Souboj Hvězd
Mladý hnědovlasí muž stojí na podiu a dívá se dál do haly. Dívá se na dychtivé tváře těch, co touží slyšet jeho písničky, jeho hlas či ho jen vidět. Skloní pohled a zadívá se na podlahu. V rukou sevře mikrofon a o něco dál za ním se začnou objevovat zvuky kytary. Tichý, melodický tón, který ukazuje, kterou písničku bude teď zpívat.
„Hayan hanure kurimcharul turiwo“ ne každý by si troufl zazpívat korejskou píseň, ale on ano.
„Nunmullo norul kuryobonun bam hmm….“ jeho hlas se nese celým sálem přerušovaným jen tóny z různých hudebních nástrojů. Text se zapisuje do srdcí těch co ji slyší v zákulisí se novináři a všelijací pisálci připravují na uzávěrku jejich novin. Každý z nich doufá, že to bude něco úžasného a že se něco dozvědí o nenávisti mezi tím to a dalším zpěvákem.
„Nunmuri heurunikka“ poslední věta poslední sloky písně. Mladý zpěvák i jeho kapela se uklánějí divákům a odcházejí do zákulisí a zpěvák se jde připravit na rozhovor.
„Wille jsi připravený?“ ozve se za dveřmi zpěvákův manažer. William se podívá na dveře a povzdechne si. Nikdy nemá klid ticho.
„Už jdu Time“ řekne William a zvedne se ze židle a naposledy se na sebe podívá do zrcadla. Rukou si prohrábne vlasy a vyjde ven. Postaví se před Tima a ten mu pokyne rukou, že má jít. William vešel do místnosti a okamžitě ho ozářili blesky z fotoaparátů. Přešel ke svému místu a posadil se. Kolotoč mohl začít.
„Pane Petersone je pravda, že soupeříte se zpěvákem Davidem D. Hallem?“ zeptá se ho novinář v první řadě.
„Pravda je, že s panem Hallem se nesneseme, ale mám úctu k tomu co dokázal a dokonce někdy si rád poslechnu jeho skladby, ale kdyby jste nás dva zavřeli do jedné místnosti bůh ví co by se stalo“ pronesl William a koukal se na to, jaksi to novináři zapisují
„Pane Petersone kolem vaší sexuální orientace je hodně
otázek. Komu tedy dáváte přednost? Ženám nebo mužům?“ pronese mladá žena
v tmavě zeleným kostýmku. William se na ní znechuceně podíval.
„Nikdy si s tím nedají pokoj“ pomyslí si William a nadechne se pro odpověď.
„Třeba nyní slečno Wolfová bych dal přednost Vám“ pronesl William a usmál se.V místnosti se spoustu novinářů začalo pochechtávat a někteří to nevydrželi a začali se smát z plných plic. Slečna Wolfová začala rudnout v tvářích a radši sklonila pohled.
„Omlouvám se slečno Wolfová nechtěl jsem vás nějak ztrapnit“ omlouval se William, ale v mysli se mu rýsoval krutý plán, který se sečny Wolfové velmi týkal. Tisková konference končila a William odcházel, ale nejdřív se zastavil u Tima.
„Ať jde slečna Wolfová ke mně, že jí za to ztrapnění dám osobní interviu“ řekl Timovi a lstivě se na něj usmál. Tim si radši pomyslel svoje a šel za slečnou Wolfovou.
„Promiňte slečno Wolfová mohu s vámi mluvit?“ zeptal se jí a odtáhl ji stranou.
„Pan Peterson vám nabízí osobní interviu za to, že vás zesměšnil“ řekl a slečna Wolfová se rozzářila a přikývla. Tim vedl slečnu Wolfovou za Williamem do šatny. Zaťukal a nechal slečnu Wolfovou vejít. Jakmile vešla dovnitř zavřel za ní dveře.
„Snad tu není David“ zamumlá si Tim a odcházel pryč.
„Prosím posaďte se“ řekl slušně William a ukázal na gauč. Slečna Wolfová se posadila na gauč a její pohled přitahovalo Williamovo poloobnažené tělo a jak bylo vidět William se nijak neměl k tomu, aby se nějak zahalil.
„Tak co by jste o mě chtěla vědět slečno Wolfová?“ zeptal se jí a posadil se před ní na židli.
„No..já…mě…mě by zajímala vaše sexuální orientace pane…pane…pane Petersone“ vykoktala ze sebe slečna Wolfová.
„Jak jsem řekl na tiskovce. Nyní bych dal přednost vám“ řekl a svůdně se na ní usmál.
„Mohli bychom si tykat? Já jsem William a vy?“ zeptal se a nyní se na ní usmál nevině.
„Joan….Jmenuju se Joan“ vykoktala ze sebe. Začala se potit a pořád musela pozorovat jeho rty.
Tim procházel koncertním sálem, aby si mohl provětrat myšlenky, ale najednou ztuhne. Před sebou uvidí vysokého mladého muže z postavou boha. Ten ho spatřil a přešel k němu.
„Neviděl si tu Joan? Vím, že tu dneska byla na rozhovoru s tím rozmazleným frackem“ podíval se mu zpříma do oči a Tim se začal potit.
„No…já…já…“ začal koktat a musel sklopit pohled. Nevydržel se dívat do tvrdých zelených očí, které má tak úžasný zpěvák.
„Ona je…je…má…má rozhovor z Williamem“ vydal ze sebe. Zpěvák rychle vyběhl a běžel do Williamovi šatny. Bez zaklepání vletěl do šatny a našel tam Joan jak sedí Williamovi na klíně a jeho ruce jsou na jejím zadku. Joan měla rozepnutou košilku a tiskla sek Williamovi.
„Da…Danieli?“ vydá ze sebe vysokým hlasem Joan a rychle vyskočí Williamovi z klína. Vezme si do rukou sako a přesune se ke dveřím ve kterých stál David.
„Zmiz mi z očí ty…“ tvrdě se na ní podíval a odstoupil stranou. Ona kolem něj proběhla ze slzami v očích.
„Ty nevychovanej spratku, jak sis to mohl dovolit?!“ vyjel na něj. Bylo na něm vidět, že je hodně vyvedený z míry a že jen těžko se ovládá.
„Tak asi nejsi moc dobrý v posteli, ale ona….Bože ta je sladká jak jahůdka“ usmál se na něj William a provokoval jej dál. Dělalo mu velikánskou radost, že dokázal takhle vyvést z míry vždy klidného Davida. David sevřel ruce v pěst až mu začali bělat klouby. Jen velmi ztěžka se držel, aby na Williama nevletěl a jednu mu nevrazil.
„Škoda, že utekla mohli bychom si dát trojku? Co říkáš Davide?“ bylo na něm vidět, jak si to užívá, ale Daniel už se ještě před chvilkou držel jen tak-tak, ale tohle bylo na něj už moc. Udělal několik rychlých krků a jednu vrazil Williamovi přímo do brady. Ten ránu nečekal a tak zavrávoral a spadl na zem držící si bradu. David stál nad ním a zhluboka oddechoval. William se rychle postavil a oplatil ránu Davidovi a už to začalo. Rvačka za kterou by se nestyděl žádný boxer. Do dveří vtrhne Tim s několika bodigardy, kteří se snažili od sebe odtáhnout Willa a Davida. Po několika úspěšných ranách mířený jak od Davida na Williama a naopak je od sebe odtrhli a mezi ně se postavil Tim.
„Vy dva se chováte jak pětiletý fakani! Laskavě se chovejte na svůj věk a když už se nesnesete tak se aspoň ignorujte! Johne odveď laskavě pana Halla k autu“ řekl velkému černochovi, který držel Davida. Ten kývl a odváděl Davida pryč.
„Sakra Williame co to do tebe vjelo?!“ vyjel na něj Tim, když se za Davidem zavřeli dveře. Ten se jen usmíval a ze rtu si sestíral krev.
„To je moje věc Time. Teď si konečně beru svou zaslouženou dovolenou“ řekl William a šel se převlíknout do něčeho příjemnějšího než je černá kůže z plno pásky. Oblíkl se do pohodlných džínů a volného trička. Na hlavu si dal čepici a z poličky si vzal klíče od auta.
„Nazdar za měsíc“ odloučil se z Timem a šel ke svému autu. Nasedl do svého nového černého porsche. Nasedl by do něj a hlavu si opřel o volant. Několikrát se zhluboka nadechl, ale po tvářích mu začali téct slzy. Před ústa si dal ruku.
„Promiň, promiň, promiň“ opakoval pořád do kola, ale věděl že ten komu ta omluva patří to nikdy neuslyší. Po chvíli si opřel hlavu o opěradlo a jen se díval do stropu auta. Několikrát se zhluboka nadechl a až teď nastartoval auto a vyjel pryč.
David stál schovaný na parkovišti a čekal na Williama, aby mu mohl oplatit ránu. Když viděl, že William vycházel ze sálu přesunul se blíž k Williamovu autu, aby na něj viděl. Když viděl Williamovi slzy bodlo ho u srdce. Z každou slzou ho u srdce bodalo víc a víc jehel. Nechápal proč, ale dokázal mu ze rtů vyčíst, že se někomu omlouvá, ale komu? Jemu? To ne. To by se nikdy nestalo. William odjížděl a David šel ke svému Maserati Quattroporte. Nasedl do něj a jel ke svému bytu pro nějaké věci, aby pak mohl odjet někam daleko.
William dojel ke svému bytu a vzal si do ruky jen předem připravený kufr. Znovu přešel ke dveřím a zavřel a zamkl. Sešel schody a kufr hodil na zadní sedadlo auta. Nastartoval a odjel do velkého rodinného sídla blízko moře.
David jel po pobřeží ve svém autě, aby si mohl své myšlenky urovnat. Autem zastavil kousek od útesu. Vystoupil z auta a podíval se dolů na sráz. Sklonil se a ze země sebral několik kamínku. Jeden vzal do druhé ruky. Napřáhl se a hodil. Znovu si vzal kamínek, napřáhl a hodil a tak to opakoval do doby než měl prázdnou ruku. Zadíval se na svoje prázdné ruce a pak se zadíval na moře před ním, které odráželo slunečné paprsky. Otočil se a nasedl do svého auta. Nastartoval a jel směr nejbližší město. Auto zaparkoval před první bar, který z auta uviděl. Sedl si k baru a objednal si nejdražší a tím nejlepší whisky, kterou tam měli.
William dojel ke svému sídlu, kde na cestě k domu čekal jeho věrný komorník Gordon. William vystoupil z auta a postavil se před Gordona.
„Ahoj Gordone, rád tě zase vidím“ usmál se na něj William a Gordona objal.
„Dobrý den pane Wille. Rád váš vidíš. No podívejme se na vás. Vy jste mi, ale vyrostl“ usmál se na něj Gordon a prohlížel si Williama, kterého neviděl už nějakou dobu.
„Jsem pořád stejný Gordone jen sem o něco starší“ usmál se na něj William a šel do domu s kufrem v ruce.
„Pane Williame dáte si něco k jídlu?“ zeptá se Gordon a zastaví se v hale domu.
„Něco sladkého“ řekne William a zadívá se na přísného Gordona.
„Prosím. Teď si to mohu dovolit když mám měsíc volno“ zaškemrá Will a udělá psí pohled.
„Tak dobře. Řeknu Jasmín ať něco připraví“ připustí nakonec Gordon.
„Děkuju Gordone“ usměje se na něj William a i s kufrem letí do svého pokoje. Pro něj byl Gordon náhradní otec, protože jeho táta na něj nikdy neměl čas a Jasmín Gordonova manželka pro něj byla matkou, protože jeho matka při jeho narození zemřela. Když vešel do pokoje lehl si na velkou postel a po pár minutách usnul. Gordon stál u dveřích pokoje a díval se na Williama. Zavřel dveře a odešel.
David měl hlavu opřenou o bar a v rukou svíral sklenici od whisky. Pořád něco mumlal a barman se na to s chápavým pohledem díval. Barman si myslel, že takhle se ten muž zřídil jen kvůli nešťastné lásce nebo rozchodu. Dokonce dokázal i pochopit, proč říká mužské jméno. On proti homosexuálům nic neměl, ale co mu vadilo bylo, že vyslovoval jméno jeho starého kamaráda Willa, ale nechal to být. Věděl jaký je Will puberťák, i když pubertální věk už dávno odezněl.
David už byl natolik opilí, že se jen stěží udržel na barové stoličce. Barman přešel k telefonu a vyťukal číslo jemu tolik známe.
„Prosím? Tady dům Williama Petersona“ z telefonního sluchátka se ozve už starý hlas a barman si hned uvědomí, kdo to je u telefonu.
„Dobrý večer Gordone. Potřebuju mluvit s Willem“ řekne a dívá se na Davida, který prosí o další skleničku whisky.
„Je mi líto Jessy, ale Will spí byl unavený. Potřebuješ něco?“ v hlase se mu objeví zvědavost.
„Je tu nějaký muž a mluví o Willovi. Pořád a pořád dokola. Zajímalo by mě jestli s ním Will něco měl?“ byla to spíš myšlenka než otázka, ale bylo mu jedno jestli to řekl na hlas.
„Pošlu pro něj Jacka“ řekne Gordon a zavěsí. Jessy se dívá na muže, který pomalu usínal na jeho baru. Pokrčil rameny a věnoval se ostatním hostům. Po půl hodině se v baru objevil Jack a táhl Davida do auta.
„Jessy kolik…“nestačí do říct neboť Jessy jen mávne rukou a vrátí se zpět za bar, kam patří. Po další půl hodině ležel David už v posteli a vyspával se z alkoholu co vypil.
Ráno se Will probudil brzy a tak jako vždy se oblékl do sportovního a šel běhat. Předtím než odešel mu stačil Gordon říct co se stalo, ale nevěděl co to může být za muže. Už dlouhou dobu z nikoho neměl.
„Sakra, prčo ty ptáci tak řvou?!“vyjede David a prudce se posadí, ale zatočí se mu hlava a tak tělem padne zpět do polštářů. Rozhlédl se po pokoji a uvědomil si, že není v jeho bytě ani v žádným hotelu. Opatrně se posadil a poté se zvedl. Rukou se držel za břicho a druhou se opíral o zeď. Vyšel z pokoje a rozhlédl se po chodbě. Uviděl vázy plné květin a na zdech obrazy. Šel kolem zdi až došel ke schodům. Opřel se o zábradlí a díval se na halu, ve které vévodí stůl z vázou plnou tulipánů.
„Promiňte hledáte někoho?“ ozval se mužský hlas za Davidem. David se prudce otočil, ale udělalo se mu blbě a podlomila se mu kolena. Muž před ním jej podepřel.
„Neměl jste stávat pane. Máte odpočívat potom co jste vypil“ řekl a podepíral Davida cestou zpět do pokoje.
„Jmenuji se Gordon a jsem komorník pana Williama Petersona. Nyní jste v jeho letním sídle“ řekl Gordon a pomohl Davidovi do postele.
„Cože?! Opravdu jsem u toho šm…“nedořekl, protože viděl přísný pohled Gordona.
„Ano jste v jeho sídle a buďte rád, že byl na vás pan William shovívaví. Nebýt jej ležíte na ulici okraden a bůh ví co ještě. Dokonce za vás zaplatil útratu, co jste měl v baru“ řekl Gordon a přikryl Davida až k bradě.
„Já…já…omlouvám se“ vykoktal ze sebe a zachumlal se do pokrývky.
„Odpočiňte si. Později vám bude jistě lépe“ řekl Gordon již ve dveřích. Vyšel a odešel. David se zadíval z otevřených balkónových dveří. Chvilku přemýšlí o tom, co se dozvěděl od Gordona. Po krátké chvíli se mu začnou klížit oči. Usne.
William běží směrem k domu. Vstoupí do obýváku, kde na něj čeká občerstvení. Do místnosti vejde Gordon a mírně se pokloní.
„Pan Hall se probudil“řekne a z pokoje zmizí jako duch. Will se dívá na matčin obraz nad krbem a přemýšlel. Po chvíli se vrátil zpět do reality a šel do svého pokoje se osprchovat. Procházel kolem domu, kam v noci dali Davida. Tiše otevřel dveře a vploužil se do pokoje. Přešel k posteli na, které spal David. Naklonil se a díval se na jeho uvolněno tvář. Pousmál se, jemně pohladil Davida po vlasech a obličeji a přešel k balkónovým dveřím. Potichu je zavřel a zatáhl závěsy, aby měl David tmu. Znal kocovinu a tak věděl, co kdo snese. Po chvilce se vytratil z pokoje a jde k sobě, kde se osprchoval a oblékl se do pohodlného oblečení.
David uslyšel otevírání dveří a tak se probudil. Otevřel oči, ale v okamžiku je zase zavřel, aby zjistil co host chtěl. Ucítil v pokoji pach potu, ale taky vůni šeříkového šampónu. Pootevřel jedno oko a díval se na tvář mladého přitažlivého muže a zároveň tvář jeho soka. Ve vlasech i na tváři ucítil jemný dotyk jemné a příjemné dlaně. Po chvíli byla v pokoji tma a Davidův sok odešel z pokoje. David se posadil na postel a dívá se před sebe. Na tváři i na vlasech cítil stále jeho dotyk, dokonce pořád cítil vůni šeříku. Rukou se dotkl své tváře a zasněně se usmál, ale najednou vytřeštil oči.
„To nemůže být pravda“zašeptal a zadíval se do šera pokoje.
David k večeru vyšel z pokoje a šel se projít. Oproti ránu a odpoledni je mu o dost lépe. Procházel se po době a prohlížel si ho. Zastavil se v obýváku a zadíval se ven z okna.
„Pane Halle večeře je podávaná na zahradní terase. Prosím pojďte semnou“ozve se za ním Gordon a David se otočil. Už se ani nevylekal. Přišlo mu to normální, jako by do toho domu patřil.
„Prosím říkej mi Davide“ řekne jen a jde za ním. Gordon otevře dveře a nechá Davida vejít do zahrady, kde u stolu už sedí Will.
„Ahoj Williame“ řekl tiše David a stál nervózně na místě. William se otočil a usmál se na něj.
„Nestůj tam Davide a pojď si sednout. Zachvilku bude večeře“ řekne William a z úsměvem ukáže na místo naproti němu. David byl chvilku překvapený tím, jak je na něj Will milí, ale udělal několik kroků a posadil se do připraveného křesla.
„Proč si tak jiný?“ zeptá se pochvíli David na otázku, která ho tíží.
„Jak to myslíš?“ Will dělá nechápavého. Nechce mu to říct, ale jestli otázku upřesní ví, že mu na ní odpoví.
„Když se potkáme na koncertě nebo někde jinde jsi rozmazlený a namyšlený fracek, ale teď jsi jiný“ upřesnil David otázku a díval se na Williama jak přemýšlí.
„Nechci dopadnout jak můj otec a proto, když jsem na veřejnosti nebo mezi fotografy dělám ze sebe něco jiného. Kdybych byl takové, jako doopravdy jsem nezvládl bych to“ řekl a usmíval se, ale jeho oči prozrazovali, že je smutný a že to nechce moc rozebírat.
„A jaký doopravdy jsi?“ zeptal se a jeho rty se zvlnili do mírného úsměvu.
„Když tu zůstaneš semnou poznáš mě“ usměje se na něj Will a i do jeho očí se vracejí jiskřičky smíchu.
„Davide omlouvám se za to u Roxan i za to jak sem tě několikrát praštil“ řekne z ničeho nic Will.
„Z toho si nic nedělej, stejnak už sem přemýšlel jak se jí zbavit“ prohodil jen tak a po pár okamžicích se začali oba smát na celé kolo. Do dveří vešel Gordon i Jasmín a v rukou majíc tácy z jídlem.
„Děkuju Gordone, Jasmín“ řekne Will a chvilku na to i David. Během večeře se nesla přátelská konverzace a obou mužům bylo víc než dobře.
„Už si půjdu lehnout Wille“ řekl David a na důkaz toho mohutně zívl.
„Já půjdu taky. Chceš doprovodit?“zeptal se ze srandy Will.
„A zabráním ti v tom?“ zeptal se naoko sarkasticky David.
„Ani párem volů“ začal se Will pohuhňávat, ale v okamžiku se smál na celé kolo a David se smál s ním. Oba vstali a šli do domu, kde se vydali na cestu do pokojů. Oba se zastavili u dveří do Davidova pokoje.
„Dobrou noc Davide“řekne Will a udělá několik krků, ale Davidova ruka mu v tom zabrání. David silou zatáhne za ruku k sobě a tím se na něj Will přitiskne. David ho jednou rukou objal kolem pasu, aby mu neutekl a ruce mu zajmul druhou rukou.
„Odpusť Wille, ale od doby co si se v kradl do mého pokoje mám chuť to udělat“ zašeptal David těsně u Willových úst. Kousek se nahnul a přitiskl své rty na ty Willovi. Lehce přes ně přejede jazykem a trochu nutí Willa, aby rty rozevřel a tím mu dovolil, aby jazykem vnikl do jeho úst. Will se do polibku usmál a pootevřel rty, jak si David přál. David pustil Willovi ruce a ty se okamžitě vymrštili k Davidově krku, kde ho objal. Po pár minutách se jejich rty od sebe oddělili. Oba chytají dech, který při polibku ztratili. Vzájemně o sebe opřeli čela a propletli prsty na rukou.
„Jak dlouho?“zeptal se z ničeho nic David.
„Dlouho. Moc dlouho“odpověděl Will. Najednou Will uslyší, jak z jeho pokoje huláká jeho mobil a tak pustí Davida a jde do svého pokoje. David jej následuje a sedne si na postel a dívá se na Willa.
„Ano Timi?“ řekne Will a dívá se na noční nebe skrz balkónové dveře. Zvedne se a i z mobilem v ruce vyjde na balkón a posadí se na křeslo, které tam má.
„Ahoj Wille vím, že máš volno, ale je potřeba, aby ses vrátil. Dohodnul jsem koncert, ale ten s kým jsem to dojednal to chce už pozítří“ řekne nervózně Tim. On totiž ví, jaký Will je, když ho někdo vytrhne ze svého volna. David šel za Willem na balkón a posadil se na zábradlí. Díval se na Willa a poslouchal jejich rozhovor.
„Ten koncert bude, ale pod jednou podmínkou“ řekne Will a v duchu se modlí, aby s ním David souhlasil.
„Co je to za podmínku?“zeptá se Tim a nervózně pošlapuje na místě.
„David D. Hall“řekne a vypne hovor. Stoupne si a přejde k Davidovi. Ten ho objal kolem krku a přitáhl si ho k sobě. Políbil jej. Will se na něj zadíval.
„Budeš souhlasit s tím koncertem?“ zeptal se na otázku, která ho trápila.
„Pokud budu s tebou budu souhlasit se vším“ usmál se a znovu si přitáhl Willa pro polibek.
Hala plná lidí čeká jen na to až začne koncert. Koncert na, který netrpělivě čekají. Na koncertě mají vystoupit hvězdy, které ještě před nedávnem byli skoky a teď? Teď jsou milenci, nejlepší přátelé a zpěváci, kteří nyní budou společně vystupovat na jednom pódiu.
Světla v hale zhasínají. Lidi ztichly a netrpělivě čekají až na pódium vejdou jejich hvězdy. David D. Hall a William Peterson. Jeden reflektor se rozzáří. Míří na jednu stranu pódia, kde stojí William a jde doprostřed jeviště. Skloní hlavu a trpělivě čeká až začne melodie písně, kterou má zpívat. Melodie se rozezní. Zamilované páry se k sobě přitisknou.
„If you are in love. Please secretly be single.You can’t give me this responsibility“ William začne zpívat. Každá poslouchá i David. Ten je opřený o zeď a čeká dokud nepřijde na řadu. Tuhle píseň si rozdělili napůl, i když jí měl zpívat jen jeden. Will jí původně chtěl zpívat korejsky, ale on by si na to netroufl a tak Will nabídl, že jí přeloží a taky to udělal. David se připravuje, přichází na řadu.
„Everyday I DRAM. Because my life is for sale. I want to have you“ stojí na jedné straně pódia a společně z Willem začne zpívat refrén. Od teď a na pořád jsou ti dva spolu.
Konec
Použitý
text: Saranghandamyon - If You Love Me,
Kasumi Sulpo / Heart is Sad Lyrics
Komentáře
Přehled komentářů
romatikaaaaa .. to je mojeeee ;)
achjaj
(nenasan, 15. 2. 2009 15:14)