel zády, poděl zdi. Jeho tělo se třáslo potlačovanými vzlyky i slzami.

  Pár minut tam seděl. Když se vzpamatoval, tak vstal. Vyndal z kapsy svou vstupenku do zákulisí a vydal se vstříc zákulisí.

  Nigel si hned po vstupu na podium všiml, že Matt není na svém místě. Dostal strach, ale na něm ani na jeho hře to poznat nebylo. Nevěděl, co se mohlo stát, ale v duchu se modlil, aby se něco nestalo Mattovi.

  Matt ukázal svou vstupenku jednomu z lidí, co tam byl a ten ho pustil do zákulisí. Matt nevěděl, kam má jít, ale jeho nohy to věděli, neboť ho tam nesly. Stoupl si před dveře Nigelovi šatny. Zhluboka se nadechl a vešel. Hned za sebou zavřel dveře. Přešel k černému gauči u dveří, na který se posléze posadil. Na tomto místě nebyl vidět, a proto věděl, že ho Nigel jen tak neuvidí, ale pro jistotu zhasne.

  Nigel dohrává poslední tóny a koncert končí. V sále se ozve bouřlivý potlesk a Nigel se uklání publiku. Odejde z podia a zamíří si to do své šatny a hned na první pohled musel každý poznat, že je smutný. Vejde do své šatny a rozsvítí si. Neuvědomuje si, že tu předtím nechával rozsvíceno. Nigel si rozsvítil a se sklopenou hlavou přešel k věšáku. Sundal si sako a pověsil ho na něj.

  „Proč jsi tak smutný?“ ozval se za ním hlas a Nigel zkameněl. Pomalu se otáčel a všiml si Matta, jak sedí na jeho gauči a tváře se mu leskly od slz.

  „A proč jsi smutný ty?“ zeptá se stejně jako Matt, ale odpověď už nedostane, neboť mu Matt vletěl do náručí, kde se posléze rozplakal.

„Pšš, neplakej, Matte. Já sem tu s tebou“ šeptá tiše do ticha pokoje.

„Mám strach, Nigeli“ dostane ze sebe Matt mezi vzlyky.

„Z čeho máš strach, Matte?“ zeptá se, ale přesto v koutku duše tuší čeho.

„Bojím se, že o tebe přijdu. Oni, buď mě nechali samotného, nebo zemřeli. Vždycky sem přišel o ty, které sem miloval“ zašeptá už klidněji Matt, ale přesto se tiskne k Nigelovi. Nigela tohle překvapí.

  ‚Ty, které miloval? To znamená že…‘ jeho myšlenky mu proudí hlavou. Nigel od sebe Matta odstrčí a podívá se do jeho světle modrých očí. Viděl v nich strach, ale i lásku. Nigel, se nahnul k jeho rtům a jemně po nich přejel těmi svými.

  „Neboj se, o mě nepřijdeš“ zašeptá a přetiskne si ho k sobě. Obejme ho a políbí ho do vlasů.

  „Slibuješ?“ zašeptá Matt.

  „Slibuju“ zašeptá na oplátku. Matt mu ovine paže kolem jeho těla a přitiskne Nigela blíže k sobě. V Nigelově náručí se cítí příjemně. Ještě pár minut stojí v šatně v těsném objetí a ani jednomu z nich se nechce to objetí přerušit a přesto ho Nigel přeruší.

  „Pojď, půjdeme ke mně?“ zašeptá Nigel do ticha pokoje a otírá Mattovi z tváří slzy, které se mu na nich znova objevili. Matt jen kývne a tak Nigel popadne sako a vyjde ven. Matt ho hned následuje.

  Po pár minutách dojedou před Nigelův dům. Vystoupí z auta a Jack i s ním odjíždí pryč. Oba vstoupí do domu a přejdou k výtahu. Museli čekat chvíli, než se k nim výtah dostal. Poté se ozvalo známé cinknutí a oba vešly. Oba do něj nastoupili. Nigel zmáčkl poslední tlačítko a výtah se rozjel. Stály naproti sobě a dívali se do očí.
  Matt se odstrčil od zdi výtahu a přešel k Nigelovi. Zvedl ruku a pohladil ho po jeho tváři. Palcem zastavil na jeho jemných rtech. Jemně je pohladil, ale pochvíli jeho ruku nahradili jeho rty. Políbil ho jemně a něžně. Nechtěl nic uspěchat, ale Nigelovi rty ho nutili k tomu, aby je políbil.

  Nigel ho objal a lehce se dobýval do Mattových rtů. Matt mírně pootevřel rty a Nigelův mrštný jazyk v nich začal rejdit. Nigel jazykem objevoval všechna tajná místa. Jejich jazyky se střetly a proplétali se. Teď jejich jazyky tančili prastarý tanec. Oba ucítili, jak se výtah zastavuje. Jejich rty se od sebe oddělili a Matt se odtáhl od Nigela.

  „Promiň“ špitl a odešel z výtahu. Nigel se jen nechápavě díval na místo, kde ještě před chvílí stál Matt. Nigel zavrtěl hlavu a taky vyšel z výtahu. Přešel ke dveřím a odemkl. Nechal Matt vejít, jako prvního. Matt okamžitě zmizel ve tmě pokoje. Nigel natáhl ruku a šmátral po vypínači. Rozsvítil světlo, ale Matta nikde neviděl. Nigel vešel z předsíně do obýváku a spatřil tam Matt stát před oknem. Nigel k němu přešel a objal ho. Matt se o něj opřel a své ruce propletl těmi Nigelovímy.

  „Známe se teprve chvíli a vidíš, jak to skončilo?“ prolomil ticho Matt stále se dívaje z okna na město.

  „Lituješ toho?“ zeptal se Nigel a skoval svou tvář v Mattových vlasech. Nechtěl, aby viděl jeho slzy. Matt se otočil k němu a vzal si Nigelovu tvář do rukou. Oběma palci mu setřel slzy.

  „Ničeho nelituju. Hlavně, když se to týká tebe Nigeli“ zašeptal a své rty přitiskl k těm Nigelovým. Nigel se do jejich polibku usmál.

  „Nechceš si to tu prohlídnout? Udělám zatím něco k jídlu“ usmál se na Matta a pustil ho ze svého náručí.

  „Abych nechtěl, když sem v bytě slavného Nigela Princton nejlepšího a nejkrásnějšího pianisty všech dob“ usmál se na něj, políbil ho na tvář a zmizel za dveřmi. Nigel si něco zamumlal a šel do kuchyně splácat něco jednoduchého a rychlého.

  Čas rychle plynul a Nigel zatím Matta za celou dobu neviděl. Když vešel z kuchyně do obýváku, tak tam nebyl a tak se vrátil zpátky do kuchyně, aby nic nepřipálil. To co vařil, není nic slavného, ale snad to bude chutnat.

  „Matte, jídlo“ křikl do obýváku a na stůl dával dvě porce jídla, poté se otočil k lince pro dvě sklenky s růžovým vínem, a proto nemohl spatřit Matta, jak tam vešel do kuchyně.

  „Krásně to voní“ řekl Matt, aby na sebe upozornil a tak se na něj Nigel otočil a málem upustil skleničky. Matt tam před ním stál jen v kalhotách a s mokrými vlasy.

  „Doufám, že nevadí, že sem se u tebe trochu opláchl“ nevině se na něj usmál a posadil se ke stolu. Nigel jen kývl hlavou ze strany na stranu, aby dal vědět, že mu to vůbec nevadí. Položil sklenky a taky se usadil za stůl.

  „Dobrou chuť“ popřáli si a pustili se do jídla. Celá večeře proběhla v tichu. Ani jeden z nich nechtěl narušit kouzelnou atmosféru, která se nad nimi snášela.

  Když dojedli, tak se i se skleničkami přesunuli do obýváku, kde se posadili na gauč. Matt si opřel hlavu o Nigelovo rameno a Nigel ho objal kolem boků.

  „Zahraješ mi něco?“ zeptal se Matt a dál se koukal jiným směrem.

  „Když si to přeješ, tak ano“ políbil ho do vlasů a zvedl se. Posadil se ke klavíru a začal hrát.   

  Hrál tichou, smutnou, ale přesto zamilovanou píseň. Matt přešel k němu a tělem se opřel a Nigelovi záda. Sklonil hlavu a políbil ho do vlasů. Chvilku tak stál, ale poté si sedl k Nigelovi a dal ruce na klávesy. Nigel hrál píseň, kterou on miloval, a proto jí znal. Zmáčkl jednu klávesu a pak další. Hra dvou rukou se změnila na hru čtyř rukou. Jejich ruce se pohybovali automaticky, jako by byli zvyklí takto hrát, už celé roky.

  Doznívali poslední jejich společné tóny, ale přesto jejich ruce stále zůstali položeny na klávesech. Nigel k němu otočil hlavu a vzal jednu jeho ruku do své. Propletl svoje prsty s Mattovímy a Matt se na to fascinovaně díval. Nigel si zvedl Mattovu ruku a políbil jí. Matt se na to díval a pomalu se svou hlavou přibližoval k té Nigelově. Jejich rty a posléze jazyky se znovu střetly. Matt se i s Nigelem zvedly a stolička, na které seděli, spadla. Nigel Matta objal a Matt měl ruce na Nigelově hrudi. Po pár vteřinách se jejich rty museli od sebe odtrhnout, aby se mohli chlapci nadechnout. Když měli mladíci v plicích dost vzduchu, jejich rty se k sobě znovu přitiskly. Nigel začal jít dopředu a Matt ustupoval do zadu. Po chvilce oba prošli dveřmi a Mattovi nohy narazili o rám postele. Nigel ho opatrně pokládal na postel, ale přesto se jejich rty ani na malý okamžik od sebe neodtrhly. Matt sjel rukama po Nigelových zádech, až ke spodní části jeho trička. Pomalu ho začal táhnout výš a až teď se jejich rty od sebe odtrhli, aby Matt mohl Nigelovi sundat tričko. Jakmile bylo tričko dole, letělo někam do rohu pokoje. Jejich rozpálená kůže se o sebe třela a přidávala oběma mladíkům na vzrušení. Matt se překulil a teď seděl na Nigelově klíně. Jemně začal postupovat od rtů níž a níž. Na krku mu udělal pár červených flíčků. Nezapomněl Nigela potrápit u jeho bradavek, která bral mezi rty, sál a občas jemně kousl. S bradavkami si hrál do doby, než byly ob přecitlivělé na dotek. Od bradavek směřoval níž na Nigelovo vypracované bříško, které zahrnoval motýlími polibky. Jeho rty se zarazili až u přezky pásku. Matt se ďábelsky usmál a zvedl se. Začal Nigela znovu líbat na rty, ale jeho ruce dělali něco jiného. Mattovi ruce zamířili k přezce opasku a ten začali rozepínat. Když rozepnul pásek, jeho ruce se pustili do knoflíčku a zipu. Když byly rozepnutý Nigel se převalil přes Matta, ale jejich rty byly pořád spojeny v něžný polibek. Ani jeho ruce nezaháleli a okamžitě rozepínal knoflík a zip.

  Z ničeho nic se ozval ohlušující řev zvonku. Nigel zvedl hlavu a vražedně se podíval na dveře, ale začal dělat, že nic neslyšel. Znovu se sklonil k Mattovi a znovu ho políbil. Zvonek se ozval znovu.

  „Měl by si tam jít“ řekne Matt a políbí ho na špičku nosu.

  „Nikam nepůjdu, protože ty tu nebudeš. Mám strach, že je tohle jen sen“ zašeptal a na oplátku ho políbil na nos.

  „Budu tu. Slibuju“ usmál se Matt. Nigel se sklonil a políbil ho. Zvedl se a odešel ke dveřím. Neobtěžoval se s oblékáním ani se zapínáním kalhot. Přešel ke dveřím a prudce je otevřel.

  „Co chceš Izzy?!“ vyjel na ně vztekle, protože jen on si troufá ho v čemkoli rušit.

  „Zapomněl sis tohle v šatně“ podal mu lejstra a podíval se za Nigela.

  „Hm dík. Ty všechno dokážeš zkazit“ štěkl na něj.

  „Ale copak? Snad sem tě nevyrušil u něčeho důležitého?“ usmál se na něj ďábelsky.

  „To si piš, že vyrušil!“ vyštěkl na něj a už se začínal nadechovat, že mu řekne ještě něco peprného, ale Izzy ho přerušil.

  „Hm to vidím“ usmál se na něj a teď si Nigel všiml, že kouká za něj.

  „Těší mě, pane Grayi“ zakřičí. Matt bos přejde k Nigelovi. Potřese si ruku s Izzym, ale nevypadalo to, že by mu bylo do řeči.

  „Chceš tu ještě něco řešit nebo můžu jít spát?“ zašeptá Matt Nigelovi do ucha a jemně mu skousne ušní lalůček.

  „Sbohem Izzy a celý víkend, ať tě tu nevidím“ řekl a zavřel Izzymu před nosem dveře. Otočí se k Mattovi a ten se na něj koukne psíma očima.

  „Tak ty by si mi šel spát?“ zašeptal tak nejněžněji, jak v té chvíli mohl.

  „Tak ty si tu vybavuješ a já tam mrznu. Nikdo mě tam nezahřívá“ zamumlal ublíženě.

  „Tobě je ziminka?“ Nigel si Matta přitáhne do náručí.

  „Ještě je ti ziminka?“ zašeptá a Matt přikývne.

  „Tak s tím musíme něco udělat“ odtáhl od sebe Matta a vzal ho do náruče. Matt se ho oddaně chytl kolem krku a nechal se odvést do ložnice.

  Nigel ho pomalu pokládal na postel, ale sám stál a díval se na Mattovo bílé tělo, které ladilo s povlečením. Matt se pod jeho pohledem začal lehce červenat. Nigel si pomalu lehal na Matta a políbil ho na čelo, pak na oční víčka, špičku nosu a na rty. Na nich chvilku zůstal a pak pokračoval níž a níž. Rty si začal hrát z jednou bradavkou a z druhou si hrál rukou. Matt začal tiše sténat. Když byly Mattovi bradavky přecitlivělé na dotek Nigel se pošoupl níž na Mattovo bříško. Jemně dával polibky na celé jeho břicho, až se jeho rty dostaly na hranici. Nigel začal pomalu Mattovi stahovat kalhoty a nově objevené místečko hned zasypal polibky. Matt ve svých rukou drtil prostěradlo a trhavě dýchal. Kalhoty byli dole a letěli k Nigelově tričku, poté se Nigelovi ruce vrátili a začali Mattovi stahovat i poslední kus látky, který přestavoval Mattovu poslední záchranu. Matt ležel na bílém prostěradle úplně nahý a Nigel si ho se zájmem prohlížel.

  Matt si lehl na bok a zadíval se z okna. Nigel natáhl ruku a jemně jí pohladil Mattův bok. Matt něco zamumlal ve smyslu, že je to nespravedliví a začal ignorovat Nigelovi dotyky.

  „Co se děje Matte?“ zeptal se ho starostlivě Nigel.

  „Co by se dělo? Máš práci nebo snad ne?“ ohradil se a dál se díval z okna.

  „Nemám práci. A co by se dělo? To nevím, protože ty mi to neřekneš“ posadil se k němu zády a jednu nohu skrčil k tělu.

  „Vidím, jak se na tebe ten chlap díval. Tak…tak…“ nedořekne místo toho praští pěstí do postele.

  „Cože?! Já a Izzy?“ začal se smát. Nigel se zvedl a přešel před Matta. Klekl si před něj a zadíval se mu do očí.

  „Já s ním nic nemám. A nikoho kromě tebe nechci. Ty jsi pro mě to nejdůležitější Matte“ usmál se na něj a všiml si v Mattově očích strachu a osamělosti.

  „Vážně?“ zvedl se na ruce a svou hlavou se více přiblížil k té Nigelově. Nebral ohledy na to, že mu začínala být zima. Pro něj teď existoval jen Nigel a nic jiného.

  „Vážně. Jsi pro mě to nejdůležitější“ políbil ho na nos. Matt se na něj zářivě usmál, ale najednou kýchnul.

  „Není ti zima můj maličký?“ zašeptal a zvedal se. Matt kývl. Nigel chtěl udělat první krok k němu, ale Matt ho zastavil. Sedl si a pomalu začal Nigelovi stahovat kalhoty i se spodním prádlem. Když byli dole, Nigel z nich vystoupil. Natáhl k Mattovi ruce a pomohl mu postavit se. Jeho ruce objali Mattovo tělo a jeho rty vyhledali ty Mattovi. Jejich rty se spojili v něžný polibek plný lásky a něhy. Jejich kůže se o sebe třela a zvyšovala jejich touhu. Nigel Matta opatrně pokládal nazpět do přikrývek a sám si na něj lehal.

  „Nejsem na tebe moc těžký?“ zeptal se starostlivě. Přišel na to, že se o Matta rád stará, i když nemusí.

  „Jsi lehký jak pírko“ usmál se na něj Matt a začal vyhledávat Nigelovi rty. Líbali se teď již vášnivě, ale ani jejich ruce nezaháleli. Ruce putovali po tělech a snažili se zapamatovat každý záhyb jejich těl. Matt se otřel o Nigelův klín a Nigel chtě nechtě zasténal. Matt se přitiskl k Nigelově tváři a políbil ji.

  „Chci tě. Chci tě cítit všude. A hlavně t chci cítit uvnitř sebe“ šeptal mu do ucha, které nezapomněl políbit.

  „Vážně to chceš? Bude to, ale bolet. Vůbec jsem tě nepřipravil a ani tu nic nemam, aby…“ nemohl doříct, neboť mu v tom Matt zabránil polibkem.

  „Neboj se“ zašeptal Matt a čekal, co se bude dít dál. Nigel navedl svůj úd k Mattově dírce. Věděl, že to bude Matta bolet, ale nedokázal mu říci ne. Lehkým tlakem do něj začal vstupovat a Matt zaťal ruce v pěst.

  „Promiň, promiň“ šeptá Nigel a tiskne Matta k sobě. Matt začal hledat pohodlnější polohu. Natáhl nohy, ale to nebylo ono, tak tedy nohy skrčil a tak mu to vyhovovalo.

  Nigel ve svém pohybu nepřestával a za pár okamžiků byl uvnitř Matta. Matt zrychleně dýchal a začal potlačovat slzy, jak ho to bolelo, ale přesto jednu slzu neudržel. Nigel si jí okamžitě všiml a jemně jí setřel.

  „Omlouvám se, Matte“ zašeptal a pohladil ho po tváři.

  „Neomlouvej se“ zašeptal Matt a přitáhl si Nigelovu tvář blíž ke své. Jejich rty se znovu spojili. Nigel Matta jen líbal a vůbec se nehýbal. Nechával Matta zvyknout si na nový pocit. Matt se pochvíli letmo pohnul a tím poznal, že už to nebolí, ba naopak, že je to skvělé.

  „Už….už můžeš Nigeli“ zakoktal Matt. Nigel se tedy zkusmo pohnul a Matt zalapal po dechu. Nigel se začal pohybovat. Nejdříve pomalu, ale přidával na tempu. Když začal cítit, že se blíží jeho vrchol, dal ruku mezi jejich těla a chytil Mattův úd do ruky. Začal z rukou pohybovat a Matt už v sobě steny nedokázal dusit a tak zasténal na hlas. Pro Nigela to byla rajská hudba.

  Matt i Nigel přicházeli k vrcholu. Na oba to přišlo skoro ve stejnou chvíli. Nigel se únavou svalil na Matta a ten ho objal.

  „Děkuju“ zašeptal a políbil Nigela do vlasů. Nigel zvedl hlavu a políbil ho na rty.

  „Ne to já děkuju. Děkuju, že si“ znovu ho políbil a vystoupil z něj. Nigel se posadil na kraj postele a posléze se postavil. Otočil se a stoupl si na postel. Klekl si a vzal Matta do náručí. Matt se začal smát.

  „Proboha Nigeli, co to vyvádíš?“ pro jistotu se chytl Nigela kolem krku.

  „Jdu si tě umýt“ políbil ho na špičku nosu a už šli do koupelny. Nigel položil Matta a oba společně vstoupili do sprchy. Matt umýval Nigela a Nigel Matta. Když vylezli ze sprchy, usušili se navzájem. Ruku v ruce se vrátili do ložnice, kde si lehly. Matt se položil hlavu na Nigelovo rameno a Nigel ho objal.

  „Nigeli?“ zašeptal po chvilce ticha Matt. Nevěděl, proč, ale musel vědět, co k němu Nigel cítí.

  „Hm?“ bylo vidět, že je rozespalí, ale přesto byl při smyslech.

  „Co ke mně cítíš?“ zeptal se na otázku, která ho tížila.

  „Miluju tě Matte a nic na světe to nezmění“ políbil ho do vlasů a pomalu upadat do světa snů.

  „Já tě taky miluju Nigeli“ zašeptá do ticha noci a i on upadá do světa snů.

 

 

*** Pondělí***

 

 

  „Všichni jsme andělé pouze s jedním s křídlem a létat můžeme jen tehdy, objímáme-li jeden druhého. Tuto větu mi kdysi dávno řekl můj bratr. Tehdy, když mi to řekl, nechápal sem.   

  Následující den jsem se ho chtěl zeptat, co to znamená, ale už sem neměla možnost. Proč? Ten den sem našel svého bratra mrtvého. Minulý týden bych vám řekl to, co sem si o té větě myslel a to, že je to hloupost, ale teď vám mohu říct, že to hloupost není. Teď jsem pochopil, co to znamená. Jak sem to pochopil? Pochopil jsem to tím, že sem našel člověka, kterého miluji a jen díky němu sem se naučil létat. Ano jsme andělé s jedním křídlem, ale když najdeme druhého, opravdu létáme. Já sem důkazem.“ Matt dočítá další svou práci, která byla na téma láska. Opět potlesk ostatních, ale to mu je už jedno. Jemu to stejně jedno, jako ublížené pohledy dívek kolem něj. Jediné na čem mu záleží je, aby konečně zazvonilo a on aby mohl jít za Nigelem.

  Zvonek zazvoní a Matt vyběhne z třídy. Běží rychle před školu, kde na něj čeká černé auto a vněm jeho láska Nigel. Jen díky Nigelovi pochopil slova, která mu bratr řekl a teď by si troufal říct, že už konečně může být šťastný.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

.............

(akyra, 28. 2. 2009 17:47)

nádherná povídka já ji četla už dřív, ale na komentík jsem zapoměla*stydí se* já si ten blog přejdu ještě jednou a chybějicí komentíky dopíšu ju?

juuuu

(Mauinka001, 31. 12. 2008 17:37)

moooooc krasny