Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Souboj

14. 2. 2009

Souboj:

 

  Souboj dvou mužů.

  Bojují beze zbraní.

  Bojují beze strachu.

  Na ničem jim nezáleží.

  Jediné co chtějí je smrt druhého.

  Ozve zvuk, který neznačí nic dobrého.

  Zvuk jenž znamenal výstřel a smrt.

  Jeden z mužů padá mrtví k zemi. Kolem něho se objevuje kaluž krve, která se každou chvílí          zvětšuje. Druhý z mužů přejde k tomu co leží na zemi. Otočí ho na záda a jednoduchým pohybem ruky mu zavře oči. Zvedne se od něj a přejde k autu, které stojí kousek od místa jejich souboje. U auta se zastaví a otočí se. Koukne se na střechu protějšího domu a mírně       kývl. Znovu se otočil a nasedl do auta.

  Ze střechy na kterou se díval se zvedl muž s puškou a tlumičem. Pomalu jí rozebere a dá do tašky. Zvedl si a dal si tašku na rameno. Naposledy se rozhlédne po výhledu, který měl. Otočil se zpět a odcházel ke dveřím. Sešel osm pater a pochvílí stál na ulici. Na hlavu si nasadil čepici a přešel ulici k autu. Otevřel dveře a nasedl si.

  „Kam to bude?“ ozval se vedle něj chraptiví, hluboký hlas.

  „Domů“ jednoduché slovo. Auto se rozjelo temnými ulicemi Londýna. První dešťové kapky začali bušit na střechu i okna auta. Jeden z mužů si z kapsy vytáhl cigarety a jednu vytáhl a zapálil. Ruku ve které měl balíček z cigaretami natáhl ke svému spolujezdci.

  „Dáš si?“ zná odpověď, ale máma ho slušně vychovala a tak se zeptal.

  „Ne díky. Jak ti to může chutnat?“ jejich každodenní rozhovor.

  „Stejně jako tobě chutná italská kuchyně“ otočí se na něj a usměje se. Jeho spolujezdec mu oplatí úsměv, ale dál už nic neříká.

  Další z jejich misí byla ukončená, tak jak podlé plánů měla. Další jejich spolupráce neskončila jejich smrtí. Oba dva spolu pracovali už necelé tři měsíce a jejich velitel byl více než spokojený a to jejich setkání nebylo zrovna přátelské a jejich šéf si myslel, že se navzájem zabijí. Jeho názor nebyl daleko od pravdy. Oni se opravdu málem zabili, ale když jednou zkusili spolupracovat zjistili, že jsou opravdu skvělá dvojka a tak spolu uzavřeli mír. Auto zastavilo před starým domem. Oba dva vystoupili a koukli se na se na sebe.

  „Nechceš mě vzít k sobě na skleničku Sinistro?“ laškovně se usmál. Věděl, že je to zbytečné, ale za zkoušku nic nedal. Sinistro si nikdy nikoho k sobě do bytu nevzal a proto nikdo neví, jak si žije. Nikdo, až na jeho šéfa neví jestli má rodinu a podle Sinistra to tak má být.

  „Ne nechci tě vzít na skleničku. Záchod nefunguje, vodu mi včera vypnuli a penicilin nevedu“ usmál se na něj a zavřel dveře od auta.

  „No tak, co ti to udělá?“ udělá na něj psí oči a nevině se na něj usměje. Sinistro přejde k domovním dveřím a naposledy se podívá na svého kamaráda, ale ještě si není zcela jistý jestli mu tak může říkat.

  „Ještě je moc brzy Riki“ zašeptá a je si jistý že on to slyší. Otočí se a zmizí za dveřmi. Zády se o ně opře a rozhlídne se po chodbě. Sám pro sebe se usmál a hodil klíče do misky na stolek u botníku.

  „Kdyby jen věděl“ zašeptal a odlepil se ode dveří. Šel dlouho chodbou, až nakonec došel do kuchyně. Tašku ve které měl zbraň položil na stůl. Sundal si bundu a přehodil jí přes židli. Přešel k ledničce odkud vyndal salám. I s ním přešel k chlebníku odkud vyndal chleba. Ukrojil si dva plátky chleba na který dal salám. Oba chleby si položil na talíř a vzal si jej do ruky. Poté přešel ke stolu sebral tašku a i s ní vyšel z kuchyně.

  Riki se na něj zamyšleně koukl, když řekl, že je moc brzy. Poškrábal se ve vlasech, které mu už moknou. Zamračil se, otevřel dveře od auta a nasedl. Položil hlavu na volant a zhluboka se nadechl. 

  „Proč Sinistro?“ zašeptal do ticha, které panovalo v autě.On měl Sinistra rád, ale víc než jako kamaráda, ale to mu nikdy neřekl. Nikdy mu neřekl, jak moc ho má rád nebo jak mu na něm záleží a to mu nějak nevadí. On věděl, co by znamenalo, kdyby se to někdo z jejich nepřátel dozvěděl a to on nechtěl. Nechtěl přijít o Sinistra, i když věděl že při jejich práci může jeden z nich kdykoli zemřít. Musel se nad tou ironii usmát.Zvedl hlavu a zadíval se z okna na deštivé nebe. On moc dobře věděl, že Sinistro déšť miluje a on ho nesnáší, ale pro Sinistra by miloval i satana, i když o něm každý tvrdí, že on miluje jen sám sebe. Jak jen se všichni mílí. Zhluboka se nadechl a nastartoval. Vyjel do deštivého Londýna ke svému bytu.

  Sinistro se zastavil u okna a podíval se na ulici. Všiml si že na ní ještě stojí Rikiho Toyota. Usmál se a přemýšlel nad tím kdyby sem mohl Rikiho vzít, ale před očima se mu okamžitě objevila vzpomínka na to co se stalo posledně, když do svého domu vzal kluka o kterém si myslel, že je jeho přítel. Po tváři mu stekla jedna jediná, osamělá slza. Ustoupil od okna a posadil se do křesla. Vzal si do ruky chleba a zakousl se do něj.

  Další den ráno oba dva stáli před šéfovou kanceláří. Oba se na sebe podívali a zhluboka se nadechli. Riki zaklepal do dveře a za nimi se ozvalo naštvané dále. Sinistro se na Rikiho vystrašen podíval a za ním vešel.

  „Vy dva! Co tu chcete hned po ránu?!“ bylo vidět, že vstal z postele špatnou nohou. Sinistro se podvědomě skoval za Rikiho. Riki si ho za sebe víc zastrčil, aby vykovala jen jeho hlava.

  „Volal jste nás šéfe“ odpověděl a v jeho hlase nebyl ani náznak strachu.

  „Jak to děláš, že z něj nemáš strach?“ zašeptal Sinistro do Rikiho ucha. Riki se na něj otočil a usmál se.

  „To bych chtěl taky vědět“ zašeptal, ale on věděl proč z něj nemá strach. Stačila jen Sinistrova přítomnost a strach s bolestí se mu vyhýbali.

  „Co si tam špitáte?!“ zařve na ně šéf  a Sinistr se ze Rikiho zády přikrčí a svým tělem se víc přitiskne na Rikiho tělo.

  „Bože to mi nedělej“ pomyslel si a zhluboka se nadechl.

  „Nic pane. Chtěl sem se zeptat, co po nás chcete“ byl naštvaný a nevyspalí, kdyby nebylo šéfa tak by teď ještě spal a zdálo by se mu o Sinistrovi. Jejich šéf se na ně podíval a už brunátněl vzteky.

  „Tady máte složky k dalšímu případu. Vypadněte ať u vás tu nevidim!“ hodil před dně desky, které Riki vzal do ruky a i se Sinistrem odešli z kanceláře. Oba šli přímo do jejich společné kanceláře, kterou si vydupali. Od doby co spolu pracují dělají skoro vše spolu a díky tomu vědí, co můžou od toho druhého čekat a co naopak ne.

  Riki se posadil za svůj stůl a Sinistro za svůj. Riki otevře desky a začetl se do nich. Sinistro se posadil za svůj stůl u okna. Otočil sek oknu zády a zadíval se ven. Miloval ten výhled a byl neskutečně rád, že si tuhle kancelář vybojovali.

  Riki si rychlosti přelétl všechny papíry, ale pak to vzdal. On nikdy nebyl na papíry a nato co se toho týkalo. On spíše byl na boj a byl vždy volavka. Když někdo z nich byl zraněný byl to vždycky on, protože on nechtěl, aby se Sinistrovi něco stalo nebo aby měl na těle nějakou jizvu či zjizvenou tvář. Nevěděl jistě jestli už nemá nějaké jizvy, ale kdo ví co Sinistro skrývá uvnitř sebe nebo v bytě ve kterém žije.

  „Vzdávám se“ přejde k němu a na stůl mu položí složky. Sinistro se otočí ke stolu a vezme do ruky papíry a pomalu si je prohlížel. Každé slovo a písmenko se mu zarývalo do paměti. Měl velmi dobrou paměť a proto si jej vybrali, aby pracoval v téhle agentuře.
  „Nedáš si něco k jídlu?“ zamumlá, jakmile Sinistrovi zakručí v žaludku.

  „Čteš mi myšlenky Riku“ z vedl hlavu usmál se na něj a hlavu znova sklonil.

  „Co by si dělal, kdyby si mě neměl?“ usmál se na něj ode dveří. Sinistro se na něj podíval a dělal, že přemýšlí.

  „Umřel bych hlady a nikdo by se o mě nestaral“ řekl na konec a usmál se na Rikiho tak sladce až se Rikimu málem podlomila kolena.

  „To je mi jasný“ oplatil mu úsměv a zmizel za dveřmi. Sinistro se opět vrátil k papírům a studovával všechny dokumenty a důkazy, které dostaly k tomu případu. Na chvíli zvedl hlavu od papírů a zadíval se na Rikiho stůl. V hlavě mu proběhli všechny vzpomínky, které se odehrávali v této kanceláři. Povzdechl si a vrátil se zpět k papírům.

  Riki vyšel z budovy a zadíval se na oblohu. Zamračil se a límec od bundy si přitiskl blíže ke krku.

  „Jak může mít rád déšť“ zamumlal a vyšel k jejich oblíbené restauraci, kde často posedávali a povídali si. Zatřepal hlavou před restaurací, aby zahnal veškeré myšlenky které se týkali Sinistra. Vzal Sinistrovo oblíbené jídlo a k tomu i čokoládoví kousek dortu. Sobě vzal jen těstovinový salát.

  Po chvíli stál před kanceláří. Musel nabrat síly, aby mohl být se Sinistrem v jedné místnosti a nevrhnout se na něj. Párkrát se zhluboka nedechl a vešel do kanceláře. Přešel k Sinistrovi a na stůl mu dal jeho porci jídla. Sinistro odložil papíry a zadíval se na jídlo.

  „Ty chceš, abych ztloustl“ na oko se na něj zlobil.

  „Ty potřebuješ ztloustnout si jak špejle“ usmál se na něj a sedl si za svůj stůl. Z velkou chutí se pustil do svého jídla. Sinistro se pro sebe usmál a taky se pustil do jídla. Sinistro zvedl oči a zadíval se na Rikiho, jak do sebe hází svůj těstovinový salát.

  „Dáš mi ochutnat?“ zvedl se od jídla. Riki se na něj ze zaujetím podíval. Tohle nikdy Sinistro neudělala nikdy nechtěl od něj ochutnat salát z těstovinami. Vždycky říkal, že to musí být hnusný a bez chuti.

  „Ty vážně chceš ode mě ochutnat?“ v jeho hlase se značilo překvapení a nějak se nesnažil to zakrýt. Sinistro jen kývl na znamení toho, že opravdu chce.

 „Tak pojď sem“ vyzval ho a Sinistr poslechl a přešel k Rikimu. Riki nabral kousek salátu na vidličku a tu posléze zvedl k Sinistrovím ústům. Sinistro otevřel pusu a vidlička se salátem v ní zmizela. Sinistro si jazykem přejel po rtech.

  „Mňam to je dobrý“ usmál se na něj. Riki jen kývl a zvedl další porci a dal jí Sinistrovi k ústům. Ten to bez váhání snědl. Tak to pokračovalo do doby než byl salát pryč. Sinistro se podíval na prázdnou misku.

  „Promiň snědl jsem ti to“ provinile sklopil hlavu. Riki se jemně usmál a vyhodil misku do koše.

 „To nevadí potřeboval ses na jíst“ zvedl mu hlavu a zadíval se do Sinistrovích světle modrých očí. Sinistro se na něj usmál a sklonil se k němu. Skláněl se k němu čím dál tím víc až najednou byl pár centimetrů od Rikiho tváře. Nahul se k němu ještě víc, až se najednou jejich rty spojili v polibek. Riki se překvapeně kouká na Sinistrovu tvář. Sinistro se od něj odtáhl a zvedl se od něj. Přešel ke dveřím.

  „Počkej Sinistro!“ zařve na něj Riki, když Sinistro otevře dveře.

  „Omlouvám se neměl jsem to dělat“ zašeptá a zmizí ze dveří. Riki rychle vyběhl na chodbu, ale Sinistra už nikde neviděl.

  Sinistro jde rychle a tiše, jako duch. Jde přímo ke svému šéfovy. Má strach k němu jít stejně, jako spousta dalších lidí, ale tentokrát je mu to fuk. Zaťuká na dveře, zhluboka se nadechne a ať chce nebo ne vejde.

  „Co tu chcete?!“ byl naštvaný, i když Sinistro nevěděl proč a tomu bylo celkově fuk.

  „Chci dovolenou. Potřebuju si zařídit osobní záležitosti“ jeho hlas byl pevnější než kdykoli předtím. Šéf se na něj naštvaně podíval, ale to co viděl v Sinistrovích očích ho přinutilo beze slova kývnout.

  „Amando napiš Sinistrovi měsíční dovolenou“ netušil proč mu sám chce dát tak dlouhou dovolenou, ale nijak to teď neřešil a tu akci co jim svěřil dá někomu jinému.

  „Ano šéfe“ vypnul interkom a otočil se na Sinistra.

  „Je to opravdu nutné?“ najednou byl klidnější, jakoby Sinistrova přítomnost mu přidávala na klid. Sinistro jen kývl a vyšel z šéfovy kanceláře. Přešel k Amanda a vzal si od ní dovolenku a co nejrychleji se snažil dostat z budovy ven. Po celou tu dobu co šel budovou se snažil vyhýbat Rikimu. On tušil, že ho Riki hledá a teď na něj narazit nechtěl. Když stál před budovou koukl se do okna ve kterém tušil jejich společnou kancelář.

  „Odpusť Riki“ zašeptá a mizí mezi ostatními chodci.

Riki běhá po chodbách, jako smyslů zbavený. Vtrhl skoro do každý kanceláře až nakonec stál před šéfovou kanceláří. Bez přemýšlení do ní vtrhl a zadíval se do šéfových očích.

  „Nebyl tu náhodou Sinistro?“ sklonil se a začal zhluboka dýchat, protože se mu nedostával vzduch do plic.

  „Náhodou tu byl a vyzvedl si dovolenou“ usmál se na něj,jak teď vypadal komicky. Rikiho se Sinistrem měl rád i přesto, že dělali nevětší problémy a průšvihy. Na ně byl nejvíce tvrdý a to mu neslo výsledky.

  „Cože?!“vykřikl a  v tu ránu byl pryč. Co nejrychleji doběhl před budovu a rozhlížel se do všech stran, ale Sinistra už nikde neviděl. Rozběhl se k autu a nastartoval. Šlápl na plyn a po ulicích jel jak splašený a bylo mu to upřímně jedno jestli teď porušuje zákon nebo ne.

  Bez nehody zaparkoval před Sinistrovím domem. Vyskočil z auta a vyběhl těch pár schodů ke dveřím. Prudce zabuší za dveře. Znovu a znovu.

  „Sinistro! No tak Sinistro otevři!“řve na něj a buší na dveře, ale bez odezvi. Nikdo mu neodpovídal a dokonce to vypadalo, že dům je opuštěný a že v něm nikdo není. Riki se zhroutil podél dveří a rozbrečel se.

  Sinistro co nejrychleji dorazil do domu a vletěl do ložnice a vyndal kufr. Naházel tam všechno co potřeboval. Zavřel kufr a vzal ho do ruky. I s ní vyběhl před dům a zamířil si to do garáže. Vzal své černé autíčko a rychle, jak šílenec vyjel z garáže. Jel rychle, ale ne tak, aby porušil nějaký zákon.

  Po pár hodinách dorazil ke svému domu na pobřeží. Do tohoto domu už moc často nejezdil. To že sem nejezdil neměla na svědomí jen jeho práce, ale taky i to že chtěl být blízko Rikiho a taky, že odtud se to stalo.

  Zastavil na štěrkové cestě. Vytáhl kufr a vystoupl si z auta. Postavil si na práh domu. Zhluboka se nadechla odemkl dveře. Vešel do předsíně, zul si boty a bos přešel do obýváku. Posadil se na gauč a pustil si televizi. Nechal tam hned první slušnou věc na kterou přišel. Byl to jeden z jeho oblíbených filmů a to Armagedon. Netušil proč se mu ten film líbil, ale přirostl mu k srdci a rád se na něj díval. Chvilku se na něj díval, ale pak si lehl na bok a k tělu si přitiskl polštář. Po tvářích po začali stékat slzy. Jedna za druhou mu stékali po tváři až skončili na gauči.

  „Omlouvám se Riki“ opakoval pořád do kola. Nakonec únavou usnul na gauči a televize dál hrála.

  Riki se pomalu doploužil ke svému bytu. Zaparkoval auto a výtahem vyjel až do patra, kde měl byt. Odemkl a vešel. Bundu hodil na zem a jako duch se odplížil do ložnice. Padl na postel a usnul.

  Další den se doplížil do práce. Vypadal, jako duch. Z nikým nemluvil a nikoho nevnímal. Každý se na něj zvláštně díval, jako by všichni věděli o se právě uvnitř něj děje, ale přesto to nikdo nevěděl.

  Tak to chodilo celý den. Riki se ploužil po agentuře, jako duch. Byl bledý a pohublí. Sinistro zase seděl na verandě a díval se na oblohu. Pořád přemýšlel nad tím, proč Rikiho políbil. Pořád mu to nemohl přijít na to proč, ale nijak mu to nevadilo. Jemu se to líbilo. Pořád na svých rtech cítil ty Rikiho rty i jejich chuť.

  „Amanda zavolej mi Rikiho“ zabručí a čeká. Zaťukání a dovnitř vejde Riki.

  „Přejete si pane?“ od doby co tu nebyl Sinistro byl Riki zamlklí a klidný, jako beránek. Místo, aby chodil na akce dělá papíry a nevychází z kanceláře.

  „Tady máte adresu a chci, aby jste sem toho muže dopravil musí k soudu kvůli vraždám co se stali před pěti lety. Pokud nebude v domě bude na hřbitově nedaleko od domu“ podával mu adresu a na venek vypadal jak kámen. Žádná emoce se nebyla vidět na jeho tváři, ale v duchu se smál.

  „Ano pane“ vzal si papírek z adresou a vyšel z kanceláře. Šel přímo do své a Sinistrovi. Vzal si od tamtud bundu a klíče od auta. Vešel na parkoviště, nasedl do auta a vyjel.

    Po několika kilometrech se zastavil u benzíny, kde koupil benzín a něco k jídlu a pití. Nastartoval a zase vyjel. Jel pořád a pokud to nebylo nutné nezastavoval. Po dalších kilometrech se zastavil u krásného domu na pobřeží z francovskými okny. Vystoupil z auta a vyšel schody ke dveřím u kterých bylo zasazeny růže. Zaťukal, ale nikdo se neozval. Zazvonil, ale znova se nikdo neozýval.

   „Tak asi bude na hřbitově“ zamumlal, sešel schody a nasedl do auta. Nadechl se, nastartoval a vyjel k hřbitovu. Po chvíli se zastavil u železné brány. Vystoupil s auta a postavil se před bránu.

  „Proč to musí být zrovna hřbitov?“ zamumlal a prošel bránou na hřbitov. Netušil, jak toho chlapa najde, ale jak viděl skoro nikdo tu nebyl tak to asi nebude těžké. Prochází řadami, ale nikoho prozatím nepotkal. V poslední řadě u posledního rodinného domu uvidí klečet postavu z dlouhými hnědými vlasy. Najednou mu před očima vytane Sinistrova tvář, ale rychle zatřepal hlavou.

  „Pan Queen?“zašeptal a postava před ním zkameněla.

  „To není pravda“ zašeptala ta postava, která se pomalu zvedala a otáčela se na něj.

  „Si….Sinistro?“ Rikimu se podlomili kolena a spadl k zemi. Sinistro zvedl ruku ke svému obličeji a strčil si pár neposedných vlasů za ucho.

  „Co tu děláš Riki a odkud víš kde mě hledat?“řekl to klidně. Sinistro čekal, že dříve nebo později by se stejnak musel vrátit a setkat se s Rikem, ale doufal že mu šéf dá víc času. Riki se rychle postavil a pár kroky přešel k Sinistrovi. Podíval se mu do jeho očí ve kterých viděl paniku a strach. Přešel k němu blíž a objal ho. Pevně ho přitiskl ke svému tělu.

  „Měl sem o tebe strach Sinistro. Tohle už mi nikdy nedělej“ zašeptá mu do ucha a snaží se ho k sobě přitisknout ještě blíž. Sinistro ho taky obejme a položí mu hlavu na rameno.

  „Omlouvám se“ jediné co řekne. Jeden druhého drží v náručí a nechce pustit, ale přesto se Sinistro vyprostí z Rikiho objetí.

  „Proč jsi tu?“ nakonec se modlí, aby to nebyla věc na kterou on myslí.

  „Šéf řekl, že tě tam mám přivést kvůli tomu, aby si svědčil. Proč máš Sinistro svědčit?“ zajímá ho. Před pěti lety je dali do hromady. Sinistro ví o oněm všechno, ale o sobě Sinistro nikdy nemluvil. Nikdo kromě šéfa nezná Sinistrovu minulost.

  „Pojď řeknu ti to doma“ smutně se na něj usmál. Riki jen kývl a díval se na to co Sinistro dělá. Ten si klekl ke hrobu a jemně se ho dotkl.

  „Tak zas jindy princezny“ zašeptá tiše a zvedá se. Projde kolem Rikiho a ani se na něj nepodívá. Riki se podívá na hrob. Vidí tam napsaná dvě dívčí jména.

  „Elis a Emili Queen. Kdo to asi je?“ zamumlá si pro sebe, otočí se a doběhne k Sinistrovi.

  Oba dva v tichosti dojedou před Sinistrův dům. Vejdou do vnitř a Sinistro vyzve Rikiho, aby se posadil v obýváku a sám odešel do kuchyně udělat kafe. Sinistro se po chvíli objevil i se dvěma hrnkama s kafem v obýváku. Podal Rikimu hrníček a sám se posadil do křesla.Oba byli ticho. Jediné co bylo slyšet byli vlny od Sinistrova milovaného moře.

  „Před pěti lety mě můj bývalí šéf poslal na akci do Koreje. Měl sem tam zneškodnit drogového krále. Ta akce se provedla podle plánů a podle plánů i skončila, ale to co se stalo doma v Londýně to v plánu nebylo.

  Když sem se vrátil domů, tak na mě čekala moje sestra s neteří. Má sestra byla svobodná matka, tak sem pro její malou holčičku Emili byl táta. Kdybych tehdy věděl co se stane, když se vrátím domů, tak bych se nevracel“ sklonil hlavu, aby Riki neviděl jeho slzy. Chvilku bylo ticho. Riki si dával do hromady všechny informace co dosud slyšel a Sinistro se dával do hromady, aby mohl pokračovat.

  „Pár dní potom co sem se vrátil nás přepadly zrovna, když jsme večeřeli. Svázali nás. Poté mě donutili koukat na to, jak znásilňují moji sestru a malou Elis, které bylo teprve osm let. Musel sem se dívat, jak je znovu a znovu znásilňují, ale nic sem nemohl dělat. Když toho ti chlapy měli už dost jednoduše je před mýma očima zastřelili. Já už sem to nevydržel a nějak sem se vyprostil z provazů. Skoro všechny jsem se zabil až na jednoho. Jejich velitele sem nezabil. Dřív než sem se k němu dostal tak mě střelil do nohy a do ramene. Naštěstí sousedi slyšely výstřely a tak zavolali policii a díky tomu sem....“ už nedořekl. Zlomil se mu hlas a potichu začal brečet. Riki se na něj překvapeně díval. Tohle nečekal ani za milión let. Rychle se sebral a přešel k Sinistrovi. Klekl si a objal ho.

  „To bude v pořádku. Neboj se sem u tebe“ šeptal mu do vlasů a pomalu ho uklidňoval. Sinistro ho objal kolem pasu a obličej si schoval v Rikiho břiše.

  „Já…já je chtěl zachránit, ale byl sem moc slabí a pomalí“ vyrazil ze sebe. Ztěžka se mu dýchalo. Nedostával se mu vzduch do plic.

  „No tak Sinistro teď jsem tu já a nedovolím, aby se něco podobného stalo“ zašeptal a pohladil ho zádech. Sinistro se pomalu začal uklidňovat a dál objímal Rikiho kolem pasu.

  „Ale co když ztratím tebe? Někoho koho m…“nedořekne. Nechce, aby se to Rik dozvěděl takhle, ne zrovna v tuhle chvíli.

  „Někoho koho co?“ zvědavost agenta, která měla radši spát.

  „To je jedno Riku. Prosím nech to být“ odtáhl se od něj a zadíval se do Rikiho očí.

  „Dobře nechám to být“ něžně se na něj usměje a pohladí Sinistra po vlasech. Tak něžný dotyk, jako byl tento v něm vyvolal tolik pocitů a chutí. Dostal nehoráznou chuť ho políbit a držet ho v náručí až do skonání světa.

  „Měl by sis jít odpočinout si jistě unavený po té cestě“ řekne Sinistr a pustí Říká se sevření, i když nechce.

  „Jen trochu a…raději nic“ neřekne, že chce raději zůstat s ním. Že být u něj je to jediné na co dokáže myslet a nějaký spánek či odpočinek mu nepřichází na mysl.

  „Běž po schodech na horu a první dveře vpravo. To je pokoj pro hosty, kde si můžeš odpočinout“ usměje se na něj a vstane. Jejich těla jsou jen pár centimetrů od sebe. Jejich tváře taky. Riki vdechuje Sinistrovu vůni po růžích. Ta vůně mu zatemňuje mozek. Teď tu je jen on a Sinistrova vůně. Riki pomalu natáhne ruku a jemně se dotkne jeho tváře. Tváře tak jemné a bledé. Jemně ji hladí a neuvědomuje si co dělá. Jeho rozum je umlčen a jeho srdce se vkrádá do myšlenek.

  „Udělej to. Pohlaď ho. Polib ho“ říká jeho srdce pořád do kola a on s tím bojuje. Nechce. Nechce udělat něco, co by nemohl poté vzít zpátky pokud by to on necítil stejně. Nechce ztratit svého parťáka, svého přítele a svou lásku. To, že ho miluje si uvědomil až tehdy, když odešel. Bojuje se svým srdcem, ale boj jistě pohrává. Lehce přejede prstem po Sinistrových rtech, které si Sinistro poté navlhčí jazykem. Riki se jak z hypnotizovaný dívá na rty i na jeho jazýček, jak pomalu mizí v ústech.

  „Promiň“ zašeptá a přitiskne své rty k těm druhým. Sinistro nejdřív překvapením ztuhne a sevře rty pevně k sobě, ale když okamžik překvapení zmizel objal Rikiho kolem krku a nechal Rikův jazyk vstoupit do svých úst. Jejich jazyky začínají tančit prastarý tanec lásky a vášně. Jejich rty se od sebe oddálí jen proto, aby se k sobě mohli znovu přitisknout a znovu začít tančit.

Sinistro se od Rikiho odtáhl, jako první a zadýchaně se díval na Rikiho rty které byli zarudlé od jejich línání. Pohladil Rikiho po tváři a přitom se oddaloval. Prošel kolem Rikiho a odešel z místnosti.

Riki stál v místnosti a dotýkal se svých rtů. Nemohl tomu uvěřit. Oni dva se líbali a Sinistro mu odpovídal. Odpovídal mu z vášní,lačností a s láskou. To ho udivilo nejvíc.

  „Že by mě taky miloval?“ pomyslí si a zakroutí hlavou. Ne, on nebude na muže, ale kdo ví? Nikdo neví o jeho minulosti. Nikdo o něm neví nic. Riki se otočil kolem dokola a pohledem hledal Sinistra, ale nikde ho nenašel. Vyšel z pokoje a rozhlédl se, ale nikde ho neviděl. Vyšel shody a opatrně pootevřel dveře, které byli hned naproti schodišti. Nakoukl dovnitř a viděl Sinistra, jak si sundával oblečení a do rukou si vzal čisté. Na posteli si všil zabalenému kufru.

Viděl jen konečky černých vlasů, které v okamžiku zmizeli za dveřmi do koupelny. Riki radši zavřel dveře a odešel se osprchovat do jiné koupelny.

  Za pár minut oba seděli v obýváku a povídali si spolu, jako by se nikdy nic nestalo. Oba dva popíjeli víno, které jim pomalu začalo stoupat do hlavy.

  „Já…já si radši půjdu lehnout“ pronesl Sinistra a zvedal se ze svého křesla.  Když Sinistro prochází kolem Rikiho křesla, zamotá se mu hlava a on spadne Rikimu do klína. Jejich hlavy byly jen pár centimetrů od sebe. Riki se zasněně díval na Sinistrovi rty a ten si nervozitou začne skousávat spodní ret. Riki se k Sinistrovím rtům začal sklánět až najednou se jejich rty setkali. Nejdříve to bylo jen otření rtů o sebe, ale Sinistro si začal dobývat jazykem cestu do Rikiho úst. Riki ústa otevřel a Sinistrův mrštný jazýček do nich vklouzne. Riki mile rád polibky oplácí a jeho ruce bloudí po Sinistrových zádech až na zadek a zpátky. Sinistro objal Rikiho kolem krku a dál ho líbal.

  Jejich rty se oddělili. Oba dva dýchali, jakoby zrovna uběhli stovky mil bez zastavení. Sinistro se díval na Rikiho rty a díval se na ně, jako na něco hříšně sladkého. Najednou stal, pohladil Rikiho po rameni a odcházel. Riki se za ním díval a díky tomu si všiml, jak si na něj Sinistro usmál. Riki se rychle postavil a rozeběhl se za Sinistrem. Doběhne ho na posledním schodě. Chytne ho za ruku, otočí ho k sobě a políbí ho. Sinistro se do polibku usmál a oplácel ho. Riki vyšel poslední schod, který ty dva od sebe dělil. Objal Sinistra kolem pasu a přitiskl jeho tělo ke svému. Sinistr svýma rukama objal Rikiho krk. Rikiho ruce sjeli ze Sinistrových zad na zadek a z nohou na stehna. Poté se jeho ruce vrátili na zadek a vyzvedl si Sinistra na sebe. Riki šel pár kroků do předu a nechal Sinistra, aby otevřel dveře od ložnice, ale přitom se ani na okamžik jejich rty nerozpojili. Riki šel do předu až jeho nohy narazily do okraje postele.  Klekne si na ni a pomalu pokládá Sinistra na postel. Riki roztrhl jejich polibek a zadíval se na Sinistrovu tvář s rudými tvářemi. Pohladil ho po vlasech a usmál se.

  „Copak se stalo?“ zašeptal Sinistro a přejel si jazykem přes spodní i horní let.

  „Si překrásný, když se červenáš a sem rád, že to způsobili moje polibky a doteky“ zašeptal a hypnotizoval Sinistrův jazyk.

  „A ty si překrásný pořád“ zašeptal Sinistro a přitáhl si Rikiho pro další polibek. Znovu se začali líbat a Rikiho ruce začali sklouzávat Sinistrovi na jeho ploché bříško. Poté jeho ruce sklouzli pod tričko. Pomalu začal tričko shrnovat víš. Jejich rty se rozpojili jen proto, aby Riki mohl Sinistrovi sundat tričko a poté se jejich rty znovu setkali. Ale ani Sinistro nezůstal po zadu. Začal Rikimu rozepínat košili, která posléze skončila někde na zemi. Jejich hrudníky se o sebe třeli a jeden druhého hladili po bocích. Najednou byly pryč i kalhoty a spodní prádlo.  

  Teď byly oba dva nazí a jejich nahá těla se o sebe otírají stejně, jako jejich vzrušené údy. Riki políbil Sinistra na krk a poté jazykem si začal mapovat cestu k Sinistrovím bradavkám. Jednu vzal do svých úst a začal jí sát a jemně kousat. S druhou bradavkou si hrála jeho ruka. Sinistr začal pod těmito dotyky vzdychat.  Když byly bradavky přecitlivělé na dotek jazykem si značil cestu dál k Sinistrově chloubě. Šetrně ji uchopil do ruky a políbil ji na špičku. Sinistro vzdychnul, když na své chloubě ucítil teplo a vlhko Rikových úst.

Riki pohltil Sinistrovu chloubu do svých úst a začal pohybovat hlavou, ale i rukou. Sinistrovi vzdechy byly slyšet po celém pokoji a pro Rika to byla rajská hudba. Riki zrychlil tempo až se najednou v jeho ústech objevilo Sinistrovo semeno. Riki se zvedl Sinistrově hlavu a musel se usmát.

  „Si červenější než před chvilkou“ zašeptal Riki u Sinistrova ucha.

  „A divíš se? Přivádíš mě do varu“ zašeptal na oplátku Sinistro a skousl Rikimu ušní lalůček. Sinistro se jednou rukou dotkl Rikiho vzrušeného údu a Riki zavzdychal.

  „Co s tím uděláme?“ zašeptal Riki, ale těžce se mu přes vzrušení mluvilo.

  „Já vím co“ víc se k němu přitiskl a zašeptal mu to.

  „Myslíš to vážně?“ překvapeně se podívá Sinistrovi do tváře.

  „Ano. Chci to. Hrozně moc“ zašeptal tak tiše, že to skoro nebylo slyšet.

  „Dobře“ zašeptal a začal Sinistra líbat. Rikiho ruka mířila k Sinistrově vstupu do těla. Jejich rty se rozdělili a Riki si naslinil prst. Poté se znovu vrhl na Sinistrovi rty a zajal je v polibku. Rikiho nasliněný prst zamíří k Sinistrově otvoru a vnikne do něj. Sinistro zatne svaly na zadku a z jeho okna sklouzne slza.

  „Promiň. Promiň, ale musím tě připravit“ zašeptal a políbil Sinistra na čelo, oční víčko, na tvář a nakonec na rty. Sinistro svaly uvolní a Riki pohne prstem až narazí na malou vybouleninu. Zamáčkl na ni a Sinistro zavzdychal. Riki k prvnímu prstu přidal druhý a třetí. Pochvičce vyndal prsty a nahradil je něčím jiným.

  „Opravdu mohu?“ zeptal se dokavaď se mohl zastavit.

  „Ty musíš!“ zavrčel Sinistr nebezpečně a tak tedy Riki pokračoval. Navedl svůj úd k Sinistrově otvoru. Pomalu začíná do Sinistra vnikat a ten v rukou mačká prostěradlo. Riki do Sinistra pronikl celý a zastavil se. Nic nedělal jen ležel na Sinistrovi a díval se do jeho tváře zvráštěné bolestí. Chvíli tam jen tak ležel a nic nedělal, ale pak se zkusmo pohnul a Sinistro zavzdychal.

  „Ještě“ zaprosil Sinistro a Riki ho mile rád poslechl. Pohyboval se rychleji a rychleji. Když Riki cítil, že se blíží k vrcholu vnikl mezi jejich těla rukou a s ní uvěznil Sinistrův úd, který byl znovu vzrušený. Oba se blíží k vrcholu. Na oba dva to přišlo ve stejnou chvíli. Orgasmusová  křeč spoutala jejich těla. Riki unaveně dopadl na Sinistra a ten ho vděčně objal. Riki na Sinistrovi zůstal ještě nějakou dobu ležet, ale pak z něj vystoupl a lehl si vedle něj. Riki se postavil a přešel ke Sinistrově straně postele. Ohnul se a vzal si Sinistra do náruče a odešel i s ním do koupelny, kde se oba za vzájemné pomoci osprchovali. Když byly usušeny vzal Riki Sinistra znovu do náruče a i sním přešel do ložnice, kde Sinistra položil na postel a lehl si k němu. Sinistro se choulil do Rikiho náruče a Riki je oba přikryl.

    Ráno se jako první probudil Sinistr s velkou bolestí hlavy. Když otočil hlavu na druhou stranu, jeho zrak spočinul na tiše oddychující tváři Rikiho. Jemně se usmál a pohladil Rikiho po tváři.

  „Dobré ráno“ zašeptal Riki a otevřel oči.

  „Dobré ráno“ zašeptal Sinistro. Riki si Sinistra přitáhl k sobě a políbil ho. Sinistro začal polibek oplácet, ale pak se od Rikiho odtáhl.

  „Musíme vstávat. Musíme jet do Londýna“ zamumlal Sinistro a z lítostí se díval na ty hříšné rty, které ho dokázali večer přivést k vrcholu.

  „Dobře, ale ty lež.. Dojdu udělat snídani a přinesu ti jí do postele“ Riki se posadil a zvedl se.

  „Jak romantické“ usmál se Sinistro.

  „Pro tebe všechno“ políbil ho a odešel.

  Riki se po kuchyni pohyboval jen s jediným kusem oblečení na sobě. Ze zástěrou. Když dovařil dal snídani na tác, společně s jednou rudou růží a hrníčkem čerstvé kávy. I s tím vyšel chody do ložnice a mrštně si otevřel dveře.

  „Snídaně můj pane“ usmál se zářivě Riki.

  „To si nechám líbit“ zamumlal Sinistro s rohlíkem v puse. Riki se na něj s úsměvem díval a Sinistro se také na něj s úsměvem podíval.

  „Dáš si semnou?“ zvedl vidličku s vajíčky.

  „Jistě“ Riki si k němu přisedl a do pusy si vzal vidličku s vajíčky. Oba dva dojí a Riki odnesl tác do kuchyně a pak se vrátil k Sinistrovi do postele. Políbil ho a přitáhl si ho do náruče.

  „Riki musíme jet“ zamumlal Sinistro mezi polibky.

  „Ach jo. Nikdo nám nic nedopřeje. Co si vzít nějaké volno nebo někam utečeme a budeme tam jen my dva“ pohladil Sinistra po tváři.

  „S tím mile rád souhlasím. Aspoň si tě lépe užiju“ políbil ho a vymanil se s Rikiho náruče.

  „Tak já se pudu teda obléci“ zamumlal a zmizel za dveřmi.

  Sinistro si na sebe vzal černé volné kalhoty a černou košili. Riki si na sebe vzal bílé volné kalhoty a košili v barvě nočního nebe. Oba si něco zabalili a setkali se u auta. Riki vzal Sinistrovi kufr a hodil ho do kufr.

  „Slušíte to“zašeptal Sinistro a políbil Rikiho na tvář.

  „Děkuju ti“ nasedl do auta a otočil si Sinistrovu tvář k sobě.

  „V té černé vypadáš, jako bůh“ políbil Sinistra, otočil se k volantu, nastartoval a odjel směr Londýn. Po celou cestu se nesla mezi nimi radost a konzervace. Na oběd se zastavili u benzínky a hned jeli dál. 

  Čím dál tím více se blíží k Londýnu a oba mají pocit, že s příjezdem do Londýna něco ztrácejí. Riki znovu zastaví u benzínky jen pár kilometrů od Londýna. Sinistro sedí na židličce u stolu a dívá se na Rika, jak pije kávu.

  „Riki?“ najednou z ničeho nic se ozve Sinistro.

  „Ano?“ řekne na náznak, že poslouchá.

  „Slib mi, že mě nikdy neopustíš“ zašeptá Sinistro a usrkne kávy. Riki si postaví a postaví se za Sinistra a zezadu ho obejme.

  „Nikdy. Zůstanu navždy s tebou“ zašeptá mu do ucha. Sinistro se zády opře o Rikiho hrudník a ruce položil na ty Rikovi.

  „Tak pojď pojedeme ať to máš co nejdříve za sebou“ políbil ho na tvář, pustil ho z náruče a poodešel.

  „Dobře“ vděčně se na něj usmál a bok po boku vyšli z benzínky a oba nasedli do auta.

  Blíží se to. Riki se Sinistrem se blíží k Londýnskému soudu. Sinistr stiskne Rikovi silně ruku a Riki se na jedné stopce na něj podívá.

  „Neboj to zvládneš. Do kolika myslíš, že to bude trvat?“ zeptá se ho a v hlavě se mu rodí plán.

  „Když to začíná v pět odpoledne, tak tam budeme asi do devíti. Proč?“ otočí se na něj, aby na Rikiho lépe viděl.

  „To poznáš večer. Přijedu pro tebe před soud“  usměje se a skloní se k němu.

  „Teda pokud nemáš strach“ zašeptá těsně před Sinistrovými rty.

  „Nebojím, ale hrozně se těším“ zašeptá Sinistro na oplátku. Riki se k němu nakloní víc a políbil ho. Stopka skončí a oni znovu vyjedou. Tentokrát Riki zastavuje před Londýnským soudem.

  „Nezlob tam broučku“ zašeptá Riki a znovu políbí Sinistra.

  „Pokusím se“ usměje se a vyleze s auta. Ještě zamával Rikimu na rozloučenou a vyjde do haly soudu.

  „A párty může začít“ pomyslel si Sinistro a šel tam kam měl. Riki zatím jel do obchodu, aby nakoupil pár věcí, které potřeboval a ještě zajel do květinářství pro rudé a bílé růže. Poté i s nákupem přejel do svého krásně prostorného bytu, kde nákup položil na kuchyňský stůl.  Růže dal prozatím do vázy z vodou a ingredience na vaření vybalil z tašek na linku a pustil se pomalu do vaření.

  Plynul den, ale pro každého jinak rychle. Pro Rikiho plynul rychleji než měl a pro Sinistra se neuvěřitelně vlekl. Oba se na sebe těšili a těšili se i na to překvapení, které Riki chystá pro Sinistra. Riki jen doufá, že se mu to povede a Sinistro bude šťastný a bude se mu to líbit.

  Devátá hodina se pomalu blíží a Riki jde k autu a jede před soud, aby vyzvedl Sinistra. Zastaví před soudem a chvíli tam čeká než do auta nasedne jeho Sinistr. Ten se k autu přiřítí celí šťastný a když dosedne do auta neodpustí si, aby Rikiho nepolíbil.

  „Jak to dopadlo?“ otočí se Riki na Sinistra a musí se také usmívat, když vidí Sinistrovu rozzářenou tvář.

  „Daly mu doživotí bez kauce a odvolání“ Sinistro se usmál ještě více.

  „To jsem rád. A kam to bude teď?“ dělá, jako by mu předtím neřekl, že pro něj chystá představení.

  „K tomu překvapení. Těším se na něj celý den“ otočí se normálně a Riki vyjede smět jeho byt. Po pár minutách zastavili před domem, kde měl Riki byt. Vystoupili a vstoupili do budovy. Chvilku čekali než přijede výtah a oni do něj mohli vejít. Jakmile se zavřeli dveře Sinistro se postavil před Rikiho a objal ho a Riki objetí opětoval. Cinknutí zvonku a dveře se otevřeli v poslední patře budovy. Přešly před dveře do Rikova bytu.

  „Počkej“ zastavil Sinistra. Postavil se za něj a z kapsy vytáhl hedvábný kousek šátku a zavázal Sinistrovi oči.

  „Neboj se“ zašeptal mu do ucha, když ucítil jak se Sinistro trhavě nadechl. Otevřel dveře do pokoje. Všude bylo zhasnuto. Objal Sinistra kolem pasu a směroval jeho kroky. Oba se zastavili a Riki sundal Sinistrovi šátek. Sinistrovi zorničky se zvětšili úžasem a překvapením. Před Sinistrem byl krásně prostřený stůl osvětlený jen svíčkami a všude kolem bylo okvětní lístky rudé a bílé růže.

  „Bože Riki to je nádhera“ zašeptal Sinistro a otočil se k Rikimu. Ten ho políbil na špičku nosu a přešel k jedné židli u stolu. Poodstrčil jí a naznačil Sinistru, aby se posadil. On sám se posadil naproti němu. Večeře proběhla v klidu v tiché konverzaci. Když dojedli Riki sklidil ze stolu a Sinistro přešel do obýváku a pouštěl tam nějaké DVD, které ho zaujalo názvem.

  „Na co se podíváme?“ promluvil Riki ode dveří.

  „Na Gabriel, anděl pomsty“ otočil se a sedl si k Rikimu, který ho objal kolem ramen a on objal Rika kolem pasu.  

  Film pomalu končil a Riki věděl, že Sinistro usnul. Nedivil se. Věděl, že toho na něj dnes bylo hodně a tak, když skončil film opatrně si ho vzal do náručí a odnesl ho do své ložnice. Položil ho do peřin a přikryl ho. Otáčel se, ale na svém zápěstí ucítil jak mu Sinistro sevřel ruku. Sinistro prudce trhl. Tím Riki ztratil rovnováhu a spadl na Sinistra.

  „Kam mi utíkáš?“ zašeptal Sinistro těsně u Rikových rtů.

  „Chci tě nechat spát“ odpoví a usměje se. Sinistro úsměv opětuje a políbí ho. Riki začne polibky oplácet. Sinistr začne Rikimu sundávat košili a Riki ji začne sundávat Rikimu. Oblečení létá vzduchem jedno za druhým až najednou jsou oba nazí a jejich těla se o sebe třela. Jedna Rikova ruku zamířila k Sinistrově údu a druhá zamířila k Sinistrově dírce. Vnikl do něj jedním prstem a pochvičce druhým a třetím. Každou chvilkou narazil na malou bouličku ve stěně konečníku. Sinistr prožíval neuvěřitelnou slast. Cítit Rikovu ruku na svém vzrušeném údu a cítit jeho prsty uvnitř sebe ho doháněli k slastnému bláznovství. Najednou se jeho tělo napjalo v orgazmické křeči a vyvrcholil Rikimu do ruky. Zhluboka dýchal, ale věděl, že ho čekal další úžasný zážitek. Riki do něj začal pomalu vnikat a přitom nezapomněl přejet přes bouličku. Sinistro zavzdychal. Po pár okamžicích byl Riki v Sinistrovi plný. Chvilku počkal a pak se začal líně pohybovat, ale jeho pohyby se začali zrychlovat. Teď chtěl uvolnit svoje napětí, které měl v sobě, ale nezapomněl ani na Sinistra, který byl znovu vzrušený. Rukou vnikl mezi jejich zpocená těla a začal zpracovávat Sinistrovu znovu nabytou erekci.

Po chvíli se oba blížili k vrcholu. Jejich těla se napjala a zachvilinku to bylo pryč. Riki se svalil vedle Sinistra a zhluboka oddychoval. Když z něj zmizeli poslední vlnky orgasmu zvedl se a do náručí si vzal Sinistra a šel i sním se osprchovat. Ve sprše si vzájemně pomohli s mytím a poté si pomohli i se sušením, ale na něco jiného už neměli sílu. Oba dva byli šíleně unavený na cokoli jiného. Poté přešli do ložnice, kde si oba lehli a Sinistr se zavrtal Rikimu do jeho teplé náruče a ten je přikryl a objal Sinistra.

  „Miluju tě“ zašeptal po chvíli Riki a konečně mohl usnout bez tíhy u srdce.

  „A já miluju tebe“ ozval se Sinistra o pár minut déle a přesto věděl, že ho Riki slyšel. I on se začal propadat do říše snů a tužeb.

 

 

Konec!

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

moc pěkný

(yakumo, 4. 12. 2009 23:25)

tahle povídka se mi moc líbila,dal by se z toho udělat dobrej cyklus :-)

kawai

(Lex-san, 26. 5. 2009 0:21)

Tak já dneska asi nepůjdu spát. Čtu jednu tvoji povídku za druhou a všechny jsou super!!

noooo

(nenasan, 15. 2. 2009 19:58)

nejak mi je stohto teploooooo ;D peckaaaaaa

............

(akyra , 14. 2. 2009 19:34)

já už nevím jak to chválit prostě nádhra