Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Snoubenka

14. 2. 2009

Mladý muž se prochází po pláži a občas se zastaví, aby se podíval na vycházející slunce.  Jeho oči jsou smutné, ale jeho rty jsou zvlněné do mírného úsměvu. Jeho srdce krvácí nad ztrátou, ale jeho rozum říká, že udělal správně. Jenže je správné trpět za správná rozhodnutí? Podle všeho je, kdyby nebilo netrpěl by.

„Jmenuji se Vincent. Mé srdce krvácí. Proč? Kvůli své hlouposti. Kvůli dobré věci musím trpět. Proč? Protože jsem chtěl udělat správnou věc“ prozpěvuje si mladík věty, které se mu objevují v hlavě. Mladík si prozpěvuje o tom, že mu krvácí srdce a proč to tak je. Mladík se zastaví a otočí se směrem k oceánu. Od oka mu sklouzne slza a tu následuje další a další. Podlomí se mu kolena a on dopadne na vlhký písek. Obličej si schová v dlaních a nechává slzy, aby mu tekli po tvářích. Nestírá slzy, které se několik hodin snažili prorazit na světlo, ale až teď jim to dovolil. Teď už nemá sílu, aby je zadržel. Po několika minutách, znavený únavou usne.

„Monsieur? Monsieur le réveil“ mužský hlas se vkrádá do snů, až to mladého muže donutí otevřít oči.

„Promiňte nerozumím vám“řekne muž a zadívá se na druhého muže, který u něj klečí.

„Neběl by jste tu ležet ani spát. Nastydnete“ řekne muž plynou angličtinou.

„Já vím, že bych neměl, ale nemám kam jít“ řekne a v jeho očích se znovu zalesknou slzy.

„Prosím pojďte semnou pane“ řekl muž, zvedl se a odcházel. Mladík se zvedl ze zemně a běžel za tím mužem. Ani jeden z nich nepromluvil ani slovo.

Oba se zastavili před velkým domem, který je z části na pláži a z části na převisu, který se tam z ničeho nic objevil.Neznámí muž vyšel schody a otevřel dveře.

„Prosím Monsieur“ řekl a čekal než mladík vejde do domu.

„Máte hlad?“zeptal se a šel do kuchyně, kam ho mladík následoval.

„Prosím tykejte mi. Jmenuji se Vincent Wayne“ řekne a posadí se na barovou židličku.

„Máš hlad Vincente?“ zeptal se ho muž a Vincent zakroutil hlavou na náznak, že ne, ale jeho vlastní tělo ho zradilo. Neznámí muž se jen usmál a začal vařit, když mu došla, že se nepřestavil.

„Jmenuji se Gregor Cole“ otočí se k němu a Vincent se na něj usměje, ale přesto jeho oči zůstávají smutné.

„Ty nejsi francouz?“zeptal se Vincent a byl překvapený.

„Ne nejsem. Narodil jsem se v Anglii, ale když mi bylo pět máma zemřela a já s tátou sem se přestěhoval sem, protože tmu tady nabízeli lepší práci. Od té doby jsem tady“ vysvětlil mu to a na chvilku se zastavil v pohybu. Vincent byl první, komu to řekl. Pak jen zakroutil hlavou a pokračoval dál ve vaření. Když bylo vše hotové podal Vincentu talíř a ten začal hltat.

„Nehltej, zaskočí ti“ řekne a dá si do pusy vidličku.

„Ano mami“ řekl Vinc a pokračoval v jedení. Gregor se nad tím oslovením jen usmál a pokračoval v jedení.

„Jestli chceš můžeš bydlet tady u mě dokud se nevrátíš domů“řekl Gregor a sklízel špinavé nádobí.

„Co za to budeš chtít?“ zeptal se. Věděl, že nic není zadarmo.

„Nechci nic. Bude mi bohatě stačit tvá přítomnost. Jsem tu sám a přítomnost někoho dalšího bych přivítal“ řekl a usmál se. Vincent sklopil oči a přemýšlel. Věřil mu, i když jej znal teprve dvě hodiny.

„Moc rád tu s tebou zůstanu“ usmál se na něj Vinc nakonec.

„Kde máš nějaké svoje věci?“zeptal se Gregor a Vinc sklonil zrak.

„Ukradli mi je i s mou zpáteční letenkou“řekl smutně Vinc, ale jen on věděl, že to není pravda. Neukradl mu je. On žádné neměl. Letěl do Francie hned, co udělal správnou věc, která mu rvala srdce na kousky. Letěl jsem bez nějakých věcí i bez letenky na cestu zpět.

„No to nevadí. Pojď jde se nakupovat“ řekne Gregor a odhodí na stranu utěrku. Vincent se na něj překvapeně podíval.

„Nakoupit?“ zopakoval a doufal, že mu to Gregor vysvětlí.

„Nemůžeš tu pobíhat v jednom a tom samém oblečení. Nějaké ti koupíme“ usmál se na něj a šel ke dveřím.

„Honem máme toho hodně na práci“řekl, aby Vincenta popohnal. Ten se zvedl se židličky a šel za ním. Na verandě se zastavil.

„Děkuju ti Gregore“ otočil se na něj a usmál se, i když věděl, že jeho oči vyzařují smutek.

„Není zač“ úsměv mu oplatí a pěšky se vydají do nedalekého města La Rochelle.

Gregor s Vincentem se nazpátek do domu vraceli pozdě večer. Každý měl v rukou spoustu tašek a úsměv od ucha k uchu. Díky tomu, že Gregor vytáhl Vincenta do města donutil ho zapomenout.

Oba vstoupili do domu a Vincent položil tašky na stůl a sedl si k němu. Gregor odložil taky tašky na stůl a šel do kuchyně, kde začal chystat pozdní večeři.

„Nemusíš vařit pokud nechceš“ řekl Vincent, když se opřel o pult.

„Co bych to byl za kuchaře, když bych nechtěl vařit?“ usmál se na něj Gregor a otočil se zpět k plotně.

„Neřekl jsi mi, že jsi kuchař“ řekl Vincent a byl rozhodnut, že bude vyzvídat dál.

„Mám malou restauraci ve městě. Ty pracuješ nebo jsi ještě na škole?“ zeptal se ho Gregor a přidával další a další ingredience.

„Studoval jsem na Harvardu, ale před dvěma lety jsem musel přerušit studium a musel sem se vrátit do Anglie od té doby jsem se tam už nevrátil. Ani nevím, jestli se tam někdy vrátím“ řekl zamyšleně.

„Co jsi tam studoval?“začal by zvědaví. Zdál se mu příliš mladý na to, aby byl na univerzitě.

„Právničinu“ usmál se. Ano chtěl být novinářem. To byl jeho sen, který se rozplynul.

„Proč si odešel ze školy?“ zeptal se. Když nějakou dobu nepřicházela odpověď otočil se na Vincenta, který měl skloněnou hlavu a z celého jeho těla vyzařoval smutek. Gregor si hned pomyslel, že ten důvod musel být velmi důležitý i bolestiví.

„Jestli jsem řekl něco, co tě zranilo…tak…tak se omlouvám“ nevěděl co má dělat, ale bylo mu jasné, že se to týká toho, proč opustil školu.

„Ne ty za to nemůžeš. Neřeš to prosím. Co děláš dobrého?“ okamžitě odvedl řeč k něčemu jinému a Gregor to pochopil.

„Uvidíš až ochutnáš“ usmál se a začal nandávat na talíř.

„Dobrou chuť“ řekl a pustili se do jídla. Poté si šli oba lehnout.

 

Druhý den Gregora probudil něčí smutný zpěv a hra na klavír. Zvedne se z posteli a obleče si župan. Vyjde z pokoje a jde do obýváku, kde má klavír. Když tam přijde uvidí Vincenta, jak se sklání nad klavírem a jeho prsty hbitě bloudí po klávesách. Jeho smutný hlas se nese celím pokojem.

„Mami proč jsi měla přání, které tobě pomohlo a mě ublížilo?Donutila si mě,abych tě nechal zemřít a teď jsem na tomto světě sám. Úplně sám. Prosím vrať se…“zpívá dál, ale Gregor už neposlouchat. Už mu bylo jasné, proč je tak smutný. Zemřela mu matka, ale proč si to dává za vinu? Gregor se otočí a jde zpět do své ložnice, aby Vincent nevěděl, že ho slyšel.

Když už neslyšel žádný zvuk zhluboka se nadechl a vyšel z ložnice. Vyšel do obýváku, kde seděl Vincent a popíjel čaj. Usmál se na něj a šel do koupelny, kde si stoupl pod sprchu a na své tělo nechal dopadat něžné kapičky vody.

Vincent se zvedl z gauče a šel ke dveřím, které vedli do koupelny. Čelem se opřel o dveře a ruku měl položenou na klice. Jeho oči hypnotizují dveře a jeho mysl zaujímá jen jedna myšlenka.

„Mám nebo nemám?“ přemýšlel, ale odpověď nepřicházela. Stál tam dlouho z hlavou plnou myšlenek, že si nevšiml, že voda přestala téct. Najednou se dveře otevřeli a Vincent narazil na Gregora, který na sobě měl jen ručník ovázaný kolem boků.

„Potřeboval si něco?“ zeptal se Gregor a držel Vincenta za boky. Vincent sklopil oči a tváře mu zrůžověli.

„Ne promiň“ zamumlal a vytratil se z Gregorova dosahu. Ten jen zakroutil hlavou a usmál se.

„Je překrásný, když se červená“ pomyslel si a šel se do pokoje obléknout. On byl homosexuál. Věděl o tom a přihlásil se k tomu, ale Vincentovi to zatím říkat nebude.

Vincent vběhl do svého pokoje a práskl dveřmi. Přešel k posteli a spadnul na ní. Tvář otočil k oknu a díval se z něj, avšak jeho myšlenky se toulali někdy jinde. U Gregora.

„Nádherně voněl a má hezké tělo“ pomyslel si a zavřel oči. Již nějakou dobu se mu líbili muži, ale ještě žádný ho nepřitahoval tak moc, jako Gregor.

Nastává noc a Vincent byl pořád zavřený v pokoji a jeho hlava je v zajetí myšlenek.

„Mohl bych se mu líbit? Byl by ochotný mít něco s takovým cucákem, jako jsem já?“ pořád dokola přemýšlí o otázkách, které na jeho mysl dopadali ví a víc. Nakonec vysíleně usnul.

„Vincente? No tak Vincente“ snaží se ho Gregor probudit, ale on dělal, že pořád spí. Gregora už nenapadl způsob, jak by ho mohl probudit, ale nakonec ho něco napadlo. Polibek.

„Probudil by si? Vadilo by mu to?“ objevilo se mu v mysli, ale jeho tělo ho zrazovalo. Vůbec se neřídilo rozumem a rozumným myšlením. Jeho tělo radši konalo. Začal se sklánět a svými rty jemně přejel o ty Vincentovi. Odtáhl se od něj a díval se do Vincentových černých očí.

„Já….já se omlouvám. Neměl jsem to dělat“ začal se omlouvat a odtahovat se od něj, avšak Vincent ho chytl za ruku a přitáhl si ho k sobě.

„Prosím neodcházej“ zašeptal Vincent a díval se na něj. Gregor v zajetí Vincentových očí se posadil na postel. Vincent se okamžitě posadil a nepřestával se na něj dívat. Zvedl ruku a jemně se dotkl jeho tváře. Ukazováčkem přejel přes Gregorovi rty. Začal se pomalu sklánět k jeho tváři, ale Gregor to nevydržel a rychle se k němu naklonil. Jejich rty se spojili v polibek. Gregorův jazýček si jemně dobýval cestu do Vincentových úst a ten je dobrovolně otevřel. Vincent obtočil svoje ruce kolem Gregorovýho krku a těsně se přitiskl k jeho těle. Gregor ho objal kolem pasu a donutil Vincenta, aby si sedl na jeho klín. Jejich jazyky hráli hru, která je stejně stará, jako je lidstvo samo.

Gregorova ruka zabloudila pod Vincentovo tričko, které za okamžik letělo k zemi stejně, jako další a další oblečení až nakonec byl Vincent i Gregor úplně nazí. Gregor opatrně Vincenta položil na postel a sám se v klínil mezi jeho nohy. Naslinil si prst a začal Vincenta připravovat na svůj vpád. Když už si myslel, že je Vincent dostatečně připravený sklonil se k jeho uchu.

„Opravdu to chceš?“ zeptal se, i když věděl, že kdyby to Vinc odvolal zbláznil by se.

„Kdybych nechtěl, nezačnu to“ řekl Vinc a přitáhl si Gregorova ústa pro polibek. Při polibku začal Gregor do Vince pomalu pronikat a dával si veliký pozor, aby Vincentovi nějak neublížil.Jejich milování bylo něžné a pomalé. Nikdo nikam nepospíchal. Ne dnes, ani v tuhle chvíli. Teď byli jen oni dva. Tohle je jejich noc. Když už začalo svítat byli oba natolik znavení, že si usnuli v náručí.

„Vinci. Vincente“ Gregor se znovu snažil Vince probudit, ale znovu mu to nešlo. Sklonil se k jeho tváři a políbil ho na ní.

„Lásko vstávej“ zašeptal mu do ucha a na to se hned probudil.

„Jak si mi to řekl?“ zeptal se a začal se usmívat.

„Lásko“ řekl poprvé a políbil ho na tvář.

„Lásko“ řekl po druhé a políbil ho na špičku nosu.

„Lásko“ řekl po třetí a políbil ho na jeho sladké rty, které ho zvali, aby je políbil.

„To se mi líbí“ řekl Vincent  mezi polibky.

„Pojď, stávej. Na stole máme jídlo“ usmál se na něj Gregor a usmál se na něj. Vincent se zvedl z postele, tak jak byl. V Adamově rouše. Obešel postel a šel do kuchyně. Gregor seděl na posteli a pozoroval Vincentovo dokonalé tělo, jak mu mizelo za dveřmi. Zvedl se a šel za ním.

„Nechtěl by ses oblíc?“ zeptal se ho a díval se na Vince, který se opíral o pracovní desku a v klidu jedl vafli.

„Copak? Vadí ti to nebo se ti moje tělo nelíbí?“ řekl a odložil talířek. Gregor si ho ze zájmem prohlédl od špičky prstů na nohou až po kořínky vlasů. Přešel k němu a přitáhl si ho k sobě.

„Nevadí mi to a tví dokonalí tělo se mi strašně moc líbí. Jen nechci, aby si mi tu nastydl“ usmál se na něj a políbil ho.

„Tak to je jiná“ usmál se Vincent a šel do ložnice. Po pár minutách se do ložnice vrátil v džínech a ve černé košili, která mu dokonale padla na jeho tělo.

„Lepší?“zeptal se a otočil se kolem do kola, aby si ho mohl Gregor prohlédnout.

„Sluší ti to“ řekl Gregor a přistoupil k němu a dal mu do ruky talíř s vaflí politou čokoládou.

„Děkuju ti“ zašeptal a posadil se na židli.

„Plánuješ něco na dnešek?“ zeptal se Gregor.

„Ne. Proč?“ zeptal se zvědavě Vinc a zvedl k němu oči.

„To uvidíš“ sklonil se k němu Gregor a políbil ho.

V ten den Gregor vytáhl Vincenta na pouť, která byla ve městě. Celý den byl dokonalí stejně, jako noc, kterou Vincent s Gregorem strávili spolu. Další dva týdny, které uběhli byli ty nejkrásnější, co Vincent zažil, ale jak se blížil konec měsíce, tak se Gregor změnil. Byl nervózní a čím dál tím víc byl pryč. Byl pryč, jak ve dne, tak i v noci a Vincent z toho byl zoufalí. Nedokázal si to vysvětlit, a tak si myslel, že má Gregor nějaké problémy v práci a tak to dál neřešil.

Jednou večer byl Gregor zase pryč a Vincentovi znovu neřekl kam jde. Když se Vincent podíval do lednice i do skříněk zjistil, že v domě není jídlo a tak se sebral a šel do města. Když šel z krámu zamířil si to k fontáně, aby si mohl v klidu sníst zmrzlinu, kterou si koupil. Posadil se na okraj fontány a tašku z nákupem položil na zem vedle něj. Vytáhl zmrzlinu a začal jí jíst. Když jí dojedl ještě chvíli seděl na fontáně a díval se kolem sebe. Kamkoli se zadíval viděl zamilované páry a to mu rvalo srdce. Proto se zvedl a do rukou si vzal tašku. Otočil se a vydal se zkratkou domů, ale to byla chyba. Procházel jednou z ulicích a jednou rukou šantročil v tažce, aby našel jablko, na které měl chuť. Když vyndal jablko, zvedl oči a uviděl to, co v životě neměl spatřit nebo spíš se to v brzké době neměl dozvědět.

Uviděl Gregora, který stál tváří k němu, jak se objímal a líbal z nějakou ženou, která byla stejně stará, jako Gregor. Najednou Gregor zvedl oči a uviděl Vincenta. Rychle tu ženu pustil a pomalu se vydal k Vincentovi.

„Vincente“ řekl mile a z otevřenou náručí se k němu vydal. Vincent začal pomalu ustupovat.

„Vincente počkej já ti to vysvětlím“ pomalu se k němu blížil a Vincent ustupoval. Najednou upustil tašku, otočil se a běžel pryč. Běžel co mu nohy stačili. Slzy mu rozmazávali cestu a tak nebylo divu, že kolikrát zakopl a spadl.

Gregor stál uprostřed ulice a díval se za prchajícím Vincentem. Sklonil pohled a tam ležela taška, kterou Vinc odhodil. Sehnul se a posbíral všechny věci a najednou narazil na knížku. Zvednul se a z nákupem v jedné tažce a z knížkou v druhé se zvedl. 

„On si koupil mou kuchařku“ zamumlal a díval se na svou fotku na kuchařce.

„Miláčku, kdo to byl?“ ozvala se za ním žena, se kterou se líbal a týden na to si jí měl vzít.

„Marie to byl člověk, kterého miluju z celého srdce. Vím, že naši otcové se mezi sebou domluvili, že se vezmeme, ale já tě spíš beru, jako se sestru než jako člověka, se kterým bych měl strávit celý život. Za to on. Od prvního dne, kdy jsem ho spatřil ho miluju a byl bych ochotný za něj položit život. Marie odpusť, ale to zasnoubení ruším“ dokončil svůj monolog a zadíval se do Mariiných nebesky modrých očí, které se smáli. Marie k němu došla a políbila ho na tvář.

„Gregore, kdyby si to zasnoubení nezrušil ty teď, tak bych ho zítra zrušila na naší společné večeři z mými rodiči. Já miluji úplně někoho jiného a ten mě požádal o ruku a já dnes večer budu souhlasit a teď upaluj za ním“ usmál se na něj a vzala od něj tašku s nákupem i knížku.

„Až budeš dělat veselku, tak se bude dělat u mě ano?  Hodně štěstí hvězdo“ usmál se na ní, políbil jí na tvář a rozeběhl se k jeho domu na pláži.

Vincent vběhl do domu a okamžitě zamířil do svého pokoje. Ze skříně vytáhl batoh do, kterého naházel věci. Do kapsy od kalhot si dal peněženku i s pasem. Poté se otočil a vyběhl před dům. Zastavil se před ním a naposledy se ně něj podíval.

„Sbohem“ zašeptal a rozeběhl se pryč.

Gregor doběhl do domu a začal ho prohledávat místnost po místnosti, ale nic nenašel. Když pozorně prohledal Vincentův pokoj nenašel tam ani pas, peněženku či nějaké jeho věci. Podlomili se mu kolena a padl k zemi. Od očí se mu začali linout slzy.

 

Gregor procházel ulicemi a díval se všude kolem, jestli náhodou někde nespatří Vincenta, ale on věděl, že je to nemožné. Udělal chybu, která se neodpouští a to on věděl. Došel do krámu, kde koupil potraviny a čerstvé noviny. Došel zpět do domu a uložil jídlo. Sedl si ke stolu a rozložil si noviny. První zpráva křičela velkou novinu, ale jediné co Gregora zaujmul byla fotka, která tam byla vytištěná. Očima se vrátil k titulku, který hlásal, že dědic jednoho z největších obchodních impérii se znovu našel a ten se hned ujal postu i svého majetku, který mu odkázala matka s otcem.

„Každý máme svá tajemství, ale to tvoje by nám neublížilo zato to moje“ nedořekl a noviny odhodil na stůl. Byl čas jít zase do práce.

Měsíc na to měla Marie svatbu a jak Gregor řekl tak se veselka konala u něj. Jenže ne každý se na ní veselil. Marie se zvedla od svého manžela a odešla do kuchyně, kde u stolu seděl Gregor a popíjel červené víno. Byl oblečený v černé a díky tomu vynikali jeho šedé oči, které lemovali husté černé řasy. Jakmile Gregor spatřil Marii odložil skleničku a postavil se.

„Ahoj hvězdo“ usmál se na ní, ale věděl, že to na Marii platin nebude.

„Nestihl jsi to? Nebo proč?“ zeptala se ho a usedla na druhou židli.

„Zničíš si šaty“ řekl, aby odvedl pozornost od otázek, které řekla.

„To je mi fuk. Odpověz mi“ řekla přísně a Gregor si povzdechl.

„Odešel z domu a letěl zpět do Anglie, kde se ujal dědictví po rodičích“ řekl  a sedl si naproti Marii.

„Ty chceš říct, že tem kluk z tý ulice je Vincent D. Elliot?“ vykulila oči a když viděla Gregora přikývnout povzdechla si.

„Kluku ty si fakt nezmar“ pronesla a podívala se ke dveřím, ve kterých se objevila hlava jejího manžela.

„Lásko už musíme jít“ pronesl a vytratil se. Marie se  zvedla a přešla k n Gregorovi.

„Všechno se v dobré obrátí. Uvidíš. Jsem si jistá, že tě miluje“ zašeptala mu a moudře se usmála na to se vytratila z kuchyně a vydala se k autu, které jí mělo odvést na líbánky.

Další den se Gregor zvednul z postele a vydal se na snídat. Cestou se zastavil v poštovní schránce odkud si vzal poštu.

„Účty, účty, účty a…co je tohle?“ zeptal se, když objevil sněhově bílou obálkou, kde bylo napsané jen jeho jméno. Odložil účty a v ruce mu zbyla jen bílá obálka. V obýváku usedl na gauč a otevřel ji.

„Ahoj Gregore,

vím, že si se určitě divil, co je to za obálku, ale do očí ti to říct nemůžu. Vím, že nemáš rád, když se ti někdo plete do života, ale už se dokážu dívat na tvůj a Vincentův smutný obličej. Jak to myslím? Lhala sem ti. Věděla jsem kdo je ten kluk, kterého jsem viděla poprvé v té ulici, kde nás viděl. Abych to uvedla na pravou míru. Můj otec z Vincentem a jeho firmou obchoduje a tak sem se s ním seznámila. Když otec poznal, že se známe nechal nás dva o samotě a tak jsme měli možnost si promluvit.

Gregore on tě miluje a je na tom hůř než ty. Jak sem se dozvěděla jeho matka byla těžce nemocná a ona byla v komatu, když jí přestalo být srdce a Vincent musel říct, aby ji neoživovali, že to bylo její poslední přání. Víš, jaké muselo být říct to? Víš, jak musel trpět? Pak prý potkal tebe a hned se mu prý vrátila chuť do života, protože ty ses stal jeho životem a pak se stalo, že nás viděl. V tu chvíli se mu zhroutil celý svět.

Gregore on se pokusil o sebevraždu! Tak moc je na tom špatně. Takže zvedni prdel z gauče a mazej za ním!

Uvidíme se až přijedu z líbánek a ty vyřeší tu věc s Vincentem

Mám vás oba ráda

Marie“

 

Gregor nevěřícně hleděl na dopis a pak se usmál. Podíval se do obálky, jelikož si všiml, že není prázdná. Vytáhl z ní letenku do Londýna a papírek, kde byla napsaná Vincova adresa. Gregor se ihned zvedl z gauče a letěl si do ložnice zabalit kufr. Jakmile měl zabaleno viděl se na letiště a odtamtud do Londýna.

Na letišti si vypůjčil auto a hned se vydal za Vincentem, i když věděl, že by se měl nejdříve ubytovat. Zastavil se před jedním z obrovských domů, kde měli ti bohatší a vlivnější byty. Zaparkoval a šel na recepci, kde se zastavil u muže co stál za pultem.

„Přejete si?“ zeptal se a Gregor poznal, že už je celkem unavený.

„Chtěl bych se zeptat jestli Vincent D. Elliot je ještě ve svém bytě“ zeptal se a viděl, jak muž zpozorněl.

„Ano je. Přejete si ohlásit?“ zeptal se.

„Jistě. Řekněte mu prosím, že za ní přijel Mariin přítel“ usmál se na něj a čekal až muž zavolá Vincentovi.

„Čeká na vás. Poslední patro pane“ řekl a Gregor se na něj usmál. Vešel do výtahu a zmáčkl tlačítko z největším číslem, které tam bylo. Čekal až jej výtah vyveze až úplně nahoru. Ozvalo se cinknutí a v tom se dveře výtahu otevřeli. Gregor vyšel a šel k jediným dveřím, které na patře byli. Zastavil se před nimi a zhluboka se nadechl. Dostal strach. Co když ho vyrazí? Co když ho už nemiluje? Co když….Co když….Další a další otázky se mu honili hlavou, ale jediné co mu zbývalo, aby slyšel odpovědi bylo, aby zaťukal. Zhluboka se nadechl a zaťukal. Chvíli čekal než se za dveřmi objevili zvuk bosích nohou a najednou se dveře otevřeli a v nich sál Vincent jen v kalhotách a z ručníkem v ruce.

„Gregore?“ zašeptal a zůstal překvapeně stát.

„Mohu dál?“ zeptal se nesměle. Vincent ustoupil stranou a nechal jej vejít. Když Gregor zapadl do obýváku uvědomil si Vincent co se stalo před měsícem a jeho obličej se změnil v kámen a jeho oči byli smutné a zároveň plný vzteku. Přešel za ním do obýváku a postavil se k velkému oknu.

„Co tu chceš Gregore?“ zeptal se ho zpříma.

„Chtěl jsem ti vysvětlit co…“ nestihl to doříct, neboť ho Vincent přerušil.

„Já vím co se stalo a vím jak je to mezi Marií a tebou, ale to nic na to nemění“ řekl a otočil se Gregorovi čelem.

„Já vím, že mě to neomlouvá“ Gregor se postavil a pomalu šel k Vincentovi, který vzpurně stál u okna.

„Vím, že mě to neomlouvá. Vím, že jsem ti měl říct, že jsem byl zasnoubený, ale nedokázal jsem myslet na nic jiného než na tebe, na tvoje smutné oči, sladké rty i něžné pohlazení“ došel k němu a postavil se před něj. Podíval se mu do očích, ve kterých viděl, jak se mísí zlost a bolest. Do svých rukou si vzal ty Vincentovy, které zvedl zápěstím vzhůru. Pomalu mu ze zápěstí sundal potítka i náramky, které měli schovat obvazy, které zakrývali čerstvé jizvy co si sám způsobil. Zvedl si Vincentovi ruce k ústům a každé políbil.

„Prosím Vincente odpusť mi to“ zašeptal do ticha pokoje.

„Víš, že když ti teď odpustím už ti nebudu plně důvěřovat?“ zeptal se ho Vincent, ale lhal. Bude mu bezmezně důvěřovat i přes to, co se stalo.

„Vím a dokážu se s tím smířit a pořád se budu snažit, abych si tvou důvěru zasloužil“ odpověděl mu na otázku a od oka mu ukápla slza. Vincent se po usmál a zvedl jednu ruku, se kterou zvedl Gregorovi hlavu. Z tváře mu setřel slzu a přitáhl si ho k sobě.

„Gregore?“ zašeptal.

„Ano?“ nervózní odpověď.

„Miluju tě“ zašeptal Vincent a přitáhl si ho pro polibek.

 

Konec

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

kawaii

(Eclair (www.eclairsstories.estranky.cz), 24. 2. 2010 22:46)

velmi pěkná povídka:)skvělí nápad

yeah

(Lex-san, 26. 5. 2009 0:06)

Krásný, moc se mi to páčilo. Ať žije happy end.

kyaaa

(Ni-chan, 26. 4. 2009 15:59)

to byla nádherná povídka *culí se* vážně překrásná *-*

xixixi

(nenasan, 15. 2. 2009 20:23)

juuuuj bolo to dobree ;) .. hmm aj mna by mohol niekto takto prichylit k sebe a starat sa o mna .. ach

......

(akyra, 14. 2. 2009 20:43)

pěkné opravdu nevmám slov

zajímavé

(klakla, 14. 2. 2009 19:57)

Zajímavý nápad, sice trochu uspěchané, ale dobré. Jinak Valentýnský maraton se vydařil.