Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Šepot - 2.část

30. 6. 2009

  „Tak co mi říkáš? Neměl bych zhubnout?“ zeptal se a v očích mu pláli rošťácké plamínky. Serafiel si ho prohlížel od hlavy k patě, i když věděl, že by neměl. Věděl, že se má otočit a omluvit se, ale nedokázal oči odtrhnout od tak dokonalého těla. Pomalu přešel blíž k Mattovi a natahoval svou pravou ruku, ale kousek od toho, aby se Matta dotkl ruku zastavil. Matt udělal dva kroky, které byli mezi ním a Serafielem. Uchopil jeho ruku do své a položil si jí dlaní na hrudník. Serafiel se omámeně díval na jeho tvář, na jeho oči. Přitiskl si Matta blíž k sobě a omotal svou druhou ruku přes jeho pas.

  „Princi Serafiele vy se nám měníte“ pronesl Matt a jeho oči se něžně smáli.
  „Jak se měním?“ zeptal se ho a užíval si dotyk, který mu už tolik let byl dopřán.
  „To neřeš“ usmál se na něj a Serafielovi bylo jasné, že se to nedozví.
  „Nechtěl sis jít zaběhat?“ zeptal se Serafiel a pustil Matta se své náruče. Na okamžik se v Mattově obličeji objevil smutek, který Matt rychle ukryl pod úsměv.
  „Chtěl“ zašeptal, otočil se a dooblékl si věci. Poté vyšel do haly a Serafiela nechal za sebou. Ani se na něj nepodíval. Serafiel nechápal proč se z ničeho nic Matt změnil, ale radši to nechtěl změnit. Nechtěl se ho vyptávat. Doufal, že mu to řekne sám.
  Matt vyšel na dráhu a stoupl si do bloků. Klekl si a připravil se na start. Zvedl hlavu a tiše čekal na start, i když věděl, že mu to nikdo neodstartuje.
  „Připravit“ zašeptal a zhluboka se nadechl.
  „Pozor“ zašeptal a napřímil se na bloku tak, jak se podle pravidel mělo.
  „Start!“ vykřikl a vyběhl. Běžel a běžel, i když věděl, že kolu už dávno uběhl. Pořád běžel a běžel. Nechtěl zastavit, i když mu docházel vzduch. Chtěl pořád běhat. Chtěl zapomenout na to co se mu stalo, když ho unesli. Podstatě se mu to dařilo, ale Serafeil mu to připomenul, i když to nechtěl udělat.
  „Matty zastav nebo se zhroutíš!“ zakřičel Serafiel a až v to chvíli se Matt zastavil. Padl na kolena a tvář si schoval do dlaní. Chtělo se mu brečet, ale nechtěl ukázat, že je slabí, že nedokáže skrýt své pocity.
  „Matte si v pořádku?“ zeptal se ho Serafiel a Matt se zvednul, jako by se mu nic nestalo.
  „Nic mi není“ řekl a odešel do šatny, kde vplul do sprchy. Stál pod sprchou, kde na jeho tělo dopadala vlažná voda, která se mísila s jeho slzami. Ruce si opíral o dlaždičky a hlavu sklopenou. Nechtěl, aby ho tak někdo viděl. Hlavně nechtěl, aby ho tak viděl Serafiel. Po hodině, kdy stál pod sprchou tam přišel Serafiel, který začal mít o Matta strach. Viděl ho jak stojí pod sprchou a vůbec se nehýbal.

  „Matte?“ zašeptal se a Matt se okamžitě napřímil, ale když viděl, že je to jen Serafiel sklopil zrak.
  „Děje se něco?“ zeptal se, ale nepodíval se na něj. Kdyby viděl jeho rudé oči ihned by si dokázal domyslet, že brečel.

  „Ne nic. Jen sem měl o tebe strach, když si dlouho nevycházel“ řekl popravdě.

  „Omlouvám se“ řekl jen a vypnul vodu. Vzal si ručník a omotal si ho kolem beder. Prošel kolem Serafiela a zamířil si to ke skříňkám, kde se osušil a převlékl.
  „Opravdu ti nic není?“ zeptal se znovu starostlivě Serafiel.
  „Jen se mi vrátilo pár vzpomínek“ řekl a hned toho litoval. To nechtěl říct, ale stalo se.
  „Aha“ to jediné řekl Serafiel. Hned mu došlo, že to Matt nechtěl rozebírat a tak to přešel, jako by se nic nedělo.

  „Jak si se měl ve škole?“ zeptal se ho a Matt si oddychl a byl rád, že to Serafiel přešel.
  „Dobře. Za pár dní bude kvalifikace na závody mezi školami“ řekl Matt a vděčně se na něj usmál.
  „A ty se chceš kvalifikovat?“ zeptal se ho Serafiel.
  „Jasně, že chci“ usmál se Matt, sebral si věci a odcházel se šatny a Serafiel šel za ním.
  „Vsadím se, že to vyhraješ“ řekl jako by nic, ale po zbytek cesty byli potichu. Matt nepotřeboval, aby si o něm lidi vyprávěli, že je to cvok co si mluví pro sebe.
  „Ahoj Matte chceš jídlo?“ zeptal se ho jeho strýček, když Matt vešel mezi dveře.
  „Jasně, mam hlad jako vlk“ usmál se na něj a sedl si ke stolu. Serafiel odešel do Mattova pokoje, aby nechal Matta v klidu najíst.
  Usedl na kraj postele a znovu a znovu si v hlavě přemítal dotyk, který mu byl dovolen udělat. To, že se ho mohl dovolit se mu líbilo a to co ho v mysli napadlo se mu nelíbilo a zároveň to toužil udělat.

  „Jaké by to bylo políbit jej? Jaké by bylo proniknout do jeho nitra?“ přemýšlel Serafiel. Natolik byl zamyšlený, že si ani nevšiml, že Matt vešel do pokoje a klekl se před něj.
  „Serafieli?“ zašeptal Matt a dotkl se jeho tváře.
  „Co? Promiň zamyslel jsem se“  omluvil se a trochu se začervenal nad myšlenkami, které ho napadli vůči Mattovi a něj.
  „Nevadí to“ usmál se Matt a napřímil se, aby byl zhruba stejně vysoký jako Serafiel.
  „Jaké by to bylo políbit ducha?“ pomyslel si Matt a dostal chuť to vyzkoušet. Naklonil se k němu a jemně přejel svými rty přes ty Serafielovi. Serafiel chvíli zkoprněle seděl a neměl tušení co se děje, ale po chvíli se vzpamatoval a přitiskl si Matta blíž ke svému tělu. Obal jeho boky rukama a pronikl svým jazykem do Mattových úst, kterému se polibek víc a víc líbil. Polibek se víc a víc prohluboval. Serafiel se postavil a tím donutil Matta, aby se také postavil. Pomalu mu vyhrnul tričko až ke krku a pohladil ho po bocích. Poté od Mattových rtů odtrhl ty své a přes hlavu mu přetáhl tričko. Ani Matt nezůstal po zadu a sundal Serafielovi košili. Přitiskli se těly k sobě a jejich rty se znovu spojili v polibek. Matt hladil Serafiela po zádech i po bocích. Serafielovi ruce však pokračovali dál. Rozepnul knoflík na Mattových kalhotách a hned na to ho následoval zip. Vklouzl ruku pod Mattovi kalhoty a jemně přejel přes Mattův ztopořený úd. Matt zavzdychal do Serafielových úst. Serafeil otočil Matta k posteli a pomalu ho k ní postrkoval. Opatrně ho na ní položil a sám si nad něj poklekl a znovu ho začal líbat. Kam mu ruce dosáhli tam jej hladil. Poté si sedl k Mat Matta, aby se také postavil. Pomalu mu vyhrnul tričko až ke krku a pohladil ho po bocích. Poté od Mattových rtů odtrhl ty své a přes hlavu mu přetáhl tričko. Ani Matt nezůstal po zadu a sundal Serafielovi košili. Přitiskli se těly k sobě a jejich rty se znovu spojili v polibek. Matt hladil Serafiela po zádech i po bocích. Serafielovi ruce však pokračovali dál. Rozepnul knoflík na Mattových kalhotách a hned na to ho následoval zip. Vklouzl ruku pod Mattovi kalhoty a jemně přejel přes Mattův ztopořený úd. Matt zavzdychal do Serafielových úst. Serafeil otočil Matta k posteli a pomalu ho k ní popostrkoval. Opatrně ho do ní položil a sedl si k jeho nohoum. Pomaloučku mu začal stahovat džíny, které hodil někam ke dveřím. Poté si nad něj klekl a znovu ho začal líbat s přitom ho nezapomínal hladit všude, kam jeho ruce dosáhli. Matt si ho k sobě přitiskl a Serafiel se tomu poddal. Matt si ho k sobě tiskl a hladil ho po zádech, ale přitom ho nezapomněl pohladit i po zadečku. Oparně Serafiela donutil, aby si pod něj lehl a tím mu mohl sundat kalhoty. Pomalu mu je sundával a přitom nezapomněl pohladit nově objevené místo. Když kalhoty byli dole hodil je tam, kam si všiml, že letěli i ty jeho. Oba se k sobě nazí tiskly jen ve spodním prádle. Poté nebyli ani v tom. Oba se k sobě nazí tiskli. Serafiel pomalu položil Matta hlavou na polštář a druhý polštář dal Mattovi pod záda. Vklínil se mezi jeho nohy podíval se do Mattovi tváře.

  „Opravdu mohu?“ zeptal se ho. Matt na něm poznal, že kdyby řekl ne přestal by. Měl strach z toho, že to bude bolet, ale chtěl to. Moc to chtěl. Moc chtěl cítit Serafiela ve svém nitru.

  „Opravdu můžeš“ souhlasil. Cítil touhu, strach, ale i očekávání. Serafiel do něj pomalu začal pronikat. Matt se napjal a tvář se mu trochu zkřivila bolestí. Serafiel se přestal hýbat. Chvíli čekal.

  „Uvolni se. Za chvilku to přestane bolet“ šeptal k němu a Matt se snažil uvolnit. Když si Serafiel všiml, že se Matt uvolnil pokračoval v pohybu. Matt ucítil pálení a mírnou bolest, ale jak řekl Serafiel, když se uvolnil bylo to lepší. Serafiel do něj pronikl úplně na doraz, ale dál se nehýbal. Čekal na to než si Matt zvykne na novou situaci. Po chvíli se letmo pohnul a Matt ucítil slast.
  „Lepší?“ zeptal se ho se starostí, ale i se zastíranou touhou.
  „Pokračuj. Prosím“ zašeptal Matt s nezastíranou touhou. Serafiel ho mile rád poslechl. Pomalu do něj začal přirážet, ale jak v něm rostla touha přirážel rychleji a rychleji. Serafielovo přirážení přinášelo Mattovi vlnky rozkoše. Čím silnější to byl příraz tím větší rozkoš to bylo pro Matta. Přírazy byli rychlejší a tvrdší. Serafiel proklouzl rukou mezi jejich těla a uchopil Mattův úd do ruky a začal s ní pohybovat ve stejném rytmu, jako on přirážel do jeho těla.  Jako první vyvrcholil Serafiel přímo do Mattova těla. Hned po něm vyvrcholil Matt na jeho vlastní tělo. Serafiel si lehl na Mattovo tělo a ten ho objal kolem pasu a políbil ho na tvář.
  „Děkuju“ zašeptal Matt, ale už nedořekl za co.

 „Není za co. Nechtěl by ses jít osprchovat?“ zeptal se ho Matt.

  „Čteš mi myšlenky“ usmál se na něj Matt a zvedl se a šel do koupelny, kterou měl u pokoje a měl s ní společné jedny z dveří. Pustil si sprchu a postavil se pod ní. Tiše se sprchoval a všiml se toho, že si ho Serafiel prohlížel.

  „Nechceš mi umýt záda?“ zeptal se ho nevinně.

  „Moc rád Matty“ usmál se Serafiel a uchopil houbu do ruky a namydlil ji. Přitiskl se k němu a začal ho umívat až ho umyl od hlavy až k patě. Matt se opláchl a zamířil si to do postele, kde si lehl, ale nemohl usnout. Serafiel se k němu a přitáhl si ho do náruče.

  „Dobrou noc Matty“ zašeptal mu do ucha.
  „Dobrou noc Serafe“ zašeptal Matt už na pokraji spánku a bdění. Serafiel se díval na Mattovu dokonale uvolněnou tvář, která si i ve spánku zanechala úsměv.

  „Dobrou noc lásko“ zašeptal mu do vlasů, když Matt usnul. Matt se k němu podvědomě přitiskl a znovu po dlouhé době spal klidně s krásnými sny.

 

  „Dobré ráno miláčku“ pronesl se Matt a políbil Serafiela na ústa.

  „Ty si mi řekl miláčku?“ řekl překvapeně Serafiel.
  „Tobě to vadí?“ řekl ustrašeně Matt.
  „Ne! Proboha ne. Moc se mi to líbí“ usmál se na něj Serafiel a přitáhl se Matta k sobě a začal ho líbat. Rukou mu zajel do kalhot od školní uniformy, ale Matt ho zarazil.
  „Miláčku moc rád bych si včerejší večer zopakoval, ale musím do školy“ řekl smutně, ale v očích mu hráli plamínky touhy a chtíče.

  „Ach jo. To je škoda“ pronesl smutně Serafiel a pustil Matta z náručí. Matt sebral školní brašnu a přešel ke dveřím. Serafiel ho chytil a přirazil ho na dveře a prudce ho políbil Matt upustil tašku a objal Serafiela kolem krku a ten si ho vyhoupl do náručí až mu Matt mohl omotat nohy kolem pasu.
  „Miláčku opravdu musím jít“ protestoval nechtěně Matt. Chtěl zůstat doma a pokračovat v tom co teď začali.
  „Dobře“ řekl smutně a pomalu pustil Matta k zemi. Matt sebral brašnu a otevřel dveře.
  „A ne že se mi budeš koukat po jiných“  řekl Serafiel a plácl Matta přes zadek.
  „Neboj se. Pro mě si jen ty“ pronesl Matt a políbil ho.
  „Tak utíkej ať nepřijde pozdě“ teď to musel být Serafiel, kdo ho popoháněl. Matt se na něj jen usmál a běžel do školy.
  „Ahoj Hayabuso“ usmál se na něj Matt, který jen zářil.
  „Ahoj Matte. Copak se stalo, že celí záříš?“ zeptal se ho Hayabusa, který Matta už tak dlouho neviděl tak rozzářeného.
  „Jen sem si užil pěknou noc“ řekl tajemně Matt, ale dál už nepokračoval.
  „No ne a kdopak je ta šťastná?“ zašeptal potichu.
  „To je tajemství a navíc jí tedy spíš jeho neznáš“ prohlásil a odešel do třídy. Dvě minuty na to zazvonilo na hodinu.

  Hayabusa se hned k Mattovi posadil a chtěl se ho na vše vyptávat, ale jakoby učitel matematiky vyslyšel jeho prosby a tak Hayabusa stál celou hodinu u tabule, ale přesto Matt věděl, že se Hayabusově výslechu nevyhne.
  „Okamžitě mi vše řekni!“ přikázal Hayabusa, když oba dosedli na obědě ke stolu.
  „Není co“ řekl jednoduše.

  „Tak jinak. Popiš mi ho“ Hayabusa věděl, že jiní kluci by se na tohle nepsali, ale ani Matt ani Hayabusa nebyli normální.
  „Asi 190 cm, modrofialové oči, stříbrné vlasy střižené k ramenům. Pevná postava, sladké rty“ popisoval, ale jen jedno neřekl. To, že Serafiel je duch.
  „Jméno?“ zeptal se fascinovaně Hayabusa.
  „Serafiel, ale víc ti neřeknu“ usmál se Matt a Hayabusa se zakabonil.
  „Je to zvláštní jméno“ poznamenal a přemýšlel jak z Matta dostat další informace.
  „Ty mi nic dalšího neřekneš, viď?“ poznamenal a Matt kývl na souhlas. Oba zhltali jídlo a letěli na odpolední vyučování což znamená čtyři hodiny tělocviku.
  „Dneska budou mezi vámi závody, abychom mohli vybrat tři nejlepší a ty poslat na klání mezi školami“ říkal učitel a díval se na Matta a Caleba, kteří stáli kousek od sebe. Oba dva věděli, že to mají vyhrané a že se prakticky bude rozhodovat o tom třetím.
  Celé čtyři hodiny se běhalo. Caleb byl po celou dobu naštvaný, protože znovu nedokázal Matta porazit. Třetí místo na klání mezi školami získal Hayabusa.
  „Nezapomeňte, že tento pátek se ta soutěž koná, takže buďte připraveni. Rozchod!“ řekl a všichni šli do šaten se osprchovat a obléct.
  „Nechceš mi ho představit?“ zeptal se ho Hayabusa.
  „Uhádl si. Nechci“ odpověděl mu a odcházel směr domov.
  Pomalu přešel ke knihkupectví a vstoupil dovnitř. Šel do skladku, kde našel strýčka, který hodnotil nějaký obraz.
  „Ahoj strýčku“ pozdravil a políbil ho na tvář.

  „Ahoj Matte, jak to dopadlo?“ zeptal se ho. Věděl, že dneska byla kvalifikace na tu soutěž.

  „Jde tam Hayabusa, Caleb a já“ usmál se na něj.

  „To je dobře a kdy je ta soutěž?“ zeptal se ho.
  „Zítra“ odpověděl mu.
  „Málem sem zapomněl Matte. Máme jít na policii něco nám chtějí ohledně těch co tě unesli“ oznámil mu strýček.
  „Jen dám brašnu do bytu a můžeme vyrazit“ usmál se na něj vřele a letěl po schodech do bytu, kde jen hodil tašku na zem a šel zpět ke strýčkovi do skladu.
  „Můžeme vyrazit“ usmíval se a strýček odložil obraz.
  „Tak jdeme“ usmál se na něj a oba se vydali na policii.

  „Dobrý den, jmenuji se Edward Brians a tohle je Matthew Brians. Přišli jsme za detektivem Smithem“ řekl Mattův strýček.
  „Detektiv Smith už na vás čeká. Běžte tam do té kanceláře“ řekl a ukázal mu na kancelář za ním.

  „Děkuji“ poděkoval a i s Mattem se vydali tam, kam jim bylo ukázáno. Zaťukali a na vyzvání vešli.
  „Dobrý den pánové. Bohužel vám musím říct špatnou správu“ začal detektiv a Edward s Mattem se posadili.
  „Začněte prosím“ tentokrát to byl Matt, kdo promluvil.
  „Jeden z mužů co vám vyhrožovali pane Edwarde a vás unesli pane Matthew nám utekl. Bohužel to byl ten, který vás touží zabít Matthew a u vás chce, aby jste trpěl nad ztrátou Matta“ řekl detektiv.
  „A co tím chcete udělat?“ zeptal se ho Edward a stiskl Mattovi ruku, který musel nové informace rozdýchávat.
  „Budeme vás hlídat. Žádáme vás, aby jste nechodili mezi větší množství lidí“ oznámil jim a Matt hned ožil.
  „Tak to vám neudělám radost. Zítra mam závody v běhu a já se jich zúčastním“ řekl nekompromisně.
  „To bych vám neradil“ odporoval mu detektiv.

  „Mě je jedno co mi radíte. Já se těch závodu zúčastním, i kdybych u toho měl umřít“ hádal se s ním.
  „Je to zbytečné pane detektive. Když se to týká běhu nedá si nic vymluvit“ omluvil se za něho Edward.

  „Dobře. Všude na tom závodě budeme mít lidi a pokusíme se vás ochránit“ kapituloval.
  „Fajn. Ještě něco? Musím si udělat školu a připravit věci na závod“ řekl Matt, ale popravdě se spíš těšil na Serafiela, kterého neviděl celý den.

  „Všechno“ detektiv nezůstával ohromený nad Myrtovím odhodláním zúčastnit se závodu, i když mu hrozí nebezpečí.
  „Nashledanou“ rozloučí se oba a odcházejí zpět domů.

  Celou cestu do starožitnictví ani jeden z nich nepromluvil. Oba byli ponořeni do svých myšlenek. Přišli ke starožitnictví a strýček Edward se vrátil do skladu a Matt šel do bytu.
  „To je dost, že si doma. Už sem měl strach!“ vyjel na něj Serafiel hned ve dveřích pokoje.
  „Omlouvám se, zapomněl jsem se na tréninku“ zalhal mu. Nechtěl mu vykládat o tom, že ho možná zítra zabijí.
  „Copak se děje, že tolik trénuješ?“ zeptal se ho Serafiel. Všimnul si smutku v Mattově hlase i v jeho očích, ale nechtěl to řešit. Nechtěl, aby se ho nějak dotknout, i když v hlouby sebe věděl, že by se ptát měl.
  „Zítra je soutěž v běhu mezi školami. Mě a další dva od nás se tam kvalifikovali“ informoval ho a jemně se na něj usmál.  

  „Opravdu? Mohu se jít podívat?“ zaškemral.
  „Budu jen rád, když tam budeš“ usmál se na něj Matt. Serafiel k němu přišel a objal ho kolem pasu.

  „Neděje se něco Matty?“  zeptal se ho z obavou v hlase.

  „To nic není. Jen sem nervózní a unavený“ znovu mu zalhal. Nechtěl mu lhát a přitom nechtěl, aby měl Serafiel starosti.  

  „Tak pod sprchu a spát“  popostrčil ho do koupelny a tak se tam dobrovolně vydal. Chtěl si sundat tričko, ale Serafiel ho v tom zastavil.

  „Nech mě. Budu se teď o tebe starat“ usmál se na něj Serafiel a Matt ho mile rád poslechl a poddal se jeho dotykům a pohlazením. Strčil ho pod sprchu a pustil na něj vlažnou vodu a začal ho umívat. Poté ho zabalil do županu  a dostrkal ho zpět do pokoje, kde ho zastavil před postelí. Sundal Mattovi župan a pomalu ho osušoval a přitom se k němu tiskl. Odtáhl se od něj a rozestlal postel. Mezi tím se Matt stihl oblíc do spodního prádla.

  „Šum do postele“  usmál se na něj Serafiel a Matt ho poslechl. Lehl si a k němu si lehl Serafiel. Matt přes něj přehodil ruku a přitáhl si ho k sobě.
  „Dobrou noc l…“ začal, ale nedořekl. Měl strach to slovo říci.
  „Dobrou noc lásko“ Matt se ho ale nebál říct. Serafiel se na něj díval a byl rád, že on má dovoleno se dívat na tuto krásu.
  „Dobrou noc lásko“ dořekl to co předtím do řekl a Matt se jemně se spánku usmál.
 
  „Sakra, kdo tu tak vřeští!“ vyštěkl Matt, ale hned si vzpomněl, že je to budík. Zvedl se a do tašky naházel pár věcí na soutěž. Z tělocvikářem, Calebem a Hayabusou se měl setkat před školou. Spolu s nimi jela i celá jejich třída, která je jela povzbuzovat.
  „Děcka jedeme!“ zakřičel tělocvikář a autobus se všemi vyrazil. Serafiel stál u Matta, který seděl vedle Hayabusi. V jeho nitře plála žárlivost, i když věděl, že k tomu neměl důvod, ale ta otevřenost, kterou mezi sebou Matt s Hayabusou měli ho překvapovala.
  „Tak povíš mi něco o Serafielovi?“ zeptal se ho Hayabusa a Serafiel hned našpicoval uši, když uslyšel své jméno.
  „Neřeknu. Ještě by si mi ho přebral“ usmál se na něj Matt.
  „A co ty? Máš nějaký objev?“ zeptal se ho, aby od sebe odvrátil pozornost.

  „Mám“ řekl pyšně.
  „Kdopak to je?“ zeptal se hned Matt a byl nadšený, že ho Hayabusa vytáhl se svých chmurných myšlenek.
  „Je to Dan“ řekl jednoduše.
  „Co?! Obr Dan z naší třídy?“ zeptal se nevěřícně.
  „Jo ten“ souhlasil Hayabusa a Matt se podíval na Dana, který seděl před nimi. Matt se usmál.
  „Jak jste se dali dohromady?“ zeptal se jich.
  „Když si byl pryč, tak sem neměl co dělat, tak jsem šel na pouť, kde jsem ho potkal. Zakecali jsme se a mě najednou zakručelo v břiše a tak mě pozval na oběd a hned ten den přišla sms jestli bych s ním nechtěl jít na večeři. Tak sem mu napsal jestli to má být rande. On mi odpověděl, že ano. Říkal mi, že mě na rande chtěl pozvat dlouho, ale měl strach“ vyprávěl mu.
  „A tak to na té pouti zkusil a teď jste spolu“ dodal Matt a Hayabusa nadšeně přikývl.

  „Tak to vám gratuluji“ usmál se na něj Matt.
  „Děkuju“ usmál se na něj zářivě Hayabusa, ale na další povídání nezbyl čas. Autobus zastavil a oni se museli jít připravit na závody.

  „Dámy a pánové vítám vás mezi utkáním mezi školami v našem části města. Celkem e tu utká čtrnáct škol, ale jen jedna bude vítězi. Tak jdeme na to!“ začal organizátor soutěže. Všichni skandovali jméno školy, do které patřili.
  Závody pomalu začínali. Pomaloučku se objevovali první favorité na vítězství, do kterých patřil Matt, Hayabusa i Caleb.
  Nachází poslední soutěž, kde je šest běžců. Tři z těchto běžců byli i Matt, Hayabusa a Caleb.
  „Připravit!“ začalo to.
  „Pozor!“ všichni se postavili do startovních pozic.
  „Start!“ všichni vyběhli.
  Pomalu se blížili k cíli. Matt se od začátku držel prvenství. Každému hned došlo, že se bojuje jen o druhé a třetí místo.
  „Dámy a pánové máme tu vítěze!“ výkřik se nesl obecenstvem.
  „Gratuluji ti Matte“ usmál se na něj Hayabusa.
  „I já tobě“  usmál se na něj Matt.
  „Gratuluji ti Calebe“ řekl upřímně Matt.
  „Děkuju“ řekl překvapeně. Nečekal, že mu Matt poblahopřeje. Ten se na něj zářivě usmál. Všichni tři přišli ke stupínkům vítězů.

  „Třetí místo získává Caleb Summer ze Sportovního gymnázia“  ohlásil komentátor a Caleb nastoupil na nejnižší stupínek a nechal si na krk dát bronzovou medaili.

„Druhé místo získává Takami Hayabusa ze Sportovního gymnázia“ ohlásil druhé místo a Hayabusa nastoupil na druhý stupínek a na krk si nechal zavěsit stříbrnou medaili.
  „První místo získává Matthew Brians taktéž ze Sportovního gymnázia. Jak vidíte, tak na tomto gymnáziu jsou velmi dobří běžci“ komentoval a Matt zatím nastoupil na nejvyšší stupínek a nechal si na krk zavěsit zlatou medaili. Díval se na všechny kolem. Díval se na Serafiela, který mu tleskal. Díval se všude kolem a užíval si ten pocit. Pocit vítězství, ale tento pocit narušila jedna dvě rány.


………….Bank…………

…………. Bank………….

 

 

  Ozvali se vystřeli, které přehlušili veškerou zábavu a veselí, které v hale bylo. Všichni se rozhlíželi, kde se ty výstřely objevili a kam se zaryly. Hayabusa se otočil na Matta, který se mírně předkláněl a díval se na svou ruku. Hayabusa se na ní taky podíval Najednou jej ovládla panika. Chytl Matta a pomalu mu pomohl na zem.
  „Zavolejte záchranku! Matt je postřelený!“ křičel kolem sebe. Viděl, jak někdo zvedl mobil a volal záchranku. Najednou se zpoza tribunám vynořilo několik mužů a jeden z nich byl spoutaných v poutech.

  „Jak je na tom?“ zeptal se muž, který přišel k ležícímu Mattovi, který upadal do bezvědomí.
  „Umírá! Co myslíte, jak mu je?! Je postřelený!“ zakřičel Hayabusa.

  „Snažili jsme se ho chytit dřív, ale byl dobře schovaný“ hájil se detektiv. Zpoza davu se prodral vysoký muž se stříbrnými vlasy a modrofialovýma očima.

  „Jak je na tom?“ zeptal se jej. Hayabusa vzhlédl a hned poznal o koho se jedna.
  „Je na tom zle Serafieli. Umírá“ šeptal k němu a ustoupil stranou a nechal, aby si Matta Serafiel přitáhl do náruče.
  „Matty vydrž mi to“ šeptal mu do ucha a tiskl si ho k sobě. Několikrát ho políbil do vlasů a šeptal mu do ucha něžná slůvka a sliby, které hodlal splnit pokud by se Matt ozdravil. A on věří, že se uzdraví.

  „Serafieli chceš jej zachránit?“ ozvalo se blízko Serafiela, který zvedl hlavu a kousek od sebe viděl stát svou rodinu.
  „Chci“ pomyslel a věděl, že to jeho rodina slyšela. Bylo by přece trapné mluvit k někomu, kterého ostatní nevidí.
  „Zavři oči a mysli na to, že mu chceš darovat svou sílu. Zbytek nech na nás“ řekl mu otec a ostatní členi rodiny se postavili kolem nich a každý se dotkl Matta. Serafiel zavřel oči a myslel na to, jak řekl otec. I ostatní z jeho rodiny zavřeli oči, ale soustředili se na něco jiného. Oni mu dávali dar, který jim byl dán v den, kdy zemřeli. Jen Serafielův otec Richard věděl o tom, že komukoli by dali svůj dar v době kdy by onen člověk umíral, vyléčil by se, i kdyby byl na hraně mezi životem a smrtí. Neřekl jim to, protože nevěděl čím se za to zaplatí. Nevěděl co se stane potom, co toho člověka zachrání. Doufal jen, že se jeho rodině nic nestane i přesto, že jsou už dávno po smrti.
   Richard, Nakir, Keiro, Richard, Elin i Serafiel se soustředili jak nejvíc mohli. Kolem Serafielovi rodiny se začalo objevovat bleděmodré světlo, ale všichni to ignorovali.

  „Teď! Uvolněte toho co nejvíc můžete“ přikázal všem Richard a všichni tak udělali. Veškerá síla, kterou měli v sobě nashromážděnou se linula jejich rukama do Mattova těla. Pomalu se rozprostírala po těle, které jen z posledních sil bojovalo se smrtí. Najednou síla zmizela stejně, jako Serafielova rodina z ničeho nic zmizela.

  „Tati? Mami?“ vyslal myšlenku, ale na ni odpovězeno nebylo. Sklonil pohled na Matta, který byl pořád bledý a pořád bojoval se smrtí, ale teď měl víc síly než předtím. Nyní byl Serafiel ujištěn že to Matt přežije.
  „Ustupte!“ zakřičel záchranář, aby se mohl k Mattovi dostat. Opatrně ho položili na nosítka a vezli ho k sanitce.
  „Mohu jet s ním?“ zeptal se nesměle Serafiel.
  „Dobře“ souhlasil, i když by ho tam neměl pouštět. Serafiel nastoupil a sanitka vyjela do nemocnice, jak nejrychleji mohla.

  Matt byl na operačním sále víc jak dvě hodiny, než ho ze sálu odvezli. Mezi tím do nemocnice přijel Mattův strýček, tak jak byl v obchodě.
  „Ty si Serafiel?“ zeptal se jeho strýček, který se na Serafiela zpříma díval.
  „A…ano“ zakoktal.
  „Jsem rád, že si Matt našel zrovna tebe“ zašeptal mu.
  „Jak to myslíte pane?“ nechápal ho. Edward s kapsy vytáhl malí sešit a Serafiel si hned všimnul, že je to ten sešit, do kterého Matt něco psal, ale nechtěl mu říci co. Serafiel si ho vzal do rukou a pohladil jej po deskách.
  „Vy jste to četl?“ zeptal se ho Serafiel.
  „Ano. Vždycky mi dal přečíst co napsal, ale u tohoto příběhu sem nevěděl o kom to asi píše. Po celou dobu tam Matt psal tvé jméno, ale až pal mi Hayabusa prozradil, že ty jsi jeho přítel a tak mi to došlo. Jen nevím, proč tam o tobě psal, jako o duchovi“ přemýšlel strýček a Serafielovi hned došlo o čem Matt psal. Psal o nich. O nich dvou. Usmíval se a rozevřel první stránku, ale okamžitě ji zaklapla, když se rozrazili dveře a v nich stál operující lékař.

  „Jak je na tom, pane doktore?“ zeptal se Serafiel dřív než to stihl Edward.
  „Vy jste?“ zeptal se ho.
  „On patří do rodiny“ poznamenal Edward a Serafeil mu očima poděkoval. Serafiela potěšilo, že Edward jej bral do rodiny, i když jej prakticky nezná.
  „Váš synovec přežije. Je to neuvěřitelné, že tolik ztráty krve i ty rány přežil“ řekl doktor a bylo na něm vidět, že je doopravdy překvapený.
  „Má tuhý kořínek“ usmál se Edward.
  „Mohu se na něj jít podívat?“ zeptal se ho Serafiel. Edward jen přikývl na souhlas.
  „Jistě, ale jen na chvíli“ usmál se doktor a Serafiel šel do pooperačního pokoje. Stoupl si k němu a chytl ho za ruku. Sklonil se k němu a políbil ho.

  „To co jsem ti slíbil, splním“ zašeptal mu do ucha a políbil ho na čelo. Stál tam, díval se na něj a v kapse ho hřál sešit s Mattovými slovy. Někdo zaťukal na dveře a to pro Serafiela znamenalo, že je konec návštěv. Naposledy se k Mattovi sklonil a zašeptal dvě slova, o kterých si myslel, že už nikdy neřekne.
  „Miluji tě“ znovu ho políbil a odcházel pryč.
  Stoupl si pod nebe před nemocnicí. Pomalu se stmívalo. Tuto část dne měl rád, ale mnohem radši měl noc a hvězdy.
  „Jak je na tom?“ ozve se za Serafielem povědomí hlas. Otočí se a uvidí tam svého bratra.
  „Bude žít“ usmál se na něj Serafiel a až nyní si z úlevou oddychl.
  „Nakire mám na tebe otázku“ otočil se na něj.
  „Jakou?“ zeptal se ho.
  „Jak to, že jsme zase živí?“zeptal se jej zpříma.
  „Ty kvůli tomu, že si se zamiloval do člověka ses z nějakého důvodu jím znovu stal. A já? To nevím, ale asi to bude jako poděkování od ‚někoho‘. A za co? Že sem otce donutil to provést“ usmál se na něj.
  „Aha“ řekl jednoduše.
  „Serafieli?“ řekl Edward. Serafiel se otočil a s ním i Nakir.

  „Máte, kde přespat a vy?“ zeptal se obou.
  „To je můj mladší bratr Nakir. Nakire to je Mattův strýček“ představil je.
  „Těší mě“ řekl.
  „I mě. Tak máte? Oba?“zeptal se znovu.
  „No. Popravdě. Ne“ řekli oba.
  „Pojďme. Jdeme domů“usmál se a oba nasměroval směr domov.

  Serafiel se posadil na Mattovu postel, která nyní patřila i jemu. Podle Mattova strýčka je i to i jeho pokoj. Nyní to byl jejich pokoj. Z kapsy vyndal sešit a znovu jej pohladil po deskách. Uctivě se na něj díval a pak jej otevřel na první stránku.

 

 

„ Hvězdy zdobí noční nebe, jako ty zdobíš můj svět.
Jemný vánek hladí okvětní kvítky tak hladce, jako ty mě hladíš po tváři.

Sladké rty, co toužím políbit patří tobě,

Oči smutné máš. Smích v nich chci rozdmýchat.

Miluji tě můj princi…
Má lásko…

Miluji tě Serafieli…“

 

Stalo tam. Serafiel se na to díval a usmíval se na tu básničku. Četl si ji znovu a znovu.  Usmíval se.
  „On mě miloval hned od začátku“ zašeptal překvapeně.
  „To je miláček“ usmál se na to. Zaklapl sešítek a odložil ho na noční stolek. Zhasnul lampičku a ulehl do postele s úsměvem na rtech. Těšil se na další den, kdy chtěl za Mattem jít.

 

 

 -Konec -

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

^_^

(Sax, 8. 7. 2009 0:22)

Hezká povídka - krásný konec... ^_^

...

(Ebika, 3. 7. 2009 15:49)

Jééé to byla krásná povídečka:-DVážně se povedla:-)

yeah!

(Lex-san, 1. 7. 2009 0:42)

Tak ještě že si nám Matta nezabila a že to byl happy end. Ten mám totiž rád, ale nechtěj vidět, jak se dementně usmívám nad šťastnými konci :-))

:-)

(Davida666, 30. 6. 2009 21:44)

Nádhera

jooo

(mauinka, 30. 6. 2009 14:08)

este ze to tek dopadlo...uz sem se bala...moooc hezka povidka

....................

(Akyra, 30. 6. 2009 13:30)

demi to byla nádhera to fakticky nemělo chybumoc ti děkuji za věnování. a honemd alší povídky